Arnošt Wiesner: O stavbě krematoria

Zdroj
Horizont 11-13/1928
Vložil
Jan Kratochvíl
15.01.2007 00:05

O STAVBĚ KREMATORIA
ARNOŠT WIESNER

Zpopelňování jakožto moderní způsob pohřbívání staví před dnešního architekta stavební problém - v ideologicko-uměleckém smyslu - podobný onomu, který ve dvou úsecích kulturních dějin byl nejvyšším stavebním výrazem kultu: pyramidě a kostelu. Oba druhy těchto staveb jsou nám nejpřesnějšími znaky kultu.
Naše doba, jež hledí se zbaviti náboženského obřadu - ve snaze vniknouti ve hloubku každého citu, - dospěla opět k zpopelňování. Měl-li však spalovací kult - zpopelňování - jakožto nejstarší způsob pohřbívání, který známe, ve svém primitivismu - hranice - nejvyšší formou uměleckou, chybí naší době, která již naprosto nezná zpopelňování v této elementární formě, k tomu posvěcení. Neboť technická forma, technický aparát, jehož se dnes používá při zpopelňování, vtírají se svým úsilím po abstrakci a nepřipouštějí ono myšlenkové oproštění, které mají vyvolati poslední okamžiky pozemské existence člověka u pozůstalých. Jisto je, že dnešní provádění zpopelňování předchází vytvoření nového kultu, že tento kult však vznikne teprve tehdy, až naše doba - technika a umění - najdou pro něj výraz, jenž by se vyrovnal svou vnitřní i vnější velikostí výrazu kultu oněch dob.
A dnešní architekt je povolán, dáti kultu jeho formu, jeho vnější výraz, aby jím bylo dosaženo účinku vnitřního.
V návrzích na stavbu krematoria v Brně je v důsledku těchto myšlenek stavebně přísně vyjádřeno rozdělení - sled - celého pohřebního pochodu. Před spalovacím prostorem leží sklem krytý obřadní dvůr. Mezi spalovacím prostorem a obřadním dvorem je vložena místnost pro vystavení rakve, katafalk, pohřební komora. Je otevřena vůči obřadnímu dvoru, zavřena vůči spalovacímu prostoru. Po skončených obřadech zavrou těžké kamenné dvéře z alabastrových desek, bílého průhledného mramoru nebo broušeného kaleného skla pohřební komoru, zároveň se otevrou dvéře k spalovacímu prostoru a mrtvola se vsune do spalovacího prostoru. Hned zase se uzavře pohřební komora vůči spalovacímu prostoru, kdežto těžké kamenné dvéře vůči obřadnímu sálu se otevrou a prázdný katafalk zazáří nejjasnějším světlem.
Zevně je myšlenka prostoru vyjádřena tak, že níže položené vedlejší místnosti předsíně, čekárny úplně obklopují zvýšený dvůr, ten však nemá oken na venek, nýbrž jest osvětlován ohromnými skleněnými deskami - nebem - a uzavřen. Myšlenka dvora vyplynula z úvahy, že místnost, ležící před spalovacím prostorem a pohřební komorou pro vystaveni rakve, nemůže naprosto býti sálem nebo kostelní místností, nýbrž jen místem, uzavřeným vůči vnějšku a tedy zavřeným dvorem.
Spalovací prostor je však umístěn v samém vnitřku komplexu budov, úplně uzavřen, částečně kolumbariem, částečně traktem umrlčích komor - od nich je však oddělen dvory - a zvenčí nepřístupný.
Tím způsobem je spalovací prostor zbaven vší profánnosti a je dána a také zevně stavebně vyjádřena ona odloučenost, jež mu náleží.
Nejvyššího výrazu dochází však technická a ideologická myšlenka zpopelnění v ohromném kamenném hranolu komínu, jenž převádí poslední zbytky pozemského těla v kouř a popel. Není skryta v atikách, věžích a vikýřích ona forma, jež je technicky nutná pro spalovací postup, nýbrž jest vyjádřena také stavebně jakožto ideologicky poslední a nejvyšší myšlenka. Uspořádání prostorů v jejích jednotlivostech plyne z toho pak téměř nutně. Před obřadním dvorem leží předsíň, k níž vystupuje se po mocném schodišti. Vpravo a vlevo přimykají se k této předsíni místnosti pro smuteční hosty a jiné vedlejší prostory. Podél bočné délky obřadní síně jde jednak široká chodba s krytou předsíní, na druhé straně přimyká se k ní uzavřené kolumbarium, jakožto křídelní stavby pak pergoly, v nichž se chovají urny. V ose obřadního dvora je připomenutá již síň k vystavení rakve,
vpravo vedle ní místnost pro výkrop, k níž se přimyká, odděleno dvorem a koridorem, křídlo s umrlčími komorami. Místnost pro vystavení rakve a spalovací prostor nejsou bezprostředně vedle sebe, nýbrž mezi oběma místnostmi je vložena ještě předsíň.
Spalovací prostor je dvojposchoďová síň. Ta je obklopena připomenutými již místnostmi a vedlejšími síněmi, které jsou potřebný pro jejich obsluhu.
Formální myšlenka, která musí býti vedoucí pro vytvoření takovéto stavby, je dána již ideovými předpoklady. Za rozřešený ve všech směrech bude možno považovati systém stavby crematoria teprve tehdy, budou-li půdorys a stavba tvořiti nejúplnější jednotu. Rozvržení prostorů musí býti takové, aby variabilita hlavní dispozice nebyla vlastně již ani možná, stavba pak taková, aby to vyjadřovala. Disposice musi býti formovým typem, jako je egyptský hrob nebo křesťanský kostel. Že po stránce formy individualisace při tom vždy bude se moci uplatniti, je samozřejmé.



0 komentářů
přidat komentář

Související články