Kultura 2006: střídání ministrů, více peněz stále ne

Praha - Rok 2006 přinesl oblasti kultury dva ministry, velké personální změny a především zjištění, že i záležitosti spadající do tohoto resortu se mohou stát předmětem politického jednání. Rázné kroky Vítězslava Jandáka i Martina Štěpánka, obou ministrů úřadujících v tomto roce, mají své kritiky i příznivce - podle některých jde z jejich strany o nekompetentní zásahy, podle jiných vkročili do stojatých vod, které mohou skrývat i mnohé nepravosti. Opět se, i když částečně dle očekávání, nepodařilo získat toužené jedno procento státního rozpočtu na kulturu. Ve čtvrtek podepsaná koaliční smlouva ODS, lidovců a zelených nicméně tento závazek opět zmiňuje.
    Během roku se ale i mnohé podařilo - knihovny hlásí vysušené poslední knihy zatopené při povodních v roce 2002, Národní knihovna má stále blíže ke stavbě své nové budovy na Letné, připravuje se dlouho očekávaná rekonstrukce historické budovy Národního muzea, které pro své potřeby dostalo za korunu sousední objekt bývalého Federálního shromáždění.
    Uplynulých 12 měsíců přineslo i nové zákony, dlouho očekávaná novela zákona o kinematografii však stále nepřišla. Postoj prezidenta Václava Klause, který ji odmítl podepsat, vyvolal ostrou bouři mezi lidmi z oboru. Ke konci roku alespoň sněmovna schválila přímou dotaci do fondu na podporu kinematografie ve výši 100 milionů korun; fond doposud rozděloval ročně 60 až 70 milionů korun. Sto milionů je však jen přibližně pětina částky, kterou ročně stát dává jediné scéně - Národnímu divadlu.
    Rozpočet ministerstva kultury se letos opět zdaleka neblížil jednomu procentu ze státního rozpočtu, tedy sumě obvyklé nejen ve vyspělých západoevropských státech, ale i některých nových členských zemích EU. Poté, co koncem roku 2005 sněmovna po mnoha apelech kulturní obce a především tehdejší poslankyně Táni Fišerové přidala do rozpočtu kultury sto milionů, činil letošní rozpočet resortu 0,5 procenta státního rozpočtu, a zastavilo se tak několikaleté propadání.
    Rozpočet na příští rok se bude pravděpodobně pohybovat opět kolem půl procenta. MK opět největší část věnuje na státní příspěvkové organizace. Kolik přijde na živé umění, zatím jasné není. Loňských sto milionů ze sněmovny, které mělo jít právě na navýšení grantů v oblasti živého umění, šlo i na jiné projekty.
    Vláda letos rozhodla o navýšení odměn v oblasti kultury. Dosud se na ceny vynakládalo zhruba 1,53 milionu korun, nyní to je 2,9 milionu korun, zvedla se třeba cena pro laureáty státních cen za literaturu i cen ministra kultury za přínos v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění a architektury - nyní všichni dostávají po 300.000 korun.
    Schválen byl také dlouho připravovaný materiál Koncepce účinnější podpory umění, který je důležitým východiskem i pro čerpání peněz ze strukturálních fondů v nadcházejícím období let 2007 až 2013. Stát může začít čerpat peníze ze zrušeného Fondu národního majetku (FNM) na opravu kulturních památek - měly by být použity zejména na rekonstrukci Národního muzea a Národní knihovny.
    Prezident také podepsal zákon o veřejné podpoře kultury; proti původnímu návrhu však kromě stipendií a státních záruk za zápůjčky uměleckých děl nezavádí nástroje podpory kultury - tedy například povinnost krajů deklarovat svou kulturní politiku či stavební investice svázané s podporu současného umění. Naopak posiluje úlohu ministra vůči příspěvkovým organizacím.
     Počátek roku provázely spory o podobě české státní památkové péče. V lednu skončilo výběrové řízení na ředitele Národního památkového ústavu (NPÚ) a ředitelů poboček. Ministr jmenoval ředitelem ústavu teoretika památkové péče Tomáše Hájka, kterého odborná veřejnost během jeho následného devítiměsíčního působení v čele instituce stále kritizovala. Památková péče se celý rok zmítala v debatách o personálních otázkách, významné diskuse o skutečném směřování oboru se ale příliš nekonaly.
    V září nastoupil nový ministr, řízením NPÚ pověřil dlouholetého památkáře Pavla Jerieho a v lednu 2007 má být vypsán konkurz na nového ředitele. Potřebná novela památkového zákona však chybí a památkáři stále hledají příští podobu organizace státní památkové péče.