Názor: Jaké Náměstí Republiky si zasloužíme?

Zdroj
Jakub Chvojka / architekt krajinář / skupina ZAPÁLENÍ 02
Vložil
Jan Kratochvíl
10.11.2006 00:20
V sobotu měla naše republika 88. narozeniny. Něco takového se sluší oslavit. Jak jinak osvěžovat naší paměť, než připomínáním toho, co je součástí naší identity? Naše názory na průběh událostí kolem 28. října 1918, na roli prezidenta Masaryka a následný vývoj mohou být různé, tedy pokud připustíme, že nás takové téma vůbec zajímá! I přes vědomí této názorové pestrosti, je důležité, aby tyto hodnoty byly spojovány s pocitem jistého závazku, hrdosti a úcty. Narozeniny republiky byly schovány do „obyčejné" soboty. Mohl jsem tak společně s přáteli oslavit „obyčejnost“ věcí. Dopřát si daleko více času na sledování „obyčejnosti".

Oslavili jsme narozeniny republiky procházkou po Náměstí Republiky, po našem hlavním plzeňském náměstí. Dopřáli jme si ten luxusní zážitek a sledovali pouze „obyčejné" nebe s ptáky a „obyčejnou" dlažbu podél domů, na vozovce a novou dlažbu uprostřed, mezi radnicí a kostelem. Dlažba je dovezena ze slunné Itálie. Fakt, že každá kostka urazila na kamionu přes půl tisíce kilometrů, dnes většina z nás přijme se stejnou samozřejmostí jako tvrzení, že kouření likviduje naše zdraví. To však není omluva pro nepřirozenost a nesmyslnost našeho systému spotřebního hospodářství, který šetrnost raději nezná a problém neobnovitelných zdrojů úspěšně ignoruje. Zní Vám to extrémisticky? Pokud Vaše úvahy o životě nekončí u vlastního bydlení, auta nebo dovolené, pak toto „konzumní nehospodaření" doufám vnímáte zrovna tak.

Podstatný je však důvod, který vedl k rozhodnutí zamítnout náš nejpoužívanější český kámen pro dláždění ulic a náměstí, přestože žula nemá v našich klimatických podmínkách konkurenci a je z ní vydlážděno každé druhé náměstí a náměstíčko. Plzeňské zjištění, že žula není „dostatečně rovná", potažmo „pohodlná" pro pohyb lidí, působí velmi nepřesvědčivě, obzvlášť pokud si uvědomíme, že na Staroměstském, Hradčanském nebo Václavském Náměstí jsou stejně „nepohodlné" žulové kostky a chodí po nich davy turistů a turistek v podpatcích z celého světa.

Na vydlážděné vzorové ploše z porfyru u vchodu do kostela bylo už dříve možné pozorovat jemné vodorovné drolení. Výborná vodorovná odlučnost kamene, pro níž byl porfyr vybrán a která „vytvořila pohodlnou rovinu", je pochopitelně dvousečná. Může totiž znamenat velmi snadnou a rychlou degradaci povrchu celého náměstí. O mikrotrhlinách v porfyru nemůže být sporu. Jejich přítomnost potvrdil geolog, který dochází na probíhající stavbu.

A to nejlepší na závěr. Kostky nejsou kostky. Ano, jde spíše o kamenné dlaždice jejichž výška je výrazně menší než šířka a délka. A to je v kombinaci se širokou spárou mezi kameny pro dlažbu v podstatě smrtelné. Holýma rukama a bez větší námahy může dlažbu rozebrat i éterická slečna. Dlaždice se hýbou pod auty i pod chodci. Pokud nedůvěřujete slovům, můžete se sami přesvědčit.

Plzeňské náměstí coby symbol města a autentický archív jeho dějin by mělo vzbuzovat pocit jistého závazku, hrdosti a úcty, stejně jako naše 88 let stará republika. Jak se s touto hodnotou vyrovnala radnice, projektanti a dodavatelé nového náměstí? Dostáli závazku, který náměstí představuje? Můžeme si jejich konání vážit nebo na něj být hrdí? Posuďte sami! Pokud jste spokojeni a popsané nedostatky nepokládáte za podstatné, pak si právě takové náměstí i se všemi jeho aktéry zasloužíme.

V opačném případě, se musím společně s Vámi ptát na důvody jednotlivých rozhodnutí, dokud nám nebudou prozrazeny! Další teoretická možnost je, aby zainteresovaní aktéři přiznali chybu tím, že situaci radikálně změní!
Jakub Chvojka
0 komentářů
přidat komentář