3 elektronické výstavy z MoMA

Newyorské MoMA (The Museum of Modern Art) má ve svém štítě krédo "být nejpřednějším muzeem moderního umění na světě". Vzniklo v roce 1929 jako vzdělávací instituce a dnes je, co se počtu zaměstnanců týče, největším muzeem moderního umění na světě. Zaměřuje se na všechny formy umění; oddělení architektury vděčí za svou současnou prestiž Philipu Johnsonovi, který do muzea nastoupil jako 24-letý a hned se stal vedoucím tohoto oddělení. Již první Johnsonova výstava Modern Architecture: International Exhibition, uskutečněná v roce 1932, si získala světové uznání a stala se velmi důležitou z hlediska studia funkcionalismu - mezinárodního slohu.
MoMA udává ve svém oboru směr, podobně jako celá Amerika. Není tedy divu, že již v roce 1995, kdy byl u nás internet tématem diskusí pouze nejrevolučnějších kroužků (seznam.cz vzniká v roce 1996, podobně jako moje první www stránka, archiweb existuje od 1997, na internetu je přístupný od 1999), představuje MoMA na svých www stránkách první internetový projekt (Mutant Materials in Contemporary Design).
Internetové prezentace nebo projekty nebo light-výstavy nebo jak to vlastně nazvat vznikají vesměs jako doprovodná součást velké fyzické výstavy v MoMA. Po skončení výstav zůstávají přístupné na internetu a zájemci tak mohou kromě papírových publikací studovat i internetové zdroje. Podívejme se na tři e-ukázky z produkce MoMA, které by mohly inspirovat některé české nadace a ministerstva při rozdělování svých nemalých prostředků na kulturní akce.

Tall Buildings www.moma.org/tallbuildings Tento projekt představuje 25 zajímavých realizací nebo projektů mrakodrapů. Po 11. září se stala otázka stavění výškových budov ožehavou a vedly se diskuse, zda-li je bezpečné a rozumné mrakodrapy ještě vůbec stavět. Ať už z prestižních, ekonomických či politických důvodů stavba mrakodrapů směle pokračuje a dokazuje to i aktuální reflexe v podobě výstavy Tall Buildings. I přesto, že současná první příčka patří Taipei 101 (508 m), v přehledu ji nenajdete. Zato se můžete podívat, jakým mrakodrapem chce Chicago ovládnout první místo v honbě za výškovým rekordem. Antény 7 South Dear- born by měly končit v neuvěřitelných 2.000 stopách (610 m). S.O.M. demonstrují, že jsou stále inženýrskou špičkou. Nezbývá než věřit, že do této architektonické formule 1 bude někdo skutečně investovat. Ani další představené stavby nezaostávají svou krásou pozadu. Co se lokací týče, tak je možné sledovat výběrová hnízda autorů výstavy - počtem vede Čína a související státy se 7 zástupci; mocně ji dohání New York s dalšími 7 mrakodrapy, z nichž jsou ale 3 soutěžní projekty na nové WTC a ani jeden není Libeskindův. Kurátoři MoMA prostě vědí, co je krásné. Je zajímavé, že se o slovo hlásí i Londýn, zastoupený 4 exponáty. Jsem rád, že do výběru 25 mrakodrapů zařadili kurátoři soutěžní návrh na WTC od United Architects, poněvadž ho mám z celé soutěže na WTC nejraději. Rovněž by oku návštěvníka neměly uniknout poslední projekty Renzo Piana, Fosterovo londýnské Swiss Re, které má snad ještě lepší koncept než frankfurtská Commerzbank, a také Koolhaasovo ústředí Central Chinese Television v Pekingu. Autoři výstavy nevybírali exponáty rigidně podle výšky mrakodrapů, ale dbali i na to, aby představené stavby poukázaly na základní oblasti spojené s navrhováním výškových budov - aerodynamiku, provoz (unikání z budovy), ekologické koncepty, veřejná prostranství, fasády a nosnou strukturu mrakodrapů. Požadavky a současná řešení v každé z těchto oblastí je představeno v samostatných kapitolách a přímo demonstrováno na některých z 25 mrakodrapů. Nejvíce mne zaujaly ekologické koncepty - Green Technologies: zde jsem zase musel uznale smeknout před Fosterem, protože jeho Swiss Re je prostě boží. Inspirativní je podívat se na Structural Technologies. Výborný koncept výstavy podpořený výbornou grafikou a zajímavým ovládáním ukazuje, že laťka v oblasti internetových výstav je posunuta zase o kousek výš. V portfoliu e-výstav z MoMA je dobře vidět, jak se vyvíjí prezentační technologie a lze říct, že čím mladší výstava, tím profesionálněji udělaná.

Mies in Berlin | Mies in America www.moma.org/exhibitions/2001/mies MoMA uchovává ve svých útrobách obrovský poklad. Pečuje o kolekci výkresů, modelů a fotografií Ludwiga Miese van der Rohe, kterou muzeum získalo díky dobrým vztahům Philipa Johnsona s Mistrem. V roce 2001 se konala obrovská výstava Miesova díla a jedním z míst, kde je o tom svědectví, je internet. Výstava byla rozdělena na dvě samostatné části - Mies v Berlíně a Mies v Americe. Z každého balíku jsou na internetu prezentovány vybrané exempláře. Vystaveny jsou vzhledem k archivnímu potenciálu MoMA především projekty a nedochovaná díla. Dobové fotografie a plány poodhalují atmosféru, ve které Mies tvořil. Zásadní je především první část, kdy Mies hledal nebo spíše nacházel svůj rukopis, svou filozofii architektury. Po emigraci do Ameriky realizoval svá vrcholná díla (IIT, Seagram nebo berlínskou National Galerie), avšak proces hledání je mnohem zajímavější. První realizace Riehlova domu a o 20 let mladší Wolfův dům znamenají zásadní pokrok v Miesově myšlení. Trošku mě překvapilo, že kurátoři nevybrali vilu Tugendhat, ale přiznejme si, že je jen rozvinutím konceptu proklamovaného v barcelonském pavilonu, který zde nechybí. Naprosto geniální jsou animace k projektům. Trochu mne mrzí, že nejsou zcela realistické, ale spíše měly ukázat na hmotové a prostorové řešení domů. Zejména průlet nerealizovaným domem Helen a Stanleyho Resorových ve Wyomingu je pro začínajícího architekta zdrcující.

The Changing of the Avant-Garde: Visionary Architectural Drawings from the Howard Gilman Collection www.moma.org/exhibitions/2002/gilman Poslední výstavou, o které bych chtěl poreferovat, je výstava plánů významných architektonických nebo urbanistických projektů 20. století. Výstava je rozčleněna do dvou částí a je sestavena z plánů, které v listopadu 2000 darovala muzeu Nadace Howarda Gilmana. První část je nazvána Megastructures a obsahuje vizionářské projekty měst budoucnosti. Je zde skutečně vše zásadní - Prostorové město Yony Friedman, Plug-In City od Petera Cooka nebo zásadní projekt Kráčejícího města od jeho kolegy z Archigramu, Rona Herrona. Sluší se zmínit, že zvolené rozlišení plánů značně ubírá na jejich síle. Přiznejme si, že perspektiva Expresní dálnice v Dolním Manhattanu od Paula Rudolpha veliká 9x10 centimetrů nemůže milovníka architektury uspokojit. V tomto ohledu pravděpodobně internetové výstavy nikdy fyzické vystavování nenahradí, avšak s digitálním projektováním bude jejich význam soustředěn dále již jen na historické etapy minulých století. Druhá polovina výstavy představuje Kořeny postmoderny. Při prohlížení výkresů Kriera, Hejduka nebo Stirlinga mi trošku běhal mráz po zádech, ale taková byla doba. Vesměs výrazně barevné plány kontrastují s monochromatickou grafikou Megastruktur. A o to na této výstavě jde - ukázat, kde skončily smělé vize nadšenců z 60. a počátku 70. let. Výtvarná slepá ulička, jejíž směrovky stavěl Robert Venturi, se dnes zdá být zásadní chybou architektury 20. století. Proto může tato část výstavy posloužit jako nástroj pro "poznání nepřítele". Každý plán je doplněn stručným a výstižným komentářem. Nechybí datace a údaje o autorovi. S postu- pem času vám začnou flashové pauzy lézt na nervy a to už bude právě čas, kdy je dobré podívat se na další internetové projekty z MoMA, z nichž doporučím například Workspheres nebo The Un-Private House. Na stránkách MoMA můžete strávit celý víkend a pořád se budete dozvídat nové a nové věci a hlavně - budete se bavit, o což jde v moderním muzeu především.