Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Výpočetní navrhování a příroda
K výstavě Akademické platformy výpočetního navrhování v Galerii UM
Šíře současného architektonického myšlení zahrnuje a spojuje velmi odlišné přístupy od sociálního až humanitárního aktivismu po zapojování nejnovějších výpočetních technologií v rámci specializovaného výzkumu. Ten se děje v Evropě i na akademické půdě a galerie UM představila několik takových center.
Místa, kde se takový výzkum děje, neleží nikde stranou, většinou jde o známé a respektované školy architektury: od ETH v Curychu přes Bartlett v Londýně až po pražskou UMPRUM, kde působí oba kurátoři výstavy Imrich Vaško a Shota Tsikoliya. Vedle nich byly zastoupeny ještě další specializovaná pracoviště ICD Stuttgart, CITA Kodaň, IAAC Barcelona, ATTP TU Vídeň, MOLAB FA ČVUT. Zapojování digitalizace přitom nespěje k čistě abstraktnímu přístupu k architektuře, ale pro mnohé překvapivě prozkoumává užití tradičních rukodělných postupů jako třeba šití nebo pletení při digitálně řízeném stavění.
Jedna z hlavních otázek, které vyvstávají při pozorování těchto projektů, je nakolik mohou vytvářet nové zkušenosti prostoru a celkového uspořádání prostředí. Hledání změny se jeví jako ozvěny radikálních utopických projektů z 60. let, kdy architektura ztrácela pevné obrysy a stávala se měkkým, někdy až sotva patrným obalem života. Veskrze byly tyto projekty silně ovlivněny nadšením kosmického objevování a návrhy takové architektury se cíleně inspirovaly skafandry jako minimálními obytnými jednotkami. Řadu z těchto návrhů provázela také nadšení pro budoucí dokonalou informační propojenost světa a z hlediska materiálu pro plast a další materiály přímo rozvíjené v souvislosti s cestami do kosmu. Toto snění o budoucnosti narazilo tvrdě na ropné krize začátkem 70. let minulého století. Jak lze usuzovat i z projektů na výstavě, současný výzkum se nesoustředí primárně na vnitřní prostor. Experimentování v architektuře, myšlení stavění, které se zdá být orientováno spíše do budoucnosti dnes nemá vizi obývání vnějšího vesmíru. Společná vize, která není explicitně formulována, ale lze ji poměrně dobře tušit v pozadí, se orientuje na udržitelné a s přírodou symbiotické pobývání lidí na Zemi. Zásadní je samotný fakt, že tu nějaká vize rozpoznatelná je. Vůči ní se lze vymezovat, polemizovat (a to i s podobou a nákladností těchto výzkumů) či s ní souhlasit, ale žité prostředí v důsledku takových postojů bude výsledkem diskuze a ne lhostejnosti, kterou až příliš často vídáme dnes.
Protože orientace je pozemská, je v projektech často přítomná inspirace přírodou a převádění jejich funkčních řešení například ze světa hmyzu na měřítka lidských potřeb. Biomimetická architektura, která se odehrává především v experimentálních efemérních pavilonech, například dokáže sama, díky přirozeným vlastnostem stavebního materiálu, se přizpůsobit proměnám počasí. Jsou to zatím jen pokusy v malém měřítku a je vcelku pravděpodobné, že řada z nich nikdy nenajde trvalé uplatnění, nicméně jde o činnost pozoruhodnou, protože objevuje nové podoby architektury, které se nezabývají primárně formální podobou, ale řešeními nových potřeb společnosti v čele s minimální ekologickou zátěží (i to je především věc budoucnosti).
Na výstavě lze spíše získat dojem, že vystaveny jsou umělecké objekty a instalace než zárodky budoucí architektury. Ačkoli taková architektura často nevzniká zevnitř ven, z primátu vnitřního uspořádání, tento typ architektury přesto může proměnit naši každodenní zkušenost prostoru. Pozoruhodné by bylo už jen to, že by to byla proměnlivá zkušenost. Těžko zde hovořit o nějakém tradičním rytmu architektury, protože k architektuře se představené projekty teprve blíží, ale i tak je zřejmé, že třeba právě pojem rytmu bude třeba znovu promyslet, stejně jako moderní architektura rozbourala zažité pojetí vnitřku a vnějšku. Zda to v tomto ohledu není taková architektura příliš agresivní, když nebere příliš ohled na jednotlivce a jeho vnímání místa, lze odhadovat jen v náznacích, a obavy z přílišné abstrakce vytvořeného prostředí jsou na místě. Neztratí se v ladných a proměnlivých liniích takové architektury pocit sounáležitosti s místem, který by měl být základem starostlivého vnímání a zacházení s vlastním okolím? Nebo bude biomimetickými formami naopak posílen? To už bude myslím v rukou jednotlivých architektů.

Akademické platformy výpočetního navrhování
Galerie UM 5. září až 7. října 2017
Kurátoři Imrich Vaško a Shota Tsikoliya

Více informací >
Autor: Filip Šenk, 10.10.17 16:55
Návštěvnost: 466 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Související články
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.