Odborníci chtějí, aby stát více chránil poválečnou architekturu

Zdroj
Markéta Horešovská
Vložil
ČTK
17.12.2015 14:25
Brno

Praha 17. prosince (ČTK) - Změnu v přístupu k architektuře druhé poloviny 20. století požadují po ministerstvu kultury (MK) odborníci z oblasti architektury i památkové péče. Stavby z let 1945 až 1989 stále častěji zanikají a ustupují novostavbám. Jde přitom o domy, které by měl podle expertů chránit statut kulturní památky. K aktuálně nejohroženějším patří pražské budovy Omnipolu v Nekázance a bývalého plynárenského dispečinku na Vinohradech. Vyjádření ministerstva ČTK zjišťuje.

Historik architektury a pedagog Rostislav Švácha proto s kolegy z Klubu za starou Prahu v dopise, který dostal ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), upozorňuje na údajně nevstřícný přístup úřadu k přidělení statutu kulturní památky těmto stavbám.
"Znepokojují nás hlavně podmínky, jaké si pro takové prohlášení Vaše ministerstvo klade a jaké nemají žádnou oporu ani v dosud platném, ani v připravovaném zákoně o památkové péči," píšou signatáři dopisu. Vyzývají ministra, aby zrušil současnou praxi a svěřil posuzování hodnoty památek místo svým úředníkům odborným grémiím s hodnotitelskou komisí ministerstva v popředí.
Doba po listopadu 1989 přinesla podle Šváchy v oblasti poválečné architektury velké ztráty. Z těch nejzávažnějších jde o proslulý Bruselský pavilon od týmu Cubr-Hrubý-Pokorný, o obchodní centrum Ještěd v Liberci od Karla Hubáčka a Miroslava Masáka nebo o téměř všechny stavby se zavěšeným skleněným pláštěm, tolik charakteristické pro architekturu 60. let.
V posledních měsících se proces zániku urychlil. "Přišli jsme o textilní závod v Prostějově od vynikajícího zlínského architekta Zdeňka Plesníka, o velmi zajímavou sportovní halu ve Frýdku-Místku od architekta Oskara Chmiela, o hotel Praha v Dejvicích od Arnošta Navrátila, Jana Sedláčka a dalších členů týmu z Fakulty architektury ČVUT, o Dům československých dětí na Pražském hradě od Rothmayerova žáka Josefa Hlavatého," vypočítává Švácha zaniklé stavby.
Demolice se chystá u budovy bývalého ministerstva energetiky a plynárenského dispečinku v Praze, díla týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický, které podle Šváchy představuje jednu z nejvýraznějších realizací ve stylu brutalismu v Česku. A přestavba budovy Omnipolu je podle Šváchy likvidační.
Budovu od Zdeňka Kuny, Zdeňka Stupky, Milana Valenty a Jaroslava Zdražila historik umění Mojmír Horyna označil za jednu z mála kvalitních moderních staveb v historickém centru Prahy. Společnost Kerrigan Trade plánuje mimo jiné zvětšit objem stavby a kompletně změnit fasádu, kdy lehký skleněný plášť nahradí žaluzie.
Národní památkový ústav (NPÚ) v červenci označil navrhované práce za vyloučené, památkový odbor pražského magistrátu ale v říjnu dal přestavbě povolení. Pražští památkáři konstatují, že změna pláště domu nenaruší hodnoty památkové rezervace. Zároveň stavba podle nich nesplňuje kritéria pro prohlášení za památku.
Přestože k záchraně budov z druhé poloviny 20. století se oficiálně hlásí i NPÚ, podle Šváchy dělají památkové instituce velmi málo, a některé se dokonce staví proti jejich ochraně. "Lze to bohužel doložit zápisy z jednání regionálních komisí NPÚ i z jiných dokumentů. Za demolicí obchodního centra Ještěd v Liberci nebo za postupnou likvidací interiérů hotelu Thermal bohužel stojí velmi problematická stanoviska památkářů," uvádí odborník.
Negativní jsou podle něj postoje MK k pokusům zajistit ochranu aspoň staveb nejohroženějších. "Od roku 2007 neprohlásilo ministerstvo za památku ani jednu poválečnou stavbu. Ani tolik známý případ nádraží v Havířově od architekta Josefa Hrejsemnou neskončil definitivním vítězstvím jeho obránců!" říká Švácha.
Ministerstvu vytýká, že při posuzování podnětů k prohlášení za památku vyžaduje informaci, zda "byl publikován ohlas v některém z renomovaných zahraničních odborných periodik". U starších staveb to nechce. Navíc třeba obchodní dům v Liberci měl v renomovaných zahraničních publikacích ohlas výrazný, a přece ho MK za památku neprohlásilo, a tak ho odsoudilo k zániku, konstatuje Švácha.
Obecně se má zato, že lidé si stavby spojují s dobou socialismu, a to i v případech, kdy je nenavrhovali prorežimní architekti. Machoninovi, Hubáček a Masák podporovali pražské jaro 1968 a režim je pak za to trestal. "Do stanovisek státní památkové péče by se však ideologie nikdy promítat neměla. Dokonce i minulý režim se v tom ohledu ideologicky nechoval, když začal chránit ´kapitalistické´ funkcionalistické stavby v čele s vilou Tugendhat," uzavírá historik.
0 komentářů
přidat komentář