VIII. Cena Bohuslava Fuchse - vítězné projekty

Zdroj
Nina Ličková, SOFA
Vložil
Tisková zpráva
30.01.2015 00:15
Cabane Rambert - Pět symslů v architektuře
Bc. Martin Bělkovský (6. ročník)
vedoucí práce: prof. Ing. arch. Ivan Koleček
kozultant: Ing. arch. Lukáš Pecka

Cabane Rambert
Cabane Rambert je horská chata. Nachází se ve Švýcarských Alpách,
ve výšce 2580 m n. m.
Je postavená na ostrohu s výhledem 270°.
V zádech má vrchol Grand Muveran
a před sebou Mont Blanc.
Chata vyhořela, zůstaly jen obvodové kamenné zdi.

Přístup
Má cabane navazuje na minulost
Má cabane využívá již postavené
Má cabane využívá již použitý materiál
Má cabane není adicí, ale pokračováním
Má cabane zabírá co nejméně z alpské krajiny
Má cabane nekonkuruje horám, to ani nelze
Má cabane je úkryt, přístřešek, chata, archetyp
Má cabane navazuje na kámen kamenem současné doby - betonem
Má cabane je kompaktní
Má cabane má sedlovou střechu
Má cabane má pevný obal z kamene a betonu, uvnitř je dřevěná
Má cabane má krb a komín
Má cabane má v nejvyšším patře místnost spojenou s horami
Má cabane má bivak, bivak se speciálním výhledem, pro zvláštní příležitosti Má cabane navazuje na horizontalitu kamene horizontalitou pohledového betonu s vytlačeným bedněním z dřevěných latí
Má cabane je útulná

Technické řešení
Rozšíření cabane je z lehkého a izolačního liapor betonu. Stropy jsou dřevěné trámové. Krov je tvořen trojúhelníkovými vazníky z lepeného dřeva, které tvoří strop posledního patra a konstrukci střechy. Jádro je z masivních dřevěných panelů. Rezervoár na vodu je umístěn na stávajícím místě pod kuchyní a v nejvyšším místě střechy. Cabane je vytápěna tuhým palivem a teplo je rozváděno po chatě. Tuhými palivy je také ohřívána voda. Zdrojem elektrické energie jsou fotovoltaické panely umístěné na jihozápadní straně střechy.




Ječměniště … kontinuita bez distance?
Bc. Tereza Novotná (5. ročník)
vedoucí práce: Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D.

„... ale útěcha polní cesty promlouvá jen tak dlouho, dokud žijí lidé, kteří, zrozeni v jiném ovzduší, ji mohou slyšet.“

Martin Heidegger, Polní cesta

„Nucená samota se mi časem dostala pod kůži. Zjistil jsem, že je vlastně fajn být občas sám. Vztah k okolí se tak maximálně zesiluje. Je to zvláštní - v dětství jsem nenáviděl sekání trávy, trhání jablek... A teď to mám rád.“
Oldřich Malachta, chatař

Pohnutá  historie obce Ječmeniště. Obec v údolí mezi Rakouskem a Moravou vznikla jako zemědělská usedlost s ulicí, návsí, kaplí. Po válce byla vysídlena, později s budováním železné opony zanikla úplně. Zbyla jen kaple - fungovala jako sklad, chátrá, svědek minulých dob. Nejbližší vesnice několik km. Okolní rovinatá krajina je dlouhodobě zemědělsky využívána, kultivována, osidlována, vztah s člověkem je zde silně zakotven. Vytržení od okolního světa a přítomnost stop osídlení dávají možnost vzniku jiného modelu využití krajiny člověkem. Možná dočasného. Možná místo i s kaplí prochází svým stoletím úpadku, ale probudí se...

Cesta do Rakouska
Znovuodkrývám cestu, vedoucí přes hranice do Rakouska, která byla smazána někdejší železnou oponou. Její směr je v krajině stále patrný.

Kaple
Kapli zbavuji střechy, která není původní a chybí ji věžička. Štít kaple a apsida, tvarově elementární podstata kaple, je zakonzervována betonovým věncem. Kaple se stává zahradou za zdí, otevřená, bez střechy. Ve zdech kaple je nyní uzavřen kousek okolního venkovního světa, určený pro někoho. To, že je prázdná, je opět relativní. Je prázdná, stejně jako byla prázdná, když sloužila svému původnímu určení. Interiér je zatravněn, kolem bílé stěny bez oken a zlatou barvou natřená plechová vrata, násilné stavební úpravy po roce 1948 jsou zachovány, zvýrazněny.

Objekty dočasného ubytování v krajině
Dočasné sídlo člověka v krajině zjitřelé ranami společenských změn. Lokalita Ječmeniště může bezprostředně po své dramatické proměně dnešnímu člověku nabídnout vzájemný prospěch v jiné podobě, navázat na epizodu o pobytu člověka. Zareagovat na současný vývoj společnosti. Nejspíš to bude využití dočasné, přechodný stav.
Možná se najde člověk, který potřebuje uniknout.
Ať již přemýšlet, pracovat na něčem, koncentrovat se, vytrhnout, uniknout.
Něco si ujasnit. Uvědomit. Odpočinout si.

Ve stopě veřejného prostoru zaniklé obce Ječmeniště navrhuji objekty pronajímatelného ubytování.
Objekty, které patří k sobě a každý je pojmenovaný podle činnosti, jíž je určen. Člověk, který se zde ubytuje, má přístřešky, mezi jejichž zápražími přechází volnou krajinou a vykonává v nich činnosti. Vědomě, koncentrovaně. Jí, spí, myslí. Má krajinu, která je mu chodbou i dvorem. Má zahradu ve zdech kaple, které uzavírají kousek okolního světa jen pro něho. Když přechází, má možnost uvědomit si, kam jde.




Klášter kapucínů, Klášter minoritů, Klášter dominikánů, Koleje jezuitů
Bc. Jan Kubát, Bc. Markéta Strnková (5. ročník)   
vedoucí práce: doc. Ing. arch. Karel Havliš

Proč se věnovat klášterům? Tak specifickému typu budov, které se nacházejí v každém městečku a v každém kraji? Za posledních 65 letech prošla většina církevních komplexů v Čechách bouřlivými časy, mnoho z nich chátrá, některé se opravují, některé vlastní stát, jiné církev a některé dokonce soukromé subjekty. V organismech měst jsou tyto komplexy městem ve městě. Jako kdyby na místě stály odjakživa, okolní život se přizpůsobuje jim. Jejich uzavřenost nás naučila přehlížení, ale byla by to chyba. Jejich ekonomická síla je sice už minulostí, stále zde ale máme jejich stavební dědictví. V případě Znojma zabírají církevní komplexy 9,8% plochy historického centra. Města s nimi tedy musí počítat, s jejich fungováním, nebo naopak nefungováním, doplňováním, nebo hledáním nových náplní. Chápeme klášter jako součást městského celku. Nabyté poznatky o fungování jednotlivých řádů, o jejich stavebním vývoji a o souvislostech vůči městské struktuře konfrontujeme s ekonomickými možnostmi a zapojujeme kláštery do organismu města. Z klášterů se tak stává místo, které stimuluje rozvoj okolí.
Toto praktikujeme na příkladu čtyř znojemských klášterů, které se nacházejí v historickém jádru – klášter kapucínů, minoritů, dominikánů a koleje jezuitů. Žádný z těchto klášterů již neslouží svému původnímu účelu, některé mají stabilizované funkce, jiné jsou naopak bez využití a na svou příležitost čekají.

0 komentářů
přidat komentář

Související články