Jak stárne minimalismus
aneb klášter Nový Dvůr od Johna Pawsona po 10 letech
Pavla Hradilová
Může architektura působit na člověka a pomáhat vytvářet co nejvhodnější prostředí pro obývání, práci či odpočinek nebo záleží více na provozované činnosti, která nemůže být ovlivněna prostorem? Vnímá mnich žijící v klášteře, či návštěvník, ať už věřící nebo nevěřící, hledající týdenní útěchu v náruči Boha prostor kláštera stejně?
Abychom si mohli odpovědět na tyto otázky, je třeba najít pohled uživatele. Hledali jsme tedy někoho, kdo byl v Novodvorském klášteře jako host a strávil tam tudíž určitou dobu, mohl tedy stavbu opravdu zažít. Takovýchto lidí se nám podařilo najít[5]. Ani jeden z respondentů není architekt a přesto všichni projevili nesmírný cit a vnímavost.
Na počátku vzniku kláštera je příběh, bez kterého by jedinečný klášter na našem území nevznikl. Opatství je výjimečné nejen tím, že v naší zemi se kostely spíše bourají, natož zakládají nové kláštery, ale také svojí minimalistickou architekturou navrženou světoznámým architektem Johnem Pawsonem.
John Pawson si určil hlavní myšlenku a to napomáhat mnichům k jejich povolání, tedy napomáhat k soustředění se na Boha. Chtěl vytvořit nadčasový klášter hlavně po stránce formy, který bude sloužit po celá staletí. Svojí architekturou chce v klášterních prostorech odstranit veškerá rozptýlení. Prostor zachovává v co nejčistší podobě bílý a bezespárý.
Klášter Matky Boží v Novém Dvoře je původně barokní rezidence, statek uprostřed polí, na největrnějším pahorku v dalekém okolí. Architekt Pawson se o tomto místě vyjádřil takto: ,,Byl jsem ohromen krásou stávající architektury i jejího umístění uprostřed hektarů opuštěné zemědělské krajiny a zalesněných kopců."[1] Jedna z otázek, kterou jsme našim respondentům položili, se týkala právě "statkovistosti" této stavby. Přestože se jedná o cisterciáckou architekturu a klášter musí být funkčním statkem, respondenti se shodují, že navenek jako statek rozhodně nevypadá, přestože ve skutečnosti funkční statek určitě je. Klášter Nový Dvůr také dostal v roce 2005 hlavní cenu Klubu za starou Prahu o nejlepší novostavbu v historickém prostředí, vyzdviženo bylo především velmi dobré zasazení do krajiny.
Běžný návštěvník Novodvorského kláštera má možnost vidět především kostel a to při pravidelné večerní mši zvané Nešpory, což je zážitek nevšední a mimořádně silný. Trapisté se netají skutečností, že během svých modliteb kladou velký důraz na estetiku. K tomuto nezbývá dodat, že se jim to nesmírně daří. Při osobní návštěvě mě ohromil nevšední prostor, světlo procházející skrz ohromné zavěšené betonové stěny, které vytváří světlíky. Proto jedna z otázek, na které jsem se našich respondentů zeptala se týkala jejich vnímání kostela. Odpovědi na tuto otázku byly poněkud rozporuplné, respondenti se názorově velmi rozcházejí. Pro některé je to pro modlitbu velmi dobrý prostor, přes svou velikost překvapivě útulný pro jiné hrozný, neútulný, studený a suchý. Možná právě proto je tato stavba dobrá, je natolik silná že v každém vzbuzuje emoce. Nikomu to není jedno. Není to snad typický znak mimořádně kvalitní architektury?
Téměř všichni respondenti se vyjadřují k světlu v kostele. Všímají si zvláštní hry světla pozorovatelné v určité denní doby. John Pawson řekl, že: "pro mě je architektura spojená s vášní pro prostorové kvality."[3] Bere však pan Pawson v potaz fakt, jakým způsobem těchto prostorových kvalit dosahuje? V časopise Světlo je k nalezení článek věnovaný světelné technice právě v kostele Matky Boží, podle kterého se zdá, že tyto hry jsou spjaty s velmi náročným technickým zázemím. Konkrétně v každém světlíku je 29 svítidel, z toho sedm jich svítí teplým světlem a 22 světlem bílým. Dále se zde nachází směrové osvětlení v presbytáři, kde jsou dva druhy halogenových žárovek po 4 kusech, všechny se stmívatelnými transformátory.[4] Možná je tedy namístě výrok Rostislava Šváchy v rozhovoru pro Stavební fórum, že: "Je to taková spíš scénografická než ontologická architektura. Nemá to v sobě ontologično - tohle slovo mi přijde docela výstižné -, které byste u kostela cisterciáckého řádu čekal."[5]
Také jsem se setkala s úvahou, zda-li je to ideální prostor pro křesťanské mnišství. Jeden z respondentů dokonce vyslovil, že Pawsonova architektura se mu zdá poněkud Japonská, nekřesťanská a tudíž netradiční. Vzhledem k pětiletému pobytu Johna Pawsona v Japonsku ve studiu Shira Kuramaty je tento postřeh poněkud namístě. Sám Pawson v rozhovoru týkajícím se stavby Novodvorské kláštera řekl: "Význačnou roli tu hrají mé roky strávené v Japonsku."[1] Nacházíme se však v České Republice, není toho Japonska tedy přeci jenom mnoho?
Dále jsem se našich respondentů zeptala na otázku, zdali prostředí kláštera má vliv na duchovní život v něm. Zdali minimalistická architektura napomáhá hostům, ale především mnichův k oproštění se od veškerých světských problémů a umožňuje jim tedy naplno se věnovat Bohu. John Pawson k tomuto tématu řekl, že: "Cílem řeholního života je soustředit se k bohu. A to musí klášterní architektura podporovat."[6] Bohužel, odpovědí od samotných trapistických mnichů jsem se nedočkala, mohla jsme tedy pracovat pouze s názory hostů. Odpovědět na tuto otázku bylo pro většinu našich respondentů velmi obtížné, opakovaně zdůrazňovali, že život v klášteře není o budovách, nýbrž o mezilidských a lidsko-božských interakcích, které se mimo jiné v budovách odehrávají. Přesto jsme se dočkali i odpovědí, jako jsou: Prostředí kláštera mělo na mou duchovní cestu rozhodně pozitivní vliv. Není jedno v jakém prostředí se člověk nachází. Věřím, že nás ovlivňuje stejně jako my ho můžeme přetvářet či Ta odlehlost, ta jednoduchost a přece stylovost stavby jistě působí. Na druhou stranu, jeden z respondentů napsal, že život mnichů v daném klášteře je inspirativní navzdory architektonickému prostředí, ve kterém žijí. Já se však domnívám, že takto výrazné architektonické prostředí určitě působí. Doufejme, že na samotné mnichy působí pozitivně.
Klášter Nový Dvůr byl vysvěcen v roce 2004. Některé stavby stárnou hezky, jiné se časem mění k nepoznání. Přirozeně mě zajímalo, jak stárne právě tato stavba a zdali jsou zde nějaké technické nedostatky. Snad všichni respondenti se shodují v tom, že stavba je příliš vlhká, v kostele jsou viditelné mapy od zatékání či opadající omítka. Zářivou bělobu dnes podle našich respondentů střídá spíše zašedlost. Již po pouhých 10-ti letech se tedy zdá, že minimalismus Johna Pawsona důstojně stárnout příliš neumí, což je poněkud paradoxní, jelikož z Pawsonovy statě Minimalismus jasně vyplývá, že se snaží o architektonické formy, které jsou stále znovu zajímavé a existují mimo síly času a módy.[3] Jak Pawsonova architektura tedy může být nečasová, když neumí stárnout?
Dále si naši respondenti všimli nevhodného materiálu podlahy v kostele, která je příliš studená a nepohodlná pro modlitbu v kleče či přetékajících sifonů při vypouštění umyvadel v kuchyni. Naproti tomu pozitivně hodnotí velikost a umístění oltáře, podél kterého se údajně dá velmi dobře koncelebrovat. Zdá se tedy, že pan architekt John Pawson opravdu svědomitě nastudoval své vzory, kterými byli domovský klášter trapistů v Septh-Fons a opatství Le Thoronet v Provence.
Také jsme se setkali s výroky, že Pawsonova architektura je celá ze sádrokartonu. K tomuto tvrzení jsme našli fotografie ze stavby, ze kterých se zdá, že tomu tak skutečně je. Zmiňuje se o tom také Norbert Schmidt v knize Dům boží a brána nebe ve 20. Století, který nastiňuje tyto otázky: Opravdu ty hladké plochy chtějí jen uklidňovat, neodvádět pozornost (…) nebo jsou to promyšlené slupky skrývající skutečnost? Odpovídá Pawsonův dutý sádrokarton pravdivosti naší "duté" doby, nebo je sádrokarton prostě jen dutý?[2] Já dodávám - je architektura, která je takovýmto způsobem lživá opravdu ještě kvalitní architekturou?
Závěrem si dovoluji citovat dva výroky Dom Samuela, který je představeným kláštera z rozhovoru pro časopis Salve: "Krása jde velmi dobře ruku v ruce s duchovním životem, ale ne rafinovaná, do krajnosti vedená krása. Je třeba krajní prostoty a velmi účelných míst, aby mniši neztráceli čas, protože čas pro modlitbu naplňuje veškerý jejich volný čas. Pokaždé, když byla estetika ustanovena ke škodě účelnosti, bylo z toho fiasko.."[6]
"Správně formované prázdno prostoru a plochy není pouhou negací obraznosti, nýbrž jejím protipólem. Vztahuje se k obraznosti podobně jako mlčení ke slovu. Jakmile se mu člověk otevře, pocítí v něm tajuplnou Přítomnost. Vyjadřuje aspekt posvátna, který nelze zachytit tvarem a pojmem."[6]
[1] Martin Valášek, Architektura v prostoru a čase, Souvislosti 1/2001, Rozhovor s architektem Johenm Pawsonem
[2] Aleš Filip a Norbert Schmidt, Dům boží a brána nebe ve 20. Století, Příliš hluku kolem prostoru ticha? Úvahy o klášteře Matky Boží v Novém Dvoře, Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2005
[3] Jana Tichá, Architektura: tělo nebo obraz?, texty o moderní a současné architektuře III, John Pawson: Minimalismus, Zlatý řez 2009
[4] Jiří Pavelka, odborne časopisy.cz, časopis Světlo, Osvětlení klášterního kostela řádu trapistů v Novém Dvoře, URL: http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=34920
[5] stavebni-forum.cz, Švácha: Přísnost v architektuře může být i na škodu II, URL: http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/5706/svacha-prisnost-v-architekture-muze-byt-i-na-skodu-ii/
[6] Nesložili jsme slib minimalismu, rozhovor s Don Samuelem OCSO, Salve, 2004, č.4 ročník 14, s. 149-150
Abychom si mohli odpovědět na tyto otázky, je třeba najít pohled uživatele. Hledali jsme tedy někoho, kdo byl v Novodvorském klášteře jako host a strávil tam tudíž určitou dobu, mohl tedy stavbu opravdu zažít. Takovýchto lidí se nám podařilo najít[5]. Ani jeden z respondentů není architekt a přesto všichni projevili nesmírný cit a vnímavost.
 |
John Pawson si určil hlavní myšlenku a to napomáhat mnichům k jejich povolání, tedy napomáhat k soustředění se na Boha. Chtěl vytvořit nadčasový klášter hlavně po stránce formy, který bude sloužit po celá staletí. Svojí architekturou chce v klášterních prostorech odstranit veškerá rozptýlení. Prostor zachovává v co nejčistší podobě bílý a bezespárý.
Klášter Matky Boží v Novém Dvoře je původně barokní rezidence, statek uprostřed polí, na největrnějším pahorku v dalekém okolí. Architekt Pawson se o tomto místě vyjádřil takto: ,,Byl jsem ohromen krásou stávající architektury i jejího umístění uprostřed hektarů opuštěné zemědělské krajiny a zalesněných kopců."[1] Jedna z otázek, kterou jsme našim respondentům položili, se týkala právě "statkovistosti" této stavby. Přestože se jedná o cisterciáckou architekturu a klášter musí být funkčním statkem, respondenti se shodují, že navenek jako statek rozhodně nevypadá, přestože ve skutečnosti funkční statek určitě je. Klášter Nový Dvůr také dostal v roce 2005 hlavní cenu Klubu za starou Prahu o nejlepší novostavbu v historickém prostředí, vyzdviženo bylo především velmi dobré zasazení do krajiny.
 |
Téměř všichni respondenti se vyjadřují k světlu v kostele. Všímají si zvláštní hry světla pozorovatelné v určité denní doby. John Pawson řekl, že: "pro mě je architektura spojená s vášní pro prostorové kvality."[3] Bere však pan Pawson v potaz fakt, jakým způsobem těchto prostorových kvalit dosahuje? V časopise Světlo je k nalezení článek věnovaný světelné technice právě v kostele Matky Boží, podle kterého se zdá, že tyto hry jsou spjaty s velmi náročným technickým zázemím. Konkrétně v každém světlíku je 29 svítidel, z toho sedm jich svítí teplým světlem a 22 světlem bílým. Dále se zde nachází směrové osvětlení v presbytáři, kde jsou dva druhy halogenových žárovek po 4 kusech, všechny se stmívatelnými transformátory.[4] Možná je tedy namístě výrok Rostislava Šváchy v rozhovoru pro Stavební fórum, že: "Je to taková spíš scénografická než ontologická architektura. Nemá to v sobě ontologično - tohle slovo mi přijde docela výstižné -, které byste u kostela cisterciáckého řádu čekal."[5]
 |
Dále jsem se našich respondentů zeptala na otázku, zdali prostředí kláštera má vliv na duchovní život v něm. Zdali minimalistická architektura napomáhá hostům, ale především mnichův k oproštění se od veškerých světských problémů a umožňuje jim tedy naplno se věnovat Bohu. John Pawson k tomuto tématu řekl, že: "Cílem řeholního života je soustředit se k bohu. A to musí klášterní architektura podporovat."[6] Bohužel, odpovědí od samotných trapistických mnichů jsem se nedočkala, mohla jsme tedy pracovat pouze s názory hostů. Odpovědět na tuto otázku bylo pro většinu našich respondentů velmi obtížné, opakovaně zdůrazňovali, že život v klášteře není o budovách, nýbrž o mezilidských a lidsko-božských interakcích, které se mimo jiné v budovách odehrávají. Přesto jsme se dočkali i odpovědí, jako jsou: Prostředí kláštera mělo na mou duchovní cestu rozhodně pozitivní vliv. Není jedno v jakém prostředí se člověk nachází. Věřím, že nás ovlivňuje stejně jako my ho můžeme přetvářet či Ta odlehlost, ta jednoduchost a přece stylovost stavby jistě působí. Na druhou stranu, jeden z respondentů napsal, že život mnichů v daném klášteře je inspirativní navzdory architektonickému prostředí, ve kterém žijí. Já se však domnívám, že takto výrazné architektonické prostředí určitě působí. Doufejme, že na samotné mnichy působí pozitivně.
 |
Dále si naši respondenti všimli nevhodného materiálu podlahy v kostele, která je příliš studená a nepohodlná pro modlitbu v kleče či přetékajících sifonů při vypouštění umyvadel v kuchyni. Naproti tomu pozitivně hodnotí velikost a umístění oltáře, podél kterého se údajně dá velmi dobře koncelebrovat. Zdá se tedy, že pan architekt John Pawson opravdu svědomitě nastudoval své vzory, kterými byli domovský klášter trapistů v Septh-Fons a opatství Le Thoronet v Provence.
 |
Závěrem si dovoluji citovat dva výroky Dom Samuela, který je představeným kláštera z rozhovoru pro časopis Salve: "Krása jde velmi dobře ruku v ruce s duchovním životem, ale ne rafinovaná, do krajnosti vedená krása. Je třeba krajní prostoty a velmi účelných míst, aby mniši neztráceli čas, protože čas pro modlitbu naplňuje veškerý jejich volný čas. Pokaždé, když byla estetika ustanovena ke škodě účelnosti, bylo z toho fiasko.."[6]
"Správně formované prázdno prostoru a plochy není pouhou negací obraznosti, nýbrž jejím protipólem. Vztahuje se k obraznosti podobně jako mlčení ke slovu. Jakmile se mu člověk otevře, pocítí v něm tajuplnou Přítomnost. Vyjadřuje aspekt posvátna, který nelze zachytit tvarem a pojmem."[6]
[1] Martin Valášek, Architektura v prostoru a čase, Souvislosti 1/2001, Rozhovor s architektem Johenm Pawsonem
[2] Aleš Filip a Norbert Schmidt, Dům boží a brána nebe ve 20. Století, Příliš hluku kolem prostoru ticha? Úvahy o klášteře Matky Boží v Novém Dvoře, Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2005
[3] Jana Tichá, Architektura: tělo nebo obraz?, texty o moderní a současné architektuře III, John Pawson: Minimalismus, Zlatý řez 2009
[4] Jiří Pavelka, odborne časopisy.cz, časopis Světlo, Osvětlení klášterního kostela řádu trapistů v Novém Dvoře, URL: http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=34920
[5] stavebni-forum.cz, Švácha: Přísnost v architektuře může být i na škodu II, URL: http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/5706/svacha-prisnost-v-architekture-muze-byt-i-na-skodu-ii/
[6] Nesložili jsme slib minimalismu, rozhovor s Don Samuelem OCSO, Salve, 2004, č.4 ročník 14, s. 149-150
0 komentářů
přidat komentář
