Ve věku 87 dnes zemřela výtvarnice Adriena Šimotová

Vložil
ČTK
19.05.2014 18:15
Praha

Praha - V Praze dnes ráno zemřela ve věku 87 let významná česká malířka a grafička Adriena Šimotová. ČTK to řekla její neteř Michaela Šetlíková. Adriena Šimotová patří mezi významné představitele české výtvarné scény druhé poloviny 20. století, renomé má i v zahraničí. Tvorba Šimotové úzce souvisí s jejím životním osudem. Promítá do ní zkušenosti, radosti, ale i bolest a prožité tragédie.
    Šimotová patřila k umělcům, kteří mohli v době normalizace vystavovat svá díla jen neoficiálně. Přesto o její tvorbě věděli i v zahraničí, v roce 1970 dostala zlatou medaili na bienále ve Florencii, roku 1979 velkou cenu na bienále v Lublani. V roce 1991 byla vyznamenána Rytířským řádem za literaturu a umění ve Francii, později byla oceněna i doma.
    V roce 2005 dostala jako jedna z prvních cenu ministra kultury za přínos v oblasti výtvarného umění. Šimotové si ale vážili i její kolegové včetně mladých výtvarníků, o tom svědčí například udělení ceny pro umělce starší 35 let, jíž Šimotová získala také jako jedna z prvních a která vznikla jako protiváha většiny tuzemských výtvarných cen určených mladým umělcům.
    Její lyrické obrazy z 60. let byly blízké informelu. Malovala figurální náměty, zabývala se i krajinou, ale později se definitivně vrátila k figuře. V 70. letech znamenala velký zlom v osobním i tvůrčím životě Šimotové smrt jejího manžela, malíře Jiřího Johna (1923 až 1972).
    Opustila klasickou malířskou techniku a jako základní výrazový prostředek zvolila přímý fyzický dotek. Přešla k instalacím a prostorovým realizacím a zaměřila se na lidskou figuru a tvář.
    Pracovala s textilem i papírem, který prořezávala, muchlala, různě drásala a tvarovala. Vznikly tak křehké papírové sochy - obtisky tváře, dlaní, chodidel i celého těla a závěsné reliéfy, které se skládají z mnoha vrstev průsvitného nebo karbonového papíru.
    V jejích dílech lze nalézt podobenství, pomíjivost bytí, věcí a vztahů, nepřetržitost času, poetické ztvárnění lidského tématu. Přestože v posledních letech byla Šimotová limitována fyzickými možnostmi svého těla, tvořit nepřestávala, stále vznikaly nové práce zobrazující lidské tělo - tím jemnější a niternější, čím těžší bylo pro autorku se pohybovat. Před třemi lety měla u příležitosti 85. narozenin výstavu v Museu Kampa, kde byly starší práce, společně s Galerií Rudolfinum, která uvedla právě tehdejší nejnovější díla.


Šimotovou proslavila hlavně její netradiční práce s papírem

Adriena Šimotová Johnová, která dnes zemřela ve věku 87 let, patřila téměř půlstoletí mezi nejvýraznější osobnosti současného českého výtvarného umění. Její jméno je pojmem i v evropském kulturním povědomí. V jejím díle lze nalézt podobenství, nepřetržitost času, pomíjivost bytí, věcí i vztahů, a především ztvárnění lidských osudů.
    Tvorba malířky, grafičky a ilustrátorky Adrieny Šimotové odráží její osobní zkušenosti, radosti, ale i prožité tragédie. Jde o bytostně existenciální dílo soustavně se zabývající člověkem.
    Silné zážitky ze setkání se smrtí manžela, malíře Jiřího Johna (1923 až 1972) a v posledních letech také ze smrti syna ji přivedly k intenzivnějšímu zkoumání vlastního nitra. "To vše se projevilo v mé práci narůstáním metafyzického rozměru. Dokonce by se dalo hovořit o určité spirituálnosti," přiznávala Šimotová. Ale dodávala, že její východisko bylo vždy pozitivní. "Ať to vezmu, jak to vezmu, můj život byl stejně šťastný jako nešťastný, a to není málo," vyznala se výtvarnice.
    Šimotová se narodila 6. srpna 1926 v Praze. Vystudovala grafickou střední školu a Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru profesora Josefa Kaplického, kde se také seznámila se svým mužem. Od 60. let patřila mezi umělce kolem skupiny UB 12, Nové skupiny a obnovené Umělecké besedy.
    Krizi po manželově smrti v 70. letech překonala prací. Tehdy změnila i své výrazové prostředky. Přestala malovat. "Měla jsem pocit, že do toho musím vstoupit celým tělem," popsala nový styl založený na fyzickém doteku. Začala pracovat s kresbou, prostorem a zaměřila se na lidskou figuru a tvář. Využívala textil a další materiály, především papír, který prořezávala, muchlala, drásala a tvarovala do křehkých papírových soch. Vznikaly tak otisky člověka - tváře, dlaní, chodidel i celého těla, závěsné reliéfy složené z mnoha vrstev průsvitného nebo karbonového papíru, malby na skle technikou pigmentu.
    Její nová tvorba měla ohlas a stala se jednou z přelomových výtvarných událostí konce 80. let, kdy se začali do výstavních síní vracet neoficiální umělci. Za minulého režimu neměla Šimotová moc příležitostí a oficiálně takřka nevystavovala. Nikdy nedělala angažované umění, a živila se proto tak, jak to šlo. V těžké době jí pomohl zájem v zahraničí, kde si získala jméno i řadu ocenění na mezinárodních soutěžích.
    O dílo Šimotové je velký zájem jak doma, tak v cizině. Je zastoupeno v Národní galerii v Praze a v řadě českých i zahraničních galerií a muzeí. Šimotová je jednou z mála českých výtvarnic, jejíž tvorba je součástí sbírek pařížského Muzea moderního umění, známého Centre Georges Pompidou. Francie, kde v posledních letech často vystavovala, ale i pracovala v ateliéru Centra Pompidou, ji jmenovala rytířem Řádu za umění a literaturu.
    Jako ocenění svých celoživotních postojů a umělecké tvorby převzala Šimotová v roce 1997 medaili Za zásluhy a v roce 2005 Cenu ministerstva kultury. Milovníkům umění pak připomněla šíři jejího výtvarného záběru velká retrospektivní výstava v pražském Veletržním paláci v roce 2001.
0 komentářů
přidat komentář