Věra Chytilová byla celý život rebelkou české kinematografie

Zdroj
Šárka Nobilisová
Vložil
ČTK
12.03.2014 22:10
Praha

Věra Chytilová studovala mezi lety 1948-1949 architekturu v Brně.
Praha - Její filmy byly plné satirické nadsázky a nelítostně odrážely stav společnosti a mezilidských vztahů, takže divákovi často mrzne úsměv na rtech. Osobitý pohled na svět české režisérky a scenáristky Věry Chytilové mnoho lidí pohoršuje, na festivalech, i mezinárodních, jí ale vynesl řadu cen. První dáma českého filmu, jež stála v 60. letech u zrodu takzvané nové vlny, zemřela dnes ve věku 85 let.
    I když její porevoluční filmy nedosáhly takového uznání jako její díla z předchozích let, i v nich dostála své pověsti kritické, filozofující a provokující autorky. Chytilová byla proslulá také svou nekompromisní povahou. "Pro mě je hádka formou diskuse a i po tom největším kraválu jednám s člověkem normálně. Jako můj otec. Na rozdíl od mámy, která vytahovala věci i po dvaceti letech, uměl ztrestat, a tím to pro něj skončilo," vysvětlovala Chytilová své někdy vznětlivé chování.
    V posledních letech se tato nekonvenční režisérka, která často spolupracovala s neherci, věnovala více dokumentární tvorbě. Po kritikou i diváky nepříliš úspěšně hodnoceném celovečerním snímku Vyhnání z ráje (2001) natočila dokumenty například o Adolfu Branaldovi, o scenáristce a výtvarnici Ester Krumbachové, o ženách aktivních v politice (Potížistky) či o části Prahy, v níž žila (Troja - proměny v čase). Plánovala ještě zfilmovat život Boženy Němcové, ale projekt se jí už nepodařilo realizovat.
    Věra Chytilová se narodila 2. února 1929 v Ostravě. Dva roky studovala architekturu v Brně. Během praxe v Praze, když si přivydělávala jako modelka na veletrhu, si jí všiml na přehlídce scenárista Jiří Brdečka, který hledal dvorní dámy pro film Císařův pekař - Pekařův císař. Při natáčení tohoto snímku se Chytilová zamilovala nejen do svého prvního manžela, fotografa Karla Ludwiga, ale hlavně do filmu. Posléze pracovala jako klapka na Barrandově a pak se přihlásila na FAMU, kde v letech 1957 až 1962 vystudovala režii.
    Upoutala už svými školními filmy Strop a Pytel blech. Za svůj dlouhometrážní debut O něčem jiném, vyprávějící osudy dvou žen, získala cenu festivalu v německém Mannheimu. V roce 1965 zfilmovala s bývalými spolužáky z FAMU (Jiří Menzel, Evald Schorm, Jaromil Jireš, Jan Němec) soubor Hrabalových povídek Perličky na dně (povídku Automat Svět) a rok nato excelovala se slavnými Sedmikráskami, které vzešly z její spolupráce s kameramanem (a jejím druhým manželem) Jaroslavem Kučerou a scenáristkou Ester Krumbachovou.
    Uprostřed práce na filmu Ovoce stromů rajských jíme v roce 1968 ji zastihla sovětská okupace; poté co tento film předělala na metaforu o zradě, následovala nucená přestávka. Až v roce 1976 natočila další film - hořkou komedii Hra o jablko, s Dagmar Bláhovou a Jiřím Menzelem v hlavní roli. Velký úspěch u diváků měl i komediálně laděný příběh stárnoucího elegána Faunovo velmi pozdní odpoledne s vynikajícím výkonem Leoše Suchařípy.
    Herce Boleslava Polívku si Chytilová vybrala do několika filmů - Kalamita, Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntag (nedávno mělo premiéru volné pokračování snímku, na kterém se již Chytilová nepodílela) a Vyhnání z ráje. Kritiku společnosti a odlidštěných vztahů si vzala na paškál i v satiře Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979). Originálně poetickou komedii, která se změní v mrazivé drama - Kopytem sem, kopytem tam - natočila v roce 1988 s divadlem Sklep. Jejím posledním celovečerním filmem byla hořká komedie Hezké chvilky bez záruky (2006).
    Z druhého manželství měla Chytilová dceru a syna - Tereza Kučerová je výtvarnice a herečka (například Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka či Mazaný Filip) a Štěpán Kučera kameraman (Návrat idiota či Pasti, pasti, pastičky pod režijním vedením své matky). Štěpán Kučera stál za kamerou i u dokumentu Cesta, který o Chytilové natočila Jasmina Blaževičová.
    Chytilová byla držitelkou řady cen, včetně francouzského Řádu za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu či státní medaile Za zásluhy.
0 komentářů
přidat komentář