Mart Stam: Proti „nábytkovému umění“

Zdroj
Stavba VII (1928-29) s.17-19
Vložil
Petr Šmídek
19.07.2013 17:30
Mart Adrianus Stam

Je nesmyslem hovořiti o bytovém zařízení, které vychází z rukou estetiků »vnitřní výpravy«, umělců nábytku, právě tak jako nemá smyslu navrhovati nějakému dělníkovi, aby jel na zotavenou na Rivieru. Je to nesmyslem, protože 99 ze 100 těchto zařízení je 99 lidem ze 100 nedostupno. Rozumí se samo sebou, že právě tato bezcenná zařízení probouzejí všeobecný zájem. Jsou to vesměs zařízení pro lidi více-méně značně zámožné a obecenstvo v nich spatřuje ideál blahobytu. Tak jako dělník, zřízenec a malý úředník touží po vlastním domku se zahradou, a jak se pak spokojují se zmenšeninou villy, se zmenšeninou salonu a jídelny, tak si žádají, aby viděli ve svém nábytku výraz svého ideálu blahobytu. Důsledkem toho je výroba nábytkových kusů, která se sice děje ve velkém, avšak tento nábytek dává jen zdánlivý blahobyt. V dnešní situaci, v době, kdy každému jest vésti úporně těžké existenční boje, kdy nejširší massy obyvatelstva sotva mohou učiniti za dost svým nej naléhavějším požadavkům a potřebám, jest nezbytno:
1. aby byl postaven typ minimálního bytu;
2. aby při zařizování takového minimálního bytu nebyly brány v počet stávající staré zvyklosti, nýbrž moderní životní způsoby;
3. aby toto zařízení, neodpovídajíc naprosto měšťáckému ideálu blahobytu, vyhovovalo do krajnosti skutečným potřebám.
Během nejbližších let budou tyto požadavky uskutečněny, jednak protože hospodářské poměry jsou tak neúprosné, jednak protože nejmenší byt je nezbytností, které se nelze vyhnouti, a na druhé straně proto, že průmysl postupně zbavuje nábytkářství vlivu umění a estétů.
Vytvořit minimální byt je úloha, která byla by pro stuttgartskou výstavu Werkbundu »Die Wohnung«, 1927, bývala velmi cenná. Totiž: bylo by třeba, aby se jednou ukázalo, co je v bytě zbytečné a přebytečné. Průmysl má na tomto stavu mnoho viny. Hnán konkurencí, přináší jednu novinku za druhou, aniž ve skutečnosti trvá potřeba těchto vymožeností a »vynálezů«. Samozřejmě, že se radujeme z pokroků techniky; kdo však pokládá každé poslední technické raffinement ve svém bytě za nepostradatelné, dělá dojem parvenuho.
K čemu posléze jsou všechny tyto vymoženosti a »vynálezy«? Je okruh jejich odběru vskutku tak veliký? Kdo jsou tito odběratelé? Ohromné procento lidí nemůže si zakoupiti nic z těchto věcí: zůstávají přepychem.
Proto je lépe zříci se plánu ideálního bytu s ideálním zařízením bude nutno, abychom všecko své úsilí obrátili nejprve k minimálnímu bytu, aby mohl býti při minimálních výlohách zařízen tak, aby vyhovoval primérním požadavkům (spaní, sezení, jídlo, vaření) nejlepším, tedy co možná nejméně komplikovaným způsobem, při čemž vždy znovu se vracející celodenní práce (úklid a pod.) může se v něm díti rychle a nenápadně. Nábytek a zařízení hrají zde daleko důležitější úlohu než prostředky, jimiž je čistíme a udržujeme: jednoduchý nábytek, lhostejno zda krásný či nikoliv, a jednoduché prostředky.
Minimální byt je samozřejmě především a nejvíce potřebou nemajetných - avšak je velmi důležitý a vítaný i pro každého moderně pracujícího člověka. Moderní pracující Člověk zjednodušuje své požadavky co do bytu a bydlení, a řeší bytovou otázku pro sebe tím způsobem, že místo aby vytyčoval nové požadavky, hází zastaralé požadavky prostě přes palubu. Čím jednodušeji a rychleji může vykonati práce nezbytné k udržování existence, tím je mu to příjemnější. Nepotřebuje ve svém domě jistě žádnou sklepní zásobárnu (přežitek středověkého hradu), dnes kdy dopravnictví umožňuje ústřední skladiště, Žádné prádelny, ježto strojní prádelny a sušárny v kratší době vykonají více práce. Že se v těchto prádelnách ničí prádlo? Dobrá, v každém případě je to tak lépe, než když se při praní ničila paní domu - hospodyně.
Proč jedí lidé domácí cukroví? Chybí-li v minimálním bytě komora, kam lze prakticky uklidit všecko harampádí, tím lépe! Neboť pak člověk si nic zbytečného neschovává: ani nábytek po babičce, ani souveniry z dob vlastního mládí, jeho choť nesbírá ani neúplné servisy, ani staromódní šaty; minimální byt není nikterak zmenšeninou villy a nehodí se naprosto pro ty, kdož by rádi bydlili ve ville. Je obydlím pro člověka se skromnějšími požadavky, než jaké kladou obyvatelé vili, pro člověka naprosto jiného životního postoje a názoru, který netrpí, nedostává-li se mu některých nej novějších technických zařízení, jenž, je-li třeba, dovede žiti i bez řezaček na nudle, krájecího aparátu na salám či chleba, bez přístroje na čistění bot i tehdy, ví-li jak tyto vynálezy jsou krásné.
S přemírou vynálezů v oboru bytového zařízení ocitáme se tedy na zcestí. Tímto způsobem se život nezjednoduší a domácí práce nezredukuje na nejmenší míru; právě naopak, udržování bytu Žádá si pak našeho plného zájmu; a přece starat se o byt nesmí býti cílem, nýbrž součástí, co možná nejmenší součástí našeho života.
Žiti, to pro moderního člověka neznamená na prvním místě bydleti, a bydleti neznamená pro moderní ženu především starati se o domácnost a úklid.
Úkol bude jasnější, svedeme-li problém bytu, na okamžik, až na jeho prvotní funkci:
Bydleti znamená: ochrana před po větrností. Není-li již byt výhradně ochranou proti povětrnosti, má jí zůstati především. A jest třeba, aby mohl býti rychle a důkladně uklizen a čištěn.
Bytové zařízení a technika to již dnes umožňují; nikdy však nelze připustit, aby technika a tyto její vynálezy byly postaveny do popředí, neboť pak jsme jimi hnáni dále a na prázdno, bez konce a bez cíle. Pak stane se nám vedlejší věc věcí hlavní, naše životy pozbudou nezbytné prostoty a přehlednosti, které je nám tolik třeba, máme-li vykonávati na svých místech správně svou práci.

Rotterdam, 1927.
Přeložil Karel Teige.
0 komentářů
přidat komentář