 |
O tom, jaký obraz Prahy výstava představuje, jakou má koncepci a zda si může metropole dovolit ukázat v zahraničí svůj věrný obraz, jsme v krátkém interview hovořili s kurátorem a zároveň ředitelem GJF Danem Mertou.
Rozhovor s Danem Mertou
ředitelem Galerie Jaroslava Fragnera a kurátorem výstavy New Face of Prague
O tom, jaký obraz Prahy výstava představuje, jakou má koncepci a zda si může metropole dovolit ukázat v zahraničí svůj věrný obraz, jsme v krátkém interview hovořili s kurátorem a zároveň ředitelem GJF Danem Mertou.
Výstava, kterou jste připravoval společně s Klárou Pučerovou, mapuje poměrně rozsáhlé období dvou dekád pražské architektury. Jak byste přiblížil její koncepci? Má představovat kritický pohled nebo spíše ukázat dobré příklady?
Naším záměrem bylo představit obě polohy. Na vzorku 51 projektů chceme ukázat, jak se Praha opravdu vyvíjí v pozitivním i částečně negativním smyslu. A protože jsou zastoupeny i dosud nerealizované studie, snažíme se pomocí nich ukázat, kam se vývoj pražské nebo i české architektury ubírá. Jde o objektivní zhodnocení vzorku české architektury, který prezentujeme, ale každý k němu už může zaujmout své stanovisko sám. Protože jde o náš subjektivní výběr. Původně jsme uvažovali o tom, že představíme pouze 33 domů, protože to číslo se nám zdálo zajímavé. Ale postupně, když jsme domy vybírali, zjistili jsem, že - pokud se chceme bavit o nějakém standardu a kvalitě - což je ale vždycky také subjektivní - je to složité... Najednou jsme zjistili, že je tu dvacet domů, které už byly prezentovány a o kterých všichni víme: O Pleskotových stavbách nebo Tančícím domě není třeba diskutovat. Ale co k nim přiřadit? A navíc, v dané kvalitě bylo najednou osm nebo devět administrativních budov. Ale výstavu nemůžete postavit na administrativních budovách a na rodinných domech, kde je samozřejmě portfolio velké a kvalita je tím pádem na jiné úrovni, protože náklady nejsou tak vysoké a rodinných domů se staví více... Kvalita v této oblasti jde především v jednadvacátém století nahoru.
Nicméně napadá mě, že oba zmíněné typy řeší soukromý investor, ten veřejný výrazně zaostává. Pokud by se tyto - podle vás klalitnější domy - prezentovaly v početnějším zastoupení, nevykreslil by se obraz pražské polistopadové situace věrněji?
Kdybychom si ale stanovili jenom otázku kvality a zajímavosti, měli bychom najednou osm administrativních budov, osm rodinných domů a to byl problém. Vytvořili jsme si tedy takovou berličku, což byly kategorie.
Typologie...
Některé ofisy jsme samozřejmě přesunuli do jiné kategorie, protože jich bylo víc...
Ale chtěli jsme ukázat, jak se město vyvíjí, na co z typologie můžeme v Praze narazit a vlastně ten výběr objektivně zhodnotit.
Na výběru staveb se jistě všichni neshodneme. Je to prostě náš subjektivní názor. Řekněme u třiceti projektů se nemusí diskutovat a jistě, že zbylých dvacet by možná mohlo být jiných. Možná i třicet.
Nicméně náš text je myslím dost kritický - což si návštěvník bude moci ověřit v katalogu, který vyjde na závěr výstavy.
Podstatné ale je, že nejde o kritický výběr připravený pro české odborníky. Výstava byla od začátku zamýšlena jako projekt určený především pro zahraniční veřejnost.
Jestli tomu rozumím, výstava byla zadána Českými centry...?
Nikoli. Jde o náš vlastní výstavní projekt, který byl vymyšlen před dvěma lety. Měl se původně uskutečnit už loni, nicméně nebyly na něj finance. Mysleli jsme, že by jej mohl podpořit magistrát, ale nestalo se... Až nakonec paní Reedová, náměstkyně primátora hlavního města Prahy, ze svého rozpočtu nějaké peníze uvolnila.
V Českém centru je výstava instalována především proto, že galerie prochází rekonstrukcí a je také pravda, že akci Česká centra podpořila finančně, nabídla pomoc s propagací a budou také spolupracovat na realizaci výstav. New Face byla původně naplánována také v souvislosti s českým předsednictvím Evropské Unii.
Nemůže být tedy zaměřená zcela kriticky, protože když ji budeme prezentovat v zahraničí, nemůžeme říct, že to, co se v Praze na poli architektury děje, není ideální.
Skutečně? (Což je ovšem zajímavá otázka...)
Nikdo by o ni neměl zájem. Prezentovat takto zemi by bylo dnes komplikované. Osobně jsem jinak vůči české architektuře velmi kritický.
Nedávno jsem se vrátil z Mnichova: kolik domů z naší výstavy by například sneslo srovnání s tamnější současnou architekturou? Tak deset. Ale nejde ani o problém architektury, jako spíše o problém celospolečenský. Jak je architektura u nás vnímána. Jak k ní přistupují politici. Jak se konají - a nebo spíše nekonají - mezinárodní soutěže. Ale protože jde výstava do zahraničí, nechtěli jsme dělat naší zemi negativní reklamu. Nechtěli jsme zkrátka hledat, kde nás tlačí bota. Chceme prezentovat tuto zemi: Praha nemá pouze baroko, gotiku, Hradčany, ale má i současnou architekturu a není to pouze Tančící dům. Dají se zde najít různé zajímavé stavby, samozřejmě na různých úrovních. Myslím, že v kontextu střední a východní Evropy je to v průměru docela dobrý evropský standard. Se zeměmi jako je Holandsko nebo Švýcarsko se samozřejmě poměřovat nemůžeme.
Na vernisáži jste zmiňoval, že texty Zdeňka Lukeše i Petra Kratochvíla, které budou publikovány v katalogu, vyznívají relativně pozitivně. V čem je tedy kritický ten váš?
Útočíme v něm i na magistrát, který by měl být garantem kvality, ale podle nás není. Praze chybí koncepce: jak urbanistická, tak i vývoje jednotlivých lokalit. A podle našeho názoru magistrát současnou architekturu nepodporuje. V Praze není veden dialog mezi památkáři, urbanisty a developery - jako jsme tomu svědky za hranicemi.
Přece jen se musíme vrátit k tématu, které jsme otevřeli: Proč myslíte, že se tento kritický moment nemůže na výstavě objevit výrazněji? Takto totiž může váš postoj naznačovat, že jste placeni vládou a tvoříte cosi jako politiku.
Je to prezentace věcí, které tady jsou. Ani v zahraničí jsem neviděl výstavu, která by říkala: Tady se špatně staví. Naší výstavu lze v podstatě chápat i jako určitou osvětu pro širší veřejnost.
A my jsme nechtěli dělat vysloveně kritickou výstavu. Kritický názor by měl být prezentován především u nás. Všichni, kteří jsou zainteresovaní - jak architekti, tak i media - o problémech ví. Ale pokud nemáte partnera, jako je magistrát, s kterým by se o problémech diskutovalo, tak to děláte pro koho?
Ne snad pro občany? Osvěta může poukazovat i na kritické momenty, pokoušet se vtáhnout do procesu občanskou společnost. A tak ji pomáhat budovat.
Pro českou veřejnost připravujeme jiné výstavy, ale někdo je také musí zaplatit.
My jsme chtěli především ukázat současný stav, včetně vizí. Každý může zaujmout vlastní názor.
Moji další otázku jste už vlastně vysvětlil přiřazením k osvětě. Nicméně, budu-li kritická já, proč jste se nerozhodli ukázat více plánů?
Byla otázka, zda je výstava určena jen pro architekty nebo pro širší veřejnost. Na fotografii je budova pro lidi více uchopitelná. Výstavy děláme s grafikem Robertem V. Novákem tímto stylem. Nakonec jsme se s ním domluvili, že takto bude layout jednodušší a čistší. V katalogu budu zařazeno plánů více.
Což je také vysvětlení pro absenci plánů urbanistických?
Kdo nám je ale poskytne? Nevíme, jak se situace vyvine a zda tyto urbanistické vize budou realizovány.
Aby se téma úplně zpracovalo, bylo by také třeba více času. Příprava by musela být fundovanější a zaměrená více pro odbornou veřejnost. Výstava New Face by mohla být prvním krokem k diskusi na téma budoucího vývoje Prahy.
Zkusme zauvažovat: Kdybyste více času a prostředků skutečně měl a připravil kritickou výstavu o současné pražské architektuře, jaké by byly hlavní výtky?
Neexistuje tady diskuse o urbanismu a vývoji lokalit. Nikdo také neví, jak například dopadnou projekty společnosti Sekyra Group v Karlíně nebo Nákladového nádraží na Žižkově. Konkrétně právě Nákladové nádraží by mohlo představovat skvělou lokalitu pro krásnou mezinárodní soutěž, na základě níž by jednotlivé domy projektovali různí renomovaní čeští i světoví architekti... Ale problémem je, že městské části o něco takového nemají zájem.
Kdyby se vámi vybrané stavby rozesely na mapě geograficky, kde by jich bylo nejvíce?
Na Praze 1, potom na Praze 5 a dále samozřejmě v Karlíně.
Bylo by zajímavé sledovat, do jaké míry na tom má tamní magistrát zásluhu, stejně jako u prezentovaných staveb poměr mezi investorem veřejným a soukromým. Domnívám se, že by se totiž ukázalo, že městské části ve výběru kvalitní architektury výrazně zaostávají. V Holandsku by jistě bylo možné bez větších problémů zařadit kategorii školy, sportoviště nebo sociální bydlení...
Snažili jsme se udržet kategorie. Nicméně někde to bylo složité, protože například právě v kultuře je velice málo staveb, stejně jako je ale málo hotelů. Takže jsme zařadili i designový hotel Sax. Žádný další zajímavý jsme prostě nenašli. Což je také problém interiérů: samozřejmě, mohl bych zařadit několik interiérů od Mimolimitu, ale proto jsme se domluvili s Emporiem, že představíme jejich řetězec, nikoli jednotlivé kavárny.
Závěrem ještě jeden dotaz: Proč nese výstava anglický název?
Protože mě zaujal, je jako anglické písničky. A roli hraje také zacílení na zahraničí. Čeština je hrozně tvrdá. Možná, když o tom teď přemýšlím, viděl jsem v Maastrichtu výstavu o mladé evropské architektuře New Faces in European Architecture...
Co chystáte do budoucna?
Galerie se na podzim otevře výstavou Green CZ o české "zelené" architektuře. Bude součástí projektu GREEN ARCHITECTURE, kde uvedeme také například výstavy Zumtobel Group Award, Sluneční rakouská architektura nebo uspořádáme přednášky Stefana Behnische či Matthiase Sauerbrucha. Připravujeme také výstavy ateliérů Projektil, DaM a mladé vídeňské architektury. Na jaro pak chystáme velký projekt - Měsíc české architektury v Berlíně, který bude zahrnovat několik výstav a uskuteční se ve dvou nejprestižnějších institucích, tedy v Deutsche Architektur Forum a v Galerii Aedes. Součástí tohoto projektu budou i workshopy a přednášky.
Děkuji za rozhovor.
Naším záměrem bylo představit obě polohy. Na vzorku 51 projektů chceme ukázat, jak se Praha opravdu vyvíjí v pozitivním i částečně negativním smyslu. A protože jsou zastoupeny i dosud nerealizované studie, snažíme se pomocí nich ukázat, kam se vývoj pražské nebo i české architektury ubírá. Jde o objektivní zhodnocení vzorku české architektury, který prezentujeme, ale každý k němu už může zaujmout své stanovisko sám. Protože jde o náš subjektivní výběr. Původně jsme uvažovali o tom, že představíme pouze 33 domů, protože to číslo se nám zdálo zajímavé. Ale postupně, když jsme domy vybírali, zjistili jsem, že - pokud se chceme bavit o nějakém standardu a kvalitě - což je ale vždycky také subjektivní - je to složité... Najednou jsme zjistili, že je tu dvacet domů, které už byly prezentovány a o kterých všichni víme: O Pleskotových stavbách nebo Tančícím domě není třeba diskutovat. Ale co k nim přiřadit? A navíc, v dané kvalitě bylo najednou osm nebo devět administrativních budov. Ale výstavu nemůžete postavit na administrativních budovách a na rodinných domech, kde je samozřejmě portfolio velké a kvalita je tím pádem na jiné úrovni, protože náklady nejsou tak vysoké a rodinných domů se staví více... Kvalita v této oblasti jde především v jednadvacátém století nahoru.
Nicméně napadá mě, že oba zmíněné typy řeší soukromý investor, ten veřejný výrazně zaostává. Pokud by se tyto - podle vás klalitnější domy - prezentovaly v početnějším zastoupení, nevykreslil by se obraz pražské polistopadové situace věrněji?
Kdybychom si ale stanovili jenom otázku kvality a zajímavosti, měli bychom najednou osm administrativních budov, osm rodinných domů a to byl problém. Vytvořili jsme si tedy takovou berličku, což byly kategorie.
Typologie...
Některé ofisy jsme samozřejmě přesunuli do jiné kategorie, protože jich bylo víc...
Ale chtěli jsme ukázat, jak se město vyvíjí, na co z typologie můžeme v Praze narazit a vlastně ten výběr objektivně zhodnotit.
Na výběru staveb se jistě všichni neshodneme. Je to prostě náš subjektivní názor. Řekněme u třiceti projektů se nemusí diskutovat a jistě, že zbylých dvacet by možná mohlo být jiných. Možná i třicet.
Nicméně náš text je myslím dost kritický - což si návštěvník bude moci ověřit v katalogu, který vyjde na závěr výstavy.
Podstatné ale je, že nejde o kritický výběr připravený pro české odborníky. Výstava byla od začátku zamýšlena jako projekt určený především pro zahraniční veřejnost.
Jestli tomu rozumím, výstava byla zadána Českými centry...?
Nikoli. Jde o náš vlastní výstavní projekt, který byl vymyšlen před dvěma lety. Měl se původně uskutečnit už loni, nicméně nebyly na něj finance. Mysleli jsme, že by jej mohl podpořit magistrát, ale nestalo se... Až nakonec paní Reedová, náměstkyně primátora hlavního města Prahy, ze svého rozpočtu nějaké peníze uvolnila.
V Českém centru je výstava instalována především proto, že galerie prochází rekonstrukcí a je také pravda, že akci Česká centra podpořila finančně, nabídla pomoc s propagací a budou také spolupracovat na realizaci výstav. New Face byla původně naplánována také v souvislosti s českým předsednictvím Evropské Unii.
Nemůže být tedy zaměřená zcela kriticky, protože když ji budeme prezentovat v zahraničí, nemůžeme říct, že to, co se v Praze na poli architektury děje, není ideální.
Skutečně? (Což je ovšem zajímavá otázka...)
Nikdo by o ni neměl zájem. Prezentovat takto zemi by bylo dnes komplikované. Osobně jsem jinak vůči české architektuře velmi kritický.
Nedávno jsem se vrátil z Mnichova: kolik domů z naší výstavy by například sneslo srovnání s tamnější současnou architekturou? Tak deset. Ale nejde ani o problém architektury, jako spíše o problém celospolečenský. Jak je architektura u nás vnímána. Jak k ní přistupují politici. Jak se konají - a nebo spíše nekonají - mezinárodní soutěže. Ale protože jde výstava do zahraničí, nechtěli jsme dělat naší zemi negativní reklamu. Nechtěli jsme zkrátka hledat, kde nás tlačí bota. Chceme prezentovat tuto zemi: Praha nemá pouze baroko, gotiku, Hradčany, ale má i současnou architekturu a není to pouze Tančící dům. Dají se zde najít různé zajímavé stavby, samozřejmě na různých úrovních. Myslím, že v kontextu střední a východní Evropy je to v průměru docela dobrý evropský standard. Se zeměmi jako je Holandsko nebo Švýcarsko se samozřejmě poměřovat nemůžeme.
Na vernisáži jste zmiňoval, že texty Zdeňka Lukeše i Petra Kratochvíla, které budou publikovány v katalogu, vyznívají relativně pozitivně. V čem je tedy kritický ten váš?
Útočíme v něm i na magistrát, který by měl být garantem kvality, ale podle nás není. Praze chybí koncepce: jak urbanistická, tak i vývoje jednotlivých lokalit. A podle našeho názoru magistrát současnou architekturu nepodporuje. V Praze není veden dialog mezi památkáři, urbanisty a developery - jako jsme tomu svědky za hranicemi.
Přece jen se musíme vrátit k tématu, které jsme otevřeli: Proč myslíte, že se tento kritický moment nemůže na výstavě objevit výrazněji? Takto totiž může váš postoj naznačovat, že jste placeni vládou a tvoříte cosi jako politiku.
Je to prezentace věcí, které tady jsou. Ani v zahraničí jsem neviděl výstavu, která by říkala: Tady se špatně staví. Naší výstavu lze v podstatě chápat i jako určitou osvětu pro širší veřejnost.
A my jsme nechtěli dělat vysloveně kritickou výstavu. Kritický názor by měl být prezentován především u nás. Všichni, kteří jsou zainteresovaní - jak architekti, tak i media - o problémech ví. Ale pokud nemáte partnera, jako je magistrát, s kterým by se o problémech diskutovalo, tak to děláte pro koho?
Ne snad pro občany? Osvěta může poukazovat i na kritické momenty, pokoušet se vtáhnout do procesu občanskou společnost. A tak ji pomáhat budovat.
Pro českou veřejnost připravujeme jiné výstavy, ale někdo je také musí zaplatit.
My jsme chtěli především ukázat současný stav, včetně vizí. Každý může zaujmout vlastní názor.
Moji další otázku jste už vlastně vysvětlil přiřazením k osvětě. Nicméně, budu-li kritická já, proč jste se nerozhodli ukázat více plánů?
Byla otázka, zda je výstava určena jen pro architekty nebo pro širší veřejnost. Na fotografii je budova pro lidi více uchopitelná. Výstavy děláme s grafikem Robertem V. Novákem tímto stylem. Nakonec jsme se s ním domluvili, že takto bude layout jednodušší a čistší. V katalogu budu zařazeno plánů více.
Což je také vysvětlení pro absenci plánů urbanistických?
Kdo nám je ale poskytne? Nevíme, jak se situace vyvine a zda tyto urbanistické vize budou realizovány.
Aby se téma úplně zpracovalo, bylo by také třeba více času. Příprava by musela být fundovanější a zaměrená více pro odbornou veřejnost. Výstava New Face by mohla být prvním krokem k diskusi na téma budoucího vývoje Prahy.
Zkusme zauvažovat: Kdybyste více času a prostředků skutečně měl a připravil kritickou výstavu o současné pražské architektuře, jaké by byly hlavní výtky?
Neexistuje tady diskuse o urbanismu a vývoji lokalit. Nikdo také neví, jak například dopadnou projekty společnosti Sekyra Group v Karlíně nebo Nákladového nádraží na Žižkově. Konkrétně právě Nákladové nádraží by mohlo představovat skvělou lokalitu pro krásnou mezinárodní soutěž, na základě níž by jednotlivé domy projektovali různí renomovaní čeští i světoví architekti... Ale problémem je, že městské části o něco takového nemají zájem.
Kdyby se vámi vybrané stavby rozesely na mapě geograficky, kde by jich bylo nejvíce?
Na Praze 1, potom na Praze 5 a dále samozřejmě v Karlíně.
Bylo by zajímavé sledovat, do jaké míry na tom má tamní magistrát zásluhu, stejně jako u prezentovaných staveb poměr mezi investorem veřejným a soukromým. Domnívám se, že by se totiž ukázalo, že městské části ve výběru kvalitní architektury výrazně zaostávají. V Holandsku by jistě bylo možné bez větších problémů zařadit kategorii školy, sportoviště nebo sociální bydlení...
Snažili jsme se udržet kategorie. Nicméně někde to bylo složité, protože například právě v kultuře je velice málo staveb, stejně jako je ale málo hotelů. Takže jsme zařadili i designový hotel Sax. Žádný další zajímavý jsme prostě nenašli. Což je také problém interiérů: samozřejmě, mohl bych zařadit několik interiérů od Mimolimitu, ale proto jsme se domluvili s Emporiem, že představíme jejich řetězec, nikoli jednotlivé kavárny.
Závěrem ještě jeden dotaz: Proč nese výstava anglický název?
Protože mě zaujal, je jako anglické písničky. A roli hraje také zacílení na zahraničí. Čeština je hrozně tvrdá. Možná, když o tom teď přemýšlím, viděl jsem v Maastrichtu výstavu o mladé evropské architektuře New Faces in European Architecture...
Co chystáte do budoucna?
Galerie se na podzim otevře výstavou Green CZ o české "zelené" architektuře. Bude součástí projektu GREEN ARCHITECTURE, kde uvedeme také například výstavy Zumtobel Group Award, Sluneční rakouská architektura nebo uspořádáme přednášky Stefana Behnische či Matthiase Sauerbrucha. Připravujeme také výstavy ateliérů Projektil, DaM a mladé vídeňské architektury. Na jaro pak chystáme velký projekt - Měsíc české architektury v Berlíně, který bude zahrnovat několik výstav a uskuteční se ve dvou nejprestižnějších institucích, tedy v Deutsche Architektur Forum a v Galerii Aedes. Součástí tohoto projektu budou i workshopy a přednášky.
Děkuji za rozhovor.
0 komentářů
přidat komentář
