Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb
NOVY fullbanner
HLEDEJ v sekci     
Art&Antiques

Jazyk: česky
Web: www.artantiques.cz
Časopis Art&Antiques vychází od léta 2002. Od roku 2004 ho vydává společnost Mediagate, která je též provozovatelem brněnské Wannieck Gallery.
Jan Skřivánek (*1977) je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dosud pracoval jako kulturní redaktor ekonomického týdeníku Euro. Výtvarnými recenzemi přispíval mimo jiné do Mladé fronty Dnes, Nedělního světa a na aktuálně.cz.



2009/02

„Výstava je krásná a krásně instalovaná Zbyňkem Baladránem v krásném prostoru Galerie výtvarného umění v Ostravě,“ hodnotí historička umění Hana Rousová v úvodním článku únorového Art+Antiques výstavu Sváry zření s podtitulem Fazety modernity na přelomu 19. a 20. století. „Z dnešního hlediska se zdá, že sváry založené na odlišných způsobech vidění světa odezněly. Fazety dávají sledu exponátů vlastní rytmus a je především jejich zásluhou, že výstava má formát dramatické scény,“ pokračuje Rousová.

„Dost se snažím, aby malování bylo obyčejné,“ říká v rozhovoru malíř Vladimír Kokolia. A okamžitě dodává: „Což mi zní jako synonymum pro zázračné.“ Podle Kokolii je způsob, jak zázračnost / obyčejnost spatřit, jednoduchý – stačí pominout hranice mezi věcmi. Odtud energetické siločáry na jeho obrazech. Malování je pro mnohostranného Kokoliu jednou z mnoha konkurenčních aktivit, k nimž patří práce v lese, obsesivní kompostování, cvičení taiči a výuka na Akademii výtvarných umění.

Jakub F. Novák recenzuje v článku Papír a beton budovu nové knihovny v Hradci Králové od ateliéru Projektil. Nejoriginálnější na celém domě je podle něj půdorysná stopa ve tvaru X. Ta je „nápaditým východiskem provozních potřeb knihovny, jedinečného výrazu instituce i vhodnosti ustoupit z uliční čáry a umožnit ve vyprázdněném parteru zažít komfort náhody.“ Novák dále hodnotí přiznanou betonovou konstrukci, atmosféru místa a výzdobu interiéru.

V obsáhlém článku Moře starostí se Markéta Horešovská zamýšlí nad problémy současné památkové péče a nového památkového zákona, který připravuje Ministerstvo kultury. Její text doprovází působivé černobílé snímky chátrajících památek 19. a 20. století z cyklu Šumná a bezbranná, které jsou dílem fotografa Michaela Míčka.

Běžná cena: 90 Kč

2009/01

„Světlo přichází zvenčí, kdežto zvuk zevnitř,“ říká o dvou konstantách své tvorby v lednovém rozhovoru klasik české geometrické abstrakce Milan Grygar (1926). „Gramofonová deska je vlastně kresba, kterou dáte na gramofon a přehrajete ji. Z takových naivních myšlenek jsem vycházel a nevěděl jsem, kam mě to dovede. Až jsem jednou slyšel rytmus vlastního kreslení. Najednou to bylo jednoduché,“ vysvětluje Grygar původ svých slavných akustických kreseb.

Podle Mileny Bartlové „Jsme všichni Václavovi“. Národní světec je dosud schopen sjednotit společnost, která je jinak k náboženství a církvím dosti lhostejná. Touto jeho schopností se však aktuální výstava v Anežském klášteře nezabývá. Politickým proměnám svatováclavského kultu se pořadatelé vyhnuli a celá instalace podle Bartlové ustrnula v předmoderním myšlení.

„Když jdu do muzea, chci se učit. Chci vidět něco jiného, něco, co neznám,“ říká v rozhovoru s redaktory časopisu ředitel londýnské Tate Modern Vicente Todoli. Jednou ze specialit galerie v bývalé elektrárně Bankside je nechronologické členění stálé expozice. „Je třeba stále zkoušet nové modely, protože jedině tak se naše poznání rozšiřuje a prohlubuje,“ vysvětluje Todoli.

V článku „Nebát se být klasický“ Karolína Jirkalová představuje architektonický ateliér Pavla Hniličky a Ondřeje Císlera, jejichž Terasový dům v Košířích se loni stal nejlepší novostavbou v soutěži Grand Prix Architektů. V jejich práci se kromě vlivu Aleny Šrámkové a švýcarské architektury odráží obdiv k Andreu Palladiovi. „Palladiovský kánon krystalizoval velmi dlouho, vychází z antiky. Někdy architekti nesmyslně vymýšlejí již vymyšlené. Dnes je skoro největší avantgardou dělat věci klasicky,“ říká Císler.

Běžná cena: 90 Kč

2008/12

Úvodní článek prosincového Art+Antiques zve k návštěvě retrospektivy Tomase Rajlicha ve Veletržním paláci. Osmašedesátiletý Rajlich, který se narodil v jižních Čechách, ale od roku 1969 žije v Holandsku, je českému publiku téměř neznámý a jeho rozměrné monochromní malby jsou zde přijímány poněkud s rozpaky. „Vizuální umění je na koukání, jakékoliv vysvětlování je nesmysl. Na obraz na zdi se musíte především dívat. Když vám něco říká, je to dobře, když ne, tak je asi pro někoho jiného,“ říká k tomu sám Rajlich.

„Dívám se a divím se,“ polemizuje architekt Ota Šik, profesor ETH v Curychu, s okřídleným pojmem česká přísnost. „Český dům je na jednu stranu komplikovaný, co se týče motivů a materiálů, na straně druhé chybí tak důležitý architektonický aspekt jako je solidnost, trvanlivost. Když zaklepu na většinu domů, tak je to jen venkovní izolace nebo surogáty. Je tam spousta experimentů, ale chybí tomu pevný a kvalitní základ, který měly naše domy v 19. století,“ říká Šik v osmistránkovém rozhovoru.

„Kritika vizuální kultury oslav státního státku může ukázat i něco trochu jiného, než si přečteme v novinách: veřejná politická scéna není zvyklá hlídat si svou vizuální prezentaci tak pečlivě jako svět reklamy. Vidět je někdy i to, o čem se mlčí,“ píše v úvodu svého článku o oslavách 28. října profesorka Milena Bartlová. Slavit devadesáté výročí založení státu, který již patnáct let neexistuje, hodnotí jako výkon „hodný země Haškovy a Kafkovy“.

„Do you love Jeff  Koons?“ Tato sugestivní otázka se objevila v německých novinách v době, kdy v horních prostorách berlínské Neue Nationalgalerie začala Koonsova výstava. Ve své recenzi ji nepřímo klade i Lucie Drdová. „U řady kritik není jasné, zda se vyjadřují k umělcovu dílu, nebo jsou spíše namířeny proti systému, který mu umožnil, aby si svou drzou sebestředností podmanil umělecký trh,“ píše Drdová.

Běžná cena: 90 Kč

2008/11

Listopadové číslo Art+Antiques se podrobně věnuje výstavě se záhadným názvem Bytosti odnikud. Těmito bytostmi jsou míněny hlavně ženské akty, malované v duchu akademismu v alegorickém nebo mytologickém kontextu. Nevíme, kde se vzaly, ani kam jdou. Výstava, která probíhá do 1. února v Městské knihovně, se tyto podbízivé sentimentální obrazy nesnaží rehabilitovat, ale nachází v nich kořeny popkultury.

Art+Antiques dále přináší rozhovor s výtvarnicí Veronikou Bromovou. Umělkyně, která neváhá své tělo reálně i digitálně znetvořit, tvrdí, že má pud sebezáchovy a díky fotografiím objevuje vlastní identitu: „Každá žena v sobě má množství podob. Všichni na téhle planetě toho máme hodně za sebou, ale vnímám víc historii ženského rodu. Čím vším jsme prošly, kolik jsme toho musely vytrpět, jak moc jsme se musely přetvařovat, nebýt samy sebou.“

Historička umění Radka Schmelzová se zajela v srpnu podívat do Kuksu na mezioborovou dílnu Bohemiae Rosa, kterou od roku 1995 vede výtvarník Miloš Šejn s choreografem Frankem van de Venem. Reportáž popisuje všední den účastníků od ranní rozcvičky po večerní představení. Dílna se koná každý druhý rok na různých barokních památkách a jejím základem je práce s tělem v krajině (body landscape).

V Muzeu hlavního města Prahy se do dubna koná výstava věnovaná českým stavbám architekta Adolfa Loose. Její hlavní přínos spočívá podle Petry Hlaváčkové v prezentaci Loosových plzeňských interiérů. Přes nové poznatky o Loosově díle se však autorům výstavy nepodařilo diváka skutečně zaujmout. „Expozice je pojatá jako ‚čtení o architektuře‘, přičemž jsou vedle sebe kladeny informace důležité a zcela okrajové,“ hodnotí výstavu Hlaváčková.
Kateřina Černá

Běžná cena: 90 Kč

2008/10

Tématem říjnového čísla Art + Antiques je letošní architektonické bienále v Benátkách. „Co z toho množství vizí, experimentů, instalací a úvah posunuje o krok dál jádro architektury, kterým navzdory nejrůznějším avantgardám i kurátorovi Aaronu Betskému zůstává stavění domů a sídelních celků?“ ptá se Karolína Jirkalová v článku Co všechno je architektura. Nejméně jsou toho podle ní schopny působivé instalace v Arzenálu. Bereme-li ovšem bienále jako všelidovou zábavu, jsou i ty v zásadě na místě. Zvlášť když jsou vyváženy množstvím projektů, které provokují a hledají řešení stávajících problémů.

„Obraz se vám v určitou chvíli stane nepřítelem. Pak už je to kdo z koho,“ říká v rozhovoru malíř Otakar Slavík, člen Křižovnické školy a jeden z mála výtvarníků, kteří podepsali Chartu 77. „To bylo proto, že jsem byl nádeník. Neměl jsem žádné kšefty, o které bych se musel strachovat,“ vysvětluje muž, který pracoval více než 25 let v dělnických profesích a přitom byl unešený malbou – „tím diamantem, tím zázrakem“.

Článek Zuzany Štefkové přibližuje nový projekt fotografické dvojice Steinová-Issa nazvaný Little Hanoi, který bude v říjnu vystaven v pražském Mánesu. Špičkoví módní fotografové tentokrát zaměřili objektiv na vietnamskou komunitu v Libuši. Jejich snímky podle autorky názorně demonstrují, že rozdíl mezi celebritou a kuchařem z vietnamské tržnice lze zpochybnit prostřednictvím jednoduchých formálních postupů, převzatých z módní fotografie.

V londýnské Tate Britain probíhá do 4. ledna velká retrospektiva malíře Francise Bacona. Jedním z vrcholů výstavy je podle Veroniky Wolf sál Ukřižování: „Zde nalezneme tři triptychy a jeden menší obraz na biblické téma. Ovšem Bacon, jakožto zapřisáhlý ateista, téma nepojímá nábožensky, nýbrž jako studii lidského chování – směs brutality a strachu kombinovanou s hlubokou fascinací rituálním obětováním.“

Běžná cena: 90 Kč

2008/09

Zářijové číslo Art+Antiques vychází v nové grafické úpravě, jejímž autorem je Robert V. Novák. Podle šéfredaktora časopisu radikálně nová grafika neznamená rozchod s šestiletou tradicí Art+Antiques, ale snahu zdůraznit jeho osobitost a kvalitu.

Ladislav Kesner v obsáhlém článku o současném čínském umění vysvětluje, že jeho komerční úspěch není pouze výsledkem chladného kalkulu: „Úspěch generace narozené na přelomu 50. a 60. let je završením dlouhého uměleckého vývoje, který zahrnoval spletité životní osudy a osobní zkušenost s maoistickým režimem, včetně různých forem perzekuce a zákazů.“ Díla nejdražšího čínského umělce Čang Siao-kanga a jeho vrstevníků, Fang Li-ťüna a Feng Meng-poa, můžeme vidět od 25. září do konce roku v Rudolfinu.

 „Já moc nefotím,“ říká v rozhovoru s Janem Skřivánkem Jitka Hanzlová, jedna z nejúspěšnějších českých fotografek. „Nechci vytvářet masu, ale spíš se koukat, přibližovat se… Jít a čekat. Čas je důležitou součástí. A také nejde jen o to udělat dokonalou fotku. Musí souhlasit celý cyklus.“ Hanzlová se proslavila portréty obyvatel rodného Rokytníku a rokytnického lesa. Každý z těchto cyklů sbírala téměř pět let. Jak ostatně sama tvrdí: „Nejsem lovec, ale sběratelka.“

Podle ředitelky Uměleckoprůmyslového musea Heleny Koenigsmarkové musí umění, zabavené za II. světové války židovským sběratelům, dostat jasné právní postavení. Galerie a muzea by měla arizovaný majetek buďto vrátit, anebo důsledně uvádět původní vlastníky děl. Umprum museum má již podobné starosti za sebou. Spolu s historiky totiž vydalo soupis svých židovských deponátů. Článek Kateřiny Černé popisuje, co nyní čeká Národní galerii, a mapuje hlavní polistopadové restituční kauzy.

Když se ukázalo, že nová Národní knihovna na Letné nebude, obrátil se zájem veřejnosti zpátky ke Klementinu, které sloužilo jako knihovna od roku 1622. „Důležité jsou dvě věci: zaprvé ponechat Klementinu funkci živé knihovny, ať už to bude knihovna národní, univerzitní nebo jiná. A za druhé najít pokud možno co nejlepší řešení rekonstrukce areálu,“ tvrdí Karolína Jirkalová v textu nazvaném Jeruzalém se nestěhuje.

Běžná cena: 90 Kč

2008/07-08

Obavy, graffiti a dopravní stavby
„Věci se obracely a co se jevilo jako velké, stálo pak na cestě jako maličkost, a to, čemu nevěnoval pozornost, narostlo a projevilo se jako těžiště věcí.“ Tímto psychedelickým citátem uvozuje svůj článek Radim Vondráček, kurátor výstavy Biedermeier: Umění a kultura v českých zemích 1814–1848, která probíhá do konce září v Jízdárně Pražského hradu. Biedermeier podle něj skrývá napětí mezi viditelným povrchem a hlubinným světem, v němž se už začínají ozývat obavy moderního člověka.

„Nejraději mám chvíli, kdy se staví výstava, všude je ještě nepořádek a najednou to celé do sebe jakoby zapadne,“ říká Jan Mančuška, který v létě vystavuje hned na dvou místech v Praze. Mančuška patří k nejznámějším českým umělcům v zahraničí. Po vernisáži samostatné výstavy v galerii Tranzitdisplay (k vidění a přemýšlení do 17. srpna) a začátku 6. bienále mladého umění (končí 21. září) zamířil do New Yorku, kde pro Muzeum moderního umění instaluje starší projekt Konference.

Podle švédského novináře Pera Andersona jsou graffiťáci posledními romantiky. Ne že by zpívali o svém rozervaném srdci nad okrajem útesu. „Jsou romantiky v tom, jak nahlížejí sám akt malování, jeho posvátnost, životnost a krásu. A ze všeho nejvíce jsou romantiky v tom, jak vidí městskou krajinu. Malování po městě je jeho oslavou, vyznáním lásky, nikoli destrukce,“ píše Anderson. 

„Estetika založená na vizuálně exponované konstrukci je osvědčený architektonický postup. Nejlepší příklady v divákovi vyvolávají údiv nad krásou, lehkostí a odvahou konstrukčního řešení.  U realizací Patrika Kotase je to přesně naopak – člověk se diví, jak složitých a těžkopádných konstrukcí je třeba,“ hodnotí Karolina Jirkalová tvorbu architekta, který realizoval pro Dopravní podnik Hlavního města Prahy řadu veřejných staveb bez vypsání architektonické soutěže. 

Běžná cena: 90 Kč

2008/06

Tíživá minulost a plynutí
Násilí na dětech, nacistická minulost a alegorické portréty zpěváka Marylina Mansona. To jsou témata obrazů rakouského malíře Gottfrieda Helnweina, které budou přes léto k vidění v Galerii Rudolfinum. „Jeho práce v sobě spojují dva významné proudy uměleckého vývoje po druhé světové válce,“ píše Hynek Látal. „Na jedné straně to je vídeňský akcionismus 50. a 60. let, na straně druhé inspirace popkulturou.“ Helnwein kdysi prohlašoval: Chci být na obálce každého časopisu na světě! Časopis Art & Antiques mu jeho přání rád plní.

Petr Kvíčala je domorodec, který svoje splývání s rytmem okolního světa vyjadřuje obrazy. „Důležité pro mou práci byly návštěvy poslechových pořadů v brněnském Divadle hudby. Dělal je Alois Simandl Piňos, který se zaměřoval na „novou hudbu“. Tam jsem se začal potkávat s Cagem, Glassem, Stevem Reichem a dalšími. Fázové posuny, opakování motivů atd. To byl pro mě spolu s krajinou nejvýraznější inspirativní zdroj,“ tvrdí v rozhovoru brněnský malíř.

V pražských Holešovicích vyrostlo z bloku továrních budov ambiciózní Centrum současného umění DOX. S jeho vznikem jsou spojena dvě jména: podnikatel v realitách a stavebnictví Leoš Válka a autor rekonstrukce Ivan Kroupa. „Ivanovo chápání architektury je pro galerii ideální,“ říká o svém architektovi Válka a jeho slova potvrzuje ve svém článku i Karolína Jirkalová: „V DOXu jde především o úplně základní kvality – prostor a světlo.“ Centrum by mělo zahájit provoz na podzim.

Díky studentům Davidu Maštálkovi a Lence Křemenové můžeme den po dni sledovat cestu japonského architekta Terunobu Fujimoriho po České republice. „Stavět pro někoho dům znamená přijmout ho do příbuzenstva,“ tvrdí pozoruhodný muž, v jehož itineráři nechyběl Plečnikův kostel Nejsvětějšího srdce, letohrádek Hvězda na Bílé hoře, brněnská Vila Tugendhat, Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč ani Janákovo krematorium v Pardubicích.

Běžná cena: 90 Kč

2008/05

Rajky na obálce květnového čísla Art & Antiques svým křikem ohlašují historickou studii o budování sbírky čínského malířství 20. století v pražské Národní galerii. Sinoložka Michaela Pejčochová se v ní soustředí na významné sběratele (Vojtěch Chytil, manželé Hrdličkovi), díky nimž můžeme na aktuální výstavě Mistři čínské tušové malby 20. století ve Valdštejnské jízdárně vidět, jak se čínští umělci vyrovnávali s prastarou domácí tradicí i s novými impulsy ze Západu. 

„Proti senzaci stavím samozřejmost,“ říká v rozhovoru s Karolínou Jirkalovou architektka Alena Šrámková, autorka budovy ČKD na Můstku a odbavovací haly Hlavního nádraží. „Dneska je taková blbá doba, všichni chtějí nějaké překvapení a ze všeho nejdůležitější je Já. Proti tomu chci postavit pravý opak. Říct, že to překvapení není tak důležité, že zdravé a dobré jsou také klid a pohoda. A nezdůrazňovat autora – co na tom komu záleží, kdo to vymyslel?“

Čtenářům, kteří chtějí koupit obraz nebo sochu jen proto, aby je posléze ještě výhodněji prodali, je určen článek Umění jako investice. Jan Skřivánek v něm upozorňuje především na rizika podobného podnikání: „Na každý výhodně prodaný obraz připadá mnoho děl, která nikdy nedosáhnou ceny, za níž byla pořízena.“ Takzvaný art banking dále hodnotí čeští a švýcarští bankovní specialisté.

Až na dřeň věci jdou plátna brněnského malíře Petra Veselého (*1953), jehož profil přináší rubrika V ateliéru. Jeho meditativní obrazy poznáme podle oproštěných tvarů a barev. Veselý donekonečna vytěžuje několik všedních předmětů a situací (pověšená bunda, nemocniční pokoj) a k zachycení jejich obrysů používá buď odstíny šedě a okru, nebo jasnou červeň gotických obrazů, které ho nadchly v mládí.

Art & Antiques v květnu vychází s přílohou Umění žít, v níž se mimo jiné dočteme, jak vypadají hravé aukce společnosti Máme otevřeno?, která usiluje o zapojení mentálně postižených do normální práce mezi zdravými lidmi.

Běžná cena: 90 Kč

2008/04

Od Koolhaase po Kovandu

„Celé kulturní dějiny lidstva jsou současně dějinami zobrazovaní lásky,“ píší v úvodním článku dubnového Art & Antiques Vít Vlnas a Lenka Stolárová, kurátoři chystané výstavy Láska – touha – vášeň: milostné náměty v umění 15.–19. století, která bude od konce dubna k vidění v pražském Clam-Gallasově paláci.

Hostem čísla je kurátor Zdenek Felix, který řadu let vedl výstavní síň Dichtorhallen v Hamburku a dnes žije v Berlíně. „Otázka nezní, zda tady zajímavé umění existuje nebo ne, ale jak se toto dobré umění nebo ta část, která by byla zajímavá pro zahraničí, zprostředkovává,“ komentuje Felix situaci současného českého umění.

Na stránkách věnovaných architektuře je tentokrát představována kniha Třeštící New York, která nedávno vyšla v českém překladu. „Nečekejme kritickou analýzu historického vývoje architektury prvních mrakodrapů. Nečekejme objektivní shrnutí veškerých faktů. Nečekejme exaktní vědu. Vzdáme-li se těchto předpokladů, otevře se před námi fascinující pohled na ‚teoretický Manhattan‘ – retušovanou ikonu první stránky lifestylového magazínu věnovaného kultuře zahušťování,“ charakterizuje toto stěžejní teoretické dílo Rema Koolhaase ve svém článku Barbora Krejčová.

Když jsem byl malej, hrál jsem si s holkama, tak se jmenuje dosud nejobsáhlejší retrospektiva Jiřího Kovandy, kterou připravila Galerie Klatovy/Klenová. „Každou tu věc jde určitě nějak dešifrovat, ale to je spíš zavádějící, umrtvuje ji to. Člověk by k tomu měl přistupovat s otevřenýma očima, připraven vnímat situaci. Spíš vnímat, ne hned vysvětlovat,“ říká o svých akcích Kovanda, který dnes v zahraničí patří mezi nejvíce oceňované české umělce. V loňském roce se například představil na Documentě a v londýnské Tate Modern.

Běžná cena: 90 Kč

2008/03

Těhotná na křižovatce
Pokud si myslíte, že lynchovské běsy nelze vyjádřit jediným záběrem, prohlédněte si obálku březnového Art & Antiques a přečtěte si profil amerického fotografa Gregoryho Crewdsona. „Současníci jsou sužování úzkostmi, které vycházejí z touhy po dokonalém životě a nemožnosti ho dosáhnout a z hlubokého osamění jedince uprostřed společnosti,“ píše historička umění Veronika Wolf. Právě tyto pocity podle ní vyjadřují úspěšné Crewdsonovy fotografie, které od 20. března naplní Galerii Rudolfinum.

„To pro mě není tvorba – najít si nějaký styl a s mírnými obměnami ho mastit až do smrti,“ říká výtvarník Jiří Černický v rozhovoru „o malbě, videu a šití“. Černický, pro něhož je celoživotně důležité téma ready-made, ve své tvorbě svobodně a s humorem využívá rozličná média. „Zajímá mě, když slovo nebo gesto, které používáte, začne dělat úplně jiné věci, než jste zvyklí.“ To platí také o jeho nejnovějších cyklech: Vazbách a videích s tzv. mentálními titulky.

O demolici libereckého obchodního střediska Ještěd, které vzniklo koncem 70. let podle návrhu architekta Miroslava Masáka, pojednává článek Paměť na odstřel. „Liberec se souhlasem s demolicí obchodního centra Ještěd vzdává nejen stavby, která u nás nemá přímé obdoby a je důležitá z hlediska dějin architektury, ale co hůř, vzdává se části své paměti. A to je ve městě, kam velká většina obyvatel přišla až po odsunu Němců po druhé světové válce, přinejmenším nezodpovědné,“ upozorňuje Karolína Jirkalová.

Rubrika Portfolio představuje brněnského sochaře Tomáše Medka, který vloni vyhrál hned dvě soutěže na sochu ve veřejném prostoru. V Brně se tak brzy rozsvítí jeho Edisonův pomník, složený z obřích žárovek, a ve francouzské Remeši povstane ocelový had Uroboros, vítěz ceny Art is Steel.

Běžná cena: 90 Kč

2008/02

Foltýnův specifický únor
Chladné ženy z únorové obálky Art & Antiques rozhodně nemají odrazovat od četby profilu Františka Foltýna (1891-1976). Jak naznačuje podtitul Umělec na rozcestí, Foltýn se během své tvorby několikrát rozhodoval mezi různými styly. Přestože se zpětně nejvíce cení jeho abstraktní obrazy z pařížského období (1924-1934), Foltýnova retrospektiva, která bude 6. března přemístěna z Moravské galerie v Brně do pražského Domu U Kamenného zvonu, přestavuje i jeho kubizující díla nebo realistické krajiny. „Právě rozpor mezi kvalitou abstraktních pláten a vědomím nedůslednosti Foltýnových postojů činí výstavu zajímavou,“ uzavírá svůj text Jan Skřivánek.

„Každý člověk má nějaké místo. Když to místo ztratíte, přijmete jakoukoli ideologii,“ varuje sochař Hugo Demartini ve velkém rozhovoru nejen o místech, ale také o kamenosochařině, chromových koulích a umění, které bylo pro jeho generaci bohem.

Krajní citlivostí k místu se vyznačuje i dnešní „site specific art“, jehož kořeny i nejnovějších výhonky podrobně rozebírá historička umění Radka Schmelzová: „Site specific projektů se zdá možná až příliš. Nicméně povedené dílo v této disciplíně si vždy vynutí pozornost a není možné je přehlédnout, protože působí ve veřejném prostoru.“

„K důkladnému představení každého architektonického projektu je zapotřebí mnoho papírů s plány, kresbami či vizualizacemi. Anebo také jedna obrazovka počítače,“ píše Karolína Jirkalová ve svém článku o virtuální výstavě brněnského ateliéru DRNH. Ten na stránkách www.me100.cz ukazuje návrhy několika staveb, které se řídí průvodní tezí: „Krajinu je třeba chránit před naším záborem. Respektovat ji rozvojem sídel v jejich vlastních hranicích – zahušťováním, vrstvením, společnou koexistencí.“

Běžná cena: 90 Kč

2008 / 01

Cestou necestou vjíždí do nového roku Rittsteinův cyklista na obálce lednového Art & Antiques. Malířovu retrospektivu až do konce dubna hostí Národní galerie. Historik umění Jan Kříž ve svém článku Obrazy na celý život sleduje, jak se Michael Rittstein, který u svých studentů na Akademii očekává zjitření všedního života a spontánní hlad po vizuální potravě, sám promalovává životem, a varuje: „V jeho okolí není nic, co by se dříve nebo později nedostalo do jeho obrazu.“

„Jsme ta avantgarda,“ vypráví o něco dále průkopník videoartu Woody Vašulka. „Začali jsme u zvuku, protože Steina hrála na housle. Koupili jsme si audiosyntezátor a snažili jsme se z toho zvuku vytvořit obraz,“ popisuje základy oboru, kterému se dnes věnují vizuální diskžokejové – VJs. A proč vystudovaný dokumentarista přešel k analogově vytvářenému obrazu? „Ve filmu je všechno mechanické… je tam kus materiálu, posune se to a udělá se další obrázek… Ale když máte počítač, můžete se podílet na dobrodružství toho přístroje.“

Tereza Kozlová píše o zvyku francouzských prezidentů budovat si architektonické pomníky. Připomíná Beaubourg, Musée d´Orsay, pyramidu v Louvru i plánovanou budovu filharmonie v La Villette. Neodpustí si ani kritický osten proti českému prezidentovi, „který se v touze po slávě nezaprodá se slavnými architekty a chrání svou zemi před fiaskem odvážné realizace.“ Jak vypadá památková péče v Anglii se dočtete v profilu Sira Neila Cossonse, bývalého předsedy English Heritage. Historik umění Martin Krumpholz se věnuje nově objeveným plánům barokního architekta Fischera z Erlachu, které jsou do konce ledna k vidění na výstavě v pražském Clam-Gallasově paláci.

V nové rubrice Úhel připomíná filosof Miroslav Petříček, že stále rozšířenější pojem vizuální umění neznamená, že by se umění stalo pouhou potravou pro pasivního diváka. Právě naopak – vyžaduje od nás odvahu otevřít se i zcela odlišnému chápání světa, protože „jakmile si navykneme určitému pohledu, jsme ztraceni.“

Běžná cena: 90 Kč

2007 / 12

Žraločí zima
Čtenáře prosincového Art & Antiques na obálce vyděsí Newkirkovy čelisti z výstavy amerického umění Uncertain States of America v pražském Rudolfinu (6.12.2007 – 24.2.2008). Strach není na místě, i když autorka recenze Roberta Smith, redaktorka The New York Times, vyčítá kurátorům příliš evropský a mužský pohled na Ameriku.

O ztrátách starých a nacházení nových výstavních prostor se dozvíme z článků o galerii Tranzitdisplay a experimentálním prostoru Roxy/NoD. Zatímco NoDu hrozí zánik a kurátor Jiří Ptáček horko těžko hledá způsoby, jak se vejít do rozpočtu, Tranzitdisplay se do svého nového výstavního prostoru nastěhoval v listopadu. NoD mimo jiné poskytl přístřeší letošní Ceně Jindřicha Chalupeckého, za níž se kriticky ohlíží Edith Jeřábková.

„Když to bylo o hubu, dali to mě,“ vypráví Břetislav Pojar o své práci v Trnkově studiu v rozhovoru s  Karolínou Jirkalovou. „Svůj film jsem mohl dělat jedině v době, kdy Trnka připravoval něco většího a neměl čas. Vždycky jsem dostal něco, co bylo k mání – nezáleží, jakou dostanete historku, ale jak to uděláte.“ Kromě poválečné ruční animace mluví Pojar také o svých „knoflíkových“ žácích a počítačové animaci, kterou neodsuzuje ani nepropaguje: „Rozhodující je výsledek, ať už se to udělá jakkoli.“

Architektonickým stránkám vévodí profil ateliéru KAVA, který před deseti lety založili Jan Karásek s Tomášem Novotným. Článek se zevrubně věnuje dvěma jejich realizacím: konverzi holešovické továrny na kulturní centrum La Fabrika a rodinnému domu sběratele Karla Babíčka. Kavě se daří nejen v industriálních prostorech (za logistický terminál v Písku byla nominována na cenu Miese van der Rohe), na Babíčkově domě ukázala, že dokáže vytvořit „dům na míru obrazům“, ve kterém se navíc s uměním velmi dobře žije.

Běžná cena: 90 Kč

2007 / 11

Listopadový Valdštejn
Valdštejnovy boty na obálce listopadového Art&Antiques upozorňují na studii Elišky Fučíkové, kurátorky nadcházející výstavy Albrecht z Valdštejna a jeho doba (15.11.-17.2. ve Valdštejnské jízdárně), která nově přehodnocuje jeho osobnost. „Byl to také významný stavebník a velkorysý fundátor mnoha školských a charitativních aktivit,“ píše o slavném vojevůdci Fučíková.
V ústředním deseti stránkovém rozhovoru je představován architekt Zdeněk Fránek. Na otázku, jak se mu líbí nálepka „organická architektura“, jíž bývají jeho stavby označované, odpovídá: „Je mi celkem jedno, jak to kdo pojmenuje. Ale myslím, že daleko lepší slovo je exprese, chci dát těm domům energii, emoci, ale to je spíš otázka povahy člověka. Určitě jsou moje stavby trochu kreativnější, i když jsou třeba hranatější, musí mít nějakou plasticitu.“
Tématem čísla jsou zápůjčky a pojišťování zahraničních exponátů na velké výstavy (připomeňme expozice Rudolf II. a Praha nebo Karel IV., císař z Boží milosti). Karolína Jirkalová sleduje ve svém článku cestu obrazů doslova „z hřebíku na hřebík“, od rozhodnutí o zapůjčení přes transport po instalaci.
O možnostech aktuálního propojení křesťanství s uměním vypovídá článek Norberta Schmidta o jezuitském faráři, německém profesoru Mennekesovi, který ve svém kolínském kostele vystavuje špičkové moderní umělce, i rozhovor s malířem líbezných svatých rodin Janem Knapem.
Listopadové Art&Antiques vychází s 80 stránkovou přílohou, která zároveň slouží jako katalog k nultému ročníku veletrhu Cook & Design v brněnské Wannieck Gallery.

Běžná cena: 90 Kč

2007 / 06

Červen ve znamení Štyrského
Na obálce červnového čísla nalezneme snový výjev z koláže Jindřicha Štyrského. Právě sny jsou hlavním motivem Štyrského tvorby, jejíž velká část je přes léto k vidění v Domě U Kamenného zvonu. Autorem článku je kurátor zmíněné výstavy a autor připravované Štyrského monografie Karel Srp. Štyrskému, který patří k nejdražším autorům českých aukcí, je tentokrát věnovaná ještě i rubrika Na trhu.

Dalším obsáhlejším materiálem je rozhovor s Krištofem Kinterou, jedním z nejuznávanějších umělců z generace dnešních třicátníků a též kurátorem právě probíhající výstavy Hrubý domácí produkt v Městské knihovně. „Kurátor je svým způsobem DJ, dá se to docela srovnat,“ říká na toto téma Kintera. „On je hysterický, dokáže na sebe strhnout veškerou pozornost,“ odpovídá na otázku, čím si vysvětluje popularitu své sochy Revolution – dětské postavy bušící hlavou do zdi –, které sám neřekne jinak než Prevít. „V Harvard Museum Boston to dokonce stáhli a řekli, že za dva roky, až budou obnovovat instalaci, vymyslí Prevítovi nějaké jiné místo. Měli ho v muzeu přímo pod kancelářemi a nemohli v klidu mejlovat.“

Tématem čísla je sběratelství fotografie a ceny, kterých snímky mistrů české avantgardy dosahují na světovém trhu. Jeden ze snímku Františka Drtikola bylo koncem dubna v New Yorku vydraženo za nečekaných 6,5 milionu korun. „Abychom toto číslo uvedli do kontextu, připomeňme si, že hranici 6 milionů korun na českých aukcích dosud překonalo všehovšudy devět obrazů a u fotografií je velkým úspěchem již cena nad 100 tisíc korun,“ konstatuje hned v úvodu svého článku Jan Skřivánek.

V části věnované designu a architektuře je představován Památník Lidice, který nedávno získal Cenu Interiér roku. Autorem tohoto pozoruhodného projektu není překvapivě architekt, ale fotograf Bohumír Prokůpek. Dvoustránka je věnována též reportáži z dubnového veletrhu designu v Miláně a další recenzi nedávno vydané monografie Studia Najbrt. „Život Štěstí Překvapení je cool vypraveným portfoliem grafického studia s trendy spoluautory, kteří zde suplují příjemné PR studio,“ hodnotí knihu Michal Rydval.

V sekci zpravodajství je třeba upozornit na podrobný materiál o odvolání již zmiňovaného Karla Srpa z postu ředitele Galerie hlavního města Prahy. „Myslím, že to celé směřuje k oslabení pozice galerie. Už když jsem nastoupil, tak si magistrát nechal vypracovat analýzu, zda by nemělo dojít ke sloučení GHMP a Muzea hlavního města Prahy. Proto si myslím, že jsem nebyl nikdy jmenován, a proto se bojím, že když teď dál bude trvat tohle provizorium, dojde pak k nějakému takovémuto sloučení,“ říká v článku samotný Srp.

Běžná cena: 90 Kč

2007 / 05

Květen v Rudolfinu
Květnové číslo měsíčníku Art&Antiques podrobně představuje současného německého malíře Nea Raucha, jehož výstava bude od 10. května do začátku srpna k vidění v Galerii Rudolfinum. Hostem čísla je fotografka Eva Fuková, která začátkem května oslavila osmdesáté narozeniny a s níž rozprávěl fotograf Josef Moucha.

Neo Rauch je nejvýznamnějším reprezentantem tzv. Nové Lipské školy, skupiny malířů z někdejšího NDR, jejichž díla jsou momentálně velkým sběratelským hitem ve Spojených státech. „Je mladý? Je z Lipska? Tak to berem!“ charakterizoval přístup některých sběratelů před časem sám Neo Rauch.

Jen o módní záležitost ale nejde. „Publiku na východní straně železné opony může Rauch svým brutálně plakátovacím stylem vhodně připomenout nepříjemné zážitky a vzpomínky, které se snažíme vytěsnit, podobně, jako to ve vztahu k nacismu dvacet let po válce dokázal Gerhard Richter svými rozmlženými portréty z rodinného fotoalba,“ píše o Rauchových velkoformátových plátnech ve svém článku Denisa Kollmannová.

Na stránkách věnovaných architektuře je tentokrát představován Svatopluk Sládeček a jeho nejnovější, dosud nepublikované rodinné domy. „Narozdíl od staveb velké většiny architektů působí Sládečkovy domy mnohem lépe ve skutečnosti než na fotografiích. Nemají žádnou mediálně vděčnou fasádu či správný úhel, kde vynikne hra materiálu či světla. Ale když u nich stojíte, je jasné, že jde o osobnosti,“ říká Karolína Jirkalová.

Z dalších materiálů je třeba upozornit na profil Zbyňka Baladrána, rozhovor s malířem Michalem Nesázalem, recenzi na monografii UB12, která byla nedávno vyhodnocena jako jedna z nejkrásnějších knih roku, pozvánku na retrospektivu slavného fotografa Brassaie v Berlíně nebo článek o třístém výroční aukční síně Dorotheum.
Názorovými sloupky do květnového čísla přispěli Marie Rakušanová, kurátorka nedávno skončené výstavy Křičte ústa!, Richard Adam, umělecký ředitel brněnské Wannieck Gallery, Iva Nesvadbová, ředitelka galerijního veletrhu Art Prague, Miroslav Schubert z olomoucké Galerie Caesar a Jana Kostelecká, organizátorka pražských Pecha Kucha Nights

Běžná cena: 90 Kč

2007 / 04

Duben patří Slovákům
Bačové na obálce dubnového čísla měsíčníku Art&Antiques, kteří hledí ke vzdáleným tatranským štítům, jež mají tvar loga McDonald’s, jsou ironickým odkazem na výstavu Slovenský mýtus, která se koná od 20. dubna v Moravské galerii v Brně. Jde o výstavu převzatou z Bratislavy, která bude největší přehlídkou slovenského umění v Česku za posledních třicet let. Výstava je zároveň zajímavým pokusem postihnout, jak se ve slovenském umění minulého století projevuje národní identita, respektive národní mytologie.

Brněnské výstavě je věnováno cover story a nepřímo se jí týkají i dva další články. Jeden o současné slovenské malbě, druhý pak o českém mýtu – studie o projevech husitství v českém výtvarném umění i pop-kultuře.

Dalším velkým materiálem je rozhovorem s Bělou Kolářovou. Čtyřiaosmdesátiletá umělkyně v něm vzpomíná na svého manžela Jiřího Koláře i na to, jak si vedle něj hledala svůj vlastní umělecký výraz: „Člověk si musí uvědomit, že to nemůže kopírovat, že musí něco přidat sám. Mám takový styl práce, že to nejdřív vidím v hlavě, velmi dlouho. Když si to takhle komponuji, tak se musím vyhnout tomu, aby to nebyl Kolář.“

Pro zájemce o architekturu a nejen pro ně bude jistě zajímavá reportáž Petera Kováče, kterému se poštěstilo navštívit jinak nepřístupné části katedrály v Chartres, nebo vyprávění Ireny Fialové o její návštěvě v ateliéru Franka Gehryho. „Gehry měl například model koncertního sálu, který byl nasazovací na hlavu,“ popisuje své zkušenosti Fialová.

Z dalších materiálů stojí za zmínku například rozhovor s výtvarníkem Viktorem Karlíkem o jeho příteli Pavlu Brázdovi, jehož loňská retrospektiva ve Veletržním paláci byla jednou z událostí roku, nebo recenzi na výstavu nejúspěšnějšího fotografa současnosti Andrese Gurského, která je momentálně k vidění v Mnichově.

Názorovými sloupky do dubnového čísla přispěli Richard Adam, umělecký ředitel brněnské Wannieck Gallery, Rober Hédervári, majitel Galerie Vltavín, Monika Burian z Galerie Vernon a architekt Adam Gebrian.

Běžná cena: 90 Kč

2007 / 03

Cover story březnového čísla měsíčníku Art&Antiques je věnováno výstavě grafičky Aleny Kučerové v Domě U Kamenného zvonu. Ústřední rozhovor i hlavní téma se ale tentokrát týkají architektury. Rozhovor s architektem Miroslavem Masákem vedl Rostislav Koryčánek, pod článkem Panelu navzdory o normalizační architektuře je podepsána Karolína Jirkalová.
„Já si na té době nejvíc vážím toho neviditelného, že i v mizerné době se našli lidi, kteří byli pro dobrou architekturu schopni udělat maximum. Právě tím, že museli často překonávat elementární tvrdé překážky, tak to jejich nasazení bylo opravdové. Cením si těch, kteří brali architekturu vážně, uvědomovali si, že jde o svět, ve kterém žijeme. A to i u takových úkolů, kde bylo dopředu jasné, že prohrají. Tento étos bychom v dnešní architektuře hledali mnohem obtížněji, ty vnitřně silnější k tomu tehdejší situace provokovala mnohem víc,“ říká ve zmiňovaném článku o architektuře 70. a 80. let historik a teoretik architektury Petr Kratochvíl.
Miroslav Masák k současné architektonické produkci dodává: „Já jsem mylně předpokládal, že se poměrně rychle vyčerpají investorské, především finanční možnosti a že následný nedostatek práce bude tlačit architekty k tomu, aby víc dbali na kvalitu projektů a koncepcí. To jsem se spletl. Práce je tolik, že projektuje každý, kdo má ruce, na hlubší rozvahy o zakázkách není čas. Povrchnost je znát u řady staveb. Ale necítím z polistopadového vývoje architektury žádné zklamání. Vím, že se staví spousta slušných domů, ale zjišťuji, že mě neprovokují k tomu, abych se na ně chodil dívat.“
Z dalších materiálů stojí za zmínku například rozhovor s americkým fotografem Leo Rubinfienem, kurátorem výstavy Shomeie Tomatsua v Galerii Rudolfinum, recenze monografie Karla Malicha od profesora Petra Wittlicha nebo pozvánka na retrospektivu Yvese Kleina ve vídeňském MUMOKu.
Ve zpravodajské části Art&Antiques informuje o záměru Národní galerie zřídit cenu pro mladé umělce honorovanou částkou 300 tisíc korun, o začínajícím sběrateli, který na první z letošních aukcí utratil 12 milionů korun nebo o finalistech ceny Miese van der Rohe.
Názorovými sloupky do březnového čísla přispěli Marek Pokorný, ředitel Moravské galerie, Ilona Víchová-Czakó z Galerie Brno, pražský galerista Miroslav Korecký a šéfredaktorka časopisu Zlatý řez Jana Tichá.

Běžná cena: 90 Kč

2007 / 02

Únorové číslo měsíčníků Art&Antiques přináší obsáhlý článek o výstavě Zdeňka Berana v Národní galerii, rozhovor s novým rektorem VŠUP Pavlem Liškou či ohlédnutí za loňskou aukční sezónou. Stránky věnované architektuře citují ze studie Rema Koolhaase zabývající se stavebním boomem v oblasti Perského zálivu. Za zmínku rovněž stojí pozvánka na zahraniční výstavu, která je tentokrát věnována retrospektivě slavného amerického minimalisty Dana Flavina v Mnichově.
    „Z článků v tomto čísle bych chtěl zvlášť upozornit na rozhovor s Pavlem Liškou, který se po pěti letech v Německu znovu vrací na českou výtvarnou scénu. Na jeho minulý návrat – ředitelování brněnského Domu umění – se dodnes vzpomíná jako na mimořádné roky. Uvidíme, čím nás překvapí tentokrát,“ píše ve svém úvodníku šéfredaktor Jan Skřivánek.
    Ve zpravodajské části se časopis věnuje například nedávnému neúspěšnému pokusu Národní galerie prosadit po vzoru Velké Británie zavedení bezplatného vstupného do stálých expozic nebo plánům na zástavbu Nákladového nádraží Žižkov a developerskému projektu Nové vily na pražské Hanspaulce.
    Názorovými sloupky do únorového čísla přispěli Marcel Fišer, ředitel galerie Klatovy-Klenová, Camille Hunt, spolumajitelka progresivní pražské galerie Hunt Kastner Artworks, Martin Zlatohlávek, někdejší ředitel Národní galerie a nyní galerista obchodující se starým umění, a designérka Veronika Loušová a její spolupracovníci z občanského sdružení CzechDesign.cz.
    Na obálce je použita fotografie jednoho z charakteristických děl profesora Zdeňka Berana, který vede ateliér klasické malby na AVU, zároveň je však znám tvorbou silně expresivních objektů a instalací. Jedná se o instalaci z roku 1976 nazvanou Strach z existence v kufru.

zprávy
návštěvnost výstav, proč (ne)platit v Národní galerii, Goya podle Miloše Formana

výstava | Zdeněk Beran
první skutečná retrospektiva malíře a konceptualisty ve Veletržním paláci

aukce
„báječný rok“ na českém aukčním trhu

na trhu | Preisler pro Prostějov
do dražby jdou dva dosud neznámé obrazy Jana Preislera

portfolio | Lukáš Rittstein
sochař, který se nebojí džungle ani veřejného prostoru

rozhovor | Chvála drzosti
s novým rektorem VŠUP Pavlem Liškou o tom, jak dál

téma | Příběh muže se stříbrnou parukou
před dvaceti lety zemřel Andy Warhol

fotografie | Sudek jak ho neznáme
Josef Sudek jako lev mezinárodních salónů fotografie

profil | Hans-Peter Feldmann
Umění všednosti v galerii Langhans

zahraničí | Světelný minimalismus
retrospektiva Dana Flavina v Mnichově

staveniště
dražba architektury, oceněný Rajniš, nákladové nádraží Žižkov, vily na Hanspaulce, Pecha Kucha a další

architektura | Dubajland
v Perském zálivu není nic nemožné

design | Grafika okouzlená filmem
kino Světozor nedá zahynout autorskému filmovému plakátu

knižní recenze | Vydupat krásu z hlíny
bílá kniha k výstavě Evy Kmentové

nové knihy
Anna Fárová & fotografie, Architektura 20. století, Josef Šíma: Návrat Theseův,
texty Philipa Johnsona, Dekadence, České bydlení - Domy, rozhovor s Alešem Veselým

antiques
restaurování barokní komody

recenze
pražské výstavy expresionismu a dekadence, Akné v Galerii Rudolfinum

artmix
kalendář výstav s komentářem


2007 / 01

ZPRÁVY
kdo pojede do Benátek, Chalupeckého cena, Bode muzeum v Berlíně a Zidane jako umělecké dílo

TAKY SE STALO
umění a firemní identita

VÝSTAVA
Shomei Tomatsu – Toulavý pes japonské fotografie
Klasik japonské fotografie vystavuje v Galerii Rudolfinum.

AUKCE
kdo je nejdražším žijícím českým malířem, rekordy a překvapení podzimních aukcí, Gustav Klimt v New Yorku a další

NA TRHU
Malý, ale Medek
Jak si stojí díla Mikuláše Medka na českém trhu.

PORTFOLIO
Jakub Nepraš
Vlaky mezi elektronkami a pulzující videomalby čerstvého absolventa AVU.

ROZHOVOR
Český Pivovarov
Rozhovor s Viktorem Pivovarovem nad moskevskou výstavou a šálkem čaje.

ARCHITEKTURA
Přidat vlastní vrstvu
Odvážná rekonstrukce Arcidiecézního muzea v Olomouci z dílny HŠH architekti.

TÉMA
Slezsko ve třech kapitolách
Výstava o třech epochách umění v historicky složitém a proměnlivém regionu.

ZAHRANIČNÍ VÝSTAVA
Snílek z Vitebsku
Ranou tvorba Marca Chagalla vystavuje vídeňské Kunstform.

STAVENIŠTĚ
jakou knihovnu bychom chtěli, Cena Petra Parléře, co předvádí OMA v MoMA, šumný kalendář a další

DESIGN
Družstevníci
Ladislav Sutnar a Josef Sudek na cestě od typografie k průmyslovému designu.

ANKETA
Událost roku
Historici umění, kurátoři i galeristé hodnotí uplynulou výtvarnou sezónu.

KNIŽNÍ RECENZE
Karel IV. se dočkal katalogu
...a katalog recenze

NOVÉ KNIHY
20. století české architektury, zbožný Heinsch, Industria Václava Jiráska, vzpomínky Miroslava Masáka, Issa se Steinovou v Národním a urbanismus podle Romana Kouckého

ANTIQUES

Report z veletrhu starožitností v Mánesu

ARTMIX
Kalendář výstav doma i v zahraničí


Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.