Publikace přibližuje krátký časový úsek první republiky, kdy se moravská metropole právě díky nebývalému rozvoji architektury proměnila během pouhých dvou desetiletí z provinčního města ve významné hospodářské, správní a v neposlední řadě i kulturní centrum. Právě toto dynamické a mimořádně plodné údobí, vymezené dvěma světovými válkami, snad nejvýrazněji poznamenalo tvář současného Brna. Dvacátá a třicátá léta 20. století, v jejichž středu vznikl velkolepý projekt Výstavy soudobé kultury v roce 1928, spojený s vybudováním brněnského výstaviště, lze bez nadsázky považovat za „zlatou“ epochu brněnské architektury a jejích tvůrců, kteří prostřednictvím svého nadčasového díla daleko překročili hranice města i své doby.








