Autorovi se daří v roli vtipného glosátora s neuvěřitelně širokým rozhledem. Přednášek velkých architektů většina z nás zažila spousty. Málokdo však dokáže pocity z nich bez úhony reprodukovat dalším, natož napsat o tom text na hony vzdálený nudnému převyprávění děje.
Svět architektů, který se Adam rozhodl komentovat, se řítí neuvěřitelnou rychlostí kupředu. Souhrn pod názvem Reference OMA by se hodil spíš na internet k ustavičnému doplňování o nové skutečnosti, neboť OMA neustále plodí nové hvězdy a sledovat profesní život těch starých je taky práce na plný úvazek.
Myšlenku pojednat klasický formát A4 naležato prosazuje Alejandro Zaera-Polo - děkan Berlage a šéf FOA. Za největší úspěch této snahy bych považoval překroucení formátu u recenze jeho jokohamského terminálu v konzervativním britském Architectural Review. Jelikož se většina recenzovaných přednášek odehrávala na půdě Berlage a uváděl je právě Alejandro, dalo by se mnohé pochopit.
Knížka je k dostání na těchto místech: Ing.arch. Ondřej Busta (FA TU, Liberec), Ing.arch. Karel Havliš (FA VUT, Brno), snad už ve Fraktálech na Betlémském náměstí nebo přímo u Adama.
Naposledy listuji sešitem a zastavím se hned na první straně. Proč v tak škaredém městě jako je Rotterdam přednáší skoro s železnou pravidelností každý týden někdo z význačných jmen? My naopak máme krásné město, ale zajímavou přednášku jen dvakrát do roka. It's fair trade.
Petr Šmídek, 15.06.2005
Adam Gebrian měl to štěstí, že studoval a pobýval delší čas v Holandsku, zemi architektuře zaslíbené. Během svého studia na Berlage Institute shlédl několik přednášek významných světových osobností. Své prožitky shrnul do brožovaného sborníku 29+3, neboli 29 přednášek + 3 texty. Kniha je tak jakousi brankou do světa velké architektury.
Jazyk knihy je dosti živelný a evokuje bezprostřední pocity z přednášek. Nechybí hovorová slova, překlepy, pravopisné chyby - vskutku máte pocit že se účastníte přednášky a ve chvatu vstřebáváte nejdůležitější informace. Tu a tam autor nasadí typografickou šlehu a zvýrazní to podstatné. Kniha je svěží.
Texty o přednáškách mají kolísavou kvalitu. Některé jsou skvělé, pravděpodobně pod vlivem vynikajících přednášejících, některé jsou slabé jako čaj a jsou spíše dopočtu. Pozitivních momentů je však v knize převaha. Například hned první přednáška Petera Eisenmana nebo ta od Florise Alkemadeho jsou velmi zábavné a ukazují, že architektura nemusí být tak příšerná nuda a přísnost jak se většinou prezentuje posluchačům v České republice. Po přečtení knihy mám pocit, že architektura je pěkná naditá chutná bageta, kterou se vyplatí slupnout až do konce.
Zatímco prvních 29 záznamů z přednášek je skvělé čtení, k závěrečným třem textům mám výhrady. Infantilní pohádka o domě v Amsterdamu by se dala vstřebat, další dva texty jsou však jen jakýmsi rejstříkem. První je seznamem architektů, kteří pracovali v továrně OMA a druhý seznamem názvů kanceláří. Člověk by si z tohoto čtení mohl myslet, že důležitější je značka nebo obal, než samotný obsah. Nicméně přednášky jsou skvělé. Závidím všem, kteří si měli možnost zaAAovat nebo zaBerlageovat.
Jan Kratochvíl
