Nové vydání časopisu Zlatý řez obsahuje teoretické úvahy na téma dopravy ve městě, nedávno realizované projekty architektonických intervencí do městské infrastruktury z Holandska, Španělska, Dánska a Velké Británie, a také blok příspěvků z konference Architektura ve službách motorismu, kterou uspořádalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze v září 2012.

Editorial
Před čtyřiceti lety, v roce 1972, vyšla kniha Meze růstu. Je shrnutím výsledků stejnojmenného výzkumu, jehož jádrem bylo vytvoření počítačového modelu pro simulaci vztahu mezi exponenciálním růstem populace a ekonomiky na straně jedné a omezenými zásobami zdrojů na naší planetě na straně druhé. Kniha vzbudila velký ohlas, protože v době všeobecného technologického a ekonomického optimismu předložila výsledky výzkumu, který jasně říkal, že rozvoj na naší planetě nemůže pokračovat do nekonečna stejným směrem a
tempem jako doposud. Ačkoli se Meze růstu staly i terčem kritiky zejména z akademických pozic, z hlediska metodologie výzkumu, nad negativními ohlasy vysoce převážily ty, které braly závěry výzkumu jako vážné varování. Téma limitů růstu se stalo důležitou součástí společensko-politické debaty, jejímž klíčovým vyústěním byl koncept „trvale udržitelného rozvoje“, postulovaný v Brundtlandském dokumentu v roce 1987 jako „rozvoj uspokojující dnešní potřeby bez omezování budoucích generací v uspokojení jejich potřeb.“

Udržitelný rozvoj je komplexní úkol, který zasahuje všechny obory a oblasti života společnosti. V architektuře se debata o udržitelnosti velice často omezuje pouze na stavební a technologické aspekty díla, které jsou snadno kvantifikovatelné a kontrolovatelné. Změna, která má umožnit naší civilizaci přežít, se ovšem nemůže odehrát pouze v kvantitativní rovině: je zapotřebí změna kvalitativní. Změna v přístupu k životu a k hodnotám. V tomto čísle časopisu Zlatý řez jsme se pokusili naznačit některé možnosti takové proměny, které jsou architektuře vlastní anebo s ní úzce souvisejí. Na následujících stránkách se dočtete o adaptabilních budovách, o historii tohoto konceptu a jeho modernistických základech i současných reálných možnostech. Najdete zde různé pohledy na využití přírodních materiálů a přírodních principů v architektuře, recyklaci a revitalizaci stávajících budov i celých areálů. Dozvíte se něco o tom, jak praktikují udržitelnost (aniž tomu tak říkají) řeholníci, kteří si zvolili dobrovolně život plný materiálních omezení. A konečně se dočtete i o vztahu zahrady a krajiny a o tom, jak se místo v krajině ustavuje nejen formálně, ale také společensky. Ať je vám toto vydání Zlatého řezu inspirací pro udržitelnou architekturu i život.

Toto vydání časopisu Zlatý řez bezprostředně navazuje na konferenci Inventura urbanismu, která se konala ve dnech 8. a 9. října 2010 na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Není však sborníkem příspěvků z konference, nýbrž přináší editorský výběr textů, které rozšiřují platformu pro pokračování diskuse o současném urbanismu, kterou konference otevřela. Z editorialu: Základ slova urbanismus najdeme v latinském urbs, město. Od stejného základu je odvozeno adjektivum urbanus, které znamená nejen „městský“, ale také „ušlechtilý, kultivovaný“, a substantivum urbanitas ve smyslu „ušlechtilost, kultivovanost“. Oba přenesené významy se dochovaly i v současné angličtině, kde urban(e) znamená „městský“, ale také „zdvořilý, uhlazený“. Z toho je patrné, že města bývala v minulosti nositeli kultury a civilizovanosti, s městským způsobem života byly spojovány kvality jako je dvornost a vytříbenost chování i řeči. O tom, jak člověka ovlivňuje prostředí, ve kterém žije, už bylo napsáno mnoho. Dalibor Veselý v knize Architektura ve věku rozdělené reprezentace popisuje rozkol moderní doby, kdy matematické znázornění světa a jeho technické uchopení převládlo nad přirozeným vnímáním a osobním vztahem ke světu. Konkrétní prostor, smyslově vymezený světlem a stínem, ustoupil perspektivní projekci abstraktního prostoru v karteziánských souřadnicích, což nebylo bez následků. V tvorbě měst se takto projevuje rozdíl mezi plánováním založeným na funkčním zónování a navrhováním měst jako strukturálních celků, schopných absorbovat dynamiku životních procesů. Dnes už víme, že modernistický koncept města jako dobře promazaného stroje, jehož součástky plní příslušné funkce, nefunguje: jednoduše proto, že člověk není stroj a život se nedá redukovat na jakýsi biologický funkční mechanismus. Musíme hledat způsob, jak stavět naše města tak, aby i v dnešním proměnlivém světě byla vrcholným projevem kultury a aby kritériem kvality urbanismu byla kvalita života. Obsah: Jan Jehlík: Bezpečí - Komunikace - Reprezentace Pavel Hnilička: Město v krajině, nebo "městokrajina"? Jakub Filip Novák: Postradatelný architekt? David Kraus: Vysoká a nízká architektura, elita a ulice Michal Kohout: Obytnost prostředí Jiří Plos: Územní plánování na cestě tam a zase zpátky aneb Urbanismus pro 21. století Ivan Plicka: Architekt, úředník, klient a téma Radek Kolařík: Příběh trojúhelníku Roman Koucký: Současnost je vrcholem historie Roman Koucký: Urbanismus jako autorské dílo Roman Koucký a Edita Lisecová: Urbanismus hrou Pavla Melková: Cesta

Nové číslo časopisu Zlatý řez se věnuje architektuře v měřítku města a veřejnému prostoru. Uvádí ho esej sociologa Richarda Senneta, který postuluje urbanistický problém jako problém společnosti a jejích hodnot. Následují čtyři texty současných evropských architektů na téma urbanismu a veřejného prostoru, mezi nimi jeden z klíčových textů Rema Koolhaase, Generické město, který vychází v češtině vůbec poprvé. Pozitivní příklady architektonických realizací, které berou v úvahu urbanistický kontext a přispívají k rozvoji celého města, tentokrát zastupují finalisté posledního ročníku Evropské ceny za současnou architekturu / Mies van der Rohe Award. Projekty otiskujeme  s komentářem Ireny Fialové, členky poroty MvdR Award 2009. Číslo uzavírá rozhovor amerických architektů Adama Greenfielda a Marka Sheparda o proměnách města v době globalizace a digitálních komunikačních technologií.

Obsah / Contents
Richard Sennet: Veřejný prostor
Herman Hertzberger: Kolektivní prostor, společenské využití
Manuel de Sola-Morales: Za „materiální“ urbanitu
Giovanni LaVarra: Post-It City
Rem Koolhaas: Generické město
Irena Fialová: Architektura, která řeší urbanistické problémy místa /
Architecture Addressing the Urban Problems of Its Site
Norská opera a balet / Norwegian Opera and Ballet, Oslo
Snohetta. Rozhovor / Interview
Universita Luigi Bocconi, Milano
Knihovna a centrum pro seniory / Library and Senior Citizen Centre, Barcelona
Tramway Terminal, Nice
Zenith, Strasbourg
Digitalizace města a její potíže. Adam Greenfield hovoří s Markem Shepardem

• Operní budova v Oslu, Oslo, 2008
• Koncertní hala Zénith, Štrasburk, 2008
• Knihovna a společenské centrum Sant Antoni, Barcelona, 2008

Architektura jako kulturní tvorba je v permanentním dialogu s přírodní základnou, z níž vyrůstá lidská civilizace. Vztah přírody a kultury byl v moderních evropských dějinách vztahem plným napětí, příroda byla považována oproti kultuře za cosi nižšího, primitivnějšího, co je třeba překonat a zkrotit. Zároveň s těmito bojovně naladěnými hlasy se ozývali hlasy těch, kteří považovali přírodu za nedotknutelný zdroj životodárné síly, který zaslouží naši úctu a péči. V dnešním vysoce urbanizovaném světě můžeme pozorovat, jak  vzniká nová interpretace vztahu mezi přírodou a kulturou, charakterizovaná   prolínáním těchto dvou donedávna striktně oddělovaných domén. Vždyť v Evropě dnes těžko najdeme krajinu, která by nebyla "kulturní", ale zároveň je to vždy kus přírody v civilizovaném světě.
      V přítomném vydání Zlatého řezu se pokoušíme ukázat, jak se tento nový vztah přírody a kultury odráží v architektonické a krajinářské tvorbě. Úvodní esej Johna Beardsleyho vyzdvihuje jako jeden z důležitých úkolů naší doby obnovu území, poničeného těžkým průmyslem. Na následujících stranách představujeme jako příklad rekultivace rozsáhlého industriálního areálu rekreační krajinný park v Duisburgu, který vznikl na místě bývalých železáren. Odhalení potenciálu postindustrální (i postagrární) krajiny ovšem nejprve vyžaduje vzdát se romantické představy venkova coby přírodní idyly a odvážit se skoku do neznámé divočiny suburbie, jak nám naznačuje esej geobotanika Jiřího Sádla. Vlastním tématem tohoto vydání Zlatého řezu jsou různé pozice současné architektonické tvorby ve vztahu k jejímu krajinnnému rámci. Hovořili jsme o nich se Stanislavem Fialou a Josefem Pleskotem a vedle původních rozhovorů přinášíme i výběr realizací, které se našeho tématu dotýkají.
      Vrcholným a mnohovrstevnatým příkladem dialogu přírody a kultury v soudobé architektuře je Muséé Quai Branly v Paříži. Na jeho projektu spolupracoval Jean Nouvel s předními tvůrci zahrad a krajiny: Patrickem Blancem, autorem vertikální zahrady na fasádě, a Gillesem Clémentem, který je autorem "divoké" zahrady v parteru muzea. Gilles Clément patří mezi nejvýznamnější současné tvůrce i teoretiky zahrad a krajiny: prosazuje měkký přístup k zahradní tvorbě, který ponechává přírodě její dynamiku a od starších zahradních konceptů se liší tím, že spolupracuje s působením přírodních sil, snaží se je poznat a využít, nikoli ovládnout. Snad méně radikální, ale neméně inspirativní je tvorba londýnské architektonické kanceláře BBUK, specializované na zahradní a krajinnou architekturu. Z jejich spolupráce s Johnem Pawsonem pocházejí zahradní úpravy, působivé svou nenápadností, které takřka bezešvě splývají s okolní krajinou.
 
Obsah:
Slovo pro krajinnou architekturu/ John Beardsley
Krajinný park Duisburg Nord/ Landscape Park Duisburg Nord/ Latz und Partner
Jean Nouvel/ Musée Quai Branly
Vertikální zahrada/ The Vertical Garden/ Patrick Blanc
Gilles Clément: 3 koncepty/ 3 concepts
Zahrada v pohybu/ Garden in Motion
Planetární zahrada/ Planetary Garden
Třetí krajina/ Third Landscape
Stanislav Fiala: Rozhovor/ Interview
Dům Zdiměřice/ House in Zdiměřice/ Stanislav Fiala D3A
Nemec Residence, Caicos/ Stanislav Fiala D3A
Josef Pleskot: Rozhovor/ Interview
Josef Pleskot: ČSOB rok po otevření
Josef Pleskot: Vinařský dům Sonberk/ Sonberk Vineyard
Jiří Sádlo: Suburbie jako domov/ Suburbia as Homeland
Bates Maher: Poustinia
BBUK: Baron Garden
BBUK: Whittington Park
BBUK: Nový Dvůr

• Vinařský dům Sonberk v Popicích, Popice, 2007
• Nové ústředí ČSOB Group, Praha, 2006
• Musée du Quai Branly, Paříž, 2006

Člověk je vybaven ke vnímání světa přinejmenším pěti smysly: zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chutí. V současné civilizaci jasně převládá význam zraku. Zdá se nám, že je nejvyšší čas začít zase mluvit o fyzické podstatě architektury, o tom, čím nás obohacuje, jak působí na všechny naše smysly a jak v nás probouzí emoce. Pokusili jsme se najít příklady architektury, která připravuje svým obyvatelům a návštěvníkům bohatství nejen vizuálních, ale i haptických a akustických vjemů.

Juhani Palasmaa: Křehká architektura
David Howes: Architektura smyslů
Barry Blesser a Linda-Ruth Salter: Sluchová architektura
Marek Růžička: Neurovědy a architektura

Ladislav Lábus: Rozhovor/ Interview
Hotel Karlov, Benešov
Vila v Řevnicích / Villa in Řevnice
Vila v Nespekách/ Villa in Nespeky

Jan Línek: Rozhovor/ Interview
Vila v Liboci/ Villa in Liboc
Domov sociální péče Hagibor/ Senior Home Hagibor
Vila v Hlubočepích / Villa in Hlubočepy

Pavla Melková a Miroslav Cikán/ MCA: Rozhovor/ Interview
Rodinný dům Jinonice/ House in Jinonice
Zenová zahrada/ Zen garden
Norbert Schmidt: Kolumba. Církevní experiment v Kolíně nad Rýnem/ Kolumba. The Experiment of the Church in Cologne

• Rodinný dům v Jinonicích, Praha, 2005
• Kolumba, Kolín nad Rýnem, 2007
• Dům s ateliérem v Praze-Liboci, Praha, 2006
• Domov pro seniory Hagibor, Praha, 2008
• Vila v Nespekách, Nespeky, 2008

Povrch architektonického objektu se dostává v poslední době do popředí zájmu architektů i teoretiků.
Kdysi mívaly domy průčelí, které mělo značnou výpovědní hodnotu: dávalo najevo, čemu dům slouží, promlouvalo o jeho majiteli či stavebníkovi, vyprávělo příběh: podobenství z Bible, místní legendu, scénu z mytologie nebo historie. V moderní době se příběhy z domů vytratily, aby udělaly místo sofistikovanějšímu vyjádření abstraktních obsahů, jako je pokrok, rychlost, hygiena; funkčnost vítězila nad reprezentací, okamžité nad trvalým, snad i zisk nad slávou... Dnes, kdy už i moderní projekt ztratil svou aktuálnost a stal se předmětem kritiky (která ale zatím nenabídla uspokojivou cestu k nápravě jeho omylů), se opět mění i povrch budov, které tvoří kulisy našeho veřejného prostoru. Spolupůsobí tu dva významné trendy:  pronikání komerčních sdělení a reklamy do veřejného prostoru města  na jedné straně a standardizace stavebního průmyslu a univerzální typologie na straně druhé. Tyto znepokojující trendy se ovšem dají „obrátit naruby“ a využít pozitivním způsobem. Architektura může spolupracovat jako nositelka komerčního sdělení, může vnášet poetický impuls do veřejného prostředí a může se chovat i subverzívně, tvůrčím způsobem podrývat status quo. Všechny tyto strategie se málokdy vyskytují v krystalicky čisté formě: obvykle najdeme nějakou kombinaci nejméně dvou z nich. Otevírá se tu široké pole pro spolupráci architektů a tvůrců z jiných oborů, kteří mohou svým dílem dočasně animovat architekturu a přinášet do veřejného prostoru nové estetické i informační podněty. Pojďme se podívat na některé z nich.

• The Park - budova SO.01.06, Praha, 2005
• Kunsthaus Graz, Štýrský Hradec, 2003
• KPN Telecom Tower, Rotterdam, 2000
• ERCO P3 autom. vysokoregálový sklad, Lüdenscheid, 2001

Původně bylo téma 10. mezinárodního bienále architektury v Benátkách vyhlášeno jako MetaCity: nakonec se výstava koná pod méně efektním a věcnějším názvem Města. Architektura a společnost. MetaCity zůstalo v titulu tohoto čísla Zlatého řezu jako inspirace, která ho motivovala. MetaCity pro nás představuje pohled do budoucnosti, který může mít podobu vize, experimentu, nebo inovace v současných podmínkách. Na následujících stránkách najdete všechny tyto aspekty, aplikované na současnou konkrétní českou či evropskou situaci. To považujeme za důležité: MetaCity není jen Shanghai nebo NYLON,* MetaCity je všude kolem nás. 

• Touch of Evil, Pijnacker, 2004
• The Cyclops, Hilversum, 2001

Téma tohoto čísla Zlatého řezu - pavilony - je míněno spíše metaforicky, než doslovně. 
Pavilon vzbuzuje představu stavby lehké, dočasné, snad i přenosné, bez pevného programového vymezení: stavby jistým způsobem výjimečné, která především poskytuje rámec pro události.
Shromáždili jsme nejrůznější příklady projektů, které mají slovo „pavilon“ přímo ve svém názvu, nebo mají určité vlastnosti, které dovolují je s jistou dávkou licence mezi pavilony zařadit. Není důležité, jestli je pavilon otevřený altán v zahradě, budova na výstavišti, montovaný domek, nástavba na střeše nebo dokonce modul z umělé hmoty. Pavilon s jeho volností zadání je místem, kde je architektura svobodná a kde se nejsnáze brání pohlcení stavebním průmyslem. Je to místo, v jehož drobném měřítku se architektura může oživovat
a začínat stále znovu: pavilon je přirozeným prostorem radikálnosti a inovace.
 
Serpentine Gallery Pavilony / Serpentine Gallery Pavilions 2000-2004
Oscar Niemeyer in conversation with J. C. Sussekind and Julia Peyton-Jones / s Oscarem Niemeyerem hovoří J. C. Sussekind a Julia Peyton-Jones
Jana Tichá: Le Corbusier. Appartement Beistegui
Anthony Vidler: Trick / Track
Ivan Margolius: Jean Prouvé. Prefabrikované domy / Prefabricated Houses
ksa: Modular
Jaromír Krejcar: Československý pavilon Paříž 1937 / Czechoslovak Pavilion Paris 1937
Stanislav Fiala / D3A: Sipralblok a vzorkovna
AP Atelier: Pavilony ZOO Praha
Ivan Kroupa: Snowboardová bouda / Snowboard Cottage Herlíkovice
Ivan Kroupa: Balkon Košíře  / Balcony Košíře
ksa: Studie pavilonového bydlení / Studies of pavilion dwelling
koucky-arch.cz: Informační středisko Národní galerie Praha / National Gallery Prague Information Centre
NOX: H2O Pavilion
Foreign Office Architects: Španělský pavilon / Spanish Pavilion EXPO 2005 Aichi
Farshid Moussavi / FOA in conversation / rozhovor

• Serpentine Gallery Pavilion 2005, Londýn, 2005
• Serpentine Gallery Pavilion 2004, Londýn, 2004
• Serpentine Gallery Pavilion 2003, Londýn, 2003
• Serpentine Gallery Pavilion 2002, Londýn, 2002
• Serpentine Gallery Pavilion 2001, Londýn, 2001
• Serpentine Gallery Pavilion 2000, Londýn, 2000
• Muzeum vody, Oosterschelde, 1997

• PROUVÉ, Jean