Křest knihy probíhal ve Veslařského klubu od ADR na nábřeží Vltavy s výhledem na Tančící dům a mimochodem obě se dostaly do knihy (č.5 a 21). Sídlí zde i nezisková společnost Prostor, která spoluiniciovala vznik knihy. Při presentaci jsme se mohli přes řeku dívat na další instituci, která by se měla teoreticky o propagaci architektury starat.
O grafickou podobu se postaral Mikuláš Macháček z pražského studia Najbrt, která si v ničem nezadá se špičkovými nakladatelstvími jako jsou holandské 010 nebo španělský Actar. Na tiskové konferenci sám autor přiznal, že v Holandsku opravdu studoval a pobyt zanechal na jeho tvorbě určitý vliv. Spousta lidí bude mít problémy skloubit obsah knihy hlásající přísnost s její formou vyzařující hravost. V jistých momentech vítězí forma nad obsahem, když barevná čísla a pruhy překrývají fotografickou dokumentaci (viz. s.44 -47).
Autor neměl kupodivu potíže najít u nás v porevoluční době padesát kvalitních staveb, a kdyby nebyl vydavatel finančně limitován, dokázal by jich podle svých slov sestavit rovnou stovku. Kniha v celé své šíři referuje o polistopadové tvorbě, a ne všechno, co zde vznikalo, hledalo své kořeny v meziválečné avantgardě nebo idejích Šrámkové jednoduchosti. Sotva si na začátku odbude ústřední osobnosti české přísnosti, upozorní autor na současnou organicko-dekonstruktivistickou větev. I za komunismu existovaly různé ismy, které stály mimo proud šedé průměrnosti panelového rastru. Bočanovo zastupitelství nebo liberecká školka SIAL dokázali držet se zahraničím krok a Milunić s Línkem se za užití omezeného sortimentu tehdejší doby snažili vyhnout krabicovitosti. Někteří z nich v tom pokračují dodnes.
Text u každé z padesáti staveb má na první pohled podobu krátkých medailonů, které však na sebe navazují a dají se číst jako celistvý text. Byli jsme několikrát upozorněni, že sled staveb v knize není žebříčkem oblíbenosti autora, ale byly jednoduše seřazeny podle chronologického klíče. V předmluvě líčí Prof. Švácha jaký vliv měly projety ale především texty levicových funkcionalistů na podobu české architektury dlouhou dobu po II.světové válce. Různými historickými parafrázemi vás ve stravitelné formě seznámí s tím, proč se architektura v Čechách dostala tam, kam se dostala. Píše o dějinných překlepech takových mistrů jakými byli Jaroslav Frágner, když psal o vile Tugendhat, nebo Josef Gočár o panelové výstavbě.
V druhé části shrnuje události porevoluční architektury. U stavby č.23 zazní tato věta: "Z recenze Aleny Šrámkové můžeme vycítit, jak složitě se tradice českého funkcionalismu propojuje s tradicí české přísnosti." Prof. Švácha operuje s pojmem přísnosti a nikoli minimalismus nebo neofunkcionalismus. Česká přísnost se dá vyložit i pejorativně pro rovnostářství, těžkost, nesnášenlivost originálního a kreativního. Funkcionalistických staveb je v knize pomálu. Tento internacionální sloh u nás ovládala především levice k níž by dnešní architekti neměli vyhlížet dogmaticky.
Anglické vydání se povedlo a jistě si za hranicemi republiky najde své čtenáře. Konzervativní odborné publikum u nás bude mít nejspíše potíž strávit odvážnou grafiku nebo se vyrov- nat s faktem, že většina staveb byla již presentována na stránkách mnoha časopisů a různých ročenek. Osloví však laiky nebo mladé zájemce o studium architektury, které dějiny moderní české architektury nikdo na školách neučí nebo je servíruje bez hlubších znalostí souvislostí. Pro všechny ostatní by se mělo stát povinností přečíst si alespoň předmluvu i všech padesát medailónků (vlastně jen jeden kontinuální chronologický text), jimž by mohla být nabízena třetí verze knihy v asi nejpřijatelnější podobě za méně peněz na úkor stran, fotek i grafiky - ne však textu.
text a foto: Petr Šmídek | 23.11.2004
Kniha je vůbec prvním pokusem u nás o vysvětlení, co je a jaká je soudobá česká architektura a snahou o nalezení převládající vývojové tendence oboru. Autorův přístup vychází z přesvědčení, že během 20. století byla česká architektura zásadně ovlivněna ideovým konstruktem, který autor nazývá českou přísností, fenoménem, který soudobou architekturu nejzřetelněji definuje. Úvodní kapitola knihy se zabývá vznikem a formováním fenoménu přísnosti a jeho působením. Druhá kapitola se věnuje vývoji oboru a zásadním změnám, ke kterým došlo po roce 1989. Jádrem knihy jsou pak komentáře k 50 vybraným a chronologicky řazeným stavbám našich (a v několika případech i zahraničních) autorů na území ČR realizovaných po roce 1989. Stavby byly vybrány nejen na základě architektonických kvalit, ale také podle jejich významu kulturního a politického. Vzhledem k záměru autora i vydavatele o prezentaci architektury jako součásti národní kultury a dokladu života společnosti, jsou komentáře postaveny také na vyjádření autorů objektů, jejich kritiků i uživatelů a investorů. Poslední kapitolou knihy je stručná faktografie.
Faktu, že byl tento retrospektivní titul vydán souběžně v angličtině, a to při příležitosti vstupu České republiky do EU, bylo podřízeno také grafické řešení publikace. Kniha se tak stává nejen netradičním dokumentem vývoje oboru, ale i pro laické čtenáře srozumitelně podaným přehledem kvalitní soudobé české architektonické tvorby.
Prof. PhDr. Rostislav Švácha je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR. Přednáší též dějiny architektury na Palackého univerzitě v Olomouci a Akademii výtvarných umění v Praze. Je autorem dalších titulů, např. Od moderny k funkcionalismu, Le Corbusier, The Architecture of New Prague, 1895-1945, Karel Teige 1900-1951 a Lomené, hranaté a obloukové tvary. Česká kubistická architektura 1911-1923.
tisková zpráva
Vážení přátelé architektury a knih o architektuře,
s potěšením si vám dovolujeme oznámit, že publikace Rostislava Šváchy "Česká architektura a její přísnost. Padesát staveb 1989 - 2004", kterou vydala o. p. s. Prostor - architektura, interiér, design, získala titul Nejkrásnější česká kniha a cenu ministra kultury ČR za rok 2004 v kategorii vědecká a odborná literatura, dále byla nominována na cenu Magnesia Litera 2004 v kategorii naučná literatura a získala cenu za grafický design v soutěži Vynikající výrobek roku 2005.
Dagmar Vernerová, vydavatelka
