Ročenka má za sebou první pětiletku a oslavila ji, jak se patří. Letošním výběrčím byl severočeský Jan Jehlík, který se zhostil svého úkolu zodpovědně a odvedl výbornou práci.
Jan Jehlík je prvním, kdo se rozhodl alespoň orientačně uvést konkrétní důvody, které jej vedli k nominaci 33 staveb do ročenky. Tímto skutkem odhalil největší kvality představených staveb a laická veřejnost se dočkala argumentů a vůbec měřítek, podle kterých je architektonická kvalita hodnocena respektive vnímána. Jednou se snad dočkáme okamžiku, kdy bude u staveb namísto suchých autorských zpráv připojen text editora ročenky, jakási minirecenze odkrývající na domě to podstatné.
Za pětiletou historii ročenky musím uznat, že Jehlíkův úvodní text "Živé a mrtvé domy" je nejlepší, jaký kdy v ročence byl. V některých místech sice působí jako klišé, avšak v celkovém vyznění je silný a navíc srozumitelný laikům. Vůbec Jehlík jako architekt je mi sympatický svým neelitářským pojetím, svou civilní prostotou a empatií. Letošní ročenka je nabita jeho energií, jeho snahou po zítřku lepším, po hledání krásy a zajímavého sdělení, které dle mého názoru občas u některých staveb zvítězilo nad prostorovou kvalitou.
V ročence převažují drobné stavby a rekonstrukce. Toto menší stavební měřítko je jistě bližší laikům a Jehlík to respektuje. Z portfolia staveb v ročence začínám usuzovat, že se v nejvyšší architektonické kvalitě odkláníme od morální přísnosti a spíše si začínáme tvorby a života užívat. Mládí okysličuje naši scénu a starší těžká skepse pomalu bilancuje a vyklízí krám. Veselejší barvy a hravější kompozice jsou zajímavé a perspektivnější.
Podvědomě cítím, že se cílová skupina ročenek přesouvá od odborné veřejnosti k laikům. O to smutnější jsem byl na křtu, kde se objevili vesměs architekti a jejich převaha vyznívala spíše jako "architekti sobě" než "architekti laikům".
Z představených staveb již byla většina publikována na stránkách časopisů. O to více překvapí stavby, které se do časopisů nedostaly. Naprostou senzací je pro mne rodinný dům v Říčanech od FACT a rodinný dům od Jana Jehlíka v Přerově nad Labem. Za hřích by stála i vila na Ještědu od Zdeňka Zavřela. U těchto domů je vidět posun k zajímavější architektuře, která nespoléhá na osvědčenou tradici, ale experimentuje a hledá další cesty v architektuře. Obzvláště ta brambora v Říčanech je nadmíru výživná. Něco se začíná dít.
Cílem ročenky české architektury je pravidelně podávat zprávu o aktuální situaci a vývoji oboru nejen odborné, ale především laické veřejnosti a přinášet podněty k inspiraci a veřejné diskusi. Pro zájemce ze zahraničí pak ročenka slouží jako stručný přehled soudobé české architektonické scény. Výběr staveb do reprezentativní dvoujazyčné publikace provádí vždy jedna osobnost z prací nabídnutých vyzvanými architekty.
Kniha se skládá ze tří kapitol. První z nich Stavby prezentuje vybrané typologicky rozmanité objekty. Podobně jako v předchozích vydáních je značná část kapitoly věnována obytným domům. Druhá kapitola Faktografie seznamuje se situací v českém stavebnictví, bytové politice a na trhu nemovitostí. A dále s výsledky vybraných celostátních soutěží a projektových soutěží spolupořádaných Českou komorou architektů. Nově je kapitola doplněna o výsledky celostátní soutěže v oboru design. Faktografickou kapitolu uzavírá přehled událostí v architektuře a designu a seznam literatury vydané za uplynulé období.
Letošní vydání je nově rozšířeno o třetí kapitolu, a to kapitolu Názor, kde hodnotí vývoj soudobé české architektury historik R. Švácha a architekti W. Zschokke a I. Reimann. Zvláštním bonusem pro čtenáře je samostatná příloha Rozhovory s architekty, ve které hovoří o životě i tvorbě s devíti architekty Petr Kratochvíl.
Jan Jehlík (1959) je absolventem FA ČVUT v Praze. V letech 1985 - 1991 pracoval ve Stavoprojektu v Ústí nad Labem jako projektant, v letech 1991 - 1996 jako hlavní architekt města Ústí nad Labem, v současnosti vlastní architektonickou kancelář. Je autorizovaným architektem a členem Autorizační rady ČKA.









