Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie

Není jen jeden český venkov, dokazují sociální ekolog Bohuslav Blažek a fotografující architekt Kryštof Blažek.
Anamnéza: obrazy venkovské skutečnosti ze tří českých regionů. Diagnóza: skryté souvislosti fenoménu Sudet, co všechno z venkovské každodennosti má povahu recyklace, neznámé stavební principy jihočeského lidového umění. Terapie: manuál komunikačních technik pro řešení problémů venkova.

---

Venkovy nejen pro venkovany
V závěru loňského roku se na pultech knihkupců objevila publikace, jejímž ústředním tématem je český venkov. Napsal ji velký milovník venkova a velmi chytrý člověk - Bohuslav Blažek. Bohužel kniha Venkovy je Blažkovým posledním dílem a nechtěně se stala završením jeho práce a myšlení.
Blažek vycházel při psaní Venkovů z bohaté teoretické platformy. Řada odkazů na jeho kolegy z řad sociologie, ekologie, architektury nebo ekonomiky dává tušit, že tato kniha není mělkým odvarem, nýbrž promyšlenou a pečlivě vystavěnou publikací. Vysoká Blažkova odbornost však není v textu nikterak obtěžující, protože Blažek je mistrem normálnosti a srozumitelnosti. Číst tuto knihu je radost a postupně se samovolně necháte unášet na Blažkových vlnách, po kterých vás provází jako zkušený gondoliér.
Autor vytipoval tři zajímavé oblasti českého venkova, kterými prochází se svým synem - fotografem. Na základě synových fotografií přibližuje konkrétní fenomény zkoumaného místa, občas odbíhá do širšího kontextu, aby utkal logickou síť vztahů a ozřejmil příběh popisované věci. Ukazuje čtenářům, že za každým detailem je dlouhá historická cesta a že se v něm odráží myšlení obyvatel vesnice. Jeho oblíbeným tématem jsou všemožné recyklace, počínaje systémy pro zachytávání dešťové vody a výrobou strašáků případně plašících udělátek na ptáky konče. Zájem o krajinu a její podobu se zdá být u Blažka až patriotským a je z něho cítit velké zaujetí pro věc.
Prvním regionem, do kterého se synem vstoupil a rozhodl se jej zmapovat, je Českokamenicko v pohraničních Sudetech. Na jeho příkladě vypráví příběh o kořenech, uživatelích místa a o jejich střídání. Odkaz původních obyvatel místa byl nově příchozími zavržen. Řada chyb a omylů pramenících z historické nezkušenosti, bezcenná velikášská nacionalistická gesta a upadání krajiny jsou asi nejvýraznějšími motivy první části knihy.
Druhým regionem v zájmu Blažkových je středočeský Chopos. Vznikl spojením obcí Chotýšany a Postupice do mikroregionu, který přistupuje k mnoha věcem společně. V tomto regionu si Blažek všímá chování chatařů z nedaleké Prahy, jistému "poměšťování" venkova a hodně příkladů na fotografiích se zabývá již zmiňovanou recyklací. V závěru této části si Blažek neodpustí kritiku výstavby nových rodinných domů, které si s vesnicí nerozumí a poškozují její původní ráz.
V posledním putování se dostaneme na jih Čech do okolí Soběslavských blat. Dle mého názoru nejpoetičtější část knihy se věnuje asi nejzachovalejší oblasti českého venkova. Blažek se zde věnuje tématům kolektivizace a přístupu lidí k půdě. Proces scelování pozemků, vzniku družstev a devastace bývalých hodnot pro lepší zítřky napáchal v tomto regionu škody, které se ale dnes již zdárně napravují a pohled na jihočeský venkov je vesměs příjemný.
Poněvadž kniha Venkovy není jen popisem a ozřejmováním stavu současného českého venkova, ale obsahuje i část nazvanou příznačně "Terapie", jsou v závěru přiblíženy možné přístupy k obnově vesnice. Na konci knihy je také popsána řada příkladů motivačních her, jejichž úkolem je zapojit do řešení problémů širokou veřejnost a vyvolat společnou diskusi sousedů nad budoucností jejich obce.
Blažkova kniha je důkazem jeho lásky k venkovu, je jeho vyznáním. Není určena výhradně vesničanům, starostům nebo chatařům. Poučení v ní najde každý občan naší země. Je příručkou jak zacházet s vesnicí, jak na ni pohlížet a jak přistupovat k léčení jejich neduhů. Sděluje techniku "problémového vnímání" skutečnosti a činí tak přirozenou formou využívající mnoha krásných fotografií a čtivého textu. Blažek ukázal, že téma venkova je stále živé a zajímavé.