Jan Víšek byl v kontextu brněnské i české architektury druhé čtvrtiny 20. století osobností zcela soliterní. Byl jedním z prvých zdejších architektů pracujících v intencích moderní estetiky, výjimečný homogenitou tvorby, která vycházela na jedné straně z důsledného promýšlení aktuálních problémů architektury, na druhé straně odstupem a uměřeností danými důvěrou v klasické principy umění stavby, v níž měl kořeny jeho klasicismus. To vše bylo zaklenuto puristickou estetikou.
Cílem této monografie je poukázat na výjimečnou roli Jana Víška v dějinách českého moderního stavebního umění. A také umožnit srovnání puristického minimalismu Víškova s obdobnými tendencemi současné architektury.









