Slavné brněnské vily

Autor: Jindřich Vybíral, Jan Sedlák, Lenka Kudělková, Jindřich Chatrný, Dagmar Černoušková, Iveta Černá
Nakladatelství: Foibos
Edice: Slavné vily
Rok vydání: 2006
ISBN: 80-903661-5-5
Formát: 17 x 23,5 cm, 179 stran, pevná vazba
Jazyk: česky
Běžná cena: 399 Kč
Naše cena: 360 Kč (bez 0 % DPH: 360,00 Kč)
  14,57 € (bez 0 % DPH: 14,57 €)
Skladem: 0 ks (standardní doba expedice do 7 dnů)
 

O architektuře 20. století v Brně i jinde v republice byla do našich dnů vydána dlouhá řada pojednání - syntéz a přehledů, monografií, medailonů, katalogů a průvodců. Postupně se tak daří splácet dluh, který měl český dějepis umění ještě do nedávné doby zejména vůči meziválečné architektuře, jejímuž poznání a prezentaci dlouho bránily ideologické výhrady komunistického režimu. Přestože badatelské úsilí na tomto poli dosáhlo značného rozsahu a úrovně, nebyly jeho výsledky zatím odpovídajícím způsobem zpřístupněny širšímu okruhu zájemců a milovníků, pro něž jsou specializované publikace a odborné revue většinou obtížně dostupné. Kniha Slavné brněnské vily prezentuje na padesáti vybraných příkladech vývoj vilové architektury v Brně od konce 19. století po současnost. Její forma se snaží spojit odborné hledisko s popularizačním záměrem. Iniciativa k jejímu sestavení vyšla od pražské umělecké agentury Foibos, která spolu s Národním technickým muzeem v Praze vydala v roce 2004 publikaci Slavné pražské vily, jež se setkala s mimořádným zájmem veřejnosti. Podnícena tímto ohlasem obrátila se jmenovaná agentura na Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně a na Muzeum města Brna se záměrem uskutečnit obdobný projekt. Zpracování publikace se ujali autoři Iveta Černá, Dagmar Černoušková, Jindřich Chatrný, Lenka Kudělková a Jindřich Vybíral za redakčního vedení Jana Sedláka..
Obytné stavby či architektura bydlení souvisí ze všech typologických druhů nejtěsněji s každodenním životem člověka, a to už od počátku jeho zrodu. Pokud zúžíme tuto oblast na individuální bydlení, na rodinný dům nebo vilu, je tato vazba ještě specifičtější, přinejmenším v dvojím ohledu: jako typ, na němž se zpravidla ověřovaly nové architektonické myšlenky, a také jako stavba, na jejíž podobě se podílel vedle architekta také stavebník. V předválečné literatuře se v titulcích u fotografií a plánů vil a rodinných domů uvádělo jméno architekta, název lokality, ale u stavebníka zpravidla pouze iniciály jeho jména, takže zůstával v anonymitě, i když měl nemalý podíl na výsledné podobě svého domova a nejednou byl stejně významnou osobností jako architekt. Předkládaná publikace vyvádí stavebníka z tohoto ústraní a snaží se tak naplnit prostory domů minulým i přítomným životem. Výběr vilových objektů v Brně vyznívá jako "malé" dějiny architektury minulého století nejen v moravské metropoli, ale i v širších územních souvislostech. Co nemohlo být obsaženo v jednotlivých heslech, bylo zahrnuto do doplňujících textů, jež jsou v chronologickém sledu umístěny tak, aby vyznačovaly hlavní mezníky v historii brněnské i české architektury. Pisatelé usilovali rovněž o to, aby v knize byla odpovídající měrou zastoupena díla německých a židovských architektů a klientů, jejichž význam a role byly právě v Brně zcela mimořádné. Z osudů vil čtenář rovněž sezná, která období uplynulého století představovala všestranný vzestup a která naopak hlubokou krizi.
Shromážděný materiál a nové poznatky přesvědčily, že se skutečně jedná o slavné vily. Přinejmenším vilu Tugendhat, Reissigovu vilu a zámeček na Výstavišti a jejich tvůrce Ludwiga Miese van der Rohe, Leopolda Bauera a Adolfa Loose zná dnes každý ze znalců i milovníků architektury minulého století. O vile Tugendhat se od počátku psalo v Evropě a Spojených státech a zanedlouho pak po celém světě, přičemž množství odborných prací narostlo do našich dnů až k nepřehlednosti. Význam zápisu do Seznamu světového dědictví UNESCO umocňuje skutečnost, že tohoto nejvyššího památkového ocenění se kromě "Tugendhatky" dostalo z meziválečné vilové architektury jen Schröderově domu v holandském Utrechtu od architekta Gerita Rietvelda. Wagnerův žák Leopold Bauer zahájil éru moderní architektury bydlení ve střední Evropě a brněnský rodák Adolf Loos provokoval současníky svými články a stavbami, jimž čas neubral nic na aktuálnosti. Pozadu nezůstaly ani vily a domy brněnských avantgardistů. Dokumentaci Eislerových raných domů "vyvezl" architekt Philip Johnson do Spojených států, aby ji roku 1932 představil americkému publiku na výstavě Internacionální styl - architektura od 1922. To, že Bohuslav Fuchs stál od konce dvacátých let v čele brněnské architektonické školy, dokládala mimo jiné pravidelná publicita jeho realizací na stránkách předních evropských architektonických revuí. Už v pětatřiceti letech se dočkal trojjazyčné monografie, vydané v Basileji, podobně jako o málo starší Jiří Kroha. Zahraniční věhlas umožnil Ernstu Wiesnerovi, aby se po emigraci do Anglie uplatnil jako úspěšný architekt a vysokoškolský pedagog. Teprve třiadvacetiletý František Kalivoda se zapojil do aktivit Mezinárodních kongresů moderní architektury (CIAM) a pravidelně se stýkal s nejvýznamnějšími osobnostmi evropské meziválečné architektury.
Nejpodstatnější ale zůstává to, že individuální bydlení, vila a rodinný dům, představují věčné téma, obor či druh architektury, podílející se nezastupitelným způsobem na vytváření životního prostředí člověka. Podobu budoucích obydlí tohoto typu, jejich architektonickou úroveň a spokojenost jejich uživatelů nelze vytvářet a naplňovat bez tradice, bez znalosti toho, co nejlepšího bylo na tomto poli vykonáno. Poukázat na tuto skutečnost bylo hlavním cílem předkládané publikace.
Prezentace nové knihy se uskuteční na vernisáži stejnojmenné výstavy v Domě umění města Brna dne 16. května 2006. Její panelové exponáty budou v komprimované podobě předvádět obsah publikace a nabízet tak možnost, aby se s touto problematikou seznámil co nejširší okruh kulturní veřejnosti. Jádro výstavy budou tvořit materiály o vile Tugendhat, u níž byla dokončena trojstupňová dokumentace rekonstrukce, takže zanedlouho dojde k její léta očekávané památkové obnově.
Jan Sedlák