Byt E19
Koncept projektu rekonstrukce bytu v jednom z prvních činžovních domů v Praze postaveném ve funkcionalistickém stylu byl založen na třech hlavních nosných prvcích: prostor (prázdno), světlo a solitéry v něm.
Byt byl v první fázi rekonstrukce očištěn od všech nepovedených a havarijních nánosů času. Prostor sám o sobě začal zářit. V návaznosti na tento silný pocit pak vznikla idea velkorysost prázdna ponechat, a ba naopak ji ještě umocnit.
Realizace se stala jakousi malou laboratoří hledající hranice možností materiálů, nábytkových konstrukcí a vytrvalosti.
Architekta navrhla velký atypický nábytkový blok prostupující celým bytem a pojímající vše potřebné - u vstupu jsou v něm zasazeny dvě technické místnosti, šatní skříň, hmota pokračuje dále prostorem a skrývá úložné prostory, křídly krytou kuchyni a vešly se i dvě menší koupelny.
Zbytek bytu ponechala autorka jednoduchý a doplněný jen pár výtvarnými solitéry.
Z pláště atypicky řešeného bloku se stalo velkoformátové plátno, které dokonale pojednala výtvarnice Klára Spišková. Její silná malba kontrastuje s podkladem ze surových MDF desek a dává celku jedinečnou energii.
Skořápka bytu reflektuje prapůvodního ducha - ve svém základu zůstala střízlivá bílá, až galerijní. Prostorem proplouvá jen jemný narůžovělý nádech, který se postupně proměňuje a graduje na obou koncích bytu: v obýváku malinovým sofa a v ložnici se míchá s odstíny meruňkové a výrazné červánkové, které se objevují na závěsech od Lindy Kaplanové. Lněné textilie dvou hrubostí obtékají měkkým obloukem postel, oddělují tak spací zónu a jemně zabarvují pronikající světlo. Něžnému výrazu ložnice sráží hrany svítidlo od Inga Maurera a fotografie od Bet Orten.
Ložnice lze od zbytku prostoru oddělit a uzavřít mobilní příčkou.
Křehké narůžovělé tóny jsou postaveny do kontrastu s kovy, které jsou použity ve velkých měřítcích.
Toto pojetí "jemnosti a surovosti" se propsalo jak v celku, tak detailu interiéru.
Barevný koncept je doplněný ještě motivem uvnitř a vně - interiér bloku vše v tmavší, uzemněnější. Tón červánkové se v koupelnách proměnil do tmavě cihlové až terakotové barvy, jejíž dojem hřejivosti umocnilo použití ambientního svícení.
Návrh akcentuje propojenost (prostorovou, materiálovou, barevnou) a pracuje s dlouhými průhledy prostorem, a ještě jejich prohlubováním pomocí zrcadlení.
Průhledy a velký propojený prostor jsou pak nejvelkorysejšími momenty bytu.
Byt byl v první fázi rekonstrukce očištěn od všech nepovedených a havarijních nánosů času. Prostor sám o sobě začal zářit. V návaznosti na tento silný pocit pak vznikla idea velkorysost prázdna ponechat, a ba naopak ji ještě umocnit.
Realizace se stala jakousi malou laboratoří hledající hranice možností materiálů, nábytkových konstrukcí a vytrvalosti.
Architekta navrhla velký atypický nábytkový blok prostupující celým bytem a pojímající vše potřebné - u vstupu jsou v něm zasazeny dvě technické místnosti, šatní skříň, hmota pokračuje dále prostorem a skrývá úložné prostory, křídly krytou kuchyni a vešly se i dvě menší koupelny.
Zbytek bytu ponechala autorka jednoduchý a doplněný jen pár výtvarnými solitéry.
Z pláště atypicky řešeného bloku se stalo velkoformátové plátno, které dokonale pojednala výtvarnice Klára Spišková. Její silná malba kontrastuje s podkladem ze surových MDF desek a dává celku jedinečnou energii.
Skořápka bytu reflektuje prapůvodního ducha - ve svém základu zůstala střízlivá bílá, až galerijní. Prostorem proplouvá jen jemný narůžovělý nádech, který se postupně proměňuje a graduje na obou koncích bytu: v obýváku malinovým sofa a v ložnici se míchá s odstíny meruňkové a výrazné červánkové, které se objevují na závěsech od Lindy Kaplanové. Lněné textilie dvou hrubostí obtékají měkkým obloukem postel, oddělují tak spací zónu a jemně zabarvují pronikající světlo. Něžnému výrazu ložnice sráží hrany svítidlo od Inga Maurera a fotografie od Bet Orten.
Ložnice lze od zbytku prostoru oddělit a uzavřít mobilní příčkou.
Křehké narůžovělé tóny jsou postaveny do kontrastu s kovy, které jsou použity ve velkých měřítcích.
Toto pojetí "jemnosti a surovosti" se propsalo jak v celku, tak detailu interiéru.
Barevný koncept je doplněný ještě motivem uvnitř a vně - interiér bloku vše v tmavší, uzemněnější. Tón červánkové se v koupelnách proměnil do tmavě cihlové až terakotové barvy, jejíž dojem hřejivosti umocnilo použití ambientního svícení.
Návrh akcentuje propojenost (prostorovou, materiálovou, barevnou) a pracuje s dlouhými průhledy prostorem, a ještě jejich prohlubováním pomocí zrcadlení.
Průhledy a velký propojený prostor jsou pak nejvelkorysejšími momenty bytu.
0 comments
add comment
