Vila Esche

Cílem prvního dne naší cesty za Bauhausem byla Saská Kamenice, kde stojí vila Herberta Esche, který byl společně s Fritzem Eugenem majitelem nejúspěšnější továrny na punčochy v Německu. Tehdy osmadvacetiletý průmyslník Herbert Esche oslovil belgického architekta Henry van de Veldeho, aby mu ve čtvrti Helbersdorf na jižním předměstí Saské Kamenice postavil honosnou vilu, kde finanční limit nehrál žádnou roli. Mladá rodina byla nakloněna moderním uměleckým směrům i technickým vymoženostem. Henry van de Velde, který se na přelomu století přestěhoval do Německa, kde dostával více pracovních příležitostí, byl m.j. ředitelem výmarské umělecko-řemeslné školy, která se po první světové válce pod vedením Waltera Gropia proměnila na slavný Bauhaus.
Esche se s Veldem seznámili v roce 1901, aby mu nejprve navrhl secesní nábytek do jeho bytu na ulici Kastanienstraße 56, kde manželé bydleli až do roku 1903 než byla jejich vila dokončena.
Escheho vila představovala nevídaný krok k modernímu způsobu bydlení. Rodina stýkající se nejvýznačnějšími umělci své doby (sbírali díla Vincenta van Gogha a se nechali portrétovat od Edvarda Muncha) si také oblíbila nejnovější technologie a nechala si do domu dovést čtyři kilometry z města elektřinu, postavit garáž pro dva automobily a mramorová koupelna měla rozlohu 60 m². Velde měl neomezený rozpočet a mohl tak celý dům promyslet do nejmenších detailů včetně šatů pro paní domu a dýmky pro pána domu. Všem předmětům každodenní potřeby se dostalo náležité pozornosti. Velde zhodnotil své předchozí zkušenosti komplexních interiérových návrhů. Jeho rukopis nese zahradní nábytek, jídelní příbor i veškerá elektrická svítidla v domě.
Rodina již v roce 1908 disponovala dvěma automobily, a tak byla vila v roce 1911 rozšířena o dvojgaráž s domkem pro zahradníka a oranžérií, kde se dnes nachází michelinská restaurace.
Návrh secesní vily se odvíjí od centrální dvoupodlažní haly, kolem níž jsou seřazeny všechny obytné místnosti. Fasáda domu je odrazem potřeb místností na osvětlení a funkční uspořádání.
V roce 1911 zemřela Esheho manželka Johanna (Hanni) a o obě děti se v předimenzovaném domě staraly vychovatelky.
Po druhé světové válce prošli majitelé i vila mnoha útrapami. Herbert Esche se přestěhoval do Švýcarska a jeho vilu si zprvu zabralo velení sovětských vojsk a posléze zde sídlila německá tajná policie. Během komunistické vlády nemohla stavba pomýšlet na památkovou ochranu. Největší škody však vila utrpěla až po opětovném spojení Německa, kdy zůstala deset let opuštěna, až ji v roce 1998 zakoupila GGG (Grunstücks- und Gebäudewirtschafts GmbH) a místní architektonická kancelář Wendisch ji v letech 1998-2001 vzorově zrekonstruovala. Do nově zpřístupněné vily se podařilo také zakoupit původní nábytek, který byl získán na mnichovské aukci.
Dnes se můžete ve vile kromě prohlídky trvalé expozice, účastnit koncertů a společenských akcích nebo také povečeřet v zahradníkově domku.