Vila Jeanneret-Perret
La Maison Blanche
Charles-Édouard Jeanneret nenabyl klasické architektonické vzdělání, ale i tak stihl před svými dvacetinami realizovat několik tzv. 'chalet', které navrhl v rodném městě společně se svým učitelem z místní umělecké školy Charlesem L'Eplattenierem. Tyto horské chalupy s masivní kamennou podezdívkou a příkrou střechou dokonale napodobovaly regionální sloh. Po návratu ze zahraničních cest (pracovní na západ a poznávací na východ) zužitkoval mladý Jeanneret všechny poznatky v neoklasicistní vile pro své rodiče, která ve vysokohorském prostředí působí jako zjevení a výrazně se odlišuje okolních chalup včetně raných Jeanneretových staveb. V době dokončení nebyla stavba přijatá příliš kladně, neboť se očekávalo, že prvky, kterými se nechal Jeanneret inspirovat ve Středomoří, nebudou v zasněženém alpském prostředí fungovat.
Zářivě bílá vila stojí v rezidenční čtvrti Pouilerel na okraji lesa ve východním svahu nad hodinkářským městem La Chaux-de-Fonds. Třípodlažní objekt spočívá na mohutné podezdívce, která z jedné poloviny ukrývá suterén vily a na jižní straně vynáší pečlivě udržovanou francouzskou zahradu s trelážemi, loubím a dřevěným altánem. Dům disponuje dvěma vstupy: spodní cesta pro pěší přes dolní zahradu a prosmýknutí úzkou branou, horní příjezdová komunikace se naopak svažuje a do posledních chvíle si uchovává moment překvapení z jedinečného výhledu. Obě pečlivě komponované cesty vedou k hlavním vstupním dveřím v zadní části domu, kde půlkruhové křídlo doplňuje nautické okno a zdobí jej madlo ve tvaru ještěrky.
Řazení místností odráží spíše tradiční principy, které se Jeanneret naučil v Paříži u Perreta či v Berlíně u Behrense (také lze vysledovat paralelu k Wrightovu domu Winslow v Chicagu z roku 1894). O to více se mladý Jeanneret zaměřil na promýšlení detailů a užití materiálů jako eternitové střešní tašky nebo linoleové podlahy. Získal příležitost navrhnout tapety, vestavěné skříně i volně stojící nábytek.
Rodina se do vily se nastěhovala ještě před začátkem první světové války. Sám Jeanneret v domě bydlel i pracoval v období 1912-15, kde se mohl soustředit na vizionářské projekty typu Dom-Ino. Vysoké pořizovací náklady však rodinu přiměly vilu v roce 1919 prodat a přestěhovat do podstatně skromnějšího jednopodlažního domu obydlí na břehu Ženevského jezera (Villa Le Lac, 1924).
Vila Jeanneret-Perret byla v roce 1979 zařazena mezi švýcarské národní památky. Následně dům zakoupila nadace Maison blanche, která jej v roce 2005 zrekonstruovala a zpřístupnila veřejnosti.
Zářivě bílá vila stojí v rezidenční čtvrti Pouilerel na okraji lesa ve východním svahu nad hodinkářským městem La Chaux-de-Fonds. Třípodlažní objekt spočívá na mohutné podezdívce, která z jedné poloviny ukrývá suterén vily a na jižní straně vynáší pečlivě udržovanou francouzskou zahradu s trelážemi, loubím a dřevěným altánem. Dům disponuje dvěma vstupy: spodní cesta pro pěší přes dolní zahradu a prosmýknutí úzkou branou, horní příjezdová komunikace se naopak svažuje a do posledních chvíle si uchovává moment překvapení z jedinečného výhledu. Obě pečlivě komponované cesty vedou k hlavním vstupním dveřím v zadní části domu, kde půlkruhové křídlo doplňuje nautické okno a zdobí jej madlo ve tvaru ještěrky.
Řazení místností odráží spíše tradiční principy, které se Jeanneret naučil v Paříži u Perreta či v Berlíně u Behrense (také lze vysledovat paralelu k Wrightovu domu Winslow v Chicagu z roku 1894). O to více se mladý Jeanneret zaměřil na promýšlení detailů a užití materiálů jako eternitové střešní tašky nebo linoleové podlahy. Získal příležitost navrhnout tapety, vestavěné skříně i volně stojící nábytek.
Rodina se do vily se nastěhovala ještě před začátkem první světové války. Sám Jeanneret v domě bydlel i pracoval v období 1912-15, kde se mohl soustředit na vizionářské projekty typu Dom-Ino. Vysoké pořizovací náklady však rodinu přiměly vilu v roce 1919 prodat a přestěhovat do podstatně skromnějšího jednopodlažního domu obydlí na břehu Ženevského jezera (Villa Le Lac, 1924).
Vila Jeanneret-Perret byla v roce 1979 zařazena mezi švýcarské národní památky. Následně dům zakoupila nadace Maison blanche, která jej v roce 2005 zrekonstruovala a zpřístupnila veřejnosti.
0 komentářů
přidat komentář
