Dům pečovatelské služby

Dům pečovatelské služby
Autor: Lábus AA | Ladislav Lábus, Lenka Dvořáková, Zdeněk Heřman
Adresa: Vyšehrad, Český Krumlov, Česká republika
Soutěž:1994
Projekt:1995
Realizace:1997


Projekt DPS Vyšehrad odpovídá současným tendencím v oblasti péče o staré lidi. Snažili jsme se nevytvořit ústavní atmosféru připomínající domov důchodců. Provoz domu by měl naopak umožnit uživatelům uchovat si své běžné životní návyky a podporovat vytváření sociálních a psychických vazeb. Obytnou a neinstitucionální atmosféru DPS zakládá záměrně oproštěná a jednoduchá typologie stavby. Dispozice bytových domů i společenských prostorů jsou tvořeny skladbou prostorů drobného, komorního až domácího měřítka.
Návrh reaguje na potřebu prostých, jednoduchých a známých řešení celku i detailů zvláště důležitou u staveb obdobného programu. Záměrně nebyla používána nápadná a neobvyklá řešení. Nechtěli jsme staré lidi zatěžovat nutností zvykat si na nové a neznámé prostředí, prostory a výrobky.
Ladislav Lábus

Hledali jsme aktuální formu sociální architektury, která splní protikladné požadavky na ni kladené - podporování otevřené sociální komunikace, a přitom zajištění pocitu soukromí. Snažili jsme se nevytvořit ústavní atmosféru. Proto jsme jednoznačně oddělili vstupy do bytových domů od společenských provozů. Obytnost a neinstitucionálnost společenských provozů stavby zakládá záměrně oproštěná a jednoduchá typologie. Dispozice společenské části stavby je tvořena skladbou a adicí prostorů drobného, komorního, až domácího měřítka, spojovaných pokud možno přímo, bez komunikací. V bytové části je naopak komunikace - tradiční zasklená pavlač s výhledem do zeleně vnitrobloku - základním sociálně komunikačním prostorem domu.
Forma i design ustupoval často do pozadí, nebyla používána nápadná a neobvyklá řešení. Nechtěli jsme staré lidi zatěžovat nutností zvykat si na nové věci, neznámé prostředí, prostory i výrobky. Konzervativismus a tradičnost zde nejsou používány formálně, ale funkčně. Odpovídají obsahu, respektují funkci.
Pečovatelská služba v civilizovaném světě od 60.let spěje k menším a humánnějším zařízením. Stále větší část péče se děje v domácím prostředí nebo alespoň v prostředí tzv. chráněných bytů. Tato péče je levnější a přitom pro staré lidi i jejich příbuzné důstojnější.
Navrhnout dobře fungující zařízení s pečovatelskou službou vyžaduje schoplnost empatie ke způsobu života jejich obyvatel a umět posuzovat navrhovanou stavbu i jako její potenciální budoucí uživatel. Pokud se vžije do této role, chtěl bych dožít v prostředí svého domova, na které jsem zvyklý, a pokud žiji ve státě, který k tomuto stádiu nejlevnější formy pečovatelské služby dosud nedospěl, chtěl bych, aby se zařízení, ve kterém jsem nucený žít, co nejvíce podobalo mému domácímu prostředí a ne instituci, na jejíž péči jsem odkázán, jemuž řádu se musím přizpůsobit. Vyžadoval bych takovou formu péče, která by nejméně omezovala moji soběstačnost a samostatnost, umožnila mi obklopit se věcmi, které jsem zvyklý užívat, včetně možnosti příležitostné přípravy alespoň základních pokrmů. Závislost na pečovatelské službě by měla být diskrétní a nenápadná, měla by motivovat k prodlužování aktivního přístupu k životu.
Odstraňování fyzických architektonických bariér je legislativně ošetřeno. Na tomto projektu jsme si ověřili, jak je těžké postřehnout a překračovat jemné a nenápadné bariéry psychické a sociální, vlastní našim zažitým typologickým a provozním schématům, tak snadno umrtvujících aktivitu uvnitř provozů.
Město nás inspirovalo, nešlo nám však o tvarovou imitaci historické architektury. Hledali jsme architektonickou esenci Českého Krumlova a zároveň cítili potřebu vytvořit pro staré lidi prosté a jednoduché prostředí, známé řešení celku i detailů. Snažili jsme se , aby všechny věci vypadaly přirozeně a neupoutávaly příliš svým detailem, aby lidé nepřemýšleli o tom, jak jsou udělané.
Na druhou stranu je myšlenka, že nesmíme staré lidi překvapovat novými formami, dvojsečnou zbraní. Když se to přežene, může se jim zdát, že takový dům nemá hodnotu nebo lepší standard, protože se ocitli v tom, v čem doposavad bydleli. (...)
Když chcete navrhovat obyčejné věci, je těžké nesklouznout do opakování známých věcí. S tím jsme se potýkali, když jsme chtěli dům v tradiční formě. Snažili jsme se vždycky konkrétní materiál nebo výrobek použít způsobem, který není zatížen opakováním, není banální a neuráží vkus svojí podbízivostí (...) „nenápadný“ design není snadný. Člověk k němu dospěje tím, že odkládá nápadná řešení , která se mu vkrádají pod ruku. Je to určitá ztráta nevinnosti. Jsme poznamenaní moderní dobou a zacházet s nenápadností naprosto přirozeným způsobem prostě nejde.
Ladislav Lábus pro časopis Stavba 1997/6, s. 34-39
0 komentářů
přidat komentář

Více staveb od Lábus AA