Muzeum moderního umění Salcburk

Museum der Moderne Salzburg

Muzeum moderního umění Salcburk
Spolupráce:Christian Hartranft, David Lehmeyer, Rüdiger Gmehlin, Fabian Schebesta
Adresa: Mönchsberg 32, Salcburk, Rakousko
Investor:Verein Museum der Moderne am Mönchsberg
Soutěž:1998
Projekt:1999
Realizace:2002 - 23.10.2004
Užitná plocha:6550 m2
Náklady:23 000 000 Euro


Nad historickým centrem Salcburku lemujícího břehy řeky Salice se nedobytně tyčí náhorní plošina Mönchsberg (Mnišská hora). Strategické místo, které lidé obývali ještě před Římany, skýtá výbornou přírodní ochranu. Ve středověku na hoře vyrostlo opevnění, hrad, klášter a později s odeznívajícím nebezpečím také romantická sídla, altány a vyhlídky. Nejnovější příspěvek v městském panoramatu tvoří muzeum moderního umění, které bylo dokončeno v roce 2004 podle vítězného návrhu mnichovského ateliéru Friedrich Hoff Zwink. Muzeum původně sídlilo v raně barokním Rupertinum, které v roce 1983 zrekonstruoval místní architekt Gerhard Garstenauer a fasády decentně pojednal Friedrich Hunderwasser. Základ sbírky tvořil štědrý dar Friedricha Welze, který se také stal prvním ředitelem. Inventář se postupně rozšiřoval a bylo jasné, že bude potřeba postavit samostatný objekt.
Zajímavou paralelou byla vyzvaná mezinárodní soutěž na salcburskou pobočku Guggenheimova muzea, která proběhla v roce 1989. S projektem muzea vklíněného do hory Mönchsberg tehdy zvítězil Hans Hollein. Šlo o ambiciózní projekt, při němž mělo Guggenheimovo muzeum spolupracovat s vídeňským Uměleckohistorickým muzeem a petrohradskou Ermitáží. Z projektu nakonec sešlo a jak víme, Guggenheimova nadace se v roce 1991 dohodla s baskickou vládou a šest let později otevřela pobočku ve španělském Bilbao.
Zpět však do Salcburku. Původně se na vyvýšeném pozemku nacházela výstupní stanice výtahu na horu Mönchsberg, kde byla 1890 zřízena restaurace s příznačným názvem “Elektrický výtah“. Po druhé světové válce restauraci od města odkoupil hoteliér Hermann Winkel a otevřel “Grand Café Winkler“ s tanečním sálem a panoramatickým muzeem. Od roku 1977-93 tu sídlilo kasino, což se řadě občanů nezamlouvalo. Již v 80. letech probíhaly diskuze o vhodnějším využití vyhlídky. V první mezinárodní soutěži zvítězil návrh portugalského architekta Álvaro Sizy, ale přes řadu protestů se nepodařilo záměr realizovat. O deset let později tehdejší hejtman Franz Schausberger stavbu muzea prohlásil za jeden z nejdůležitějších kulturně-politických cílů jeho vlády a podařilo se mu na ni získat státní, zemské i městské finance. V roce 1998 byla vypsána soutěž na muzeum moderního umění, v níž zvítězil mnichovský ateliér Friedrich Hoff Zwink.
Pro jedenáctičlennou porotu, jíž předsedal švýcarský architekt Luigi Snozzi, byl rozhodující dialog nového muzea s romantizující věží z roku 1893. Zdobená vodárenská věž z konce 19. století dodává celé kompozici na malebnosti, a přestože je v přímém protikladu ke strohým liniím moderního muzea, nijak spolu nesoupeří. V těsném sousedství s věží má muzeum úzké svislé okno, okdud lze věž pozorovat.
Umístění muzea na okraji šedesát metrů vysoké skály dodává budově na dramatičnosti. Kompaktní kubus vyvolává v muzeu dojem nedobytné tvrze. Horizontální zářezy nabízí panoramatické výhledy na město. Hluboké svislé zářezy slouží jako vstup a napomáhají při osvětlení vertikálních komunikací a lepší orientaci návštěvníků muzea.
Čtyřpodlažní objekt (dvě nadzemní a dvě podzemní podlaží) nabízí na třech úrovních více než 2300 m² výstavních ploch, které lze variabilně propojovat a měnit, aby vyhověly požadavkům na vystavování libovolného umění ze 20. a 21. století. Dispozice se dvěma vloženými schodišti zároveň umožňuje nezávislé pořádání několik výstav.
Malou zvláštností je kamenný obklad, který tvoří devět centimetrů silné mramorové desky z nedalekého lomu Untersberg. Spárořez vznikl pomocí speciálního počítačového programu a úzké odvětrávací štěrbiny ve fasádě odpovídají notovému záznamu vybraných árií z Mozartovy opery Don Giovanni.
0 komentářů
přidat komentář