Nové Goetheanum ve švýcarském Dornachu bylo odlito z betonu v letech 1924-28 na místě původního dřevěného Goetheana, které vyhořelo na Silvestra roku 1922. Jádro stavby tvoří sál pro tisíc diváků s velkým jevištěm. Při slavnostním otevření v roce 1928 nebyla stavba ještě zdaleka dostavěna. Goetheanum se postupně dokončovalo až do roku 1998. Za národní kulturní památku bylo prohlášeno o pět let dříve, a to již v roce 1993. Goetheanum je dodnes věrné svému původnímu poslání: podpora alternativní pedagogiky, školství a kultury.První Goetheanum – byla dřevěná budova, kterou v Dornachu navrhl Rudolf Steiner jako jednu ze sedmnácti staveb, které zde vznikly v období 1908-25. Goetheanum bylo zamýšleno jako gesamtkunstwerk (sloučení různých uměleckých prostředků a smyslových účinků) naplněný duchovním významem. Vzniklo v letech 1913-19 a původně mělo jen hostit pravidelný letní divadelní slavnosti Antroposofické společnosti. Brzy se stalo centrem malé osady lidí hledajících duchovní naplnění, kteří se v Dornachu shromáždili kolem Rudolfa Steinera. Do stavby bylo zapojeno mnoho umělců: vitráže dodaly prostoru barevnost, malíři vymalovali strop motivy lidské evoluce, sochaři vyřezali sloupům ohromné patky i hlavice a architrávy vytváří přechod mezi architektem vytvořenou neobvyklou dřevěnou dvojitou kopulí klenoucí se přes zakřivenou betonovou základnu. Již v průběhu stavby začali hudebníci, herci a tanečníci vystupovat se svými rozmanitými představeními v sousední cvičebně. Když byl hlavní sál dokončen, přesunuly se tyto představení na jeviště pod menší kopulí. Hlediště bylo umístěno pod větší báň. Dřevěné Goetheanum zničil žhář během silvestrovské noci v roce 1922.
Druhé Goetheanum – vzniklo na stejném místě a nahradilo původní vyhořelou stavbu. Projekt postavený kompletně z litého betonu vznikl podle Stienerových plánů z roku 1923. S realizací se začalo o rok později a budova byla dokončena až po architektově smrti. Konstrukce představuje zcela novátorské využití pohledového betonu v architektuře. V roce 1993 byl Goetheanu udělen status švýcarské národní památky. Kritik umění Michael Brennan budovu nazval „opravdovým mistrovským dílem expresionistické architektury 20. století“.Architektonické základy – pro Steinerovu architekturu je charakteristická snaha osvobodit se od tradičních architektonických omezení, zvlášť pak upuštění od pravého úhlu jako základního kamene většiny stavebních projektů. U prvního Goetheana se mu podařilo vytvořil oblé formy zaměstnáním lodních stavitelů; u druhého Goetheana docílil pomocí betonu vznik sochařského účinku v architektonickém měřítku. Využití betonu pro vytvoření výrazných organických forem bylo ve své době novinkou; v obou stavbách Steiner usiloval o vytvoření duševně působivých forem.
