Městská knihovna Umimirai

カナザワウミミライトショカン

Městská knihovna Umimirai
Zahradní architektura:Soichiro Tsukamoto Architecte de Paysages
Adresa: Kanazawa, Japonsko
Investor:město Kanazawa
Projekt:08.2008 - 06.2009
Realizace:09.2009 - 03.2011
Užitná plocha:5642 m2
Zastavěná plocha:2312 m2
Plocha pozemku:11763 m2


Četba, ať ke vzdělávání nebo jen tak pro radost, probouzí lidskou představivost. Čtení je jedno ze základních poznání, které dodává pocit emocionálního a duchovního bohatství oproštěného od ekonomických či finančních potřeb. V tomto duchu je utvářen prostor čtenáře obklopeného knihami a spjatého s novým ušlechtilým druhém veřejného prostranství.
Současné knihovny v Japonsku vybízí čtenáře, aby zde pobyl co nejdéle. Původní funkce scházet se a půjčovat knihy je na ústupu. Vedle uskladnění knih je dnešní snahou upřednostňovat jiné funkce. Knihovna Umimirai využívá kompaktní police, které fungují jako automatizovaný archivní systém. Tento způsob skladování knih je pak spojen s rozlehlou čítárnou podporující společenský život, čímž se knihovna proměňuje v komunitní centrum. Očekává se, že objekt bude návštěvníkům poskytovat příjemný a pohodlný prostor ke čtení. Navržené prostředí bude uživatelům nabízet potěšení ze čtení a možnost obklopit se knižním pokladem s ohromnou fyzickou přítomností, což je výhoda, kterou nemohou elektronické ani digitální knihy nabídnout. Pro tuto knihovnu jsme navrhli jednoduchou prostor o půdorysných rozměrech 45 x 45 m a světlou výškou 12 metrů. Vnitřní prostor obaluje děrovaná fasáda a strop podpírá 25 pilířů umístěných v řadách mezi knižními regály. Ohromný prostor slouží jako hlavní čtenářský sál podporující vzájemnou komunikaci a zároveň si uchovává ducha celé knihovny. Čeho jsme chtěli docílit, byla dokonalá atmosféry ke čtení knih. Část knihovny se skládá z malých klidných místností pro samostudium, ale většinu tvoří společný prostor naplněný difúzním světlem. Čtenářský sál svou otevřeností připomíná venkovní prostranství. Jedním ze zdařilých příkladů je stará Národní knihovna v Paříži od Henri Labrouste, který pro svoji stavbu využil jednu z nejpokrokovějších ocelových konstrukcí v 19. století. Stavba zaručuje stálé spojení lidí s knihami, mění se, rozvíjí a dokonce překračuje historii i čas. Jednoduchá krabicovitá forma umožňuje uvnitř relativní volnost a promíchávání médií, které se budou v dnešní době informačního věku neustále měnit a vyvíjet. Celá konstrukce knihovny se podobá vnitřní třívrstvé podlaze zakryté velkým boxem 'krabice od dortu'.
Rozlehlá obvodová 'děrovaná stěna' obsahuje více více než 6000 malých otvorů (průměru 200, 250 a 300mm) rozvržených po celé ploše a přivádějící dovnitř difuzní světlo. Do obvodového pláště jsou rovněž zakomponovány prvky proti seismickým otřesům. Otopný systém v podlaze dokáže pohodlně vytopit i zchladit velké plochy knihovny, zatímco velké střešní otvory zaručují přirozenou ventilaci interiéru během teplých letních měsíců. Dokonale vypočítaná 'dortová krabice' se již brzy bude moct stát novým symbolem západní části Kanazawy, která stále čelící překotné urbanizaci.
Coelacanth K&H
0 komentářů
přidat komentář