Umělecké muzeum Aomori

アオモリケンリツビジュツカン

Umělecké muzeum Aomori
Adresa: 185 Chikano, Yasuta, Aomori, Japonsko
Soutěž:1999-2000
Realizace:2001-06
Užitná plocha:21133 m2
Zastavěná plocha:7229 m2
Plocha pozemku:129536 m2


Umělecké muzeum v Aomori leží v těsném sousedství s vykopávkami Sannai Maruyama. Tyto ruiny patří mezi významné kulturní dědictví období Jomon (10.000 – 300 př.n.l.) nejen proto, že zde byly odhaleny známky primitivního zemědělství, ale také pro způsob správy a organizace, která svědčí o velikosti a úspěchu celé zdejší kolonie. Kulturně-historický odkaz posloužil jako základní prvek, jemuž se japonská prefektura Aomori rozhodla věnovat umělecké centrum zřízené přímo vedle ruin.
V letech 1999-2000 se konala mezinárodní architektonická soutěž, jejíž hlavní podmínkou bylo prokázat úctu zdejšímu kulturnímu odkazu a začlenit tuto ideu do krajiny i vnitřního uspořádání muzea. Mezi 393. soutěžními návrhy nakonec zvítězil ateliér Jun Aoki & Associates, který předložil soustavu horizontálních a vertikálních zákopů. Tímto způsobem dosáhl, že samotné muzeum působí, jako by samo bylo odhalenou ruinou. Pro celé muzeum se stala charakteristická hra podzemní a nadzemní části – negativních a pozitivních forem. Uvnitř samotného muzea se rovněž střídají dva druhy výstavních prostorů – bílá krychle vložená mezi soustavu stěn zemité barvy. Aokiho myšlenka nesouměrných pozitivních a nedativních forem vychází přímo z vnějších podnětů jako byly místní (sněhové) poměry. Prioritou však zůstala snaha o restrukturalizaci prostoru výstavních místností muzea, aby lépe odpovídalo novému pohledu na tento druh staveb. Bílá kostka muzea či galerie značí jasné rozdělení místností na dva prvky – měřítko a proporce. Důvodem proč mají mnozí současní umělci v oblibě bílé kostky je za prvé fakt, že se uvnitř nenalézá žádný rušivý prvek, který by kolidoval s uměleckým dílem. Oko diváka tak neruší žádná vizuální překážka. Není tu žádný vystupující prvek kolidující s uměleckým předmětem vystavovaným v místnosti.
Je však zavádějící tvrdit, že zde není patrná žádná stopa po autorovi stavby. Stále tu lze vysledovat logiku rozvrhující prostorový rastr, což v tomto případě znamená prostorové měřítko, proporce a vyváženost mezi místnostmi. Způsob rozvržení, který lze jen těžko slovně popsat, pak definuje celý prostor. Muzeum s bílými kostkami tvoří strukturu, která se ve výsledku neprojevuje jako architektura, ale jen prostorové rozčlenění rastru. Uvnitř tak může expandovat umělcova svoboda. Umělecká galerie s bílými krychlovými prostorami vytváří atmosféru zaručující vystavovanému umění prezentaci bez rušivého rozptylování.
0 komentářů
přidat komentář