Nové muzeum Bauhausu - vítězný soutěžní projekt

Nové muzeum Bauhausu - vítězný soutěžní projekt
Heike Hanada ve spolupráci s Benedictem Tononem je architektkou Nového muzea Bauhausu ve Výmaru

Návrh berlínské architektky profesorky Heike Hanada a profesora Benedicta Tonona se prosadil ve výběrovém řízení na Nové muzeum Bauhausu ve Výmaru. Nadace Klassik Weimar vyzvala čtyři vítěze mezinárodní a otevřené architektonické soutěže, aby v tomto řízení částečně přepracovali své návrhy. Durynský ministr kultury a předseda správní rady nadace Christoph Matschie pogratuloval vítězům: „Bauhaus nyní konečně získá ve své výmarské kolébce patřičný prostor. Zase jednou se Bauhaus stane znamením průlomu. Neboť stavba muzea dává důležitý podnět celkovému rozvoji města Výmar.“
Vítězný návrh profesorky Heike Hanada a profesora Benedicta Tonona umisťuje geometricky jasné těleso jako masivní solitér na okraj výmarského parku Weimarhallenpark. Vnější vzhled budovy přesvědčil porotu o své kvalitě zejména působením materiálů a rozčleněním fasády světelnými pásy, které obíhají celou budovu. Zacházení se světlem, vedení cest, jakož i prostorová dispozice dodávají interiéru značný potenciál a flexibilitu. Díky své velikosti, výšce a umístění se budova chová sebevědomě a je nápadně přítomna ve městě a to i přes odstup od ulice Karl-Liebknecht-Straße. Přesné umístění budovy je vymezeno historickým parkem Weimarhallenpark, sousedícím kongresovým centrem Neue Weimarhalle, hraničícím Gauforem z roku 1937, a na severu bytovou zástavbou z pozdních dvacátých let. Spolu s Novým muzeem, Městským muzeem a výstavou o Gaufóru vytváří tento prostor nové kulturní centrum Výmaru.
A tak nachází Nové muzeum Bauhausu ve Výmaru své místo mezi tradicí a modernou, chápe budování jako transformaci a to nové vytváří smysluplně. „Výmar získává s návrhem Heike Hanada a Benedicta Tonona na Nové muzeum Bauhausu nejen novostavbu se silným architektonickým a uměleckým rukopisem, ale i ideální podmínky k prezentaci různorodé výmarské sbírky Bauhausu na nejvyšší úrovni a velmi flexibilně,“ komentuje rozhodnutí prof. dr. Wolfgang Holler, generální ředitel muzeí.
Hmota muzea je z litého betonu a stojí na okraji Weimarhallenparku. Z kamenného soklu vyrůstá jako monolitická prostorová skulptura skleněný blok. Interiér poskytuje prostor a strukturu, zvenku je budova zářícím solitérem. Jeho hrany a plochy propouští světlo, přechody mezi nimi pak jen to difuzní. Na přesnost a jasnost urbanistického zasazení reaguje objekt detaily nejzevnější vrstvy s neurčitostí a světelnou neostrostí. Tento komplementární postoj se táhne celým konceptem budovy. Vizuální efekt a technická nutnost, vjem a účinek se tu slučují do jednotného celku. Úzké, matné saténové pásy skla jsou uloženy na kovových konzolách ve vodorovném uspořádání. Vznáší se volně, bez rámování a tvoří tak skleněnou kůži. Technika a vizuální efekty dosahují energeticky důmyslné symbiózy. Tabule skla tvoří pravidelný horizontální rytmus. Ten je překryt lineárním rastrem jemných, vyleptaných černých linek. Jasný rytmus je tak zdánlivě nepravidelně narušen. Imaginární a skutečný prostor splývají. Tento efekt podtrhává noční osvětlení úzkými pruhy OLED fólie (LED v ploše).
Vstupní hala přeměňuje chodce v návštěvníka muzea. Podlaha a stěny, které halu obklopují, odpovídají svou materialitou a haptikou vnějšímu kamennému, betonovému soklu muzea. Tady se setkává interiér s exteriérem. Hala je výchozím bodem pro všechny rozhodující cesty. Jasnost urbanistické situace pokračuje i ve vnitřních prostorech. Návštěvník se orientuje v šikovně posazeném systému souřadnic pomocí kaskádového schodiště. Horizontálními a diagonálními pohledy do sousedících vzdušných prostorů je upozorněn na jednotlivé funkční zóny. Kavárna na úrovni parku rozšiřuje veřejně přístupnou oblast, díky tomu se budova dostává do vztahu jak s parkem, tak s městem.
Návrh vyniká diferenciovaným energetickým konceptem, který byl vyvinut mezinárodně renomovanou kanceláří Transsolar ze Stuttgartu. Aktivace stavebních dílů, tepelné čerpadlo a vzduchové a solární kolektory garantují dodržení požadavků na klima v prostoru a současně vedou k důsledné redukci spotřeby energie. Kompaktnost budovy slibuje nízké náklady na zdroje. Projekt plánuje četná opatření, kterými bude zaručena udržitelnost stavby, například použití odolných stavebních materiálů jako sklo, beton, kamenné podlahy a hliněné omítky.

Více informací na domovských stránkách Bauhaus Museum Weimar
0 komentářů
přidat komentář

Více staveb od Heike Hanada, Benedict Tonon