Nebotičnik

Nebotičnik
Spolupráce:Lado Kham, Ivo Medved
Adresa: Slovenska cesta 37, Štefanova ulica 1, Lublaň, Slovinsko
Projekt:1930
Realizace:18.4.1931 - 21.2.1933
Lublaňský Nebotičnik, což je slovinský výraz pro mrakodrap, přenesl americkou honbu za nejvyšší stavbou na Balkán. Na počátku 30. let minulého století, kdy se na Manhattanu o titul nejvyšší stavby světa přetahovaly Chrysler BuidingEmpire State Building, slovinský architekt Vladimir Šubic společně s inženýrem Stanko Dimnikem postavili pro penzijní ústav první mrakodrap na Balkánu a devátou nejvyšší budovu v Evropě.
Po bezvýsledné soutěži byl požádán Jože Plečnik o radu, co by mělo na významném křížení Slovenske cesty a Beethovenovy ulice vzniknout, a ten dospěl k názoru, že by si místo zasluhovalo velkolepou nárožní stavbu. Dle těchto doporučení dům vyprojektoval architekt Šubic, který byl zároveň zaměstnancem penzijního ústavu. Nebotičnik měl mít původně pouze osm poschodí, nakonec však povyrostl o dalších pět pater a na krátkou chvíli se stal nejvyšší evropskou obytnou stavbou. Třináctiposchoďový objekt Úřednického penzijního ústavu významně proměnil malebné lublaňských panorama barokními věžemi. Sedmdesátimetrový Nebotičnik vznikal přibližně ve stejném období jako Rockefelerovo centrum v New Yorku a přináší podobný symbolický význam s klasickým trojdílným členěním hmoty podle Sullivanových zásad. Dům byl od samého počátku projektován jako multifunkční s nadstandardními obchody, kancelářemi i byty. Dvoupatrová kamenná podezdívka s obchody slouží k přímému styku s kolemjdoucími, další tři poschodí jsou využívány jako kanceláře, v šestém až devátém podlaží jsou soukromé byty a v nejvyšších třech patrech je kavárna s vyhlídkovou věží, která byla v červenci 2010 opět zpřístupněna.
Objekt, který měl utvářet nové komerční centrum Lublaně, byl uvnitř zároveň velmi moderně vybaven. Vedle  seismického způsobu zakládání to byla i pokroková železobetonová konstrukce či dvojice výtahů a impozantní točité schodiště. Vnitřní dispozice s kruhovým schodištěm umístěným v zadní části věže je promyšlena racionálně a do nejmenších detailů včetně zakomponování uměleckých děl. Neoklasicistní sloh v základně se na vrcholu střídá se secesí. K realizaci dílčích částí byla přizvána celá řada významných architektů: pavilon na střešní terase (L.Kham, I.Medved), tempietto (M.Mušič, J.Plečnik) či interiér kavárny (M.Sever, B.Stupica). Východní fasádu ozdobila čtyřmetrová socha na sloupu od Lojze Dolinara. Úkolem vystupujícího sloupu bylo lepší provázání soklu mrakodrapu s obytným dříkem. O sochařskou výzdobu horní lodžie se po postaral France Gorše. Vladimir Šubic je podepsán také za pozdějším západním obytným křídlem navazujícím na Nebotičnik.
0 komentářů
přidat komentář