Bytový soubor Caramoniña

Bytový soubor Caramoniña
Architektura šitá na míru

Návrh Victora Lopeze Cotela spojil rozdílnost mezi městem a zelenou plochou, tak charakteristickou pro Santiago. Dosáhl toho prostřednictvím technologie, materiálu, zeleně, proporcí, světla, prostoru, uspořádání a citu.
Projekt Victora Loópeze Cotela scelil jednotnou zástavbou dvě odlišné části města Santiago de Compostela. Jedná se o park Santo Domingo de Bonaval, který patří k historickému centru města, a o výstavbu z druhé poloviny 20.století, která postrádá jakékoliv poslání a je pouze výsledkem úřednického urbanismu. Nové domy tak vytvořily spojovací článek. López Cotelo vyplnil strukturu již existujících ulic, Rúa de Teo a Travesera do Escultor Asorey, výstavbou kolektivního bydlení. Klade při tom důraz na lineární charakter prostoru a integruje výstavbu řadové bytovky do oblasti nízkých staveb které vymezují jednu část ulice Ruela de Caraminiňo. Tento zásah je v souladu s památkovou ochranou místa a nevytváří neprostupnou bariéra v okolí parku ani nedochází ke změně měřítka či narušení okolí. Silueta staveb je oproti parku a ulici Ruela maximálně strohá, ale byly zároveň splněny všechny požadavky, které vyžaduje toto specifické místo. Nová výstavba se také snaží neničit souvislost zelené plochy, která nekončí u hraniční zdi parku ale překračuje ulici Ruela. Nové budovy nechtějí být ostrým předělem, a proto jsou navrženy zelené střechy.
Důležité bylo také vyřešit konec slepé ulice vedoucí z Travesery do Escultor Asorey. Cílem bylo vytvořit přechod mezi historickými částmi a výstavbou ze sedmdesátých let.
Jednotný návrh dotváří slepou ulici samostatnými budovami, které svoji různou výškou umožňují daleký průhled na park. Do pozadí se dostávají stávající domy v la Ruela. Tato část návrhu má opláštění z kamene, což je materiál hojně používaný v historickém centru. Velkorozměrné dřevěné žaluzie chrání okna vedoucí do ulice, prosklené a otevřené prostory se nacházejí směrem do  města, a jako sloučení obou částí funguje velká vyhlídka orientovaná směrem k parku. Výjimku tvoří malá část návrhu nacházející se na konci ulice Travesera do Escultor Asorey která se podrobuje vzhledu sousedních budov a přejímá částečně i materiálové pojetí – dřevěná fasáda natřena na bílo.
Zde se nachází skutečné těžiště celého návrhu. Je zde přístupová cesta pro chodce a také obslužná komunikace pro nové budovy. Tento veřejný prostor je akcentován několika dominantními prvky upoutávajícími pozornosti. Jedním z nich je hlavní vstup a fasáda podtržená obrovskou žaluzií v barvě falunské červeně. 
Paralelně se zdí parku se táhne terasovitá dvoupodlažní zástavba, jejíž spodní patro je tvořeno kamennou zdí, která je postavena ze stejného materiálu jako la Ruela. Z tohoto pevného základu vyrůstají skleněná těla která se otevírají do teras vymezených napnutými ocelovými vlákny sloužícími jako kostra pro popínavé rostliny. Podobný prvek nalezneme na fasádách starých domů. Tyto prosklené prostory nejsou díky dominantní kamenné zdi téměř postřehnutelné z úzké Ruely nebo z parku. V nejnižším stupni terasovité hmoty budovy se nacházejí společné prostory.
Rozhodující bod této intervence je plynulé napojení ulic Travesera do Escultor Asorey a la Ruela. Návrh respektuje stávající urbanistickou strukturu, doplňuje ji o novou pěší stezku vedoucí do centra města a samotný architektonický projekt včetně měřítka používá  historické prvky formou současného urbanismu, kterým vyplňuje proluky.
0 komentářů
přidat komentář