Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Slovinská národní a univerzitní knihovna
Narodna in univerzitetna knjižnica

Autor: Josip Plečnik
Adresa: Turjaška ulica 1, Lublaň, Slovinsko | mapa
Web: www.nuk.uni-lj.si
Projekt: 1930-31 Realizace: 1936-41

Obraz Lublaně je dotvářen desítkami Plečnikových zásahů od velkých urbanistických projektů až po komorní městský mobiliář, přesto si jedna stavba zasluhuje zvláštní pozornost. Univerzitní knihovna stojí v samém centru na poklidné ose Vegovy ulici lemované řadou další budov pro vzdělávání. Knihovna je pro svou jedinečnost nositelem identity, odrazem historie města a doslova klasickým dílem “Plečnikovy Lublaně“.
O nesnadném vzniku vypovídá skutečnost, že vedle Plečnikova projektu, který vznikl na přímou objednávku univerzity již na přelomu let 1930/31, se o přízeň ucházel také funkcionalistický návrh Ivana Vurnika, který až do konce 20. let minulého století obhajoval zdobný 'národní sloh', ale po svém návratu z Paříže začal pod vlivem Le Corbusiera hlásat puristické formy v architektuře. Vurnikův protinávrh sklidil u mezinárodního publika, které bylo tehdy unášeno vlnou nových uměleckých směrů, daleko větší ohlas, nicméně realizací knihovny byl pověřen Plečnik, který před započetím stavebních prací v roce 1936 konečné plány značně upravil. Plečnik budovu koncipoval jako 'chrám lidské vzdělanosti a moudrosti nezbytný pro pro zdravý rozvoj národa a jeho samostatnosti'. Kromě toho měla budova sloužit ke cti města i v případě, kdyby přestala sloužit svému původnímu účelu.
Vnější rozměry Plečnik převzal po předchozí renesanční budově bývalého Aueršperského paláce zničeného během zemětřesení v roce 1895. Výsledná hmota včetně výšky římsy měla především zacelit ránu po zbouraném paláci a teprve v dalším plánu řešit provoz knihovny a otázky, kam umístit více než milionu svazků knih. Plečnik přitom vycházel z projektu Univerzitní knihovny ve Vídni z roku 1910 od svého učitele Otto Wagnera. Obvodový plášť knihovny tvoří  cihly a kámen z jihoslovinské vesnice Podpeč (podpeški apnec), ale také kameny z knížecího paláce a římských hradeb, na než narazili při hloubení základů.
Národní a univerzitní knihovna (NUK) je bezpochyby jedním z klíčových monumentů “Plečnikovy Lublaně“, očividně vyjevující autorovu zálibu v monumentalitě, která zde byla vytvořena z hodnotných materiálů a povznášející působivostí. To je zejména patrné u hlavního schodiště obloženého tmavým mramorem. Cesta návštěvníků dále vede z tlumeně osvětlené vstupní haly do impozantního foyer a odtud do 'světla vědění a osvícení' hlavní čítárny s desetimetrovou výškou stropu. Zajímavostí v dřevem obložené čítárně představuje zábradlí vytvořené z trubek pro plynové vedení s mosaznými spojkami. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1941, ale z důvodu poškození během války se zařizování interiéru protáhlo až roku 1947.



V každém hlavním městě je zpravidla jedna charismatická budova, která je symbolem a nositelem identity daného místa. Podobné stavby nám mohou mnoho prozradit o dějinách a politice, inovacích nebo obstrukcích, charakteru a duši, typologii a mentalitě, atd. To souvisí s určitým uceleným postojem, který umožnil jedinečnost objektu. Jestliže se ohlédneme zpět, tak se nám nabízí příklady staveb podobných Plečnikově univerzitní knihovně: Poštovní spořitelna od Otto Wagnera ve Vídni, Bibliothèque Sainte-Geneviève od Labrouste v Paříži, městská knihovna od Asplunda ve Stockholmu, palác Stoclet od Hoffmanna v Bruselu, dům a muzeum od Soane v Londýně a Müllerovu vilu od Loose v Praze. Tyto stavby patří mezi stavitelské skvosty, kulturní památníky nebo domácí dějiny a jejich zvláštní charakter nelze zařadit do úzkých encyklopedických souvislostí; jejich vysublimovaná kvalita a virulence odolává jakémukoliv slohovému zařazení.
Plečnik dosáhl jako žádný jiný architekt v uplynulém století maximální proměny klasického jazyka vyprovokování na samou mez s ohledem na skutečný čas. Jeho oscilace mezi moderností a zpátečnictvím vytváří možnosti vyvolávající ještě intenzivnější prostředí, kde jsou jakékoliv snahy o slohou sounáležitost anulovány. To je přesně množství a šíře Plečnikova postoje, kde spočívá jeho dnešní význam.“
Boris Podrecca: Vrstvy paměti, Oris X 51 2008, s.84-95

„Plečnikův jazyk se v současná době vytratil. Přitom jeho jeho mistrovské stavby zrcadlící klasickou architekturu dokazují, že starý jazyk může oživnout a být nově vnímán. … Na příkladu univerzitní knihovny je vidět, jak hrubé kameny z mohutného soklu pronikají do horních pater, čímž stavba není rozdělena do dvou různých částí.“
Z přednášky Christiana Kereze 5. června 2008 na Fakultě architektury univerzity v Lublani

Literatura

Autor: Petr Šmídek, 07.09.10
Návštěvnost: 38821 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
Interiéry Vích 08.09.10 20:58
>>Vích gallina-scripsit 09.09.10 09:10
harmonie Vích 09.09.10 11:47
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Červenec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.