Restaurace Mestizo

Restaurace Mestizo
Spolupráce:Danilo Lazcano, Cristobal Tirado, Gonzalo Torres

Adresa: Av. Bicentenario 4050, Santiago, Chile
Projekt:2005
Realizace:2007
Užitná plocha:652 m2


Projekt na novou restauraci do parku Las Américas zvítězil v roce 2005 ve veřejné soutěži  iniciované městským úřadem Vitacura v Santiago de Chile. Restaurace leží na severovýchodním okraji parku – dílo  architekta Teodora Fernándeze se stále staví – a zaujímá místo hned naproti úchvatné vodní zahradě vměstnané mezi kopec s vyhlídkou a cestu lemující Bicentenario Avenue.
Původní soutěžní návrh tvořila konstrukce složená z různých prvků vyjmutých z odlišných míst. V pracovním modelu se tak objevil i gumový kroužek pro děti, který měl představovat strop z nafouknuté polyesterové membrány společně s mřížkou využívanou pro průmyslové kropení, která měla tvořit hlavní nosnou část stropu a řadou velkých kusů žuly přivezených z lomu. Pokusili jsme se tím vytvořit atmosféru přihlížející ke zcela rozdílné fyzikální hmotnosti a hustotě každého z prvků. Cílem bylo vytvořit zvláštní druh pavilon, podobný follies známých ze starých parků: čínský, japonský nebo řecký pavilon, voliéra a tak podobně. Ačkoli byla tato varianta klientem přijata, nebyla nikdy realizována, poněvadž se předpokládalo, že by městský úřad neschválil takový pomíjivý výtvor. Bylo rozhodnuto změnit představy o tíži, aniž by se změnil původní koncept odcizenosti: na místě byly černé železobetonové trámy spojeny se stropními deskami ze stejného materiálu; ty vytváří “falešný“ strop. Pod trámy jsou ve strategických bodech umístěny žulové kusy různých velikostí, výšek a vah (až deset tun). Shodou okolností se nový model podobá raným pavilonům Sverre Fehna a odvážil bych se říct, že sleduje stejný způsob navrhování, jaký objevil Josep Quetglas v bytovém domě Highpoint II v Londýně od Bertholda Lubetkina s tou výjimkou, že v Chile byly karyatidy na nahrazeny kusy žuly z hor: „Slučování věci formálně odlišného původu je v Lubetkinově přístupu velmi běžné. V Highpoint II je odvážná tenká betonová deska venkovního přístřešku podporovaná dvěma sochami, reprodukcemi karyatid z Erechtheionu. Lubetkin to vysvětlil tím, že použití jakékoliv podpory pro betonovou desku by považoval za škodu, při vědomí formální schopnosti desky, že by mohla být také jako napínaný krakorec bez podpor. Podpory se stávají neviditelné, protože se opticky ztrácí mezi dalšími zahradními prvky viděnými skrze přístřešek a stojícími vedle něj. V zahradě lze spatřit plastiky. Karyatidy jsou součástí zahrady jako třeba keře nebo květinové záhony a jen náhodou se shodují s přístřeškem a hodí se pod něj. Jejich kultivovanost je nenechává připouštět si spojení a náš zrak umí odlišit různé části: některé s nich čelí do zahrady a jiné směrem k budově.“ (Josep Quetglas: Lenin´s gaze, WAM 4).
0 komentářů
přidat komentář

Více staveb od Smiljan Radić Clarke