Recenzi
podobné stavby od vídeňské kanceláře Dietera Henke a Marty Schreieck už Honza recenzoval minulý rok. Šlo o stavbu geograficky Čechám bližší, o tři roky mladší a architektonicky vyzrálejší. V případě fakulty v Innsbrucku se nám však dostalo navíc osobního představení projektu autorem stavby. Dieter Henke přijel do Prahy v rámci cyklu doprovodných přednášek k výstavě západorakouské architektury v Betlémské kapli. Hned v úvodu omluvil nepřítomnost svojí pracovní a celoživotní partnerky Marty Schreieck, která je v současnosti vytížena přípravou rakouského pavilónu na
IX.Bienále v Benátkách (architektura supermarketů
M-Preis - podle mě se bude jednat o jednu z nejzajímavějších expozic nadcházející výstavy, o níž brzy přineseme podrobnou reportáž). Při výkladu věnoval velkou snahu popsat okolní stavby a prostředí, kde stavby leží. Byl vysloveně zklamaný, když chyběla možnost interakce jeho projektů s okolím. Při navrhování respektuje okolní situaci, nesnaží se však o její napodobování.
P.Š.
Nejprve tu stávala ovocná zahrada, kterou založil roku 1420 zemský kníže "Jindřich s prázdnou kapsou". Posléze změnila podobu do romantické zahrady, a teprve roku 1700 byla zeleň zpřístupněna běžným občanům. Dodnes je insbrucká "Hofgarten" oázou klidu mezi městskou zástavbou a alpskými štíty. Během staletí vyrostly na pozemku četné reprezentativní budovy: zemské divadlo, kongresový dům, Hofburg a na severovýchodě vilová čtvrť. Jakoby všem navzdory uzavřela budova kasáren z 19.století jižní přístup do zahrad. Vojenská jednotka byla naštěstí brzy převelena a blok stržen. Stavební vývoj v centru Insbrucku je v podstatě ukončen. O to více bolí zející díra, o to větší důležitost se přikládá případné a nutné záplatě.
Když byla v březnu 1999 na jižním okraji dvorské zahrady otevřena nová fakulta sociálních a hospodářských věd (SOWI), mohlo město právem předpokládat, že budou možnosti nové stavby plně využity. Fakulta s vysokou reputací, sedmi tisícovkami studentů a šestnácti ústavy konečně získala budovu odpovídajícího rámce, když doposud byla rozkouskována na deseti místech po celém městě.
Téměř ve spěchu a nedokončená dostala nová universitní budova zemskou cenu Tiroler Landespreis za rok 1998. Architektům Henke a Schreieck z Vídně se podařilo zasadit do historického jádra města pozoruhodně velkou hmotu, která uklidňuje okolí svojí nenápadností a stojí na své kultivované politice. "Vyplnit mezeru a přesto otevřeně a chytře korespondovat s okolními náměstími a uličkami," tak formulovali architekti odpověď na přání klienta po "městské universitě".
Stavba našla ve Manfriedu Gantnerovi (finanční vědec) na straně university vášnivého stavebníka a neúnavného patrona. Přes několik volebních období a ministerských úředníků prosadil proti občanským hnutím o zachování zatuchlých kasáren. Podporoval myšlenku během urbanistických, organizačních debat a ekonomické provázanosti fakulty. Pro Gantnera bylo zadostiučiněním, když byly písemně schváleny stavební náklady.
První idea na zastavění bývalého areálu kasáren luxusním hotelem ztroskotala na tom, že se nenašel žádný investor. Pak už nestálo universitě nic v cestě; v roce 1989 zvítězili ve veřejné dvoukolové soutěži Marta Schreick a Dieter Henke. Jejich návrh jako nemálo dalších účastníků, neměl hlavní objem situován paralelně s Hofgarten, ale napříč otištěnou pavilónovou strukturu. Po přepracování vznikla L-forma se 180m dlouhým proskleným ramenem. Druhý nosný prvek návrhu je prodloužení památkově chráněné zahradní zdi, která jako velký oblouk protíná přízemí stavby. Betonový pruh měl být v uvnitř proměněn do podobě rampy, která jako pasarela proniká chráněným universitním územím (taková insbrucká chiasma, pozn.překl.). Nakonec se zrealizovala pouze ohnutá zeď, která ve velkoplošně proskleném foyer působí jako zaříznuté ostří. To je pouze jedno slabé místo, které lehce přehraje síla celkového prostorového působení.
Zahnutá zeď dělí universitní předprostor na klidový a veřejný dvůr. Z pravoúhlé struktury prýští amébní tvar knihovny. Její měkké tvary obtékají tuhé hliníkové lamely, které zastiňují prosklené těleso. Z řezu je snadno patrné, jak se hmota trychtýřovitě rozevírá a plocha podlaží se směrem vzhůru zvětšuje. Dovnitř dopadá světlo skleněnou střechou, ze všech místností této části se nabízí výhled na hory.
Velkorysý centrální prostor university otevírá kaskádovité schodiště. Před zasouvacími stěnami, proskleným schodištěm a plovoucími podestami se každá cesta rovná výstupu na jevišti. Pruhy světel ze světlovodivých rour podtrhují přísnou geometrii vnitřního prostoru, v němž jsou obkresleny hlavní linie stavby.
Kvality prostorového konceptu prokáže stavba až během užívání. Jak slibovali v deset let starém návrhu, tak dostáli silnému usazení do městského prostoru. Pouze tam, kde architekti spoléhali na tehdejší módnost skleněné architektury, leží slabá místa: zašpičatělá střecha, která byla na stavbu nasazena, jakoby chtěla vzdávat okolní zástavbě ještě větší respekt. Lze to kritizovat, ale i pochválit. Nová universita je důležitým mezníkem po kvalitě vyhladovělému městu, které na svěží novou architekturu dlouho čekalo.
