Ke spolupráci při realizaci svého bydlení mě Petr Kvíčala přizval ještě ve fázi, kdy si podkrovní prostor zamýšlel pouze pronajmout. Tehdy jsme se na místě sešli a hledali možnosti, jak ateliér upravit na prostor využitelný k trvalému bydlení pro dvě osoby. Již tehdy nás charismatický interiér uchvátil svým osobitým stylem. Ocitli jsme se tváří v tvář kompaktně dochovanému "designo- vému" interiéru ze 70. let. Původní majitel, architekt Šmídek, zde měl svůj ateliér a interiér tak vytvářel souběžně se svými veřejnými zakázkami. Prostoru vévodil původní vertikální obklad ořechovými pásky s výraznou kresbou. Mosazné kliky a svítidla, spolu se stejně tónovanými atypickými radiátory, odkazovali na tehdejší "zakázkovou" výrobu. Okouzlení prostorem bylo tak silné, že Petra Kvíčalu vedlo nakonec ke koupi bytu a rozhodnutí jej důkladně zrekonstruovat. Přesto, že jsme se původně snažili zásahy minimalizovat, ukázalo se, že obnova interiéru s novým způsobem využití bude nakonec vyžadovat poměrně velké úpravy. Původní minimální kuchyňka, koupelna s tyrkysovým obkladem, úložné kancelářské prostory a pracovní stoly vzaly za své. Ostatní části jsme ponechali v původní podobě a novými vstupy do interiéru jsme se snažili vytvářet neutrální pozadí. Proto jsme volili světlé přírodní linoleum, bíle lakovaný nábytek a světlou sedací soupravu. Původní dřevěné obložení bylo ponecháno i s patinou a všemi "tajnými skrýšemi". Zachováno zůstalo i schodiště a dveře. Stále funkční je také dvojice zlatavých radiátorů a mosazná svítidla.
Byt je dnes příjemně zabydlen a mě při každé další návštěvě znovu zaujme, jak je jeho vzdušná atmosféra v protikladu s podzemním prostorem malířova atelieru bez oken.
