Colegio de las Escuelas Pías de San Fernando

Colegio de las Escuelas Pías de San Fernando
Kulturní centrum ve čtvrti Lavapiés leží v důležité, ale dodnes zanedbané madridské části, které dominuje kostel poničený během občanské občanské války v roce 1936. Projekt obnovy náměstí a rekonstrukce kostela se zakládá na sjednocující myšlence, že ve čtvrti toho zůstalo málo, co by nebylo zničeno. Úkolem bylo postavit pod náměstím parkoviště a na místě ruin bývalého kostela s náboženskou školou umístit knihovnu. Pozemek se svažuje jižně k řece. Mezi ulicí a samotným náměstím vznikají velké výškové rozdíly. Parkoviště není dílem inženýra, který by architekta přizval nakonec k estetickému zakrytí dopravní stavby. Koncept celé podzemní části a její střechy je úzce provázaný. Moderní parkoviště by podle Linazasóra nemělo být čistě inženýrskou stavbou, ale mělo by vyjadřovat něco navíc. Z návrhu je cítit, že autor dlouho zamýšlel nad výběrem materiálu, strukturováním ploch, umístěním vstupů, vztahu parkoviště k sousedním budovám a způsobu, jak dostat denní světlo čtyři poschodí pod úroveň okolního terénu. 
Druhou částí projektu byla rekonverze ruin barokního kostela z 18. století pro potřeby nové knihovny. Nedokončené torzo se v důsledku dokázalo více zvýraznit, než kdyby byl kostel dokončen. Lidé v současnosti oceňují více věci nedokončené než hotové. Linazasóro hledal paralelu mezi římskými ruinami, kde antické památky začleňovali do středověké struktury Říma. Ruina nakonec zůstala ruinou, jen se jí přiřadil nový účel. Vytvářet kontrast není zase až tak velký problém, daleko těžší je docílit harmonie, což je cesta, kterou se vydal také Linazasóro. Nové využití získalo nový vstup. Historický vstup do kostela se zamítl a byl vybudován nový vstup z náměstí. Knihovna dokázala do starého prostoru dostat dynamiku a nové perspektivy. Při rekonstrukci bylo nutné v interiéru strhnout některé stěny a – podobně jako v lapidáriu – byly části zdiva použity na nové obvodové stěny. Dřevěné zastřešení čtenářského a slavnostního sálu uvnitř ruiny vytváří dojem dočasnosti. Denní světlo je filtrováno podhledovým roštem. Umělé osvětlení je zavěšeno ve výšce 2,30 m, čímž bylo dosaženo, že v sále s vysokým stropem vznikl daleko přívětivější “virtuální“ prostor definovaný lampami.
K rekonstruovanému kostelu také přibyla nová stavba, která v současnosti slouží potřebám univerzity (knihovna, studovny, učebny, kanceláře). Na fasádě moderní přístavby lze stále dohledat výrazové prvky sousední barokní stavby. Fasáda je komponována jako hudební partitura. Zasazením oken hluboko do fasády je docíleno pocitu větší tloušťky stěn, než je tomu ve skutečnosti. Velkorozměrová okna jsou koncipovány jako obrazy rámující výhled ven. Centrální schodiště zdobí krásná stará a vrásčitá stěna. Schodišťový prostor se otvírá přes všechna podlaží a má přirozené horní osvětlení. Postupováním hlouběji do interiéru se budova stává příjemnější. Učebny, do nichž se vstupuje po lávce, plují nad slavnostním sálem. Hrubost betonu zvýrazňuje postupování času, což je vlastnost, kterou kámen nedává tolik tušit. Dláždění v sálu je identické s kamennými kostkami na náměstí. Linazasóro kompletně navrhl zařízení v interiéru. Na střeše přístavby je pak veřejně přístupná kavárna.
záznam z přednášky 4.12.2008 v Roxy/NoD
3 komentáře
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
velmi zajímavé
Milan
25.03.09 08:17
souhlas
Martin Franěk
25.03.09 10:57
Paráda!
Thomas
26.03.09 01:08
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od José Ignacio Linazasóro