Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Ideový projekt Janáčkovy síně

Autor: Arnošt Hošek, Miroslav Kouřil, Josef Raban
Adresa: Malá Strana, Praha, Česká republika
Realizace: 1941 Soutěž: 1940

V Praze není dosud plně vyhovující koncertní místnosti, ačkoliv první město národa tak hudebně vyspělého mělo by již jen z úcty k své tvorbě mít dokonalý reprodukční sál. Tento fakt byl nám podnětem k vytvoření ideového projektu Janáčkovy síně. Návrh shrnuje v disposici budovy tyto funkce: filharmonické koncerty, sólové nástrojové koncerty, sborové koncerty, sólové pěvecké koncerty, voiceband, varhanní koncerty, taneční a pantomi­mické divadlo, rozhlasové studio, studio pro gramofonové des­ky, kongresovou síň a hudební nakladatelství. Pro všechny tyto úkony jsou v budově místnosti provozní i organisačni. Návrh se tedy nespokojuje jen vyřešením ideálního a dokonale akustického hudebního prostoru, ale vychází z vědomí souvislosti mezi jednotlivými obory hudebními a řeší problémy provozní a organisační. Podobně jako chce divadlo D 41 soustředit český moderní kulturní život, měl by být v Janáčkově síni koncentrován moderní život hudební. Janáčkova síň by soustře­dila výkonné hudební umělce, dirigenty, skladatele, tanečníky i zvukové techniky — stejně jako hudební obecenstvo — a hudební teoretiky. Je tedy projekt Janáčkovy síně nejenom do detailů propracovanou studií akustickou, avšak ukazuje i reálnou možnost uskutečnění takovéto koncertní síně. Připomíná ko­nečně, že se město Praha bude musit zabývat stavbou velké koncertní síně.
Idea. Chceme vytvořiti koncertní síň, jejíž stavba by podepřela zvukové hodnoty řeči a hudby, jejíž stavba by dala zvukům nový výraz a poskytla takto nové vývojové možnosti poesii a hudbě. Volili jsme elipsu, parabolu a hyperbolu jako základní prvky disposice naší koncertní síně. Při řešení prostorů vyskytne se často elipsa i parabola. Hyperbola byla dosud více vnějškovým zjevem. Rozšíříme-li touto křivkou kombinaci paraboly s elipsou, dosáhneme akusticky správného zabarvení zvuků. Úvaha. Zvukově nebylo těchto tvarů správně využito, poněvadž se zvuk šířil většinou vodorovně. Eliptické síně tvarově nejintim­nější — soustřeďovaly odrazy zvuků v ohniskách, kdežto v jiných částech těchto prostorů vytvářela se zase pásma zvukového chabnutí. V parabolické síni ,,La grande salle Pleyel" v Paříži bylo sice šíření zvuku výhodné pro neveliké rozdíly přímých a od­ražených zvukových paprsků, ale naopak nevýhodou bylo, že se každý šelest v hledišti soustřeďoval zase v ohnisku paraboly, kde byli umístěni výkonní umělci. Hyperbolické plochy podporují rozptýlení odrazu a to jest akustickou výhodou. — Návrh. Měníme-li vodorovný směr osy hlavního tvaru — para­boloidu — ve svislý, nabýváme tak jeho výhod a vylučujeme jeho nevýhody. Přičleníme-li k tomuto hlavnímu tvaru intimní půdorys elipsy, odstraníme pak i nevýhody, vyplývající z této křivky. Do­plňující tvar byl by hyperbolický. Hyperbolicky doplněný prostor převzal by pak funkci správného zabarvení zvuků. Orchestr jsme umístili nahoře v ohnisku paraboly — zvuk se šíří do hlediště po odrazu přímo dolů a přímý zvuk je tlumen podlahou orchestru. Horní část kopule je mimoto opatřena žaluziemi určitého tvaru, jež slouží tomu, aby odraz zvuku z or­chestru byl veden přímo dolů do hlediště, ale aby šelest z hle­diště byl zachycován a nebyl pak soustředěn v orchestru. Žaluzie jsou pohyblivé a mohou býti umístěny tak, aby bylo lze odraz i absorpci upravovati a říditi podle druhu zvuku. Žaluzie jsou umís­těny podél kruhů rotačního paraboloidu. Řídění těchto kovo­vých žaluzií obstaral by mixer pomocí elektrického zařízení. Ka­bina mixera byla by zvukotěsně oddělena a sloužila by ještě ji­ným úkolům pohyblivé akustiky. Za orchestrem byl by umístěn sbor. Dalším cílem tohoto řešení byla by jednotnost obecenstva, které by tvořilo vlastně jen jednu neporušenou plochu, nerozdělenou a nerozptýlenou na přízemí, balkony a galerie. Tato jednotnost — jednolitost — obecenstva má jisté psycholo­gické výhody, které podporují též akustičnost síně a umožňují různé umístění výkonných umělců. Orchestr by byl nahoře, só­listé (sólové koncerty) by byli ve středu pod orchestrem a scéna by byla dole. Pohyblivá akustika by umožnila výkonům sólistů dokonalé akustické uplatnění, i scény dalo by se takto užíti pro konversační hru nebo pro melodramata. V druhém a třetím případě byly by žaluzie horní části parabo­lické kopule otevřeny. Kopule by tak nahradila otevřený pro­stor. Přední a střední řady by dostaly s podia a se scény jen pří­mý zvuk, kdežto zadní sedadla by dostala odrazem od dřevěné stěny zvuk zesílený, a to tak, že by rozdíly zvukových cest ne­přesahovaly 16 m. K tomu účelu byl strop v pozadí síně vhodně upraven a opatřen rovněž akustickými žaluziemi. Kovové tru­bice před těmito žaluziemi podporují částečně rozptýlení zvu­ků. Nepříznivé zvukové odrazy od bočních stěn jsou ve všech případech vyloučeny, jednak tvarem síně, jednak galerií vyční­vající do prostoru. Takto by byla všeobecná akustika prostoru zaručena. Místo scény bylo by lze umístiti dole i projekční stěnu, na které by se promítaly barvy, doplňující hudební náladu (Skrjabin představoval si barevně doplněnou hudbu), nebo pamatuje­me též na televisi pro obecenstvo, jež chce sledovati technické detaily z výkonů umělců — ruce pianistovy, taktovku dirigen­tovu atd.
I když jsou tyto možnosti již nad úkoly běžných koncertních síní, zařadili jsme je podle povahy ustáleného názoru hudebního obecenstva do tradice koncertů. Pamatovali jsme i na další vý­voj hudby a pohybového umění.
Síň se liší od kostela i od tradiční koncertní síně. Svoboda pro­jevu posluchače je vyvážena vnitřní svobodou. Spontánní nad­šení ustupuje vážnosti a prohloubení hudebního citu. Obsazení orchestru je pak nezávislé na psychologickém měřítku každé
skladby. Zpěváci, řečníci a hudebníci by se nemusili přizpů­sobovati velikosti prostoru, poněvadž převládají přímé pa­prsky zvuků. Disk na dně síně by byl němým jevištěm, nevidi­telné hlasy a zpěvy v orchestru by prozrazovaly abstraktní před­stavy, na př. radost, zármutek, ironii, lítost, svědomí atd., atd. a pohyb na scéně by účinně kontrastoval s těmito představami. Sloučením různých viditelných (tance) a slyšitelných (řeči, zpěvu a hudby) vjemů by se vnímavému posluchači celkový do­jem prohloubil. Mimoto bylo by lze prostor rozšířiti ještě o ga­lerii, jak vysvítá z půdorysu V. pod lóží. Rozšířila by prostor do tvaru hyperboly, jak uvedeno již v úvodu. I do tohoto prostoru by zasáhla pohyblivost akustiky. V zadní části lze prostor též prodloužiti (půdorys V. podlaží). Zde by byly i zesilovače, jež by vysílaly zvuk na plochy zvlášť konstruované tak, že by se zvukové paprsky odrážely od kopule paraboly. Kde by záleželo na současnosti zvuku, byl by zvuk veden přes 7 silných kovo­vých trubic přímo do kopule. Kov je mnohem lepším vodítkem zvuku než vzduch — rychlost zvuku v kovu 5000 m za 1 vteřinu — ve vzduchu 340 m za 1 vteřinu. Trubice slouží též pro osvětlení, které bude na nich upevněno. Povrch všech ploch by byl hladký, avšak bez lesku a jejich barva světlá. Působilo by to příznivě na náladu obecenstva a jeho soustředění, do něhož by tím silněji pronikl živelný proud hudby. Předchozího ladění nástrojů před publikem by nebylo, nástroje by se ladily v ladírně. Vybavení síně. V horní části má síň tvar rotačního paraboloidu se šikmou osou. Kovové a pohyblivé žaluzie jsou zakončeny vodorovnou elipsou a tvořily by segmenty kruhů tohoto para­boloidu. Pak by přešel tvar paraboloidu do plochy, která by spo­jila kopuli (rotační paraboloid) s tvarem eliptického válce v dolní části síně. Spojovací a eliptická část síně byly by obloženy světlým dřevem — lipou. — Dřevo by bylo připevněno na kon­strukci latěmi různé velikosti a délky a nepravidelně umístěný­mi — zamezovaly by chvění ploch. Sedadla by byla vyčalouněná, aby rozdíl mezi prázdným a obsazeným prostorem nevynikal. Pohyblivé mikrofony by byly rozděleny po celé síni a roztřídě­ny na mikrofony přijímací tóny vysoké, střední a hluboké. Mi­xer ve zvukové kabině by těmito mikrofony manipuloval tak, aby celkový výsledek odpovídal přímému přirozenému zvuku. Pro natáčení gramofonových desek byla by vyhrazena místnost podobně vybavená jako místnost pro mixera.
Teorie akustiky.
1. Dozvuk.
Základní metoda Sabinova, hodnotící akustiku podle doby trvání zvuku, byla doplněna jinými metodami, Podle Sabina
určuje dobu trvání dozvuku známá rovnice (…) Bylo však zjištěno, že tato doba trvání dozvuku je jiná pro řeč, jiná pro hudbu a jiná zase pro sborový zpěv, Z toho všeho vyplývá pohyblivost akustiky, která je v našem případě výhodně stupňována umístěním orchestru nahoře, só­listů ve středu a řečníků dole.
2. Energie a absorpce zvuku.
Druhá otázka, kterou jsme se snažili řešiti, byla, jak vyvážiti zvukovou energii s absorpcí stěn na prospěch akustiky při růz­ném užití síně, Mluví-li Lyon o nepřátelství stěn proti zvuku, snažili jsme se výhodným tvarem síně a pohyblivou akustikou tomuto „nepřátelství" čeliti.
3. Vedení zvuku.
Třetí problém vzniká z teorie akustiky starořeckých divadel, kde zvuk odrazem vedený podél posluchačů mizí v atmosféře, a z  úvahy jak by bylo lze zbaviti se alespoň částečně dozvuku
v uzavřeném prostoru podobným způsobem. Každý z těchto problémů by vyžadoval obšírnějšího pojednání.
Disposice varhan byla řešena po dohodě s dr. Ladislavem Vachulkou.
Varhany. Spolupracoval Dr. L. Vachulka.
Varhany v Janáčkově síni mají býti varhanami v pravém slova smyslu, totiž nástrojem, který vytváří svůj osobitý zvuk vlastní­mi výrazovými prostředky a nesnaží se v ničem o napodobování, třeba orchestrálních barev. Při této snaze o stylovou čistotu je potřeba připomenouti, že varhanní sloh je souborem struktu­rálních znaků, vyplývajících ze specifického ústrojenství ná­stroje a pojetí tohoto ústrojenství varhanářem — se zřetelem na varhanní skladatele a výkonné umělce. Technický sloh se týká způsobu, jak rozezněním vzniká základní hudební element — tón. Jednou z charakteristických kvalit tohoto tónu je zabarvení, jež je pro každý nástroj jeho specielním a typickým znakem, Mistrovský nástroj je uměleckým dílem, které vždy nese pečeť individuality a je v svém utváření určeno osobností tvůrce. Záleží především na formaci, jež je právě tímto umělec­kým dílem. Varhany jako klávesový nástroj mají dogmaticky hotový tón, pro každý stroj ovšem singulární. Tato výsadní tónová ztrnulost a možnost, aby tón zazníval v síle stále stejné , odpovídá uměleckému zaměření metafysického pojetí, prolnutého symbolickým použitím v chrámech, kde var­hany naplňují svými výrazovými možnostmi nejpodstatnější po­žadavky zvukového ideálu v souladu s mystickou vznešeností liturgických úkonů. Tyto asociační souvislosti má respektovati každý varhanář, staví-li mimo chrám — a zvláště v koncertní síni — nástroj, vybavený všemi dynamickými, timbrovými i tech­nickými vymoženostmi soudobého varhanářství. Proto bude zvuková koncepce nových varhan v Janáčkově síni řešena ve smyslu příměru, je-li v hudbě orchestr králem, že jsou varhany papežem v hierarchii nástrojů. Varhanní zvuk dosáhl nejideálnější stylové ryzosti v době baroka, kdy měly varhany vybudo­vány rejstříkové sbory ve všech velikostech a tvořily organicky jednotný celek. Ještě dnes uchvacují zachované nástroje baro­kových mistrů vnímavého posluchače zvukovým jasem, obdivu­hodnou intonací a zvláště stříbrným leskem plena, dosaženého bohatým vybarvením strojů vysokými rejstříky a plným pro­stavěním alikvotních řad při vhodných mensurách v charakteristických mixturách. A je právě nejzákladněj­ším estetickým omylem některých moderních stavitelů varhan, jestliže převádějí alikvotní rejstříky ze základních řad, poněvadž pochybnou úsporou materiálu zdaleka není vyvážena zvuková chudoba nástroje, který pak nezachrání různé laciné efekty. Proto bude disposice nových varhan do Janáčkovy síně řešena na barokním principu, s použitím všech závažných hodnot mo­derního varhanářství. Hlavní skříň s píšťalami dvou manuálů a pedálu bude umístěna nad jevištěm a pod hlavním vysunutým podiem, kde bude jen malá skříň s píšťalami třetího manuálu v žaluziích, umístěná v blízkosti ohniska stropní paraboly síně. Hrací stůl bude pohyblivý, poněvadž elektrická soustava to umožňuje, jelikož od hracího stolku ke skříním vedou jen elek­trické kabely. Stejně bude připojena od čtvrtého ozvěnového manuálu zvláštní skříň s píšťalami, zapuštěná ve stropě na pro­tější straně síně, nad obecenstvem. Bude míti tudíž hrací stůl čtyři manuály, každý o 56 klávesách a 68 tónech a pedál, 69 znějících rejstříků, vedle rejstříků technických.
Situace.
Navrhli jsme Janáčkovu síň pro určitou situaci u paty Petřína v ose Smetanova mostu, Nechceme nikterak prohlašovat toto místo za ideální; je výhodné především svou polohou v prospek­tu od Národního divadla a blízkostí k centru Prahy. Šlo nám především o to, abychom vyřešili organismus koncert­ní síně nově, aby vyhovoval vnímání návštěvníka. Koncertní síň by byla uskutečnitelná na kterémkoli vhodném staveništi.
(redakčně upraveno)
Zdroj: Architektura III, 1941, s. 44-46.
Vložil: Jakub Potůček, 10.01.07
Návštěvnost: 24369 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2014
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2014
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.