Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Rekonstrukce Werichovy vily

Autor: TaK Architects | Marek Tichý
Spolupráce: Jana Přibylová, Klára Tichá, Magdalena Kurfürstová
Adresa: U Sovových mlýnů 501/7, Malá Strana, Praha, Česká republika | mapa
Web: www.werichovavila.cz
Projekt: 2013-14 Realizace: 2015-16

Werichova vila je renesančního původu, první zmínka o sledovaném pozemku pochází z roku 1495, kdy byla část obecního gruntu prodána rybáři Duchkovi a potom až z roku 1590, kdy je již vedena zahrada s domem jako majetek mydláře Jiřího Komínka.
Samostatně stojící patrový dům s mansardovou střechou, pro který se zejména od 90. let 20. století vžilo pojmenování Werichova vila. V domě, kde po II. sv. válce až do své smrti žil národní umělec Jan Werich, prožili větší či menší část svého života i další významné osobnosti české vědy a kultury. V letech 1798 – 1803 dům užíval učenec, český filolog, zakladatel slavistiky abbé Josef Dobrovský. V letech 1929 – 1940 bydlel v bytě, který se rozprostíral v 1. patře a podkroví domu historik umění, velký znalec Prahy a přední pracovník památkové péče Dr. Zdeněk Wirth. Po druhé sv. válce zde kromě J. Wericha žil v letech 1948 – 1968 básník a překladatel Vladimír Holan.

Obr. 1) Plán stavitele Ignáce Palliardiho na přestavbu vily z roku 1803

Renesanční jádro domu tvoří sklepy, část přízemí a západní polovina patra. Podle provedeného dendrochronologického průzkumu se dům stavěl ve dvou fázích, nejprve kolem roku 1510, později v letech 1616 – 1619.  Zásadní proměnou prošel dům při přestavbě podle projektu architekta Ignáce Palliardiho z roku 1803, při které byl vpřízemí rozšířen východním směrem o podloubí, v patře byly zvětšeny obytné místnosti a v rozporu s projektem, který předpokládal zachování valbové střechy se štítovými vikýři, byla provedena mansardová střecha s obytným podkrovím na západní straně.
V rámci prvního číslování v letech 1770 – 1771 obdržel dům č. 323, později, po roce 1805, obdržel číslo nové – čp. 501, které si podržel dodnes.

Obr. 2) Antonio Sacchetti, Pohled na Prahu z Malostranské mostecké věže, olej na plátně 1817-22.

Historie domu je úzce spojena s vlastnickými převody pozemků přilehlé části ostrova Kampa. Po Jiřím Komínkovi se dům vlivem okolností 30. leté války dostal do majetku rodiny Schonfeldů, která mimo jiné spojila drive oddělené menší pozemky v okolí vily (Malá a Velká Komínkovská zahrada) do tzv. Schoenfeldské zahrady (1725). V polovině 18. století prodává poslední z rodiny celý dům i se zahradou Nostic-Rieneckům. František Václav hrabě Nositc-Rieneck, který do té doby aktivně upravoval rodinné statky na levém břehu Čertovky započal s velkorysým plánem na pozvednutí a rozšíření zahrady, stavební dílo ale musel dokončit až jeho syn, František Antonín Nostic-Rieneck. Ten současně dosáhl v zemi nejvyšších hodnot, byl jmenován nejvyšším purkrabím a především byl významným zastáncem českého království před centralistickými záměry Vídně. I proto se jeho dům stal centrem společenskího života, místem setkávání aristokracie I učenců. V jeho službách působil mimo jiné I Josef Dobrovslý, který vyučoval jeho čtyři syny a který na konci svého života v letech 1798 – 1803 pobýval. Podobu vily z této doby doře zachycuje veduta Prahy  a plán stavitele Palliardiho, který dům významně přestavěl (obr. 1). Stav po provedené přestavbě z počátku 19.století je zachycen na tzv. Juttnerově plánu z roku 1815 a Sacchetiho vedutách z roku 1817-1822 (obr. 2). Velmi věrné vyobrazení domu poskytuje I známý Lengweillův model Prahy z let 1826 – 1837 (obr. 3). Poslední významnou adaptací vily, která od roku 1918 přechází do vlastnictví státu je přestavba podkroví pro Dr. Wirtha podle plánů architekta Bohumila Hübschmanna.

Obr. 3) Papírový model Prahy, Antonín Langweil, 1826-37

V průběhu II. Světové války se měla Kampa stat cvičištěm nacistické mládeže. Z tohoto důvodu byly zbořeny I zdi vymezující šlechtické zahrady, s vyjímkou dnes zachované části zdi s branou při severní straně vily. Po II. Světové válce se do vily nastěhoval Jan Werich, který zde bydlel až do své smrti v roce 1980, v letech 1948-1968 žil v přízemním bytě současně Vladimír Holan.


Autorská zpráva k rekonstrukci 2013 – 2017
Objekt Werichovy vily byl značně poškozen při povodních v roce 2002, záměr obnovy byl projednáván několik let, současná podoby vily je výsledkem investice Městské části Praha 1.  Práce byly zahájeny v roce 2005, následně ale přerušeny na delší dobu s cílem připravit program, který by znamenal zpřístupnění vily veřejnosti. Projekt rekonstrukce vily byl zpracován architektonickou kanceláří TaK a realizován v letech 2015 – 2017. Spolu s rekonstrukcí vily byl nově upraven i přilehlý pozemek, který se stal součástí Parku Kampa. Rekonstrukce vily je vedena snahou oživit příběhy tohoto magického domu, plného energie a emocí, vnitřní síly a napětí. Důraz je kladen na vyznění původních renesančních, ručně upravovaných povrchů, které jsou doplněny řadou drobných současných detailů ze skla, kovu a dřeva.
Renesanční sutereny jsou ve své texture ponechány v čistě bile barvě, podtržené dlažbou z přírodních cihel kladených atypicky na svislo v parketovém vzoru. Úpravy přízemí jsou vedeny snahou přiblížit složitou stavební historii domu. Původní malá rybárna je čtvercovým, centicky osvětleným prostorem s dřevěnou prkenou podlahou, hlavní vstupní prostory vily jsou stejně jako historické schodiště z pískovce, zatímco někdejší salla terena vytvořená při rozšiřování objektu podle projektu Ignáce Palliardiho má podlahy z litého terazza, klenuté stropy jsou doplněné vertikálami ze skla, v prostoru je neformálně rozmístěn drátěný bílý mobiliář. Ten je i pojítkem interieru a exterieru vily, je totiž určen i k umístění v zahradě. Inspirací pro prvek propojující  křehký e eterický proctor vily se zahradou se staly poetické fotografie Josefa Sudka pořízené v 50. letech minulého století. Přízemí vily je dispozičně vymyšleno tak, že umožňuje provozně oddělit salla terenu a ve večerních hodinách i nadzemní podlaží a využívat tak sociální zázemí vily pro letní scénu vytvořenou na dvoře směrem k Čertovce, veřejnosti přístupnou zahradou od mostku Nosticovy zahrady. Rozhraní obou pater je realizováno jako skládaná mříž v portálu schodiště, tvořená z liter se jmény nejvýraznějších obyvatel vily a texty z jejich děl. 
První patro, nebo chceme-li piano nobile sidla Nosticů z 19. století je charakteristické enfiládou prostor směrem k Vltavě a charakteristickými dřevěnými výplněmi v svělte šedých tónech. Z plochy byly vyrušeny všechny novodové konstrukce, celé patro opticky spojeno a rozšířeno podlahou s geometrickým rastrem ze dvou druhů dřeva.
Univerzální prostor pro přednášky a výstavy na půdě Werichovy vily je současně prezentací původního sanovaného krovu a restaurovaného renesančního schodiště. Nově zpřístupněné patro provází i nenápadný detail výplní z ocelových lanek, “pavučin”, které plní funkci zábradlí a předělů.
Všechny části vily jsou autenticky osvětleny, část světel je určena k prezentaci architektury, část je navržena jako univerzální systém osvětlení expozice. Fotografie vily i přilehlé zahrady jsou pořízeny krátce po dokončení rekonstrukce na jaře 2017.  Následné stavební a interierové úpravy, expozice vily i vnitřní vybavení jsou dílem Nadace Jana a Medy Mládkových, která  Werichovu vilu převzala do užívání v červnu 2017.
Zdroj: autorská zpráva
Vložil: Petr Šmídek, 02.11.17
Návštěvnost: 4454 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Listopad 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.