Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
LOGIN  (permanent)
User:
Password:
Lost password?
New user registration
archiweb
NOVY fullbanner
SEARCH   in      
Náměstí Sametové Revoluce II. (9-16)
Ilusruje Peter Balhar, píše Tomáš Vích
Předchozí díly
N á m ě s t í  S a m e t o v é  R e v o l u c e  I. (1 - 8)
Následující díly
N á m ě s t í  S a m e t o v é  R e v o l u c e  III. (17 - 21)


  urbodrama / 2015 / Revue Beau!





o b s a h


expozice

1. Smrt, 2. Duch, 3. Život, 4. Revoluce!


kolize

5. Libeň, 6. Maršmeloun,

7. Florentinum, 8. Květinový dům



krize

9. Blanka a Nora, 10. Zácpa,

11. Brány města, 12. Vánoce


peripetie

13. U Zlatého prstenu, 14. Tančící dům,

15. Lávky na ostrovy a nad údolím, 16. Bublina Bubny




katarze

17. Bohorodička na pranýři, 18. Jako oko v hlavě,

19. Brundibár, 20. Kráska



epilog

21. Z noci den













k r i z e



  




(9.)       Blanka a Nora           
             

              Бланш и Нора

  

Jméno Blanka pochází z latinského slova "blancus",
což znamená čistá, neposkvrněná, bílá nebo bělavá.
Jméno Nora pochází z arabského jména Ellinor,
které se vykládá jako „Bůh je mé světlo”.

V parnem rozehřáté Literární kavárně v  Týnské pokračuje otevřený workshop, tentokrát k poslednímu známému aktuálnímu zářijovému termínu otevření tunelu Blanka.
Josef Pepa Průlom, taxikář a instalatér, už se nemůže dočkat: „Už aby Bláňu pustili. Letní zácpy na Letné jsou fakt hustý.“
Olin: „Tunel poskytne koloně chládek a stín, to je nesporná výhoda.“
Pepa: „To jistě, ale především se tím zkrátí cesta z Letňan na letiště Ruzyně z dnešní hodiny na polovinu.“
Vlaďka: „Tomu věříte?“
Káča: „Kdyby to byl Vnitřní Městský okruh, tak ano. Problém ale je, že touto červí dírou bude jezdit polovina tranzitu přes Prahu ve směru západ-východ, který dosud jezdí přes Barrandovský most a Radotín.“
Olin: „A Holešovičky definitivně zašpuntují.“
Ornello: „Blanka ale JE vnitřní okruh.“
Pepa: „Vnitřní nebo Vnější, koho to zajímá, díra je díra.“
Vlaďka: „Je to záhada, stavba za 21 miliard ve skutečnosti vyšla na 46, a bude zkolaudována v provizorním režimu.“
Pepa: „Co prosím? Ona je dvakrát dražší a není zkolaudovatelná?“
Káča: „Ano, slyšíte dobře, nesmí být puštěna do plného provozu dříve, než bude hotový Vnější severozápadní okruh, protože tranzitní dopravu sama nepojme.“
Ornello: „Ale dnes ještě nikdo neví kudy Vnější okruh povede. Stará trasa přes Suchdol a Chabry je řadu let soudně neprůchozí.“
Olin: „Prý je ještě jedna tajná Blanka za hranicí Prahy, jmenuje se Nora.“
Pepa: „To je mi legrace, vašnosto.“
„Pepo není, nebylo na ní vydané povolení, tak ji staví načerno, proto Nora.“
Vlaďka: „Vysvětluje se tím cena Blanky a čtyřleté zdržení.“
Pepa: „Nesmysl.“
Káča: „Člověk ze zoufalství snadno pomate se.“
Olin: „Vážně, je to překvapení k podzimní rovnodennosti.“
Pepa: „Blbost.“
Olin: „Bez Nory by Blanka prostě nebyla. Nejdříve musí být Vnější okruh, aby se tranzit nedostal na Hradčany a do nemocnice na Bulovce.“
Pepa: „Nemá povolení.“
Olin: „Proč myslíš, že se co rok mění primátoři? Politici sice nejsou zodpovědní za chyby svých předchůdců, ale zatím všichni z pudu sebezáchovy odešli, když se dozvěděli, jak se to má s Blankou a Norou.“
Ornello: „Propadali neudržitelným záchvatům smíchu. Bylo to nesnesitelné.“
Pepa: „Oline, nech toho, to není vtipné.“
„Chceš aby se Blanka otevřela?“
„Jasně, ale na toto ti neskočím.“
„Uvidíš, Pepo, ještě budeš za Noru rád. Bez ní by Blanka byla jen úkryt pro Blanické rytíře nebo chladící tank na pivo.“
„To paní primátorka, Oline, nedá.“
„Až se v září provalí, že kromě revize stavebních předpisů utajovala i  informace o Noře, podá demisi a další primátor se vší slávou a ohňostrojem otevře současně Vnitřní i Vnější díru.“
Vlaďka: „Územní plánování má svůj nenápadný půvab.“
Ornello: „Krizi zodpovědnosti střídá krize důvěry.“
Olin: „Světlem na konci tunelu je tunel. Kolik zbývá do kruhu? Investice do urychlovače částic umožní lidstvu přestup do vyšší kosmické dimenze.“
Pepa: „Do vyšší dimenze???“
Káča: „... ve Stromovce?“
Olin: „Bude to kvantový skok do stabilnější formy vědomí.“
Vlaďka: „Techniku nahradí biotika.“


 

Špatná zpráva pro řidiče. Parkoviště P+R v Praze se nezvětší.
Aktuálně.cz
, 13. 7. 2015


   


 

(10.)       Zácpa           
             
                Затор

 

Nejlepší doprava je žádná doprava.
 

Vlaďka dnes přichází ke stolu v Literární kavárně později a nese novinku: „Tak přátelé, na podzimní rovnodennost aktivisté a iniciativy očekávají blokádu Holešoviček.“
Ornello: „To je mazané, zablokují zároveň severojižní magistrálu a Blanku.“
Pepa: „A mají na to povolení?“
Olin: „Na kvantový skok se povolení nevydává.“
Pepa: „To bude ale masakr, my taxikáři jsme ozbrojení!“
Káča: „Zácpu bejzbolkou nepřeperete.“
Pepa: „Milá dámo, to bude výjimečný stav! Armáda, hasiči, dobrovolníci.“
Vlaďka: „Si, milý Pepo, nerozumíme. Říkám zácpa, VELKÁ ZÁCPA! Holešovičky kleknou, K.O., tam se žádný hasiči natož armáda nedostanou.“
Olin neztrácí smysl pro humor: „Leda by policie nasadila cyklojízdu. Ta by se mohla infiltrovat mezi stojící vozidla, kontrolovat jejich technický stav a vybírat pokuty za porušení zákazu zastavení.“
Pepa: „Luxusní Kocourkov, tak já uvíznu v zácpě a budu za to ještě platit pokutu?“
Olin: „Dva tisíce korun za bránění volnému průjezdu složkám integrovaného záchranného systému na místo nehody.“
Vlaďka: „Zácpa se bude jevit jako živelní katastrofa, řidiči budou pokuty od policie přeposílat pojišťovně k úhradě.“
Ornello: „Pojišťovny zažalují policii a bude z toho mezinárodní soud...“
Káča: „...který odhalí systémovou chybu dopravního skeletu Prahy...“
Olin: „..., že z tlustého do tenkého to nejde ani po dobrém ani po zlém.“
Vlaďka: „Po primátorce odstoupí ministr dopravy, ministryně místního rozvoje a ministr financí.“
Olin: „Dopravní zácpa vyvolá kvantový skok.“
Ornello: „V New Yorku je cesta autem do centra logický nesmysl. Ulice tam připomínají Chuang Che - Žlutou řeku, taxiky jsou druhem MHD.“
Olin zkoumavě hledí na Pepu: „Co na to ekolog-ekonom?“
„Tomu říkám taxikářský ráj.“
Káča: „Praha má oproti světovým metropolím jednu zásadní nevýhodu, která se jí vymstí. Pro kvantitativní přestup z aut na MHD Pražákům chybí dvacet tisíc parkovacích míst P+R na železnici a metru. Za čtyřicet miliard, co stála Blanka, by mohlo v Praze být sto tisíc parkovacích míst P+R nebo stejný počet aut ke sdílení. Lusknutím prstu by automobil nahradila chůze.“
Vlaďka: „Zapisuji si, P+W, PARK + WALK.“
Pepa: „To jsou jen ty vaše bláznivé cyklofašistické kecy.“
Olin: „Tak se rozhodni, ráj nebo kecy?“
„Rajské kecy.“

Praha dostala na podzimní rovnodennost nečekanou sprchu. Totální řetězová zácpa čtvrtý den blokuje veškerý pohyb po městě. Všechny ulice do posledního metru jsou neprodyšně zaplněné auty, je to akutní zánět dopravních cest. Dramatické předpovědi aktivistů k otevření Blanky se splnily na tisíc procent. Došlo k řetězové zácpě, kdy se auta nezadržitelně vlastní setrvačností nalisovala jedno na druhé. Lidé jsou v autech uvězněni jak sardinky v konzervách. Ti co přežili, čekají na vysvobození. Jsou tisíce raněných a stovky mrtvých. Nemocnice jsou plné. Osmdesát procent aut je nepojízdných. Nové Město je postiženo nejvíce, auta jsou ve dvou až třech vrstvách na sobě a na I. P. Pavlova dosahují hromady vraků až do třetího patra domů. Je to pohroma jak zemětřesení. A aby toho nebylo málo, nepojízdná auta jsou rabovaná a slouží lidem bez domova jako dočasná obydlí.
Pepa: „Jahve, ty to vidíš! Audina moje taxikářská je na placku. To je konec, konec, konec...!“
Ornello: „Pepo, kamaráde, ještě že jsi neseděl uvnitř! To je hrůza, to je TOTÁLNÍ ZÁCPA!“
Olin: „Upřímnou soustrast, Pepo.“
Káča: „Chtěli jsme město krátkých vzdáleností a teď ho máme. Zbývá nám už jen chůze a cyklistika.“
Vlaďka: „Život začíná!“ 
 



Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká!


 


 

(11.)       Brány města           
             
               
Ворота города



Tehdy řekl Bůh Noemovi:
Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, tví synové a jejich ženy!
Vyveď živočichy, kteří jsou s tebou, ať se v hojnosti rozplozují na zemi,
rostou a množí se!“


O potopě světa, Ivan Olbracht, 1939
 

Tato kapitola bude mít nezvykle technický charakter. Je třeba rekapitulovat složitou situaci po zácpě města, kdy se vše převrátilo vzhůru nohama. Vlaďka, Káča, Ornello, Olin a Pepa přerušili studium i své kavárenské schůzky a věnují se aktuálním existenčním problémům za výjimečného stavu.

Lidé si už v uzavřeném prostoru města pro panickou hrůzu do svých vozidel nesednou a hromadně se jich zbavují jak Němci trabantů v roce 1989. Po pražských výpadovkách najíždí vyprošťovací technika a non-stop odklízí čtyři sta tisíc do sebe zaklesnutých a pomačkaných aut. Vytčeným cílem je město uklidit do Vánoc. Krizový štáb rozhodl, že sto padesát tisíc aut, která nepoškozená přežila řetězovou zácpu, ale jsou ve vnitřním městě už nepoužitelná, mají být shromážděna do nových parkovacích věží na stanicích metra, na nádražích a na výpadovkách na hranici města. Auta jsou podle nového Silničního zákona v péči Ředitelství silnic a dálnic a jsou součástí dopravní sítě stejně jako povrch vozovek, svodidla či veřejné osvětlení. Parlament odhlasoval, že jsou veřejná a určená k příměstské dopravě do satelitů a k individuální dálkové dopravě.

Vznik řetězové zácpy netušených rozměrů staví na hlavu všechny dosavadní vize dopravy. Praha si zvyká na nové status quo, kdy se ze dne na den mávnutím kouzelného proutku stala největším městem na světě bez aut. Jako Benátky, ale dvacetkrát větší. Lidé jezdí z bezpečnostních důvodů jen vlaky a tramvajemi, jak před sto lety. Městská hromadná doprava sílí a vzkvétá. Lidé objevují krásu vzpřímené chůze, zhluboka dýchají čerstvý vzduch a kochají se východy slunce. Všechny překvapil zapomenutý noční klid. Památková rezervace se nadechla a mění se po zásluze na vládní čtvrť a oázu škol a kultury. Nadnárodní řetězce nákupních center závislých na individuální automobilové dopravě krachují a lokální ekonomika ze svého bahnitého dna letité krize skokově kvete. Zejména pro střední třídu je život bez auta současně společenskou ztrátou i výzvou. Lidé našli v pudu sebezáchovy nový, a nutno zdůraznit, zdravý způsob životní náplně. Místo aby své úspory investovali jako daňové úniky do luxusních SUV a limuzín, věnují se obnově chátrajících nemovitostí a budují z nich lokální podniky všeho druhu. Od pekáren, přes krejčovství a truhlárny po montovny IT techniky. Lidé ze satelitů se vrací do poloprázdného města. Ti, co stihli na předměstí již zdomácnět, uvolněné haciendy adaptují na obecní služby.

Než plánované věže projdou stavebním řízením a stavbou, uplyne rok plný reorganizací a regenerace života. Parkovací věže lidmi vtipně přejmenované na „holubníky“ jsou novými bránami Prahy. Sto věží pro sto padesát tisíc vozidel je novým symbolem města. Praha naše milovaná, zlatá, stověžatá!




Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až přijde tma

Beránku náš, na nebesích
neopouštěj nás, až začnem se bát, bát
Haleluja, haleluja, haleluja, haleluja

Půlnoční, Alois Nebel, Umakart & Václav Neckář


 


 

(12.)       Vánoce           
             
               
Рождество

   

Letní roje vos přinesly bohatou sněhovou nadílku.
 

Jsou Vánoce a výjimečný stav trvá. Finální součet lidských obětí dosáhl počtu 1832. Při vlastní katastrofě zemřelo 910 lidí, což je rok narození Boleslava I. zvaného Ukrutný. Ostatní zahynuli při sebevražedném amoku způsobeném ztrátou svého plechového miláčka. Když armáda odklidila nakupené vrakoviště, lidé vysadili na zrušené magistrále od Štvanice k Muzeu 1832 ovocných stromů a těší se na jaro až rozkvetou. S láskou vzpomínají na prvního zakladatele pražských sadů, na hraběte Karla Chotka, který je tu na zrušených mariánských hradbách za přispění občanů vysadil roku 1832. Lidé chtějí živé město, ne to staré, které zkolabovalo. Veřejný život se probudil, všechno zlé je k něčemu dobré, náhoda neexistuje.

Literární kavárna praská ve švech. Všichni si za poslední tři měsíce sáhli na dno a teď si o překot líčí zážitky. Krizová situace spojila naše milé studenty i fyzicky. Ve vypjatých situacích se Vlaďka sblížila s Ornellem a Káča s Olinem. Vrkají jak holoubci, radost pohledět, láska jim otevřela všechny čakry, nápady z nich tryskají jak z horského pramenu.

Vlaďka: „Ornello ty můj kučeravý, víš že jsem s tebou zažila nejhezčí chvíle svého života? Stal se zázrak. Bůh se vrátil po čtyřech stoletích náboženské averze do pražských rodin. Kostely jsou plné nových věřících. Lidé se radují a objevují vzájemné výhody a nevýhody zapomenuté pospolitosti a mantinely vzájemnosti. Otevřeli svá srdce a mozky. Lidé odhodili nablýskaná brnění svých karosérií a vstoupili do nového časoprostoru. Praha vyrůstá z puberty. Stává se krok sun krok prototypem zdravého města. Demografický efekt dopravní pohromy je fantastický. Počet těhotných maminek roste každým dnem a každou nocí.“
Ornello: „Vladěnko, ty to umíš skvěle shrnout, ty bys měla být primátorkou!“
Vlaďka: „Pro tebe všecko, ty můj Brundibáre...“
Káča: „Pamatujete si, holoubkové, jak jsme tady u tohoto stolu v létě diskutovali náš společný projekt „Náměstí Sametové Revoluce“?
Olin: „Asi jsme ji, Káťo, přivolali.“
Káča: „Že ano! Město je probuzené, rozorané a čeká na jarní setbu.“
Ornello: „Včera jsme s Vlaďkou na Malostranském náměstí viděli obnovený pomník Ernesta Denise. Místo parkoviště pomník. Krizový štáb jej nadělil občanům pod stromeček.“
Vlaďka: „Ještě dnes jsem z něj dojatá, Praha musela být úžasné město, než ji auta zničila.“
Olin: „Byl by to pěkný zvyk vždy na Vánoce obnovit nějaký starý pomník nebo kašnu.“
Káča: „Bez rozpomínání není pokrok. Město je v troskách a my teď a tady sepíšeme, co je třeba změnit. Výjimečný stav nebude věčně. Vlaďka, až bude ve volbách kandidovat na primátorku, jak před chvílí slíbila, bude mít nejlepší volební program a to by v tom byl čert, aby s ním nevyhrála.“
Ornello: „Volím stranu P.S. - PŘIROZENÝ SVĚT, volím Vladěnu Novákovou!“
Olin: „Krásná Vlaďka je, chytrá taky, projev jí můžeme všichni jen závidět, mně se to líbí. Ale uvědomujete si, že jsme z vize Náměstí Sametové Revoluce přešli rovnou na vizi celého města? Vy děcka nemáte malé cíle.“
Vlaďka: „Díky za podporu, držme si palce. Pro začátek stačí hlavní hesla, hezky česky „break pointy“ zdravého a krásného města. To dáme spolu na papír raz dva.“
Olin se pitvoří: „Jedna, dvě, Pepa jde, nese pytel mouky, máma se raduje, že bude péct vdolky.“
Káča: „Ahoj Pepo, vítej u stolu, co nového v taxislužbě?
Pepa: „Audi je ve šrotu, dostal jsem za něj deset tisíc.“
Olin: „Co si počneš?“
Pepa: „Nová doba přináší netušené výzvy. Nabídli mi, abych vstoupil do Dopravního podniku hl.m. Prahy. Od neděle jezdím tramvají číslo 3 jak D. Taxis Tramway.“



As I write this letter
Send my love to you
Remember that I'll always
Be in love with you.

I'll be coming home again to you, love
And till the day I do, love
P.S. I love you, you you you
I love you.

P.S. I Love You , Paul McCartney, 1962





p e r i p e t i e



 



(13.)       U Zlatého prstenu           
             
               
The Golden Ring


Svítá,
den se otevírá,
země dýchá,
příroda říká:
dobrý den!
 

Kolaps města po svém děsivém vyvrcholení přináší úlevu jak po horečce. Naši hrdinové začínají hledat inspiraci pro založení krásného a zdravého města.

Vlaďka: „Kdo má první vizi města?“
Pepa: „To jsem na vás zvědav.“
Ornello: „Při studiu historie Prahy jsem narazil na jednu zajímavost. Myslím, že by pro naši inspiraci mohla být první klíč. Je to rébus. Tady v Literární kavárně v Týnské, v domě U Zlatého prstenu, se traduje stará pověst. Před několika staletími byl na popravčím lešení na Staroměstském náměstí sťat velmistr pronásledovaného řádu templářů. Velmistr v hrobě v znesvěcené zemi však neměl pokoje a drže si v podpaží uťatou hlavu projížděl se na koni městem. Když tudy jednou jel maje ukrutnou žízeň, vstoupil do krčmy. Poručil si pivo, přiložil džbán k ústům a pil mocnými doušky. Pivo však jeho hlavou protékalo na podlahu. Poručil si ještě několik džbánků, ale stále ne a ne žízeň uhasit. Sličná krčmářova dcera mu poradila, aby si hlavu nasadil na krk a pak pil. A stalo se, že templář svoji žízeň konečně uhasil. I sundal si zlatý prsten s nádherným drahokamem a s vřelými díky jej daroval krčmářově dceři. Ona a její otec se stali náramnými boháči a na památku této šťastné události nechali nad vchod domu vsadit velký zlatý prsten jako domovní znamení.“
Olin: „Z toho plyne ponaučení, že chceme-li pít, je třeba mít hlavu na správném místě.“
Káča: „A druhé poučení je, že když se ve správnou dobu na správném místě stane správná věc, z čista jasna tam vytryskne ze země genius loci jak pramen živé vody.“
Vlaďka: „Paráda! A ti, co z pramenu chodí pít, uhasí svou žízeň po životě.“
Olin: „Mají-li ovšem hlavu na svém místě.“

Káča: „Víte, kdo naši literární kavárnu jako součást Galerie hlavního města Prahy navrhl a postavil? Ono se to moc neví, byl to nejznámější pražský architekt Vlado Milunić.“
Olin: „Nejznámější a řevnivými architekty díky tomu i nejopovrhovanější. Nemohou mu zapomenout, že za posledních 20 let postavil s Frankem Gehrym jediný pražský světoznámý dům.“
Vlaďka: „Koho to vidí moje oči! Hle, na baru stojí náš pan architekt Vlado Milunić a Martinu Horáčkovi, známému historikovi umění, zrovna žehrá na svůj krutý osud zavržené superhvězdy. Vlado, Martine, jak se daří? Pojďte k nám a poraďte nám!“
Vlado Milunić: „Právě jdu z rozhlasu, a chca nechca vám musím zopakovat: je něco shnilého v tomto městě! Jak říkal Ludvík Vaculík, trh má zlú povahu, je nenasytný, sobecký a nevzdělaný.“
Káča: „Ano, to se potvrdilo, město díky neviditelné ruce trhu zkolabovalo. Jak se vám Vlado povedlo postavit tuto naši oblíbenou kavárnu?“
Vlado: „Dům U Zlatého prstenu jsem dělal současně se stavbou Tančícího domu a s Hvězdou na Petřinách a ateliér jsem měl za rohem v Celetné v Hrzánském paláci od Alliprandiho.“
Káča: „Úžasná 90. léta...“
Vlado: „No ano, podobnou rekonstrukci, rockový klub Radost FX jsem dělal hned po Sametu v Bělehradské. Rekonstrukce Zlatého prstenu na Galerii hlavního města Prahy se mi líbila, připomínala mi Galerii Uffizi ve Florencii. Ta byla také původně obytným palácem a návštěvníci jsou s uměním v příjemných intimních prostorech pokojů a ne ve velkých ratejnách jako v Louvru. Pamatuji si tu na provozovnu Pražské stavební obnovy pro Ungelt a na šílený bordel a na rozpojený dešťový svod, ze kterého tekla voda do suterénu. A, to byl další šok, v přízemí v největší nádherné místnosti se štukovým stropem byla hnusná trafostanice. Náš hlavní husarský kousek byl, že jsme ji přemístili do suterénu. Udělal jsem nová vstupní vrata, obnovil zazděná okna, nad vstupem jsem plánoval kinetickou plastiku s nápisem galerie, kterou mi blbí památkáři nepovolili. Tady na dvoře jsem udělal nové pavlače a eliptická okna na schodišti, aby bylo možné z prostoru galerie vyjít ven a z výšky sledovat, co se děje dole na kavárenském dvoře, kde se mohou v klidu pořádat přednášky, koncerty a výstavy aniž by někoho rušily.“
Vlaďka: „Vida, co vše by se dalo. Dnes lidi ani neví, že jsou v galerii nebo naopak, že ve dvoře je kavárna.“
Vlado: „Škoda, že tu chybí navrhované popínavky jak je zvykem ve Florencii, dvůr domu by získal malebné kouzlo a intimitu. Také se uvažovalo, že na půdě bude dětský koutek, kde se budou děti pokoušet o malby a sochy. A o vstupní hale jsem měl jinou představu...“
Káča: „To jsou všechno důležité informace, jak chytře a s citem jste to dělal. Ve srovnání s tím, jak současný Sbor expertů pro památkovou péči nechal neznámému investorovi vybourat dům U Sixtů v Celetné kvůli investici do ixtého zbytečného hotelu.“
Olin: „Je to na hovno. Co v Praze staletí pomalu rostlo jak korálový útes, je dnes díky neschopnosti rozvrácené dvoukolejné památkové péče v sekundě nenávratně pryč. Velké peníze ve špatných rukou přináší velké neštěstí.“

Vlaďka: „Vlado, ještě vás napadá nějaká důležitá drobnost, která se U prstenu nedotáhla?“
Vlado: „Ano..., jde o kovanou mříž nad hlavním vchodem od Týnského chrámu. Je nedodělaná.“
Ornello: „Co jí schází?“
Vlado: „Nad vchodem chybí mimo jiné figurky milenců. Sám jsem je vymodeloval, ale kovář na ně tehdy pro samé peníze zapomněl. Víte, jen lidská láska umí spojit věc, místo a čas a dát zlatému prstenu smysl. Jen přirozený život probudí dřímajícího genia loci.“
Káča: „Vida, jak prosté.“
Ornello: „Život může genia loci probudit, ale co když se život s duchem místa míjí? Praha nikdy nebyla živější než dnes, je tu spousta lidí, cizinců, turistů - a přesto, jako by se duch města vytrácel. Christian Norberg-Schulz psal o geniu loci staré Prahy, ale kde je genius Prahy 2015?“
Martin Horáček: „Genius loci není nějaký duch-strašidlo. Jeho charakter nezávisí jen na tom, jak místo vypadá, jestli je kopcovité, zalesněné, stinné nebo slunné. Jde o to, jaký k němu mají vztah jeho obyvatelé, jak se chovají, co hledají, co očekávají, jak moc ho mají rádi.“

Olin: „Láska a slunce nad hlavou, oslava života, to je radost.“
Pepa: „No ty vole...“
Ornello: „Tady se nám klube vize přirozeného světa jedna báseň.“
Káča: „Píšu vizi probuzeného města číslo jedna.“


I.  Zdraví lidé si s láskou staví příjemné domy a z nich přirozeně roste krásné město





Noc je mladá, Tančírna volá!

 


 

(14.)       Tančící dům           
             
               
The Dancing House


Pejsku náš, co děláš,
žes tak vesel stále?
Řek' bych vám, nevím sám.
Hop! a skákal dále.

Vlaďka: „Mám ale obavu, že ne každý Design of the future musí být krásný.“
Ornello: „To víš, každá doba má své ideály a ne všechny jsou krásné. Sloh doby developerské milující nadprodukci metrů krychlových, reprezentují ošklivé karteziánské krychle.“
Vlaďka: „A naše doba probuzeného města má jaký sloh?“
Ornello: „Jediný český světoznámý dům po Sametu je Tančící dům.“
Káča: „Komerční architekti se na něj rádi odvolávají nebo na něj žárlí či ho ignorují, nebo vše najednou.“
Olin: „Je to záhada.“
Pepa: „Žádná záhada, rána do černého je to!“
Vlaďka: „Martine, vy jste historik architektury, v čem to vězí?“
Martin Horáček: „V knize Za krásnější svět jsem psal, že se podařilo vyjádřit symboliku osvobození z totality, politické i estetické. Nárožní dvouvěží bez problémů pointuje uliční i dálkové pohledy. Gehryho internacionální skulpturální zkušenost se díky Vladovi přizpůsobila místnímu kontextu křižovatky, náměstí, mostu a Vltavě v dialogu statický-dynamický. Tančící dům (1992-1996) vyvolal po velmi dlouhé době zájem lidí, uspokojil avantgardisty i tradicionalisty, ale odhalil i limity domácí produkce. V tom je jeho síla a kámen úrazu.“
Káča: „Co myslíte, že tomuto unikátnímu světovému úspěchu pomohlo?“
Martin: „Christopher Alexander by řekl, že existující živá centra podporují vznik nového živého centra vyššího řádu. Kontext je mimořádně příznivý pro vznik nové kvality. Vše ještě umocňoval silný příběh Václava Havla. Samozřejmě i příznivé předpoklady by byly na nic, kdyby chyběli nadaní autoři a kultivovaný stavebník. Jak to Vlado vůbec všechno bylo?“

Vlado: „Příběh Tančícího domu začal v hluboké totalitě. Byla to dlouhá řada neuvěřitelných náhod. Čirou náhodou jsem bydlel v sousedním domě, který vlastnila Havlova rodina. V roce 1986 mě Václav Havel poprosil, abych udělal návrh rozdělení bytu pro něj a jeho bratra Ivana. Vzhledem k tomu, že Václav byl tenkrát považován za nepřítele státu číslo jedna, úprava bytu probíhala za dozoru státní policie. Já jsem to při návrhu okomentoval tak, že jsem mu jeho obývák od pracovny oddělil mříží a za ni jsem udělal skromné vězeňské lůžko, aby neměl takový šoky z toho, jak často střídal pobyt domácí s vězeňským. Při úpravě bytu přišla řeč i na sousední vybombardované nároží. Dohodli jsme se s Václavem, že by bylo hezké, kdyby tam byl dům plný kultury. No a pak se stala neuvěřitelná věc, Sametová revoluce, a Václav se z nepřítele státu číslo jedna stal jeho prezidentem. Dům se restitucí vrátil rodině a v rámci těchto jednání za Havlem přišel ředitel OPBH, před kterým se Václav zmínil, že jsme spolu mluvili o rohovém domě plném kultury. Ředitel OPBH mi pak ještě do státního podniku poslal objednávku na dům.“
Martin: „Tančící dům představuje přelom v dějinách architektury. Frank Gehry, nejvýraznější architektonická hvězda posledních dekád, v něm dospěl ke svému charakteristickému stylu. Gehry je dnes jeden z mála architektů, který prodává v první řadě svůj styl. Což má i svá »ale«. Klient zaručeně dostane originální »Umění« a turisté vzrušující zážitek, který je však do značné míry postavený na kontrastu s okolím a každodenní zkušeností s architekturou. Naopak Tančící dům plní standardní městskou funkci a není solitérní atrakcí jako jiné Gehryho stavby, třeba Guggenheim v Bilbau nebo Louis Vuitton v Paříži. Obohacuje nejen dějiny architektury, ale i slohový vývoj Prahy, aniž by přebíjel starší dominanty velikostí nebo prvoplánově extravagantním tvarem, což byl případ nešťastného projektu knihovny od Jana Kaplického.“
Vlado: „Martine, nešlo mi ale jen o kontext, chtěl jsem, aby dům reflektoval úžasnou atmosféru Sametové revoluce, kdy se část staticky strnulé společnosti vydala do světa změn. Začal jsem návrhy: dům jako revoluční děvče, dům plný energie, který praská jako fazolový lusk a z něho tečou národní barvy, nebo modro-bílo-červený dům, který dělá striptýz a spodní červená část jsou spadlé kalhoty nebo opona se symboly totality, které se poroučí. Pak to vše skončilo návrhem domu ze dvou částí, statické a dynamické, jin a jang, minus a plus, kdy se od hlavní hmoty v horní části budovy nad křižovatku vyklonila velká terasa. Chtěl jsem, aby to bylo podobné tomu, co jsme zažívali.“

Káča: „Jak jste se s Gehrym byli schopni shodnout, to asi nebylo jednoduché?“
Olin: „Gehry je Fred Astaire - divoká kočka architektury!"
Vlado: „Frank byl pro mne zjevení, když viděl moje úvodní skici a projekt s modelem, hned pochopil, o co mi jde, a řekl, že mě sice nezná, ale že bychom to mohli spolu zkusit. Takto začala naše transoceánská spolupráce. Normálně jsme se do sebe postupně zamilovali. Vlastně jsem, pokud vím, jeho jediný spoluautor. Můžu vám ukázat naše milostné dopisy a souhlas se spoluautorstvím.“
Vlaďka: „To je úžasný a záviděníhodný příběh.“
Vlado: „Ano, je to neuvěřitelné. Společně jsme udělali důkladnou analýzu kontextu, na který jsme cestou dlouhé řady modelů reagovali tvarem našeho domu. Gehry přidal dvojakost tance muže a ženy nad koncem totality. Frank je polský Žid a ani v Americe neztratil cit pro evropská měřítka a byl strašně rád, že jsme ho ke spolupráci v Praze vyzvali. A abych nezapomněl, další klíčovou osobou příběhu je Pavel Koch, který zastupoval holandského investora a byl to on, kdo mi schválil Franka, se kterým jsme překonali velmi negativní reakce ze všech možných stran na můj první návrh domu z roku 1990.“
Olin: „Tančící dům za 360 milionů loni koupil bankéř Skala, jak spolu vycházíte?“
Vlado: „Velmi mě to mrzí, Skala naší transoceánskou lovestory s Frankem zredukoval na pouhý kšeft a ke mně, který jsem celý příběh domu zahájil, se zachoval neskutečně trapně: nenasytně, sobecky a nevzdělaně, tak jak to o „trhu“ říkal Ludvík Vaculík!“
Káča: „Vexláci žijí z těch, kdo něco umí.“
Vlaďka: „Kde jinde se něco srovnatelného s Tančícím domem v posledních letech povedlo?“
Vlado: „Mám za to, že podobnou kauzu výborně vyřešil Láďa Lábus u rekonstrukce Langhansu mezi Vodičkovou a Františkánskou zahradou a také u Edisonu v Jeruzalémské.“
Martin: „Architekti a teoretikové dnes rádi mluví o kontextuálnosti, tlumočení tradičních forem do soudobého jazyka nebo o kritickém regionalismu, ale často vidíme rozpor mezi krásnými slovy a nedostatkem citu a talentu. Schválně, projděte se po Praze a prohlédněte si budovy od architektů, kteří Tančící dům přehlížejí nebo kritizují.“
Pepa: „Pánové, já jsem jen tramvaják instalatér, ale jestli se mi za posledních padesát let něco líbí, tak je to vysílač na Ještědu a Tančící dům.“
Olin: „Ty vole, ty se holíš Occamovou břitvou!“
Ornello: „Bingo, obě stavby jsou úžasně zapojené do kontextu a přitom jsou unikátní.“
Káča: „Zapisuji druhou vizi slohu probuzeného města."
 

II.  Krása je zapojená originalita





Lávku viděti, přemožení menší nejistoty značí.

Přes most jíti, štěstí v lásce i v podnikání.
Snář


 




(15.)       Lávky na ostrovy a nad údolím

                Walkways on the islands and over the valley



Chodec je lubrikant dopravního systému
Rob Methorst
 

Káča: „Moderní město kromě své otravnosti a bezvýznamnosti vybouchlo na autech. Z toho plyne, že přirozené město by mělo svou mobilitu řešit nějakým moudřejším způsobem.“
Pepa: „Tramvaje jsou nejlepší. Nová okružní „O-line“ spojuje sto městských P+R brán. Olinkou z Dejvic do Bohnic to dáte za deset minut.“
Olin: „Olinka je fajn na dlouhé vzdálenosti, ale co město krátkých vzdáleností?“
Vlaďka: „Praha je kopcovitá a od severu k jihu ji přetíná Vltava s ostrovy a řada strmých údolí je i pro cyklistu oříškem.“
Vlado Milunić: „Chodím s projektem tří pěších lávek na Střelecký ostrov propojujících nepropojené léta po úřadech. Zatím marně. Ani na metropolitní Ozvučné desce o nich nechtěli slyšet.“
Ornello: „To zní jak příběh zeměměřiče z Kafkova Zámku.“
Vlado: „Tak nějak. Praha má v samotném centru na Vltavě krásné ostrovy, ale jsou obtížně přístupné, natož aby byly spolu vzájemně propojené. Například Střelecký ostrov je z obou břehů řeky přístupný pouze z Mostu Legií. Třemi lehkými zavěšenými pěšími lávkami podobné konstrukce, jak to dělají indiáni z lian, spojuji ostrov Žofín první lávkou se Střeleckým ostrovem a dále druhou lávkou s Dětským ostrovem a nad zdymadlem až na smíchovský břeh. Po procházce od jihu na sever celým ostrovem se třetí lávkou z jeho severní části dostanu nad Vltavou na Kampu. Ostrovy se vzájemným spojením probudí k životu.“
Káča: „Pravý břeh centra nemá žádné parky. Lávky na ostrovy by tu vadu na kráse jednoduše vyřešily. Vznikne tím úplně nová ekologická kvalita a nejlepší je, že se zkrátí pěší cesty mezi oběma břehy o desítky minut.“
Vlado: „Podobně jsem se studenty na fakultě řešil propojení břehů u Železničního mostu přes Císařskou louku. Tři lávky by dle odhadu stály asi sto milionů a za Trojský most, který stál 1,3 miliardy, by šlo postavit po Praze třináct trojlávek.“
Káča: „Co zvládne Olinka na obvodu, přinesou lávky v centru.“
Vlado: „Mám ještě něco: nad hradním Jelením příkopem od Opyše a Daliborky k Belvederu navrhuji v korunách stromů dvě ocelové skřížené lávky.“
Ornello: „V korunách stromů? Myslíte tree top walk? Ty znám z Austrálie, je to jak když vám na ramenou sedí bílí ptáci.“
Vlado: „A nejen to, pěší lávky nejkratší trasou spojí Dejvice s Hradem a Malou Stranou a současně návštěvníkům Hradu propojí východní prohlídkový okruh. Navrhuji dvě lávky křížem nad sebou a vzájemně propojené schodištěm. Lávky na úrovni Belvederu dlouhé 100 metrů překonávají 40-ti metrovou výšku nad dnem Jeleního příkopu. V korunách stromů jsou na každé lávce dvě vyhlídkové plošiny, tak aby postávající nepřekáželi rychlým chodcům. S lávkami jsem narazil u hlavní památkářky Hradu, která mi řekla, že se jí lávky jako takové líbí, ale že je v areálu Hradu nechce...! Velmi by věci pomohlo, kdyby náhodou prezident svou osobní intervencí pomohl lávky interpretovat jako návod, jak obrazně překonat propastné názorové rozdíly. Podobně to dělávali i Masaryk a Havel.“
Olin: „Milenci na rande místo na Petřín budou chodit krmit hrdličky na Jelení lávky.“
Vlado: „Praha musí být pro lidi průchozí.“
Martin Horáček: „A co propojení mezi centrem a městem za magistrálou? Cesta z autobusového nádraží na Florenci kamkoli je hrozná. Jen pochopit kudy jít, abyste neskončili ve zdi či slepé ulici! Na rozdíl od Hradu by vás tu neomezovala ochrana cenného historického obrazu města.“
Vlaďka: „Hrad vyžaduje nadhled. Jelení lávky by toho byly famózním obrazem.“
Olin: „Mám čerstvou zprávu z krizového štábu. Díky konci autodopravy v Praze už není magistrála potřeba a půjde celá i se všemi podchody do kytek. Všechny dnešní parky budou spojeny do jednoho velkého Lesoparku Pradědů. Pietních 1832 hrušní vysazených na památku dopravní katastrofy bude tvořit čtyřřadou Chotkovu alej od Štvanice k Muzeu. Apropo, hádanka, znáte jména vašich čtyř pradědečků?“
Ornello: „Těšen, Vrchlický, Rieger a Čelakovský.“
Pepa: „Ty jsi Pražskej démon!“
Káča: „Muhehe, a píši třetí obrozeneckou vizi:“
 

III.  Praha pro chodce

Vlaďka: „Summa summarum:“
 

P R A H A   P Ř I R O Z E N Á
=
P Ř Í J E M N Á     +     O R I G I N Á L N Í     +     P R Ů C H O Z Í
=
P R A H A   S A M E T O V Á




Vítězstvím bude hlavně

Dobře do dálky vidět
Všecko vidět
Zblízka
A vše aby mělo nové jméno

Guillaume Apollinaire





(16.)       Bublina Bubny

                Bubny housing bubble


Májový déšť

bubnuje na deštníky

šeříky voní
krkavci krákají
svá varování

Druhá realitní bublina může skončit jen ještě hůře, než ta první.
The Guardian, 2.12. 2013

Jaro před volbami. Klíčovou otázkou je, zda začít stavět novou čtvrť, tzv. Bubny mezi Letnou a Holešovicemi. Developeři se stali aktivisty, aktivisté developery, černá je bílá, chaos jak při zlaté horečce. Magistrát mění bubenské nádraží na Památník Ticha, Bránu nenávratna. Plány kreslí soukromé kanceláře vysokých městských úředníků. Na Bubny byly za poslední desetiletí zpracovány desítky urbanistických studií, které ale měly jedno společné, probíhaly v tichu bez participace občanů a bez připomínkových řízení. Chybí závazné regulační plány, dohoda a shoda. Najatí umělci s politiky Bubnují pro Bubny a rituálně iniciují první dům nové čtvrti, nechávají se fotit a pronášejí projevy jak černí andělé. Naši „Přirození“, kandidáti za stranu „PŘIROZENÝ SVĚT“, díky Bohu ví, že plánované nové Bubny jsou realitní bublina 2.0.

Pepa: „Na Rohanském ostrově se utratilo pět miliard za nová stavení a skoro nikdo tam nebydlí ani nepracuje, z těch hradů jde strach.“
Káča: „Praha je vylidněná a přitom se tu staví jak o závod, úplné hrnečku vař.“
Olin: „Hrnečku dost!“
Ornello: „Hrneček má ulomené ouško.“
Káča: „Hrneček se odstěhoval do daňového ráje v Karibiku.“
Kandidátka na primátorku Vlaďka Nováková zvedá svůj hlas: „Černé investice zabíjí město a my Město duchů nechceme! OIX !“
Od baru se ozve Marek Moucha, starý známý, chlupatý svalovec developer kybernetik v růžové košili: „Jak vás poslouchám, vy Přirození svobodu podnikání moc nectíte?“
Káča: „Koho to sem čerti ženou? Památník Ticha Bubny, to je Moucho váš nápad?“
Moucha skromě: „Můj..., ale to je přece naše společná povinnost důstojně uctít památku mrtvých židů, našich spoluobčanů.“
Pepa, tramvaják a poslední karlínský žid: „Památník Ticha na nádraží je nám platný, vašnosto, jak mrtvému zimník. Židovské město pražské je prázdné stejně jak zdejší synagogy. Zástupy opilých turistů sem život nevrátí. Na Josefově je prázdných 333 = tři prdele domů s byty pro tisíce lidí. Po židech tu zbyly na chodnících před prázdnými domy spekulantů jen Stolpersteiny, pamětní dlažební kostky se jmény zabitých.“
Ornello: „Moucho, víte, co je permanentní revoluce? Historie se věčně opakuje, kapitalista bojuje s komunismem, komunista s fašismem, fašista s aristokracií, aristokrat s církví, kněz s pohanstvím, čarodějnice zaříkává nemocné, malomocný bojuje se smrtí. Sečteno a podtrženo, živé myšlenky nahrazují neživé, které ztratily smysl.“
Vlaďka: „My demokraté dnes bojujeme s přežitým kapitalismem.“
Olin: „Neekonomičnost ekonomů je globální pohroma. Bankovní investice do měst duchů po celém světě jsou neomluvitelným selháním inteligence.“
Káča: „Moucho, viděl jste film Fishead - Ryba smrdí od hlavy? Vřele doporučuji.“
Moucha: „Neviděl. Jste mne zaskočili. Co navrhujete?“
Vlaďka: „Nebrat otupující antidepresiva. Deportovaní židé byli živí lidé z masa a kostí. Jejich památku nejlépe uctíme, když budou zdravé a živé jejich domy, kde žili. Po Dopravní revoluci nás čeká Svíčková revoluce.“
Pepa: „Svíčková se šesti? To je mi povědomé...“
Vlaďka: „...si ji představte: v noci v oknech lidé zapálí svíčky. Všude, kde je tma, lze obydlet prázdné byty. Až se mrtvé údy domů a ulic prokrví a okna rozsvítí životem, Praha se probudí jak Šípková Růženka.“
Pepa: „Aha, Chanuka, Svátek světel."
Ornello: „A přijde čas na místo krychlí stavět přirozeně krásné domy.“
Káča: „Pro živé...!“





Je pozdní večer – první máj –
večerní máj – je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“

Máj, Karel Hynek Mácha, 1836



 

p o k r a č o v á n í


16.08.15 19:30
Attendance: 9643 readers
Share: 
Send link to this page by email
Your name Your e-mail address
Message
Addresses  (comma separated)
Comments
Subject Author Date
Peter Balhar je stále lepší! Tomáš Vích 24.08.15 10:40
...doprava... Zdeněk Skála 26.08.15 09:25
druhá varianta Zdeněk Skála 26.08.15 09:56
doprava doleva Tomáš Vích 26.08.15 10:05
11. Brány města Tomáš Vích 31.08.15 08:17
Centrální blues Zdeněk Skála 31.08.15 09:29
re Tomáš Vích 31.08.15 09:44
12. Vánoce Tomáš Vích 07.09.15 09:18
...láska na krájení... Zdeněk Skála 07.09.15 17:14
...báj... Vích 07.09.15 17:26
13. U Zlatého prstenu Tomáš Vích 20.09.15 22:39
...po krizi... Zdeněk Skála 21.09.15 09:35
...voda... Tomáš Vích 21.09.15 10:53
...re. voda... Zdeněk Skála 22.09.15 10:05
No jasně, Tomáš Vích 23.09.15 18:39
Elent Šumilů Tomáš Vích 25.09.15 10:12
...v dialogu statický - dynamický... Zdeněk Skála 29.09.15 09:55
14. Tančící dům Tomáš Vích 03.10.15 08:07
15. Lávky na ostrovy a nad údolím Tomáš Vích 13.10.15 00:36
...ze snáře AO... Zdeněk Skála 14.10.15 11:51
Viděti na lávce tančiti Psohlavce Tomáš Vích 14.10.15 12:40
...občas si připadám... Zdeněk Skála 14.10.15 12:49
myši pištět Tomáš Vích 14.10.15 13:46
...další hromádku... Zdeněk Skála 15.10.15 10:40
16. Bublina Bubny Tomáš Vích 19.10.15 01:58
...rozsvítí životem... Zdeněk Skála 19.10.15 09:23
...karmické důchody... Tomáš Vích 19.10.15 09:49
tančící dům Ing. Přemysl Holub 13.02.16 13:55
Tančící dům Tomáš Vích 13.02.16 20:04
NTK vs TD Ing. Přemysl Holub 13.02.16 23:54
NTK vs TD Tomáš Vích 14.02.16 00:19
tentokrát mimo Prahu - Plzeň Ing. Přemysl Holub 22.02.16 23:01
Soud přikázal Praze zklidnit Holešovičky Tomáš Vích 08.02.17 13:46
Kniha! Tomáš Vích 19.08.17 11:09
Maketa Tomáš Vích 25.08.17 07:45
show all comments add comment
Job find
Actuals
Event calendar
arrow
November 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Daily news
e-SHOP
BLOG - last articles
Last comments
BLOG - last comments
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
All materials shown on this web site are subjected to copyright (No.121/2000 Sb.). Any publication or distribution of the content is forbidden without a written consent of the provider.
archiweb.cz uses news agency reports of ČTK, which stipulates all copyright. Any publication or distribution of the content from ČTK sources is forbidden without a written consent of ČTK.