Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Náměstí Sametové Revoluce I. (1-8)
Peter Balhar a Tomáš Vích
Následující díly
N á m ě s t í  S a m e t o v é  R e v o l u c e  II. (9 - 15)
N á m ě s t í  S a m e t o v é  R e v o l u c e  III. (16 - 19)
N á m ě s t í  S a m e t o v é  R e v o l u c e  IV. (20 - 24)



  urbodrama / 2015 / Revue Beau!


opulentní steampunkové svatojánské urbodrama

plasticky rozvíjí myšlenku krásného, zdravého, živého města,

kde se lidé milují a množí, přemýšlí o životě a smrti,

a mají spoustu bláznivých nápadů, které se nebojí realizovat.

Napínavé čtení pro všechny generace, pohlaví a sociální skupiny.
 
 
 

osoby a obsazení

Vladěna Nováková studentka teologie z Olomouce
Kateřina Krásná studentka architektury z Ústí
Ornello Lamanti student historie Prahy z Mexika
Olin Oliva věčný student UMPRUM
František Josef Průlom taxikář a instalatér z Karlína
Marek Moucha realitní agent
Vlado Milunić nejslavnější pražský architekt
Martin Horáček moravský historik architektury
Peter Balhar slovenský sochař a ilustrátor
Tomáš Vích pražský architekt a publicista






o b s a h

I.


expozice

1. Smrt, 2. Duch, 3. Život, 4. Revoluce!


kolize

5. Libeň, 6. Maršmeloun,

7. Florentinum, 8. Květinový dům


II.



krize

9. Blanka a Nora, 10. Zácpa,

11. Brány města, 12. Vánoce


interludium

13. U Zlatého prstenu, 14. Tančící dům,

15. Lávky na ostrovy a nad údolím


III.



peripetie

16. Bublina Bubny, 17. Bestia triumphans,

18. ..., 19. ...


IV.





katarze

20. Bohorodička na pranýři, 21. Jako oko v hlavě,

22. Brundibár, 23. Kráska



epilog

24. Z noci den








e x p o z i c e


 


 

 (1.)       Smrt

                    Mors


V Magické noci počal čas
Kocha snad z toho vezme ďas
V Magické noci počal čas
My žijeme v Praze to je tam
kde se jednou zjeví Duch sám

Magické noci
Egon Bondy


Letní Praha. Dehydrované mátohy na hranici života a smrti se scházejí v Literární kavárně v Týnské, kde se přilepí na plastové limetkově zelené židle, objednají si nakládaný hermelín a černé pivo a vypustí duši. Tedy obrazně - vypustí ducha. To se tak dříve říkalo, když se někdo ve společnosti uprd. „Tady někdo vypustil ducha?“ „Já ne, já ne, to ty, to ty, jak sis tady zula boty.“  Prostě smrad až na půdu, jak když Werich s Horníčkem ve scénce HNED MĚ HNĚŤ říkají „Smrť, nebo střelím!“ a „Tak tohle se mě stát, tak to udělám!“

Začátek dobrý, ale o čem to celé bude?
Těžko říct, kam nás hrdinové dramatu zavedou.

Opona se otevírá, na scénu vstupuje František Josef Průlom. Pepa Průlom, instalatér a taxikář. Tílko a trenky adidas, sandály a ponožky, maminčin miláček. „Těžko pane, to nepůjde, kde jste to viděl, na to si najděte někoho jiného!“ Zavěsí telefon. „Proboha, to je vůl! Architekt jeden nevomrdanej, mi bude říkat, jak se dává k vaně odpad, ještě toho trochu. Fuj, to jsem se rozčílil, pivo sem!“

Zatím vedle u stolu trojice studentů něco řeší. Ve škole jim zadali přes prázdniny společnou práci, navrhnout Náměstí Sametové revoluce.
Vlaďka: „Kde, jak a proč, to už nám ale zapomněli říct, že si to máme domyslit sami.“
Ornello: „Zajímavé to aj je, ale za aký konec to vzít...?“
Káča: “Víte, já revoluci z dějepisu neznám, pro mne je samet téma z nevědomí. Ale co, když z nevědomí tak z nevědomí, volná fantazie, žádná omezení, Pravda a Láska zvítězí nad Lží a Nenávistí! Pro mne zadání dobré.“ Hraje BLUE VELVET.
Vlaďka: „Kde to bude? Na Palachově náměstí?“
Ornello: „To je nějak moc hrr věcí najednou.“
Káča: „Náměstí Jana Palacha, to je to s tím betonovým pódiem s větrákem z podzemních garáží uprostřed?“
Vlaďka: „Kdyby tam ten větrák tehdy byl, měl by tu Jan exkluzivní místo k sebeupálení, před svou filozofickou školou s Hradčana v pozadí.“
Ornello: „Náměstí sice hned za Sametové revoluce už v prosinci přejmenovali z ruského Náměstí Krasnoarmějců na Palachovo, ale jak už to v těch rozkočičených dobách raného kapitalismu bylo, na jeho úpravu pro všechen bordel a korupci už nedošlo.“
Káča: „Taková prestižní věc, no uznejte, to není jen tak!“
Vlaďka: „My Prahu nedáme, radši ji zbouráme!“
Ornello Lamanti, brýlatý mestic z Mexika, je student historie se specializací na Prahu: „No ano, to je jak s rozpadajícím se Staromákem. Nejdříve za Josefa II. roku 1784 krásně klenutou gotickou radnici přepatrovali, aby ji pak za Metternicha zbořili a roku 1848 postavili místo radnice rigidní úřad. Kdyby už tehdy Kafka, ten cynik, žil, byla by to jeho vina. Těžko říct, kde na ten obludný úřednický nápad přišli? Asi v nějaké kanceláři. Ordnung muss sein! Radniční sál je přežitek, radit se již není třeba, úřad je úřad, šanony sem, šanony tam, dlouhé chodby, metoda, systém, razítko, čest a sláva císaři! Když byla nahrazena radnice magistrátem, stále to bylo Smrti málo, a roku 1862 šla na řadu renesanční Krocínova kašna, k čemu tady stará prázdná nádrž, takový přežitek. Následoval Krenův dům a celá severní strana náměstí, a místo asanovaného středověkého Josefova vznikla moderní secesní čtvrť a na náměstí óóóbrovský pomník bratrům a sestrám Husovým, skalisko všech spojených národoveckých trosečníků, kteří při svém prudkém probuzení z pivní euforie pro jistotu shodili i barokní sloup panenky Marie Neposkvrněné. V roce 1917 v Rusku padlo samoděržaví a tak revoluce vzplála na chvíli i tu. Nu tak, co už...“ Ornello polkne řádný hlt černého piva a pokračuje: „Kmotra Smrt ale nelenila a na „památku“ konce druhé světové války zapálila i ten nenáviděný absolutistický úřad magistrátní, a je klid. Kde nic není, ani Smrt nebere.“
Vlaďka: „Vyhořelou radniční kapli komunisté opravili, ale už nevysvětili. Srdce města zůstalo bez Ducha svatého.“
Ornello: „Místo staroslavné radnice, kde byl korunován Jiří z Poděbrad, zarůstá křovím, obdobně jak nedaleké návrší, kde stál soudruh Stalin and his family.“
Vlaďka: „Smrt jako z obrázku, nahoře nad řekou se prý v místě dnešního trianglu slavili Letnice - svátky seslání Ducha svatého. Proto Letná.“
Káča: „To se nám to pěkně komplikuje. Otázek hafo, ale jaké jsou odpovědi?“

 



Hus, Smrt, Stalin, Letnice a Duch. Jak je to himlhergot s Duchem? Kde je? Na Nebesích nebo v Týnské literární kavárně? A kdo ho vypustil? Co to tu tak smrdí? Je to prd či dokonce stolice? A co na to Jan Tleskač? 


  

  

 (2.)      Duch

                   Genius loci, genius seaculi

 

Tak kdepak jste k tomu,“ povídají,
„zvonku přišel? No, vzpomeňte si,“ povídají.

Přece nám nechcete namluvit, že spadnul z nebe?“
Co jsem měl říct? Tak jsem radši mlčel.
Obvinili mě, že jsem pašerák Göč zvaný Dešťovka a napařili mi dvacet let.


Hospoda Na mýtince
Jára Cimrman

 
Vlaďka, Vladěna Nováková, malá pihatá studentka teologie z Olomouce: „S Duchem se to má tak: on vlastně jako by fyzicky vůbec nebyl. Tedy je, ale není. Jak bych vám to řekla. Jsou věci hmotné a nehmotné a Duch patří k těm nehmotným, tedy skoro nehmotným. Duch je genetická informace. Čím víc smrdí, tím má těžší charakter...“
Káča: „Vinaři by řekli bouquet.“
Vlaďka: „Naopak astrální Duch nic neváží, ten se Newtonovými zákony neřídí.“
Káča, Kateřina Krásná, studentka architektury, černooká krasavice z Ústí, je někdy i celkem vtipná: „Například Duch Ústavy se řídí Ústavou. Duch Lesa je různý les od lesa, každý Duch má své zákony, svá kouzla a své charakteristické aroma.“
Ornello se nechce dát zahanbit: „A Duch svatý, Spiritus sanctus, když sestupuje na Letnice na Letné z nebes, tak ho Pražané vítají s velkou pompou. Auta troubí, zvonky zvoní. Letná je skvělé místo na přistání Ducha svatého. Byl tu papež Jan Pavel II., Rolling Stones i Michael Jackson.“
Káča: „V roce 2007 sem přistál Blob, a když viděl, že Blanka ještě není hotová, hned zase zmizel. Povídá se, že prý se tehdy Blob do Blanky beznadějně zamiloval a že až bude komplet vystrojená, tak se pravděpodobně vrátí.“
Vlaďka: „Duchové přicházejí a odcházejí, jak se jim zlíbí. To je taková jejich zvláštnost. Často ani nezaklepou.“
Ornello: „Ale pozor, Duch Sametové revoluce, Duch doby, Zeitgeist, Genius seaculi, to je, dámy, odlišná substance. Konec roku 1989! Krásná doba, kdy Pravda a Láska vítězily nad Lží a Nenávistí. Lidé se radovali a milovali a hudba hrála!“
Vlaďka: „Dnes se to zdá neuvěřitelné.“
Káča: „Lidská zhovadilost se na pár měsíců stáhla do sebe, to jsme ještě netušili s jakou silou znovu udeří. Vraždy a zlodějiny v pravé poledne na sebe nedaly dlouho čekat. Dnes jsou lidi normálně blbí jako kdykoli před sametem, tupě slouží mamonu a kariérám, plné ledničce a zahřívají gauč u televize. Podvádějí jeden druhého a když se ráno podívají na sebe do zrcadla, mají na hlavě rohy pekelné, jak ten hradní ožrala.“
Vlaďka: „Nerozeznají Pravdu od Lži. Voli ve volbách volí voly. Ducha Sametové revoluce vzal čert. Doba hříchů, doba úpadku. V čase změny se lidé s radostí scházeli na náměstích, a dnes, po 26 letech, neexistuje ani jediné Náměstí Sametové Revoluce.“
Ornello zanotuje Franka Zappu: „Hey there, people, I'm BOBBY BROWN, … a my to teď máme dóohnat...“
Káča: „Ilumináti vědí, Zákon Přírody říká, spojí-li se Duch místa s Duchem času, zrodí se Časoprostor.“
Vlaďka: „A to je Zázrak!“
 


 

Z nicoty vzejde Svět. Z prdu kulička. Život. Hehe, co už taky jiného...


 

 
 

(3.)       Život


              Biota


Trvale udržitelný život.
Bez práce nejsou koláče.
Bez blbosti není legrace.

Abychom se študenty jen rádoby oduševněle nefilozofovali, podíváme se, kde zůstal náš hlavní hrdina, instalatér a taxikář Pepa Průlom. Už ho slyším:

„Kundapíča, bábytričko, tomu říkáš hadice?
Vem si totok nářadíčko, henta kurva krabice!
Jak se koukám, ty jsi hele, ťulum přece,
jdi se, vole, bodnout k řece, to je naše tradice!
Kleště, pila, lepidlo, ať už je to hotovo!“

Huba jede, práce sviští,
jedna trubka, druhá trubka,
venku běhaj svišti,
blbost to je mazivo.

Kde se pivo podává, tam se lidem dobře žije,
kde se hrubě nadává, tam se blbost kompostuje.
Kompost tu je pro všechny, blahodárné hnojivo.

Huba jede, práce sviští,
jedna trubka, druhá trubka,
venku běhaj svišti,
blbost to je mazivo.

František Josef Průlom je luxusní týpek, vzorová nátura. Toho nevymyslíš, ten se musí narodit z Ducha místa a z Ducha času a po generace šlechtit, hýčkat a přikrmovat jak arabský plnokrevník. Proplešatělý blonďák, který brzy oslaví padesátku, dvě děti, manželka Lída, učitelka na prvním stupni. Pepikovi jeho soudkovité břicho dodává důstojnost, ale ne zase tolik, aby mu bránilo si zahrát s klukama o víkendu na kurtu nohejbal. Nejraději chodí ve sportovním, jako dorostenec hrál ucházejícím způsobem fotbal za Spartu. Nikdo mu nerozmluví tenisové ponožky a trekové sandále, praktičnost miluje nadevše. Jezdí za svou prací instalatérskou žlutou audinou, se kterou si příležitostně vydělá i nějakou tu korunu jako taxi. Nejvíc vozí turisty okolo Silvestra, kdy je Praha plná mládeže z celé Evropy za účelem bezuzdného kolektivního veselí ve středověkých kulisách památkové rezervace UNESCO. Pepikovi koluje v těle krev minimálně pěti generací rodilých Pražanů, čímž se zásadně vymyká standardu.

Ornello: „Praha je dnes město východních náplav a náletů. Původní obyvatelstvo z Prahy za posledních 100 let prakticky zmizelo. Židé zmizeli v době války, Němci, je následovali v další rasově očistné vlně. Za normalizace opustilo Prahu dalších pár procent etnických domorodců. Káča: „A exodus dovršila neviditelná ruka trhu, kdy lidé vyměnili své byty za domky se zahrádkou v satelitech.“
Vlaďka: „Praha je dnes nové město nových lidí. Uvolněný prostor zaplnili přistěhovalci z Moravy, Slovenska, Ukrajiny, Ruska a dál ze středního i dálného východu.“
Ornello: „Přesně, po období primátorů rodilých Pražáků Kasla, Béma a Svobody přišel z Moravy třicetiletý Hudeček, kterého v dalším volebním období nahradila Slovenka Krnáčová. Jestli to takto půjde dál, za deset let budou v Praze vládnout Tataři utíkající z Krymu. A to je ta lepší varianta (…). No co už, ukrajinské přísloví říká, že ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo.“
Vlaďka: „Ano, imigranti jsou nová krev města. Ty tam jsou časy profesorsky snobské prvorepublikové elegance a proletářské revolty.“
Věčného studenta Olivu od vedle studentské mudrování viditelně zaujalo: „Znáte Kocábovu panelstory, S CIZÍ ŽENOU V CIZÍM POKOJI?
Káča: „Hehe, cizí panna v cizím městě... Praha je město spekulantů s pozemky, které jsou hlavním zdrojem příjmu městských úředníků a lokálních oligarchů, kteří díky armádám zaměstnanců realizují své zisky cestou systematického skupování baráků. Pronajatý dům je třeba udržovat a řešit věčné trable s nájemníky. Proto je systém doveden k dokonalosti, když se podaří obyvatele vystěhovat, nic již nebrání cyklickému vexlování s barákem.“
Ornello: „ Lukrativní byznys s nemovitostmi si žádá zásadně rozmnožit portfolio o další kapacity. Ideální je investovat do demolice a do stavby 2 - 3x větších objemů.“
Káča: „Heslem dnešních developerů je kompaktní město, které roste automaticky, systematicky, bez dlouhých řečí, dle Pražského stavebního předpisu. Co dům, to miliardová investice. Trvale udržitelný růst růstu, peníze z celého světa nachází své místo ve středu Evropy. Nejlepší investiční příležitost! Má to ale zádrhel. Jako rakovina roste mrtvé město bez lidí. Prázdné byty, prázdné obchody a prázdné kanceláře.“
Vlaďka: „HIGHWAY TO HELL, Pendolino do prdele.“



 

Gilotina sviští, jedna hlava, druhá hlava, venku běhaj svišti, blbost to je mazivo. Revoluce!





 




(4.)       Revoluce!


              Res Novae!

Do zbraně, občané!
Šikujte se pod prapory!
Vzhůru! Vzhůru!
Nechť krev nečistá napojí
brázdy našich polí!

Marseillaisa
refrén francouzské hymny

Trojice studentů pracujících na projektu Náměstí Sametové revoluce zasedá již tradičně v Týnské literární kavárně. Letní podvečer, větřík čechrá holkám vlasy, kluci nenuceně usrkávají chladné víno z orosených sklenic. Káča Krásná z Ústí, má vidění jak Johanka z Arcu: „Vlaďko, Ornello, situace se od začátku globální krize stále více dramatizuje. Každý měsíc vzniká nové aktivistické občanské sdružení bijící na poplach při každé započaté demolici či zástavbě. Počet samozvaných iniciativ již přesáhl stovku. Poslední komunální volby změnily status quo, trpělivost lidí praskla ve švech, padají hlavy, krev teče proudem. Vzplál oheň revoluce!“

Od vedlejšího stolu to nevydrží věčný student Olin Oliva z UMPRUM: „Káčo, promiň, ta jejich "globální krize", to je jen trik zvířete předstírajícího zranění, aby odvedlo pozornost od plné nory. Řekové dnes řekli v referendu jasné NE bankovní kolonizaci. Přátelé, 5.7. 2015 je slavný den... NAŠE revoluce je JEJICH smrt! Nasrat a hovno. Barmane, prosím vás, osolte to, to je moje milovaná TALKING ABOUT A REVOLUTION.“ 

Mexičan Ornello Lamanti je v klidu: „Abychom to zbytečně nedramatizovali, jsme v Čechách, žádné násilí samozřejmě nehrozí, jen noví starostové zastavují parazitní investice, které svému okolí škodí. Vychytralé prognostické vexláky začínají v zastupitelstvech, díky Bohu, nahrazovat pravdoláskaři. Za totality se jim říkalo SOMRÁCI.
Stále ale není jasné kdo s kým a za koho, neboť mezi vexláky jsou pravdoláskaři a naopak.
Vlaďka Nováková, Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci: „Aby se v tom čert vyznal. Kde vede hranice mezi dobrem a zlem je dnes těžko říct. Shodneme se, že nová situace budí rozruch. Čerstvý vítr přináší naděje a očekávání, ale i obavy a strach.“
Káča: „Na Lidovkách dnes Ondřej Neff píše, že Jan Hus odpálil jiskru ve skladišti prachu a následoval rozklad státního stroje."
Vlaďka: „To je trefné, jak víme my teologové, stát není stroj, ale pospolitost. Mašinistická společnost je odsouzena k zániku, jestli je na jejím konci revoluce či degenerace, na tom zbla záleží.“
Ornello: „Historikové se dosud přou, jestli samet byl revoluční třesk nebo jen pád smrduté mrtvoly do močálu.“

Olin Oliva: „Bratře a sestry, když jsme se tu tak sešli ve svátek, včera byl americký Den nezávislosti, dnes slavíme den věrozvěstů ze Soluně, kdy Řekové řekli své NE zkorumpovaným bankám a zítra oslavíme 80. narozeniny Dalajlamy a 600 let od smrti Mistra Jana Husa. Ideální konstelace pro spiknutí. Na revoluci!“
Vlaďka: „Pravda a Láska zvítězí nad Lží a Nenávistí!“
Káča: „Lvi jsou ve střehu a černí koně připraveni na startu.“
Ornello kontruje: „Žraloci číhají na kořist a supi vyhlížejí mršiny.“
Vlaďka: „Věčný svár Ducha s Tělem má dvě možnosti: spojení a život nebo rozchod a smrt. Jako v té vypalovačce SHOULD I STAY OR SHOULD I GO"
Káča: „Krása nebeská, vítr fouká, slunce svítí, jsem celá hyn, co se uvaří.“
Ornello: „Co už, bude to k zblití jak posledně.“
Vlaďka: „Ornello Lamanti, ty Kafko, nebuď cynik, voní tu svíčková na smetaně s brusinkami a s nefalšovanou šlehačkou. Kluci, poháry vzhůru a na revoluci!“
Olin Oliva: „Res Novae - Devotio Moderna!“




Léto horoucí,
Srdce planoucí, Volnost, Rovnost, Bratrství, Smrt nás zachrání.





k o l i z e




  

(5.)       Libeň

              Lieben

 

Recyklace
Reinkarnace
Revitalizace

Pepa Průlom: „Svíčková na smetaně? Děvče, to si nechám líbit, dám si se šesti!“
Vlaďka: „Jen obrazně pane, si ji představte, cítíte tu vůni?“
„Já nic necítím, si ze mne děláte kozy?“
“V literární kavárně svíčkovou nenajdete, mají tu hermelín nebo buchtu, na teplou kuchyni musíte vedle. My si tady věci představujeme, chápete?
„Chápu, ale nerozumím, vy jste asi nějaká svíčková bába, ne?“
„ Vlaďka Nováková, studentka teologie, těší mne,“ vstane a podává mu ruku.
„Ruku líbám, Josef, pro vás Pepa Průlom, nejlevnější taxi, k vašim službám.“
Káča: „Taxikář v kavárně, to vypadá na ekumenický večer.“
Pepa: „Ekonomie především, já jezdím na Babišovu bionaftu.“
Ornello: „Pán je ekolog?“
Pepa: „Ekolog-ekonom.“
Ornello: „A teď si pane představte, že byste byl ekumenický ekolog-ekonom. Tři E!“
Pepa: „Hm, to si raději představím svíčkovou se šesti.“
Olin: „Pepo, tady jsi v kavárně...“
„Vždyť říkám, že si ji představím, nejsem blbej!“
„ Bingo! Pepo, jedna nula pro tebe. Já jsem Olin, expert na každou záhadu.“
„Klobouk dolů, vašnosti.“
Ornello by se rád vrátil k rozhovoru: „ My tady o SMRTI a vy o knedlíkách, trochu nám pánové rušíte vlny.“
„Pravda, trochu jsme se nechali unést Vlaďčinou svíčkovou. Brusinky, šlehačka, úplně ji vidím...“ Olin rozostří pohled do prázdna: „je velký rozdíl máte-li pyramidu zachovanou i s hrobem nebo ne. Vyloupená pyramida je jak mušle bez perly."
Ornello: „Přesně, ostatky zesnulých drží lidi pohromadě a jsou akumulátorem paměti. Předci to na rozdíl od nás věděli.“
Vlaďka: “Ornello, ty stále meleš tu svou dekadentní o smrti, nám jde ale o revoluci!“
„To je Vlaďko fuk, to je to samé. Hele, názorný příklad, víte, kde jsou, tedy kde do nedávna byli pochováni padlí pražské revoluce 1848?“
  - ???
„V Karlíně na vojenském hřbitově. Developer AFI Europ ale z ekonomických důvodů vykopal jejich ostatky ze země na světlo boží. Karlín se proti exhumaci bouří, ale to nebožtíkům klid už nevrátí. Že jo. Normálně tisíce kosti vykopali a odvezli. Takže smrt nebo revoluce, to je vážení a milí pumpička.“
Pepa: „O tom přátelé já něco vím, jsem z Karlína. Máme u nás občanské sdružení Divoké matky a ty jsou z AFI celý divoký. A prdel je, že ti ekonomové jsou Izraelci. Zkus žida vykopat ze země a jsi synem smrti.“
Ornello: „To jako ekolog-ekonom ale snad Pepo, chápete, nebo ne?“
„Frajere pozor, vypadáš, že nejsi místní, já mám po matce starou pražskou židovskou krev a na pohyb kostí našich předků jsem ložená citlivka.“
„Taxikář-citlivka, ekolog-ekonom, klobouk dolů vašnosti.“ Ornello neztrácí jízlivý tón.
„ Čuchni si“ strčí Pepa Mexičanovi pěst k nosu, „ta smrdí hřbitovem...“
„Úplně to vidím, sportovče, a že zničili židovský hřbitov pod žižkovským vysílačem, to ti Pepo nevadí?“
„Si piš, nádhero, je to tu stále jeden nekončící holocaust. Za Rakouska, za Němců, za Rusů i teď za Čechů. Nestačí, že nás nahnali do plynu, ještě musí vyndat naše kosti ze země. Naposled vyhrabali židovské hroby v Libni, staví tam za miliardu krabici radnice.“ zvrátí hlavu a zahledí se do stropu, „samozřejmě všude tvrdí, že tam žádné kosti nenašli, ale já jim nevěřím ani slovo, hřbitov tam byl ještě před sto lety, stejně jak invalidní vojenský v Karlíně.“
Káča: „Třeba je to pomsta Izraelitů Evropě, vy plivete na naše hroby, my na vaše. Oko za oko, zub za zub. Válka duchů, kteří ne a ne najít pokoje.“

 



Čas všechno vyléčí, tak jaké copak...
krása se promění v přesný svůj opak
srdce se zastaví a mozek vypne...
z hlediska věčnosti docela vtipné

J. H. Krchovský


  


(6.)      
Maršmeloun

              Mäusespeck


A zase plivneme, a zase zažmouláme,

aby vzniknuvší chuchvalec zabránil, aby tam ani zpátky.

Jak si zašít díru na punčoše

Luděk Sobota


Káča: „Nová radnice za miliardu dvěstě v Libni už dnes téměř stojí, občané protestují, policie vyšetřuje, antimonopolní úřad pokutuje. A Metrostav staví.“
Vlaďka: „Radnice Prahy 8 dostala pokutu 450 tisíc. Pro srovnání, za tunel Opencard padla magistrátu pokuta 600 tisíc korun.“
„A architekt Josef Pleskot stavbě dodává punc čistoty a geniality.“
„Káčo, není sám, mezi architekty je spolupráce s developery dnes velká móda.“
„Samozřejmě ctí zájem klienta, při udělení autorizace na to všichni přísahají...“
Olin: „To je fakt, ale stejně přísahají i na veřejný zájem.“
„To jsou panečku v pěkném střetu zájmů.“
„Permanentním. Myslím Káčo, že to je nad síly prostých a nebohých architektů.“
„Druhým nešťastníkem zapleteným do chuchvalce ekonomických zájmů je architekt Fránek. Právě po ministerstvech řeší jeho Maršmelouna.“
Olin: „Krásné slovo 'chuchvalec', znáte Luďka Sobotu, 'Jak si zašít díru na punčoše' ? To je boží promluva.“
Káča: „Běž s chuchvalcem do pr...., tady jde o krásu!“
Ornello: „Jako budoucí historik ctím historika architektury doktora Šváchu, je pro mne autorita, Pleskota i Fránka přivedl na Parnas a oni teď dělají takové brutální vraždy. Je mi ho líto.“
Káča: „Líto, líto, vždyť on ty jejich lumpačiny, Ornello, hájí...?“
„Právě, o tom mluvím.“
Olin: „Myslím, že chuchvalec je super, ale co je s Maršmelounem? Vám se nelíbí?“
Vlaďka: „A tobě?“
„Mě jímá posvátná hrůza, když ho vidím.“
Káča: „Jestli se to projevuje svěděním mezi lopatkami, tak mne taky.“
Ornello: „Fránek si zahrává s pražskou mytologií, aniž by ji měl zažitu. Maršmelounem probudil Černou Matku Boží ze staletého spánku. Posledně se ozvala při asanaci Josefova. Pak dlouho nic, víme, co se v Praze všechno dělo, ale byla v klidu.“
Olin: „Asi jí paneláky za hradbami byly, jak se říká, pumpička.“
Ornello: „Touto nevelkou, ale přeci jen novostavbou, se proces moderní zástavby na asanovaném území znovu probouzí. Zvíře nezastavíš. Bestia triumphans.“
Vlaďka: „Zajímalo by mne, co mistr myslel hromadou hlav bez očí a bez jazyka na fasádě bytovky? Golem, byl přeci jen jeden. Myslím, že nám pan Fránek něco tají...“
Ornello překvapeně zamrká: „Přesně, Vlaďko, nezapřeš, že jsi z Moravy.“
„Myslíme to samé?“
„Řeknu jen jedno slovo: KŘTINY.“
„Jo!“
Káča: „Sorry, já jsem z Ústí, jak souvisí Křtiny s hlavami ve tvaru krabice?“
Ornello: „Znáš historii popravy vůdců velkého českého stavovského povstání proti Habsburkům?“
„Částečně...“
„Stručně připomenu základní data popravy: 20. února 1621 bylo 61 nejdůležitějších osob stavovského povstání uvězněno v Praze a postaveno před soud. Rozsudek soudu byl poslán do Vídně císaři Ferdinandovi, aby ho potvrdil. Jesuité prosili císaře, aby se nelekal. Ferdinand po noci plné úzkosti podepsal rozsudek smrti nad 27 odsouzenci. Poprava dvaceti dvou Čechů a pěti Němců byla realizována 21. června 1621. Sťato bylo deset urozených pánů šlechtického stavu, a navíc ještě dva měšťané, zbývajících patnáct měšťanů bylo oběšeno. Pak byla vykonána pomsta na Martinu Fruweinovi, který ve vazbě zemřel a tak se vymkl „spravedlnosti“. Jeho tělo bylo na Bílé hoře rozčtvrceno. Dvanáct sťatých hlav bylo vystaveno na potupu českému evangelickému lidu v železných krabuších na Staroměstské mostecké věži. Pouze hlava pana Jáchyma Ondřeje Šlika odtud byla po roce katem sňata, neboť císařský majestát vyhověl prosbě hraběnky Šlikové a povolil jí vydat hlavu popraveného manžela, aby ji mohla důstojně uložit do hrobu k pohřbenému tělu. Po deseti letech se pod ochranou saského vojska vrátili do Prahy čeští exulanti v čele se Samuelem Martiniem z Dražova, který byl nově v Týně ustanoven evangelickým farářem. V neděli 30. listopadu 1631 byla v hlavním chrámu smuteční slavnost k oslavě návratu českých vystěhovalců do vlasti. Šedesát šest evangelických duchovních kráčelo v řadách do kostela. Z mostecké věže byly sneseny hlavy pánů a za velké účasti šlechty, rytířů, měšťanů, osmapadesáti protestantských kněží a tisíců lidí byly uloženy do jedenácti zvláštních krabic a do společné rakve, která za hlaholu zvonů byla nesena v slavnostním průvodu se zpěvy k uložení do Týnského chrámu. Vlastní uložení rakve bylo tajné a kněží si odnesli tajemství o místě, kam ji pohřbili s sebou do ciziny. Existují domněnky, že lebky byly uloženy v kostele sv. Salvátora či v Týnském chrámu, kde prý byly nalezeny při kopání základu pro oltář P. Marie. Roku 1991 bylo ve Křtinách u Brna objeveno 12 lebek s vavřínovým věncem a znamením mučedníků, s písmenem T, na čele. To je v kostce, co víme o hlavách českých pánů.“
Olin: „Petr Kotek před lety natočil pro televizi luxusní detektivní dokument 'Národ bez hlav'.“
Vlaďka: „Páni, Ornello, miluji historické bádání!“
„Vlaďko, miluji teologii, z nás by byla úžasná badatelská dvojice.“
Olin: „Nejen badatelská, ...hehehe.“
I Káča valí na Ornella své krásné oči: „Dík za uvedení do souvislostí, úplně jsem se orosila, jak tvá sklenice černého piva.“
Olin: „Ornello, jak já ti závidím, historik a takové krasavice po boku!“
Vlaďka si odkašlala: „Ehm, jak lebky prakticky souvisí s Maršmelounem?“
Olin: „To je právě záhada!“
Ornello: „Podle dostupných informací nijak, na tom místě býval v ulici na Vrabčárně nevěstinec, o kostelu ani hřbitově tam nic nevím.“
Káča: „Jak znám české architekty, myslím, že se v tomto případě o žádné mystické kontextuální spojitosti nejedná.“
Olin: „Vědomé jistěže ne!“
„A jaké tedy?“
„Přátelé spiklenci, já vám to prozradím, ale zůstane to naše tajemství, platí?“
„Mlčíme jako hrob.“
„Praha je mysteriozní místo, to že si něco nemyslíte, ještě neznamená, že to neděláte.“
„Nenapínej!“
„Pražská hypnóza funguje kladně i záporně, můžete nevědomě škodit stejně jako pomáhat. Stavba bytů na Starém Městě, jak už jsme se bavili, je urbanistický nesmysl. Staré Město je nejhustěji zastavěné území a je poloprázdné a neživé. Krásných volných bytů tu jsou stovky. Stavebníkovi jde o něco jiného, zainvestovat na levně od města získaném pozemku drahé metry krychlové a ty dostat do realitního vexl oběhu.“
Káča: „Oline, no jistě, ale na tom není nic mysteriozního, to je standardní vypočítavost.“
Olin: „Samozřejmě, ale tady se z nevědomí architekta, který funguje jako spiritistické médium, ozývají minimálně dvě zvěsti od naší Matky Prahy.“
  - ???
„První zvěst, tu už známe, je varování před stavbou neživého 'zombie' města. A druhá zpráva je, že historie nás stejně vždy nachytá v nedbalkách.“
Vlaďka: „Jak to myslíš?“
„Praha - matka měst, bohyně Izis, Černá Madona, Panna Maria Neposkvrněná, nazvěte ji jak chcete, třeba i vědecky genius loci, už opravdu dlouho oplakává své nejlepší syny, mučedníky a spasitele. Za necelých šest let bude výročí 400 let od jejich popravy. A, nepočítáme-li chybný počet křížů na popravišti pod radniční věží, Praha dosud nemá místo pro věrohodné a srdečné uctění jejich památky. Neví se, kde jsou jejich ostatky. Radní nectí odkaz jejich svatého boje za právo na samosprávu Čech. Dokud Praha nepostaví Bohu milý svatostánek na jejich věčnou slávu, budou další a další zkorumpovaní primátoři, radní, politici a úředníci padat jak mouchy pod morovými ranami osudu a duchové našich předků nás budou stále více a více strašit. Je to ČASOVANÁ BOMBA. To vám říkám, jako že se Olin Oliva jmenuju. Chápete mysteriozní vážnost této naléhavé zádušní nevyhnutelnosti?“
Ornello: „Hustý..., a kolika že hlavý je Maršmeloun?“
Vlaďka: „Právě jsem je spočítala, má 33 hlav.“
Káča: „Jasné znamení! 61 odsouzených mínus 28 popravených rovná se 33 hlav Maršmelounu.“
Vlaďka: "Jejich duše čekající na spásu se nám zázračně zjevily. Na rozdíl od 28 zabitých, jména těchto 33 mučedníků nicméně předpokládám vůbec neznáme...?"




Prostor má moc a udržuje ducha, neboť z toho, čím by prostor chtěl být, se architektovi může zjevit to, co mu není známé. Louis I. Kahn


 

 



(7.)       Florentinum

             


              Florentinum

 

 Konečně přivykneš všemu,
spoután tím, v čem musíš žít.
Lhát si sám - a proč a k čemu?
Zapomeneš na vše, cos chtěl mít.

A NAJEDNOU TO POZORUJEŠ SÁM
Joachim Ringelnatz
Oswald Schneider
 

V Literární kavárně nejsou jen čtenáři z antikvariátu, studenti a taxikáři. Z Ungeltu sem chodí číst své tablety i právníci a podnikatelé. Velký chlupatý pán v růžové košili říká: „Děcka, vy tu řešíte symbolický význam Maršmelounu, to je ale o ničem. Na proinvestovaných 100 milionech vyvaříte, když Bůh dá, 100 milionů? Čas, práce, vojeb s architekty, úřady a dodavateli... Marná snaha. Duchem podobná, ale, a pozor, ekonomicky skvělá, je padesátkrát větší novostavba Rudého Práva. Florentinum. To je vole, kšeft. Investice 5 miliard, zisk 5 miliard. 100%. Neviditelná ruka trhu se neptá. ROZKAZ ZNĚL JASNĚ, DVĚ DÁVKY.
Olin Oliva: „Jako na zavolanou, vy jste nám tu seržante chyběl. Jasně, čas jsou peníze. Dvě dávky, stoprocentní zisk.“
„Marek Moucha, kybernetik, investice a reality, těší mne.“
Vlaďka: „To je dost drsný, co?“
Káča: „Marku, hehe, váš pindík je taky 50x větší než je běžné?“
Moucha: „V naší branži nemáme čas vysedávat po kavárnách a zkoumat, kolik smajlíků má Maršmeloun na fasádě. Naši klienti řeší strategické zhodnocení investic. O to nám jde. Ale klidně si tu za peníze daňových poplatníků pitvejte brouka, já platím a běžím.“
Olin: „Utíkejte...“
Káča: „Život je krátký, ať vám neuletí!“
Olin: „Tuty King Kongy by měli pozavírat do klecí, aby měly čas si rozmyslet, co je v životě důležité.“
Ornello: „Nová zpráva, sociální demokrat Rath a vyloučený občanský demokrat Kott dostali u soudu po osmi letech vězení za korupci na tvrdo.“
Olin: „Osm milionů, osm let, stoprocentní zisk.“
Káča: „Některé byznysy jsou prostě ziskové. Co si myslíte o jmenovaném Florentinu?“
Ornello: „Florentinum, Palladium, Klementinum, Karolinum, skvělé mimikry.“
Olin: „Do Florentina do školy bych nechodil.“
Káča: „Proč, Oline, nelíbí se ti?"
„To je, Kačko, eufemismus, mám palčivou bolest na hrudi, jen když na něj pomyslím.“
„Povídej, přeháněj!“
„Jestli vás to zajímá, pro mne je Florentinum jak Osvětim. Židé tam prý jezdili na rekreaci a na převýchovu.“
Ornello: „Drsné přirovnání, těším se na tvé vysvětlení.“
„Oline, jsme jedno velké ucho.“
„Florentinum je vzorová ukázka rigidního moderního fundamentalismu. Nekonečné mříže ulic a fasád. Karteziánská totalita produkuje nejen monstra typu Veletržní palác a paneláky. To byly skromné začátky. Výsledkem je banalita městských zón a lidského transportu. Americká neměsta, KDE ULICE NEMAJÍ JMÉNA, jsou vzorem globální rakoviny.“
Ornello: „To sedí, a víš, že se Descartes účastnil bitvy na Bílé Hoře. Kartézské souřadnice nesou jeho jméno.“
Káča: „Andy Warhol by opáčil: no a co?“
Olin: „No a nic. To je odpověď na tvou otázku, proč bych tam nechtěl chodit do školy.“
Vlaďka: „Chápu Oline, že ti to stavení přijde nepřiměřeně velké a ideově prázdné. Já nejsem z Prahy, bydlím na koleji, a mně by se hele líbilo, kdyby Florentinum bylo, jak název napovídá, kampus Karlovy univerzity. Že nás každé ráno dojíždí tisíce studentů hodinu z kolejí z Jižního Města na Staré Město, ničí nejen naši univerzitu, ale i narvané metro. Přitom pro místní obyvatele a motorizované přespolní úředníky jsou koleje na jižáku daleko snadněji dostupné, než kanceláře v samotném centru, kde nikdo ze zaměstnanců nebydlí.“
Olin: „Naše zlatá stověžatá by mohla být lepší univerzitní město než Heidelberg.“
Káča: „To by ale Praha nesměla mít dnešní neoliberálně karteziánské plánování. Pro své zdraví nutně potřebuje vnitřně přirozené strategické, územní a regulační plány, které by splňovaly vzájemně sdílená přání obyvatel, aby žili v klidu a míru.“
Ornello sarkasticky: „Myslíš například demolici historické zástavby a stavbu podzemních garáží místo starých sklepů jako u Květinového domu na Václavském náměstí?“




Developer chce po důchodci miliony. Odmítá Květinový dům.
PRAŽSKÝ DENÍK, 3.6. 2014


 

 



(8.)       Květinový dům
             


              Blumen Haus

 

 

 

 Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášt, strach a svár
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.

Modlitba pro Martu
Marta Kubišová
 

Vlaďka: „Květinový dům je úžasné vítězství Pravdy a Lásky. Zapíše se zlatým písmem do dějin aktivistického hnutí a pražské památkové péče. Po třech letech občanských petic, protestů a demonstrací se za ochranu památkové rezervace přidalo 13 profesorů a 2. 2. 2015 Ministerstvo kultury definitivně zrušilo rozhodnutí magistrátu z roku 2010 o demolici domu od architekta Bohumila Kozáka na Václavském náměstí.
Ornello: „To byl ale porod!“
Káča: „Sousední secesní tiskárna ho bohužel nepřežila.“
Vlaďka: „Developeři jsou bojovníci.“
Ornello: „Poražení bojovníci.“
Vlaďka: „Boj za prolomení limitů těžby ale nekončí.“
Ornello: „Když se nedaří bourat staré domy, boří nové. Po Rudém Právu z roku 1989 a Hotelu Praha z roku 1981 je dnes na řadě brutálně-postmoderní Centrální dispečink tranzitního plynovodu z roku 1978 u Muzea.“
Vlaďka: „Přiznám se, že nechápu, proč raději nestaví krásné nové domy v Karlíně, Libni, Holešovicích nebo Bubnech na volných rozvojových územích?“
Káča: „V porovnání s investicemi v původní zástavbě, která má své kouzlo a stabilizovaný život, se těžko prodávají.“
Ornello: „Parazitně dekadentní stavění.“
Káča: „Vypovídá o dnešní bezradnosti, jak zdravě růst.“
Vlaďka: „Podobný smutek z obecného nepochopení zažívali komunisté v 80. letech, když si Jakeš stěžoval, že zůstal sám jak kůl v plotě.
Ornello: „Náměstí Sametové Revoluce, které máme za úkol přes léto vyprojektovat, by tedy mělo demonstrovat zdravý rozvoj.“
Vlaďka: „Otevřené, přátelské a živé místo.“
Káča: „Si zapisuji!“
Olin: „Přátelé, vy si ale vůbec neuvědomujete, že dnešní plánování rozvoje města má opačné priority. Je netransparentní, arogantní a bez lidského rozměru.“
Káča: „Jsem radikálka, když náměstí revoluce, tak se vším všudy.
Ornello: „Varuji vás, kdo seje vítr, sklízí bouři.“
Vlaďka: „Lidé mají moc, jen se musí umět ozvat.
Olin: „Koukněte na Blanku, to je škola života ...“
Káča: „Výborně, tu si proklepneme příště, ať víme, kde naši soudruzi udělali chybu.“




Konečná cena Blanky se počátkem roku 2014 jeví jako cca 46 mld. Kč!
Jan Zeman: Mnoho otazníků na stavbě s poetickým názvem Blanka
Ekolist,  9.1.2014
<
21.06.15 18:35
Návštěvnost: 12150 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
...na... Zdeněk Skála 22.06.15 14:18
...:-)... Tomáš Vích 22.06.15 14:35
2.) Duch Tomáš Vích 28.06.15 00:44
INFO Tomáš Vích 28.06.15 13:25
...pod... Zdeněk Skála 29.06.15 09:34
... Tomáš Vích 29.06.15 11:16
Pravda nezvítězila? Fakt ne? To je ale divné... EVO 01.07.15 12:04
Smrď! František Kostlán 03.07.15 00:06
Díky! Tomáš Vích 03.07.15 00:13
Bezvýznamné blábolení pražské kavárny...by moudře Petr Knopp 03.07.15 10:54
Pražská kavárna Tomáš Vích 03.07.15 11:24
...nad... Zdeněk Skála 03.07.15 19:53
4. díl - Revoluce! Tomáš Vích 12.07.15 12:30
...za... Zdeněk Skála 13.07.15 09:13
...bigot... Zdeněk Skála 13.07.15 09:21
tragické tradice... Vích 14.07.15 00:36
5. díl - Libeň Tomáš Vích 20.07.15 01:08
...recyklace... Zdeněk Skála 20.07.15 09:15
...re... Tomáš Vích 21.07.15 23:35
Výstava Pavel Vošický Tomáš Vích 21.07.15 23:38
6. díl - Maršmeloun Tomáš Vích 26.07.15 13:53
...hlavy... Zdeněk Skála 27.07.15 09:18
...33 hlav Maršmelounu... Zdeněk Skála 27.07.15 21:07
...33 hlav Maršmelounu... Tomáš Vích 27.07.15 23:59
radost Hanka Francová 29.07.15 00:01
...skvělé mimikry... Zdeněk Skála 04.08.15 10:46
7. díl - Florentinum Tomáš Vích 04.08.15 22:35
8. díl - Květinový dům Tomáš Vích 11.08.15 15:02
...květoprostorová Zdeněk Skála 12.08.15 09:32
...květoprostorová Tomáš Vích 12.08.15 11:58
...sestry... Zdeněk Skála 13.08.15 09:13
9. díl - Blanka a Nora Tomáš Vích 16.08.15 19:46
pestrý sestry Zdeněk Skála 17.08.15 09:45
...Pepa sní, a tak něco ze Snáře architektonického odkaliště Zdeněk Skála 24.08.15 09:50
Snář Tomáš Vích 24.08.15 10:32
Veselý Silvestr a krásný nový rok a srdečné díky Tomáš Vích 31.12.15 11:43
Zázraky se dějí na Slunovrat Tomáš Vích 21.06.16 17:25
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Leden 2018
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2018
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.