Z hlediska osobního luxusu je ideální mít ve městě dům se zahradou. Vila v Petrovicích stojí sice na okraji Prahy, zato však s výhledem na Hostivařskou přehradu.
Pojetí vily se hlásí k anglosaské tradici můj dům, můj hrad a k myšlence zahradního města, vilové čtvrti, kde každý dům je současně reprezentativní vizitkou svých obyvatel. Důležitou roli při návrhu hrálo, aby hmota domu sousedům nestínila ani jinak je nepoškozovala. V době betonových krabic ničících panoramata obcí nebo pouťového podnikatelského baroka, krátce, v době úpadku, kdy se staví navzdory, bez kontextu, bez detailu a bez poezie, tato vila usiluje o rehabilitaci architektury jako tvorby krásného prostředí. Jsou pro ni charakteristické zdravé přírodní materiály, prvotřídní kvalita zpracování, uživatelsky a ekologicky přátelská řešení od konceptu k individuálnímu designu jednotlivých předmětů. Stavba probíhala v režimu participace investora od studie až po realizaci interiéru.
Tvar vily připomínající loď, bochník nebo dělostřeleckou tvrz Hanička, organicky vychází z morfologie parcely. Dům o třech podlažích je polozapuštěný v severním svahu. Čelní jižní strana vejcovitého půdorysu se natáčí k příjezdové cestě, aby vjezd do garáže byl co nejsnazší. Eliptický vyhlídkový balkon u ložnic je současně i přirozenou ochranou příchozích v přízemí. Rondel zadní části domu umožňuje přístup jak ranního tak i odpoledního slunce na severní terasu a zahradu, odkud je výhled na jezero. Jezdecké schody na východní straně jsou přímou cestou do klubu v suterénu. V dnešní době již zapojená zahrada vytváří soukromí vily a přirozeně navazuje na blízký les a duby na břehu jezera. Režné zdivo, měděná mansarda a dřevěná okna se přirozeně váží s okolím. Vstupní hala v přízemí přechází v kuchyni s jídelnou, obývacím pokojem a obytnou terasou. V suterénu je společný prostor s tělocvičnou, bazénem a klubem pro aktivní relaxaci. Patro s ložnicemi, šatnami a koupelnami je naopak soukromým prostorem. Centrální schodiště je páteří domu, horní osvětlení mu dává vzdušnost a jas.
Architektura vily je filozoficky inspirována Patočkovým přirozeným světem a je ostrovem odporu likvidního neomodernismu, jak jej popisuje Bělohradský. Stylově vila není nepodobná stavbám Ladislava Žáka nebo i Rudolfa Steinera. Plastické antropocentrické tvarování je inspirované surrealismem Toyen a Štyrského, poezií Egona Bondyho. Investor má rád český underground. Cílem bylo vytvořit pevné místo s klidem, krásou, vtipem a pohodou, jak o to ve svém ateliéru od počátku usiluji a jak se zde díky výjimečně osvícenému přístupu investora podařilo. Sdílím myšlenky Nového urbanismu a Pomalého designu. Bobismus. Gesamtkunstwerk. Ledoborec avantgardy pluje dál.
Místo: Petrovice, Praha 10
Rok: 2001 – 2012
Užitná plocha: 554m²
Obestavěný prostor: 2540 m³
Pozemek: 1100 m²
Autor projektu: Tomáš Vích
Autoři projektové dokumentace: Jiří Václavů, Milada Žižková, Ivan Beneš
Spoluautoři interiéru: Veronika Loušová, Mariána Slavíčková, Peter Balhar
Autorka zahrady: Radka Šimková
Fotografie: Dominik Hejtmánek
Srovnej:
Václav Bělohradský:
www.beau.wgz.cz/teorie/postsekularni-spolecnost-iii.html
Pomalý design:
www.designaddict.com/design_addict/blog/index.cfm/2009/10/27/Kartonos-slow-design-radios
Bobismus:
www.archiweb.cz/blog.php?blog_id=54177&id_article=145
