Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb
JAP
HLEDEJ v sekci     
I. O Staroměstském náměstí v Praze
3. Beseda Revue Beau!

V pořadí již 3. Beseda Revue Beau! se uskutečnila dne 5. května 2011 ve Studiu VM (volné myšlenky)



Besedující:

Instituce
PhDr. Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu
Akad. soch. Jan Bradna, místopředseda Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze
Václav Dajbych, předseda SPOMS
PhDr. Allan Gintel, CSc., místopředseda Společnosti Petra Parléře
Ing. akad. arch. Václav Králíček, Ateliér urbanistického detailu Útvaru rozvoje hlavního města Prahy
Ing. Eugen Kukla, M.I.A., člen grémia SPOMS
Doc. PhDr. Josef Štulc, prezident Českého národního komitétu ICOMOS, vedoucí odboru metodik, vědy a vzdělávání Národního památkového ústavu


Umělci
M.A. Peter Balhar, umělec
Akad. mal. Jaroslav Róna, umělec a pedagog
Václav Vokolek, umělec, spisovatel


Architekti
Ing. arch. Jiří Hrůza, CSc., 1971-1990 vedoucí úseku celoměstské koncepce a vedoucí projektant územního plánu, publicista
Doc. Ing. arch. František Kašička, CSc., architekt a pedagog
Ing. arch. Vlado Milunić, architekt a pedagog
Ing. arch. Jan Sedlák, architekt a pedagog
Ing. arch. Tomáš Vích, architekt, publicista
 

Média
Lucie Vopálenská, publicistka, Čro 6, Zaostřeno na občana
pořad: Změní se podoba pražského Staroměstského náměstí?


Moderátor
PhDr. Martin Horáček, Ph.D., historik umění a pedagog


Redakce textu
Martin Horáček a Tomáš Vích

 

*** 
 

Podoba Staroměstského náměstí se postupem času pozvolna měnila, od poloviny 19. století však, jak si mnozí myslí, k horšímu. Objevilo se a zase ztratilo novogotické křídlo radnice, zmizela Krocínova kašna, mariánský sloup, na místě Krenova domu ústí bulvár Pařížské třídy. Co chybí či naopak přebývá Staroměstskému náměstí? Potřebuje pomoci, a pokud ano, jak? Před čím nebo kým by mělo být chráněno? Před moderními architekty, před ochranáři památek, před komercí, před politikou nebo před něčím úplně jiným? Co by se mělo nebo mohlo (znovu) postavit a co by se mělo nebo mohlo zbourat? A kdo by o tom měl rozhodovat - veřejné hlasování, politický program nebo odborné komise?

 

 
 


 

1. O Staroměstském náměstí v Praze

 


Úvodní slovo - Jiří Hrůza:
Staroměstské náměstí - co já bych k tomu pověděl? Mě to Staroměstské náměstí trápí. Co se kdysi řeklo, že tam nemá být, všelijaké ty krámy, tak teď to tam všechno bují. Určité prostory ve městě se staví tehdy, když je nějaký stavebník anebo nějaký uživatel, aby nebyly mrtvé, jak se k náměstím vyjádřil i Camillo Sitte, který je považován za jednostranného estéta, což není pravda. A to je asi ten základní malér. Myslím si, že by se náměstí mělo dostavět, ale chybí společenská poptávka. Těžko někoho přesvědčovat, aby tam těch pár kubických metrů za velmi složitých podmínek dodělal. Třeba Tančící dům, tam bylo hodně zájemců, a když zjistili, kolik to bude stát a jak málo z toho získají, tak nebýt té společenské situace, tak by tam možná ještě dnes byla proluka. Takže já jsem z toho dost smutný, a když na Staroměstské náměstí nemusím, tak tam nechodím. Je zajímavé, že se dokážou vymyslet programy, jednou Vánoce, jednou Velikonoce, a pořád je to stejně ošklivé. Tak to je můj názor, ovšem není to vhodný začátek naší diskuse. Proč tam Staroměstské náměstí vůbec je, jak vzniklo, to by pomohlo tomu prostoru více porozumět. Nestačí začít až s popravou českých pánů v roce 1621.

Vokolek:
Mám úplně stejný pocit a snažím se jej definovat. Čím je Staroměstské náměstí dnes tak nepříjemné?  V současnosti je to bezdějinný prostor, zcela anonymní, s nejasnou funkcí v historické zástavbě. Scházejí se tam fanouškové fotbalu, podezřelí trhovci, drobná tragédie se spadnutím vánočního stromu se ihned překryje následnou veselicí. Jako plíseň se tu rozlézají plochy venkovních restaurací s netečnými hosty a drahou nabídkou. Hodně mi to připomíná jakýsi konzumní park kultury a oddechu. A přitom historie náměstí je skutečně pradávná. Samotný název – Týn – vypovídá, že tu bylo  keltské osídlení, tržní osada, typický dunum, jak ho známe z celé keltské Evropy pod odvozenými názvy tun či town. Staroměstské náměstí je spojeno s městem, nikoli s Hradem. Vymezuje ho světská správa – radnice, a duchovní, tedy Týnský chrám. Že právě ten si uchoval prastarý název, není jistě náhodné.
Mě zajímají místa v krajině i ve městě, která jsou uzlovými body. Místa základních střetů, a tedy silných energií. Místa hodná úcty. Velice často jsou to tragická místa, v tom jsou dějiny nesmlouvavé. Třeba Václavské náměstí je nulové místo, tam se mimo Sametovou revoluci a přísahu věrnosti Hitlerovi celkem moc nedělo. Zato Staroměstské náměstí bychom mohli vnímat jako pomyslné i skutečné obětiště dějin, města i celého národa. Právě tady se koncentrovalo mnohé nadějné, aby se následně všechny naděje zvrhly do tragédie. Týnský chrám se od počátku české reformace stal hlavním městským kostelem a Praha mu věnovala největší péči. Mezi městskou radnicí a chrámem se koncentrovaly velké plány. Na týnské faře se usadil Jan z Rokycan. Ti, kteří sem za ním chodili na jeho hluboká kázání, odmítali husitskou radikálnost a chtěli směřovat ke skutečné obnově a nápravě duchovního života. To bylo velice nadějné období. A tak se na Staroměstském náměstí mluvilo o „zákonech Božích“. V průčelí Týnského kostela se v té době leskl pozlacený kalich a později nádherná socha krále Jiřího. To vše na mystické královské cestě. A pak vše obětováno. Poprava českých pánů se nemohla konat jinde. A nezapomeňme, že vedle Staroměstského náměstí bylo Židovské město, kde koncem 14. století došlo k největšímu pogromu v Praze. 3 000 Židů zabitých v několika hodinách. Na Staroměstské radnici bylo také odsouzeno 48 bojovníků, kteří hájili hrad Sion, včetně Jana Roháče. Na radnici byli děsivě mučeni. Popraveni byli na podivném, monstrózním třípatrovém lešení, které bylo postaveno z trámů určených na krov Týnského chrámu. Císař Zikmund rozhodl, že poprava bude černé theatrum, to byla strašně násilná věc. Poprava roku 1621 také nebyla jen tak nějaká, to bylo rovněž temné theatrum, dokonale inscenovaný temný čin. To bylo něco, co musí dané místo poznamenat. Když se trhají  jazyky, sekají ruce, nespěchá se s mučením, zinscenován je též pláč pozůstalých … tak to je hrozné. Mělo by to být nezapomenutelné. Po Bílé hoře se začne Týn očišťovat. Hanobit.  Jezuité vyhodí hlavní oltář, velice významnou památku, rozbijí sochu Jiřího z Poděbrad. Nejhorší bylo, že Jan Rokycana byl vykopán z hrobu a jeho kosti byly vyhozeny na smetiště. To místo je tak poznamenané nejen utrpením a krví, ale i symbolikou našich dějin. Staroměstskému náměstí se lidé vyhýbali. Doporučuji se přečíst příslušná místa ve Winterově Mistru Kampanovi.
Když byla daleko později ve znamení pokroku proražena Pařížská a otevřel se průzor na Letnou, nikdo netušil, že se tudy bude dívat mamutí Stalin, jako kdyby to 50 let předtím kdosi pro tuto obludnou sochu připravil. V roce 1918 tu došlo k svržení mariánského sloupu, které vlastně otevřelo nové dějiny, ne náhodou barbarskou demolicí. Šalounův jedinečný pomník Jana Husa pak osaměl, ztratil svou duchovní protiváhu, která mohla být jistým symbolem stabilního prvku našich dějin. Smír mezi kalichem a křížem. Praha skoro zázračně nebyla poznamenána válkou. Proč zrovna Staroměstské náměstí dostalo plný zásah? Proč v roce 1948 Gottwald mluví právě na Staroměstském náměstí? Zdá se, že zde se skutečně věci prolínají, rozhodují, a my bychom to měli respektovat. Já se náměstí také vyhýbám, protože když tam vidíte ty ubohé tržní boudičky, velkoplošné obrazovky a opilé fanoušky, to není jenom opovržení dějinami, ale tragičností místa samého.  Naše absolutní netečnost k tragickým a úctyhodným místům není pouhým odmítnutím laciné patetičností, ale odmítnutím kořenů.
Na Staroměstském náměstí by se mělo opakovat jediné slovo – úcta. Právě toto slovo v našem současném slovníku neexistuje. Bez toho, domnívám se, že cokoliv se tu stane, bude jen směšné.

Róna:
Když člověk projíždí Evropou, tak je skoro každé starobylé město svým způsobem tragické, protože tam šly dějiny. Nedá se úplně pietně uvažovat tak, že Staroměstské náměstí, kde byly popravy a kde se děly hrozné věci, by se mělo chápat jako obětiště. Staroměstské náměstí lidi vnímají přirozeně jako srdce Prahy. Není to Malostranské náměstí ani Václavské náměstí, proto se zrovna tam děly zásadní a kruté věci, proto chtěl Gottwald vystoupit v srdci města, aby to každého zasáhlo. Historická města vždycky mají jedno centrální místo - jako střed růže. Všechno kolem jsou okvětní plátky a my lidé ze starých měst vlastně vnímáme automaticky město vzhledem k tomu srdci – vůči centru města, k němu se podvědomě orientujeme. Když se ocitneme třeba v nějakém městě v Americe, tak nám chybí, že nevíme, jestli jsme zády nebo čelem ke středu, což je zvláštní vnímání člověka ze starých měst. Vytvářet stále pomníky nebo zaznamenávat všechny tragické dějinné události, které jsou na tom místě navršené, je trochu bizarní. Člověk musí vnímat město jako stále živé. Žijeme sice, pravda, na hromadě kostí, ale žijeme dál.

Bečková:
Přemýšlela jsem nad tím, co je identita Staroměstského náměstí. Taky jsem našla v historii jen samé negativní události. Ale chtěla bych reagovat trošku jinak. Přestože si uvědomuji tragičnost, vím zároveň, že tu bylo odjakživa především tržiště. Mně na Staroměstském náměstí ladí dohromady vědomí historické monumentality s jarmareční atmosférou. Ono se to do jisté míry vzájemně anuluje – ta jarmarečnost, kejklířství, i trošku kýč. Zmíněná tragičnost se mi s tím pojí, tak trochu škodolibě.

Vokolek:
Docela bych souhlasil, ale to je veliký rozdíl, trhy před 100 lety a dnes. Já se obávám, že v 21. století už žádný přirozený trh na Staroměstském náměstí být nemůže.

Štulc:
Chtěl bych reagovat na černý obraz Staroměstského náměstí. Východní křídlo Staroměstské radnice zaujímala obecní síň, která byla symbolem relativně demokratické správy města. To byl velmi pozitivní důsledek husitského hnutí. V této velkolepé síni také došlo k volbě Jiřího z Poděbrad. To je jeden z mála panovníků, na kterého můžeme být hrdí. Takže události nebyly jenom negativní. Náměstí bylo chápáno jako těžiště Prahy. V roce 1648 hrozilo Praze při síle švédského vojska a nezkušenosti posádky a obránců, že bude dobyta šturmem, jak byl krátce před tím dobyt Magdeburg. Tady byl připomenut pogrom, který zasáhl židovské ghetto, ale v Magdeburgu šlo o desítky tisíc vyvražděných. Praha měla být tenkrát vyvražděna Švédy a jako díkuvzdání za záchranu byl vztyčen mariánský sloup. A jarmarky - v současné době nejde o nutnost jako v minulosti. Symbolem současnosti je supermarket a v případě dnešního trhu jde jen o parodii. Mně vadí nejen ten jarmark, který tam je déle, než nutno, ale vadí mi i restaurační zařízení, která na ploše náměstí parazitují.

Vopálenská:
Mně nejvíc vadí, že vlastně není jasné, jestli to je náměstí. Mám pocit, že náměstí má mít nějaký řád, abych se tam cítila, že jsem na náměstí. Buď má mít tvar čtverce nebo obdélníku nebo má mít nějaké záchytné body. Je tam Husův památník a zároveň ty trhy, vše umístěno tak chaoticky, že mám pocit, že se tam ztrácím, že to nemá formu. Jakoby prostor vytékal pryč.

Vích:
Bydlím v Týnské uličce a skoro denně tudy chodím.  Sleduji, jak se na náměstí mění atmosféra. Když je nával turistů, tržiště, představení nebo mistrovství světa ve fotbale ... A když je sobota ráno, nejlépe v listopadu, a je mlha a hnusně, tak je tam najednou atmosféra velmi příjemná, inspirativní. Najednou je to silné místo a začínají se tam objevovat vzpomínky, tragické, anebo když má člověk dobrou náladu, tak lepší.

Vopálenská:
Komu vůbec patří Staroměstské náměstí, myslím jednotlivé domy? Asi před rokem Hospodářské noviny zveřejnily, čí jsou domy na Václavském náměstí, že polovina je v rukou privátních a polovina je města. Kdo rozhoduje o tom, jaké kde budou obchody? Jsou to úředníci ve vedení magistrátních odborů,  anebo přímo politici? Kdo rozhoduje o  jarmarcích?

Štulc:
Je rozhodující, komu co patří. Veřejné prostory patří městu.  Na to, jaký bude sortiment obchodů, pokud ten typ sortimentu neznamená vyrubání renesančních kleneb nebo jiný fyzický zásah do podstaty cenného objektu, nemá ani státní, ani pověřená městská památková péče sebemenší vliv. Je právem vlastníka, pokud tím neomezuje a neporušuje práva někoho dalšího, prodávat, co chce. Co skutečně plně zůstává v rukou magistrátu, je, kdo a do jaké vzdálenosti si udělá restauraci pod širým nebem, a to jako už téměř trvalé zařízení. Podobně jako je v rukou magistrátu a Povodí Vltavy, jestli bude velká restaurace na Vltavě, která zabere veřejný prostor vodní hladiny. Tady je možné  působit na to, aby komerční zájem nebyl tak křiklavě preferovaný na účet přirozené atmosféry města.

Vopálenská:
Vnímáte rozpor mezi tím, jestli má být Staroměstské náměstí pro turisty, anebo pro všechny Pražany? Já  pozoruji, že je z 95 procent pro turisty.

Róna:
Jde o ceny, je to pro Pražany drahé, proto se domácí s turisty nemísí. Na náměstích v Itálii nebo ve Vídni jsou místní i turisté v dobrém poměru. Turisté to tak nevnímají, pro ně to tak drahé není, jde o ekonomické ghetto.
Ale co bych chtěl říci, v každém historickém městě je na náměstí kašna, která vytváří život města, příjemnou atmosféru, kolem ní se rojí lidi a kašna vytváří srdce náměstí. Problémem Staroměstského  náměstí je, že tam není voda.

Bradna:
Proč byla zničena Krocínova kašna? Protože na ní byl rakouský orel. Když v zastupitelstvu města získali Češi většinu, tak se usnesli, že orla odstraní a od stařičkého Palackého získali papír, kde jim napsal, že Krocínova kašna je nevalné umělecké hodnoty. Vzali to na radnici a na základě tohoto papíru přehlasovali Němce a odstranili Krocínovu kašnu. Přesněji, nechali ji rozmlátit kladivy. Zlomky byly odvezeny nad Rajskou zahradu, kde byla první pražská plynárna od nějaké belgické firmy, a Krocínova kašna byla dána do základů plynárny. Až když byla plynárna rozbouraná, tak byly ze základů vyjmuty fragmenty, které jsou nyní sestaveny v Lapidáriu. Obnovení kašny by představovalo ještě větší problém než obnova mariánského sloupu. Tam je víc zachovalého.

Róna:
Na náměstí leží výrazný patos, a ten je daný jednak balkónem, odkud mluvil Gottwald, a jednak Husovým pomníkem. Já tu sochu mám docela rád, ale myslím si, že má naddimenzované měřítko a z náměstí vytváří patetický prostor.

Gintel:
Mám zážitek z dětství, jak Foglar organizoval hon na Širokka v uličkách Starého Města a končilo to na Staroměstském náměstí. Mám pocit, že ze Staroměstského náměstí se dá vždycky někam utéct, do zajímavých lokalit, že jenom na chvíli se tam člověk objeví, a pak může kamkoliv a všude je to zajímavé. To místo má majestát, ale chybí mu přívětivost. Před rokem jsme připravovali knihu Kde se líbat v Praze. Oslovili jsme asi 53 různých lidí různého věku. Ale nikdo nejmenoval Staroměstské náměstí jako ideální  místo. Okolo je míst spousta, průchody, uličky atd. Proč se lidi nechtěli scházet zrovna na Staroměstském náměstí? Staroměstské náměstí je ale také tlumič osamělosti, protože lidé vidí hodně dalších lidí a cítí se mezi nimi dobře. Je zajímavé, že na každém větším náměstí v Itálii je leták, který náměstí popisuje. Staroměstské má tlusté průvodce, ale ne ceduli na místě, kde byste si mohli přečíst, co se tam dělo.

Štulc:
Nemůžu říci, že Husův pomník je na náměstí navíc. To byl projev celonárodní vůle. Mimochodem bylo velmi obtížné před rekvizicemi uchránit bronz, ze kterého je odlit. Je to dílo významného českého umělce Ladislava Šalouna. Pomníku v té době, kdy byl zřízen, říkali zvětšený kalamář, už tenkrát se do něj strefovali různí schöngeisti. Ale jeho účin je objektivně poškozen faktem, že krátce po jeho dokončení pražský lid strhl mariánský sloup. A vedle Zdenky Braunerové a dalších to byl právě Ladislav Šaloun, kdo nejvehementněji protestoval a říkal, že to těžce poškodilo jeho dílo. My už pomník neznáme v situaci, pro kterou byl komponován. S přemístěním Husova pomníku nemohu souhlasit. Já bych rád vrátil Radeckého na Malostranské náměstí.

Vokolek:
Musíme si uvědomit, že postavit Husa za Rakouska bylo odvážné. Tehdy byla většina knih o Husovi cenzurována.

Bradna:
Když bylo výročí upálení Mistra Jana Husa, tak hledali místo pro pomník, byl na to zvláštní výbor. Padl i návrh na zboření Týnské školy, mariánský sloup měl být postaven před Týnskou školu a dům U jednorožce a Husův pomník uprostřed. Primátor Podlipný při nějakém jednání řekl ne. Byly dělány výpočty, měření vztahů, výšek, šířek. Proč je Husův pomník tak velký? Protože mariánský sloup byl vysoký 15,83 m, to byl monument, který tam kraloval, a jak se Myslbek vyjádřil, byl na ideálním kompozičním místě. Památkář dr. Jan Muk nám ukázal bod, od kterého se vyvíjel plán a ten se zvyšoval postupně až do věží Staroměstské radnice a Týna. To byla naprosto úžasná kompozice. Sloup a pomník spolu stály tři roky a tři měsíce. Mistr Jan Hus byl ctitel Panny Marie a její socha byla stržena k jeho nohám, což je paradoxní.

Vích:
Mne šokoval v září 2009 na konferenci o Staroměstském náměstí Milan Knížák, když říkal, že Hus je moc velký a je nutné ho přestěhovat. Mně přijde, že je to naprosté nepochopení smyslu pomníku. Pomník v momentě, když je někam postaven, vytvoří geomantii místa, lidé k němu chodí na schůzky a on se vepisuje do paměti toho místa. Ladislav Šaloun je skvělý sochař a pomník je velký, protože oni odkaz Husa cítili jako opravdu velkou sílu, která tam musí být. Stěhovat kostely a pomníky, to by bylo jak za Husáka.

Róna:
Někdy se ale odstranění nějakého pomníku dá zdůvodnit. My přeci předpokládáme, že krása města je také pro naše potomky, že se tvorba města odehrává demokraticky. O každé změně jednáme, ale třeba komunisti zabírali náměstí, kašlali na nějaký respekt vůči historii a kontextu, cpali tam svou propagandu, a když konečně odešli, tak my budeme mít úctu k těm věcem a budeme je tam nechávat? To je naprosto zvrácené myšlení. To jsme měli nechat Stalina na Letné a dívali bychom se na největšího vraha v dějinách ze Staroměstského náměstí? To je absurdní.
Já si samozřejmě nemyslím, že by bylo vhodné Husův pomník stěhovat. Je naddimenzovaný a vytváří na náměstí patetickou atmosféru, takže se tam člověk necítí příliš uvolněně, ale samozřejmě je historicky významný a je to krásná socha a nelze ho přemístit. Ale není možné brát věc tak, že jednou se něco postaví, třeba socha nebo dům, a musí to zůstat navěky. Třeba Federální shromáždění bych zbořil ještě dneska.

Vích:
U Husova pomníku bych uvítal zrušení květinové výzdoby a oplocení okolo, ale pomník samotný je myslím nedotknutelný. Se zbořením Federálního shromáždění souhlasím.

Štulc:
Kdoví, třeba se dočkáte. Co si myslím, že na náměstí přebývá, je velmi tupá betonová atika na domu U Zvonu, která devalvuje jinak pozoruhodnou akci, která natrvalo vstoupila do dějin památkové péče, byť přiznávám, že dnes bych si na tu regotizaci netroufl a že dům v podobě, v jaké byl před průzkumem, byl naprosto harmonicky integrován. Tady byl připomenut Jan Muk, vynikající znalec středověké architektury, který prohlásil, že ta atika je absolutní blbost. Sice se argumentovalo rozborem geometrické fasády domu a paralelou se Staroměstskou mosteckou věží, ovšem to je stavba úplně jiného typu. Ve skutečnosti bylo hlavním důvodem, že to měla původně dostat Pražská informační služba. Ta chtěla do dlátové střechy vložit kanceláře a potřebovala něco, co by zakrylo střešní okna. To byl rozhodující důvod, proč tehdejší velmi inteligentní a vzdělaný, ale velmi konformní ředitel Státního ústavu památkové péče nakonec prohlásil, že když to doktoru Majerovi vyšlo v geometrické kompozici, tak ať se to realizuje, ale ne v kameni, ať to vyjadřuje alespoň materiálem současnost. Čili se nakonec uskutečnilo nejhorší možné řešení.

Bradna:
Když se podíváme na kteroukoliv historickou vedutu, tak je tam nepřerušená krásná štíhlá stavba dlátovitá. Já jsem v té atice strávil hodně času, jsou tam okna kanceláří, což by bez atiky vypadalo hrozně. To by bylo vynikající kulometné hnízdo. Jde o neprůstřelný masivní beton.

Štulc:
V poslední soutěži, co byla na Staroměstské náměstí a východní křídlo Staroměstské radnice, někteří ze soutěžících navrhovali odstranění atiky. Soutěž neměla řešit jenom  budovu, ale i celek náměstí. Nemalý počet autorů přesně do místa mariánského sloupu situoval sloup, někdy to bylo se Štursovým géniem nebo jinou sochou. Cítili, že kompozice umístění sloupu byla podstatná pro kompozici náměstí a chtěli to alespoň touto cestou obnovit, i když tenkrát nebyla naděje, že by se tam vrátila Panna Marie.

Bradna:
Když byl v pražském zastupitelství doktor Václav Frič, otec revolucionáře Friče, tak ten navrhl, aby byl odstraněn mariánský sloup a na jeho místo dán sloup, kde budou vysekána jména popravených českých pánů. Protinávrhem bylo, aby byl postaven pomník maršálu Radeckému, který zvítězil. Radecký byl v Praze postaven díky tomu.

Štulc:
To byl jeden z nejkrásnějších pražských pomníků.






Pokračování:


1. O Staroměstském náměstí v Praze


2. O dostavbě Staroměstské radnice


3. O soutěži na dostavbu radnice 






30.4.2012
ČTK - Na Staroměstské náměstí se má vrátit Mariánský sloup

 

30.06.11 14:50
Návštěvnost: 11065 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
Mariánský sloup letos, Krocínka za dva roky Vích 05.05.12 02:32
Úcta a Mariánský sloup Tomáš Vích 16.04.17 21:55
...čas... Zdeněk Skála 20.04.17 09:34
...čas války, čas míru... Tomáš Vích 20.04.17 11:10
...Čertům na vzdory.. Zdeněk Skála 21.04.17 12:40
jaká je čerň uvnitř cloudu? Tomáš Vích 22.04.17 03:05
...jasná jiskra... Zdeněk Skála 24.04.17 09:47
letadýlka na dálkové ovládání........... Tomáš Vích 24.04.17 12:32
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Duben 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.