Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
II. O dostavbě Staroměstské radnice
3. Beseda Revue Beau!

 


Horáček:
Co by se na náměstí mělo přidat? Visí ve vzduchu návrh obnovy mariánského sloupu, a pak je tady díra po Staroměstské radnici. Myslíte, že návratem sloupu se pomůže celé atmosféře náměstí, nejen ve smyslu estetickém, ale i tak, že by třeba zmizely zahrádky, už proto, že kolem sloupu bude ochranné pásmo a zahrádky se nebudou moci rozlézat po celém prostoru? A co s prolukou po radnici? Pan architekt Kašička s architektem Pavlíkem v poslední soutěži (1987) navrhovali rekonstrukci či parafrázi středověké podoby.

Kašička:
To by byla vědecká rekonstrukce. Ovšem náš projekt byl odsouzen tehdejší porotou, protože neodpovídal společenskému požadavku na doplnění Staroměstské radnice dílem současného výrazu. Co je ten společenský požadavek, nevíme dodneška. Ani to nebylo v zadávacích podmínkách. Kdyby platilo tohle, tak asi nestojí Frauenkirche v Drážďanech v dnešní podobě, místo toho by tam bylo nějaké skleněné nebo betonové monstrum. U Staroměstské radnice jsme na tom podstatně lépe, protože existuje třetina průčelí parléřovské radnice a známe dobře, jak vypadala velmi jednoduchá dispozice. Pod Nobileho radnicí neexistovaly sklepy, to znamená, že v těch místech archeologové naleznou základy parléřovské radnice a bezpochyby i starší substrukce románské.

Štulc:
Východní křídlo radnice bylo zbořeno v roce 1837. Díky masivní kampani Společnosti vlasteneckých přátel umění i pražské veřejnosti, a díky dopisu, který hrabě Lev Thun poslal císaři, byla odvrácena daleko horší demolice. V té době se ještě stavělo velmi ekologicky, to znamená, že co nebylo nutné vyvážet někam za město a zase přivážet, tak se použilo znovu, protože doprava stavebního materiálu tvořila vysoké procento nákladů na stavbu.  Předpokládáme, že ty sklepy, které zůstaly z původní radnice, jsou vyplněné sutí z demolované nadzemní stavby. Bez provedení seriózního archeologického průzkumu a bez zjištění té zásoby informací, která je v podzemí, nemá smysl vypisovat soutěž. A navázal bych na doc. Kašičku, že už dnes ta suma informací, kterou známe o chybějící části, je srovnatelná s tím, co měli k dispozici Němci, ať už v případě královského zámku v Drážďanech nebo u Frauenkirche a dalších staveb, a to by mohlo výrazně přispět k vědeckému podkladu pro případný projekt rekonstrukce.

Róna:
Problém je, že společnost nemá pokoru vůči Starému Městu a k tomuto dědictví. Politici se vždy budou chtít přes nějaké nové architektonické dílo zviditelnit, a proto nejsou schopni tak čistého řešení, jako je rekonstrukce staré stavby.  Pro mě by to bylo ideální řešení, aby se do budoucna zamezilo nějaké zrůdnosti, která by poznamenala další generace. Vůbec nepochopím, že současní architekti nemají úctu k srdci města a cpou se tam s těmi svými nápady místo toho, aby řešili okraje města, přestavovali paneláková sídliště atd. Tam, kde je potřeba zlidštit životní prostředí, zlepšit úroveň bydlení, tam by měli napřít svoji energii a nikoli ničit svými egoistickými projekty zažitá historická centra měst.

Horáček:
Připomínám, že je ještě důležité zvažovat, co by v tom objektu mělo být.

Štulc:
Náměstí je vedle Pražského hradu vnímáno veřejností jako nejvýznamnější prostor státu a národa, a tudíž postavit tam například hotel nebo obchodní dům by bylo něco, co věřím, že i při cynismu a jednostranném ekonomismu současné doby by bylo chápáno jako absolutní znesvěcení. Tady mně právě chybí téma s velkým T, to znamená poslání pro stavbu takového významu, že ji můžeme dát buď na Pražský hrad, nebo na Staroměstské náměstí. Takové Téma zde nevidím. Právě to byl nedostatek poslední soutěže, že po chudácích architektech chtěli nejen návrh podoby, ale i náplň, co tam vlastně má být.

Vích:
My jsme se s Peterem Balharem začali bavit o tomto tématu asi před pěti lety a od začátku máme téma radnice jasné. Jak bude vypadat, jestli bude gotická, neogotická, funkcionalistická, brutalistní, postmoderní, organická nebo jaká, to je až druhá otázka. První je, že až do požáru 1945 tu byla radnice. Bylo tu především to rituální místo zasedacího sálu, kde lidé přednášeli své stížnosti a návrhy. Zde byl jazyk a ústa města, to místo, kde se říkalo, jaká Praha má být. Ve středověku to bylo v Parléřově sále, za první republiky v Brožíkově síni v moderní úpravě od Josefa Chochola. A v roce 1945, když byla radnice vypálena, tak se provizorně zastupitelský sál přesunul do dvorany Nové radnice, do té doby veřejného prostoru, a od té doby tam trčí a ničí Novou radnici, kde by normálně mohl probíhat veřejný život výstav a prezentací čehokoliv. Vidím radnici jako ústřední téma. Byl bych i za repliku staré parléřovské radnice, která je nádherná, ale obávám se, že se tam 63 zastupitelů plus dalších 200 hostů nevejde. Výsledek této rovnice je, že buďto zvětšíme Parléře a uděláme ze sálu 12 x 20 metrů sál 20 x 50, anebo vymyslíme nový dům, který se tam bude hodit. Zastupitelé zasedají jednou za měsíc, takže většinu času by tento sál mohl sloužit veřejnosti.

Králíček:
Myšlenka je to na první pohled sympatická a čistá. S jistotou ale tvrdím, že je naprosto mylná a nereálná.

Milunić:
Dlouho mám nápad, který by mohl být vhodnou předehrou. Zahájil bych archeologický průzkum na půdoryse radnice a Krenova domu tak, že bych vztyčil kostru původních hmot přikrytou průsvitnou folií a po obvodě bych udělal galerii pro turisty s atrakcí dole fungujícího archeologického pracoviště. Věřím, že by to pomohlo přesvědčit Pražany, že je to to pravé, i když neuvidí Mikuláše.
Uvnitř novostavby by mohla být ukázka vývoje Prahy, jak pro domácí, tak pro turisty. Mohl by to být model Prahy v nějakém slušném měřítku.

Róna:
My jsme to řešili v poslední soutěži s Davidem Vávrou, on nechal víceméně na mně, co by v nové radnici mělo být. Já jsem to pojal jako konceptuální legraci a vytvořil jsem dovnitř veliké sousoší Praha – matka měst, kdy Praha je klasicizující matrona s mohutnými prsy a všechna ostatní významná světová města jsou pod ní kolem na schodech jako malí chlapečci a holčičky, čůrající kolem sebe. Tím pádem se to změnilo v kašnu v hlavní hale radnice.

Vokolek:
Tady padly ty Drážďany. To je tragické místo. Na místě Frauenkirche byla příšerná hromada kamene a oni drze tvrdili, že jde o památník válce. Ta hrůza tam zůstávala. Ale jak se začalo stavět znovu, ukázalo se, že jde něco změnit, když tam udělám něco pozitivního. A já si myslím, že pozitivní je jenom navrácení toho, co tam bylo. S novou Frauenkirche se to město definitivně osvobodilo. V Německu to byl celoněmecký problém a lidé dali peníze, a to převýší architekturu, najednou dostavba a společenská aktivita odblokuje to negativní, co se tam vršilo po staletí.

Kukla:
Naprosto s Vámi souhlasím, i s paralelou Frauenkirche. Problém je, že na to byla národní sbírka. Pochopení katastrofálního urbanistického stavu Staroměstského náměstí je ve společnosti, obávám se, malé. Lidé si zvykli na Sv. Mikuláše a představa, že by tam mělo znovu přijít to Parléřovo křídlo či „nedej bože“ Krenův dům, by nebyla srozumitelná - vždyť Sv. Mikuláš nebude vidět, proč to chcete zastavovat, je tam parčík, stromy, jak je málo zeleně ve městě, a vy byste tam zase chtěli něco dát! Vysvětlit lidem, že je to geniálně řešené piazettou s rafinovanou prací s perspektivou, že ve skutečnosti ten Dietzenhoferův portál je falešný portál a že to evokuje římské stavby, že to je geniální barokně divadelní kus, to lidé nevědí. Jestliže město prožije něco tak strašného jako Drážďany, tak to vidí každý, a společenskou podporu lze potom získat snadno. Ale obávám se, že veřejnost má zásadní problém i s pochopením toho, že znovupostavení mariánského sloupu neznamená likvidaci Jana Husa.

Králíček:
Budu reagovat postupně na dva předchozí vstupy.
Za prvé bychom měli v dnešní diskusi rozlišovat mezi efemérním využitím parteru náměstí a mezi jeho stavební prostorovou podstatou. Využití parteru je snadno řešitelné smluvně. Asi by na Staroměstské náměstí neměla mít monopol jedna firma. Její stereotypní režie musí být nutně časem nudná a tradičnímu variabilnímu charakteru městského rynku cizí. Daleko důležitější je ale stavební podstata prostoru. Podle mého názoru je třeba nejdříve stanovit priority a říci si, co je na Staroměstském náměstí hodno ochrany a případné restituce nebo rekonstrukce. Jsem přesvědčen, že je to především základní půdorysný tvar náměstí. To, co z prostoru Staroměstského náměstí zmizelo, bylo úplně to nejdůležitější. Byla to prostorová pointa náměstí. Jde o to, že Staroměstské náměstí na rozdíl od většiny ostatních náměstí v Praze nebylo jednotně založené, ale vznikalo v samém prvopočátku tvorby města aditivním, „rostlým“ způsobem. Byl to v pravém slova smyslu „organický“ urbanistický prostor. V důsledku série chybných rozhodnutí pak nejdůležitější architektonická pointa náměstí – jeho konkávně vydutá západní fronta – v posledních sto letech zcela zmizela. Jejím iniciačním motivem byl zdroj vody – nejdříve potok, potom studny různých kategorií až po Krocínovu kašnu. Původní půdorysná stopa i rytmus nadzemních objemů západní fronty náměstí by se měly pietně restituovat. Jsou prapočátkem paměti místa. Pokud budeme rozhodovat, co vše je pro paměť místa dále důležité, je naprosto jasné, že je to především barokní mariánský sloup a Parléřova gotická radnice ve své originální podobě ze 14. – 15. století. Jak už vysvětlil doc. Kašička, každý může vidět, že třetina původní fasády existuje a stačí ji na zbytku půdorysu radnice zopakovat. Půdorys gotické radnice je zachován, včetně originálních románských sklepů pod povrchem náměstí. Pokud bychom existující a demolovanou část Parléřova díla poměřovali objemově včetně radniční věže a suterénů, pak na Staroměstském náměstí zůstaly téměř tři čtvrtiny původní hmoty radnice.
Za druhé bych rád podrobněji komentoval touhu Tomáše Vícha vrátit na Staroměstské náměstí funkční radní sál. To už je dnes evidentně nereálné. Ten sál nebyl zničen při poslední demolici v roce 1945, ale již při té první v letech 1784-87 za Josefa II. Od té doby už na Staroměstském náměstí nesídlili radní a zastupitelé, ale magistrátní úřad.

Štulc:
Sloučili města pražská a potřebovali úřadovny, takže tenkrát strhli krásnou klenbu a velký radní sál přepatrovali, aby získali prostor pro úředníky.

Vích:
A kde se zasedalo tou dobou? Protože mně přijde rituál schvalování důležitých věcí ve městě tím, o čem by to celé mělo být. Místo, kde se sbírají energie, kde se věci řeší dobře a s důvěrou. Kde je to místo? Kde je vhodné místo pro zasedání rady nebo zastupitelstva?

Štulc:
Nevím, jak to bylo za První republiky, ale josefínské reformy nebyly nějaké super demokratizační, naopak vrchol zastoupení obyvatel byl skutečně asi v 15. století. Potom to už zase směřovalo k rozhodování oligarchickému, zejména, když Marie Terezie a Josef II. usilovali o unifikaci státní správy dědičných zemí. Nebylo pak třeba, aby tolik zastupitelů zasedalo v jednom stále. Proto když sloučili pražská města a potřebovali sídlo radnice, tak to přepatrovali, aby měli prostory pro výkonnou administrativu. To byli velice výkonní úředníci, kteří nahradili předchozí, demokratičtější způsob správy města.

Vopálenská:
Ošemetnou záležitostí architektonické soutěže na dostavbu radnice bylo právě to, že nebylo dané zadání, veřejný zájem, co by tam mělo být. Tomáš Vích se ptá, jestli by právě neměla být radnice tím zadáním. Jaké jsou překážky? Dneska jsou politici v Praze diskreditovaní, sedí na „Mafiánském“ náměstí, jejich zájem by mohl dnes hrát do karet navrhované  rekonstrukci.

Štulc:
Aby se do toho prostoru začlenila stavba se současným architektonickým výrazem, to by chtělo to velké téma. V Německu šlo skutečně o hnutí zdola, kdy se sbírky konaly po celém Německu, bylo to v euforii po sjednocení Německa. Frauenkirche byla obnovena s kyselým souhlasem památkářů. Řada z nich říkala: nechte to jako památník války, obnova by přinesla přílišná rizika. Byli velmi skeptičtí. Následně když o tom bylo rozhodnuto a byly sebrány peníze, tak dali veškerou dokumentaci a své zkušenosti do služeb rekonstrukce. Tak jako svého času vynikající polský památkář, prof. Jan Zachwatovicz, byl proti rekonstrukci Varšavy po válce a řekl: „Jako památkář s tím nesouhlasím, jako Polák dám všechny své zkušenosti a znalosti do služeb toho, aby to dopadlo co nejlépe.“ Byl pak pověřen tou akcí.
Dostatečným tématem v tomto případě je možnost navrátit celistvost dobře dokumentované, velice významné pražské památce. Pro její vnitřní prostory by se určitě kulturní náplň našla. Čili moje poznámka o tématu s velkým T byla míněna tak, že na místo rekonstrukce by se mohla prosadit soudobá novostavba, jen pokud by měla to významné téma, jinak se to nepodaří.

Horáček:
Padly tady tři konkrétní návrhy:
1. Tématem je rekonstrukce radnice pro rekonstrukci samu coby významné památky, s tím, že by se náplň našla dodatečně – zřejmě by byla muzejní nebo podobného charakteru.
2. Pak zazněl návrh stavby, v níž by byl umístěn velký model Prahy, což, jak se obávám, by posílilo trend, že by tam chodili hlavně turisté a méně Pražané.
3. Dále je tu návrh na obnovení radniční funkce, to znamená, že by se uvnitř nacházel zasedací sál, ale nebylo řečeno, jak by ta stavba měla vypadat. Patrně by to nemohla být rekonstrukce parléřovské radnice, protože tam by se všichni radní, úředníci, hosté a novináři nevešli.
Má ještě někdo další nápad, co by tam mělo být a jak by to mělo vypadat?

Králíček:
Případně rekonstruované východní křídlo Parléřovy gotické radnice je v dnešních měřítkách miniaturní stavbička o rozměrech13 x 20 m v půdorysu a dvě podlaží na výšku. Vznikl by znovu sál, který hrál v dějinách města i státu významnou roli. Byl v něm korunován Jiří z Poděbrad. Už to samo o sobě je důvodem k rekonstrukci. Dnes by to byl sál, kde by např. primátor přijal anglickou královnu, kdyby přijela do Prahy. Takový sál dnes radnici chybí. Uvažujeme-li o ostatních objektech obnovované západní fronty náměstí, ty budou určeny známou půdorysnou stopou západní fronty a archeologickým podzemím. Tušíme, že tam čekají poměrně vzácné nálezy. Já bych za sebe jako urbanista navrhoval postupovat krok za krokem. Nejdříve na náměstí vrátit objekty, o kterých nemusíme diskutovat a které funkční náplň přinesou samy sebou. Jsou to mariánský sloup, Krocínova kašna a Parléřova gotická radnice. Po archeologickém průzkumu uvidíme, co dál. Je řada referenčních staveb, které by nám mohly napovědět. Například v Kolíně nad Rýnem projekt muzea nad římskými vykopávkami. Také na Staroměstském náměstí by mohlo vzniknout muzeum archeologie a restaurátorství. Myslím si, že funkce musí být nová, vyvěrající z místa. Radnice hlavního města Prahy už dnes funguje natolik jinak, že by místo nepozvedla, ale naopak devastovala. 

Vích:
Jak „jinak“? Už se nezasedá a nekomunikuje, nepotřebují se scházet?

Králíček:
Tomáši, byl jsi někdy na zasedání zastupitelstva, dokážeš si takový sál s nutným příslušenstvím a parkingem představit v tomto prostoru? Celé dnes volné místo na Staroměstském náměstí by na to nestačilo, to už prostě dnes nejde.

Vích:
Myslím si, že zasedací sál i se záchody a šatnami by se tam vešly a ještě by tam mohla být pěkná kavárna typu Slávie, kde by se lidé mohli scházet. Klidně si to dokážu představit v té parléřovské replice. I zvětšené, např. Josef Mocker by s tím neměl problém. Parking na Staroměstském náměstí skutečně odporuje Zásadám územního rozvoje pro památkovou rezervaci, ostatně stejně jako na Mariánském náměstí.

Vopálenská:
Bylo by to zpronevěření se tradiční architektuře udělat to vyšší nebo delší?

Vích:
Pokud ji máme rádi, tak ne.

Bečková:
Já bych se přiklonila k myšlence, která tady zaznívá od Tomáše Vícha, že by to měla být městská funkce nebo funkce, související s radnicí. Že by se tam nemělo dělat nějaké informační centrum, výstavní síň nebo prodej suvenýrů atd. To jsou všechno příliš přízemní funkce, kterým se pravděpodobně, jak jsme tady už slyšeli, rovněž to místo nějakým způsobem brání, a které nejsou důstojné nové budovy. To chce mít skutečně vyšší poslání. Problém je, že na konferenci před dvěma lety primátor Bém říkal, že oni nevědí, co by s tím dělali, a že je to ani moc nezajímá. Vyjádřil to trochu kulantněji, ale padlo to tam, a dokud magistrátu na tom nebude záležet, tak z toho nebude nic.

Bradna:
Chtěl bych vyjádřit velké potěšení a poděkování za projekt rekonstrukce gotické radnice. Mně to připadá jako nejkrásnější řešení. Ale patrování neogotické neodpovídalo původnímu. Vždycky jsem čekal, když byly soutěže na novou radnici, že někdo vyhořelé neogotické torzo zakomponuje do svého projektu. Což by šlo, jako drahokam nebo historický solitér. Ale dnes už je ten pel historičnosti pryč. Chtěl jsem se zeptat, jestli se někdo tímto kouskem radnice zabýval?

Štulc:
V podstatě je to buď, anebo. Parléřovskou radnici nelze obnovit, aniž by se po dokumentaci nerozebral fragment Nobileho křídla, které už nebylo stavěno jako radniční. To byl zároveň soud a měla tam být dokonce věznice, šlo o necitlivý, velmi racionalistický postjosefínský záměr. Připomenul jsem hraběte Lva Thuna, který protestoval proti projektu, který se ukázal tak brutální. Výsledkem bylo jednak, že se zachoval zbytek radnice, a sice jižní úžasné křídlo, jednak že architekt Paul Sprenger byl pověřen, aby to nové kasárenské křídlo opatřil bohatou neogotickou výzdobou, která měla tupou hmotu zjemnit. Kdyby naše diskuse byla vedena v roce 1946, tak bych asi byl pro to, aby se torzo ponechalo. Dnes se domnívám, že ani veřejnost – a já osobně rozhodně – by neplédovala pro obnovu Nobileho radnice. Výsledek bychom vnímali jako neorganický, stejně jako generace kolem roku 1900, kdy cítili potřebu vypsat první soutěž. Soutěž vypsali hlavně proto, že po zboření Krenova domu, který to ještě trochu kompozičně zjemňoval, tam ta mohutná stavba začala trčet v plné nahotě. Bylo to do značné míry diktováno nikoli potřebou, ale krasocitem, sitteovskými ideami o vylepšování podoby měst. Vidím návrat k Nobileho radnici za málo šťastný. A tím pádem to torzo nelze uchránit.

Balhar:
Kam se dostaneme, když rekonstruujeme Parléřovu radnici? Nedostaneme se do pasti fikce, protože budeme mít sice pár kamenů, budeme mít tvary kleneb, ale co bude vevnitř? Nebude to už parodie na gotiku?

Kašička:
Využití by mohlo být jako slavnostní shromažďovací sál magistrátu, jako sál v Karolinu nebo v Betlémské kapli.

Králíček:
Gotika je právě pro účel rekonstrukce nejvhodnějším architektonickým obdobím, protože její tvarosloví je neuvěřitelně zákonité a odvoditelné. Koneckonců jsou tu dva referenční příklady.
Předně je to katedrála sv. Víta, ke které se koncem 19. a začátkem 20. století přistavěla její západní polovina. Dokáže si někdo představit, že by se katedrála dostavovala v nějakém tehdy soudobém stylu z období mezi roky 1859 a 1928? To si snad vůbec nelze představit. Do gotického tvarosloví dostavby se jemně vepsal secesní dekor. Ten s gotikou souzněl výtvarně i svoji aditivní tektonickou podstatou. Myslím, že z architektonických detailů, které jsou k dispozici na fasádě dnešního torza radnice, a z toho, co se vyzvedne ze zásypů jejích suterénů, se tři čtvrtě detailů získá a zbytek lze odvodit.
Druhým referenčním objektem může být cášská radnice. Ze dvou důvodů: pravděpodobně ji dostal Petr Parléř jako vzor pro Staroměstskou radnici a navíc prošla podobným vývojem jako pražská. Byla v 18. století připravena o svůj radní a korunovační sál, přepatrována a její fasáda barokizována. Ale v 19. století, místo, aby ji zbořili úplně, rekonstruovali ji do původní gotické podoby. Za 2. světové války ji spojenci téměř srovnali se zemí, ale Cášští ji postavili znovu potřetí, včetně sochařské výzdoby. Když se chce, tak to jde. Bývalý radní a korunovační sál v Cáchách už dávno není radnicí, a přesto je nejdůležitějším světským sálem města. Byli v něm ostatně po své korunovaci na císaře Říše římské v cášském dómu slavnostně přijati cášským starostou a radními Karel IV., Václav IV., Zikmund a další čeští králové. My bychom v Praze získali rekonstrukcí Parléřovy radnice sál, kde byl korunován Jiří z Poděbrad a kde byl hlavní štáb obrany Starého a Nového Města proti švédské přesile, kdy Praze hrozilo největší válečné nebezpečí v její historii.

Bradna:
Důležitý je vnitřní detail, aby nevznikla chladná, strohá rekonstrukce. Mně se ohromně líbí zpracování dřeva v Betlémské kapli oproti Karolinu, kde tribuna je z takových palubek, které jsou až příliš poplatné době a nejsou nad dobou těch padesátých let, kdy to bylo dělané. V Brně se stavěl Špilberk. Architekt Chudárek projektoval rekonstrukci, plánovalo se, že vláda tam bude mít výjezdní zasedání. Tam byly nějaké fragmenty a teď se rozvíjely a oni: čím? Tak cihlami, abychom neurazili. Jenomže vznikl holý cihlový prostor, který nebyl k ničemu. Tak to opískovali. Výsledek není příliš šťastný. Proto si myslím, že i provedení by mělo být špičkové, dotažené do detailů zpracování. Jak to uměl Plečnik na Pražském hradě.

Štulc:
Skutečně to bude velký památkářský problém, protože nejsme ještě tak daleko. První věc je, jestli vůbec se podaří prosadit myšlenku rekonstrukce. Domnívám se, že by se mohlo jít cestou architekta Jaroslava Frágnera v případě interiéru Betlémské kaple anebo auly Karolina. Rekonstrukce by se vztahovala na vnější plášť budovy, kde máme nejvíce podkladů, ale pokud jde o vnitřek, tam může jít pouze o určitou evokaci. Sám nevidím jako realistické, že bychom získali dost podkladů pro věrohodnou rekonstrukci původních interiérů včetně klenby radní síně. Obnovu gotického exteriéru stavby by museli kameníci dělat pod vedením restaurátorů, sochařů, protože to vyžaduje velké výtvarné vcítění. Byla by to velmi složitá úloha, přesto ji vidím jako uskutečnitelnou. Jsem přesvědčený, že výsledek by byl velmi věrohodný. Pokud jde o interiér, tam by se musela zvolit cesta Jaroslava Frágnera, kde jde jenom o evokaci, ale i to, věřím, by byl velmi vděčný a krásný úkol pro architekty a výtvarníky.

Horáček:
Rád bych vás požádal, abyste si promysleli určité shrnutí. Každý sem jistě přišel s nějakou představou, co by bylo ideální se Staroměstským náměstím udělat. Něco z toho tady zaznělo, něco třeba zaniklo a něco se vůbec neřeklo, tak teď byste své stanovisko shrnuli: co si myslíte, že by se mělo stát?

Vích:
Můj dojem z debaty je velmi pozitivní v tom smyslu, že u všech, co tu jsme, je touha místu znovu vrátit zašlou krásu, a že stesk po duchu místa je zatím asi nejlépe formulovaný replikou Parléře, co nejvěrnější, nejpoctivější. Ale chtěl bych zdůraznit, že to není jen o domě, ale že samo to místo nese informaci, jak říkal na začátku Václav Vokolek, že odsud „to“ na nás září a je ve vzduchu. Když se nově postaví Parléř z nových kamenů, paměť kamene už tam nebude, ale paměť místa ano. Docházelo zde k tragédiím, byly tu popravy, ale zároveň zde byl korunován Jiří z Poděbrad. Odkaz místa není, jestli je to gotika nebo jiný sloh, ale je v přihlášení se k víře popravených pánů, kterým šlo o stavovské hodnoty, o samosprávnost země, o věci, které dnešní primátoři nectí, a proto i představa, že by zasedali ve starobylém Parléřovi, je vlastně znesvěcení. Když primátor řekne, že novou radnici nepotřebuje, asi ji opravdu  nepotřebuje, protože ani s tím místem nemá nic společného. Dělá jinou politiku, která s tou tradiční politikou a odkazem popravených neladí. Chceme-li Staroměstskému náměstí vrátit zdravou sílu, tak jde o to, že dobří politici tam postaví dobrou zasedací síň pro zastupitele. A je mi jedno jakou.

Horáček:
Síň by tedy mohla být od Emila Přikryla nebo od Zahy Hadid – je to opravdu jedno, jakou bude mít formu?

Vích:
Měla by mít společné něco s tím místem v duchovní tradici a v tradici těch bojů, tragédií a vítězství, která se tam odehrála. Jestli toho je schopna Zaha Hadid, velmi pochybuji, jestli Emil Přikryl, je to možné, ale od toho jsou soutěže, aby vyhrál nejlepší projekt. Mám obavu, když magistrát nebo Útvar rozvoje města se rozhodne postavit Parléře bez soutěže, že to je podvod, že je to přímo zadaná zakázka kamarádům. To je obava z dnešní politiky, jak ji známe. Soutěž je základ.

Balhar:
Pro každého z nás je Staroměstské náměstí a zvláště místo, kde stála radnice, místem, kam si promítáme svoje představy. Moje přání je, abychom to vnímali  tak, že to místo je v nás. Není to něco, co máme vyřešit na základě nějakých daných kritérií, nýbrž s pohledem do svého nitra. Bohužel to, jak o tom uvažujeme, mi připadá jako důsledek všech těch tragických událostí, které se tam odehrály. Vrátit vše  na své místo může taky znamenat, že se vlastně nic nestalo, že 21. červen 1621 byl den jako každý jiný ...

Štulc:
Domnívám se, že duch místa sem může vrátit jenom život sám a nelze toho docílit programovým směřováním. Inženýrství duší je něco, co se v dějinách neosvědčilo. Co ovšem náměstí můžeme dát, je regulace disgustujícího komerčního parazitování na kráse a starobylosti místa. Do toho je jistě možné aktivně vstoupit, ale jinak nevidím jako reálné tam vracet nebo revitalizovat jakési nehmotné fluidum. Co můžeme ovlivnit, jsou určité fyzické intervence. Tady jen v rekapitulaci toho, co jsem už řekl:
Vidím jako nadbytečnou atiku na domě U Zvonu.
Vnitřně by se mi příčilo stěhovat Husův pomník, protože ho nemáme kam přestěhovat a násilné řešení by bylo velmi silnou ranou národní identitě a duchovní identitě obecně.
Co si myslím, že by bylo obrovsky na prospěch věci a co nevidím ani jako velký památkářský problém, ale co by navrátilo velkou část fyzické identity prostoru, by byla rekonstrukce mariánského sloupu.
Vůbec bych se nebránil a nevidím bez nadějí na úspěch i rekonstrukci Krocínovy kašny. Když to srovnám s jinými významnými náměstími v Evropě, tak vodní prvek je nesmírně pozitivní složkou každého veřejného prostoru.
Osobně jsem vždy plédoval pro to, mít odvahu k rekonstrukci chybějící části parléřovského křídla radnice, která by navázala na existující části, včetně těch suterénních. Vidím jako podmínku všech dalších úvah o zacelení torza především archeologické poznání, abychom věděli, s čím můžeme počítat, co zůstalo v zásypech radničních sklepů. Koneckonců i samotné sklepy jsou významnou součástí té stavby. Nicméně cítím, že k rekonstrukci parléřovského křídla by mohlo dojít pouze z hlediska vnějšího pláště a interiér už by musel být řešen soudobě s využitím anastylózy. To znamená navrácení nalezených fragmentů na původní místo. Musel by počítat s estetikou fragmentu. Vidím jako určitý předobraz Frágnerův interiér Betlémské kaple, případně též velkou aulu Karolina. Bylo by výzvou pro současnou architekturu evokovat vnitřní prostor s vcítěním a úctou k historii. Oproti tomu jsem skeptický ohledně možnosti hned od věže navázat s novostavbou v soudobém tvarosloví.

Sedlák:
Vždy jsem si problém pojmenovával jako Staroměstské náměstí, a nikoli jen jako radnice. Myslím, že je tedy nutné při každé úvaze vzít  na zřetel také to, že dnešní situace prostoru je geometricky značně odlišná od té historické. Náměstí vždy mělo jednu silnější diagonálu, jednu delší a jednu kratší, bylo postaveno do půdorysné kompozice vřetene, nikoliv čtverce, jako je tomu dnes.  Kompozice prostoru do čtverce je potvrzena  umístěním a orientací pomníku Jana Husa. Návrat do původní kompozice je již nesnadný. Urbanistické danosti, vertikální i horizontální členění, forma náměstí, míra jeho uzavřenosti, rytmizace, počet objektů, to jsou jakési závazné protoregulace pro novou stavbu. Její vlastní podoba je pak něco, co opravdu vzejde ze soutěže. Je mi ale zatěžko si představit opravdu nové řešení, které tu ještě nebylo, pokud se nepohne několika základními kameny formujícími dnešní stav. Husův pomník v tom hraje významnou roli, což neznamená, že si myslím, že by měl zmizet …

Bradna:
Musím říci, že bych nesouhlasil, aby byla vyhlášena soutěž, když tady pánové Kašička a Pavlík už udělali projekt, protože jsou věci, u kterých soutěžit nelze. Jinak chci říci k mariánskému sloupu: mě roku 1988 oslovil jeden kolega, že tajně zakládají společnost pro obnovu mariánského sloupu a já jsem za tři neděle dostal objednávku v Lapidáriu restaurovat všechny sochy, torza a fragmenty z mariánského sloupu. V roce 1990 jsme založili společnost a od roku 1997 jsem byl předsedou až do loňska. V roce 1995 jsme počali s výrobou. Ostravský mariánský sloup, který byl odstraněný kvůli soše Lenina a už je tam navrácený, je vlastně ve zmenšeném měřítku pražský mariánský sloup. Máme vysekaný dřík sloupu, spodní sokl pod ním a balustrádu a schodiště, je to složené na bezpečném místě a prakticky připravené. Jediný problém jsou andělé. V roce 1757 Prušáci obléhali Prahu, bombardovali ji a rozbili pravého předního anděla. Nového udělal po roce 1858 Kamil Bém, takovou hranatou repliku. Řešili jsme, zda kopírovat tuto nekvalitní sochu. A já teď řeknu věc, je přímo kacířská, já jsem už v roce 1993 přišel na to udělat tam sochu novou, buď anděla, nebo spíše jakési tvarosloví vstřícné popraveným českým pánům. Myslel jsem si, že toto nejpalčivější místo našeho národa by mělo být zhmotněno v kameni, že už si pak nebudeme další tisíciletí vyčítat, co kdo komu udělal, ale že půjdeme s čistou myslí a vztahy dále. A prostor vzduchu mezi sloupem a radnicí, ten nehmotný prostor bude duchovním mostem, kde bychom si měli říci, že už bychom měli kráčeti v jiných vztazích, za jinými cíli a jinou cestou.

Vopálenská:
Mně by se líbilo, kdyby tam ten jarmark nevypadal tak, jak vypadá, to je něco, co mně velmi vadí. Líbilo by se mi, kdyby se dostavěla proluka radnice, pokud možno v původní gotické podobě. Líbilo by se mi, kdyby se vrátil mariánský sloup, kvůli protiváze s Husem. Nejsem fanda toho památníku, ale beru to tak, že tam je, protože k tomu vedly nějaké důvody a ještě daleko horší věc by byla ho přesouvat.

Hrůza:
Čím jsem starší, tím víc mám pocit, že hlavní problém je ve společnosti. Že tam nikdo nepotřebuje zasedací síň, že se tam trpí stolky. Že se tam dělají ty šílené věci, naštěstí pomíjivé, to je věc, která není tak katastrofální. To náměstí je kus pražské kroniky. My jsme tady mluvili jenom o dominantách, ale jsou tam domy kolem, každý ten dům je trošku jiný, a teď jako co? Tu severní frontu, kterou tam přinesla asanace, budeme ji bourat? To by se asi nepodařilo prosadit a ani by to nebylo správné. Jsou tam dějiny Prahy a je naše chyba, že nevíme, co všechno je tam k přečtení. A proto si myslím, že postavit tam Petra Parléře, že to je velice „fraglich“, ta gotika by byla na líci stavby a teď byste vešel dovnitř a tam někde by ta gotika pokračovala až do záchodků nebo by tam skončila … Byly by tam gotické telefony nebo co? Františku [Kašičko], doufám, že se na mě nezlobíš. To náměstí by potřebovalo Frágnera nebo Vlada Miluniće, ale to chce společenskou objednávku, nemyslím jenom peníze, ale aby víc lidí cítilo, jaká hodnota tady je, a aby se podle toho chovali. To, že většině lidí nevadí, co se tam děje, to je smutné.

Milunić:
Je jasné, že hlavní devizou Prahy je to neuvěřitelné vrstvení během deseti století, které nemá žádné jiné město zachované v takové podobě. Toto je patrné i v samotném centru města na Staromáku. Náměstí bohužel ztratilo původní intimitu, tím, že čtvrtá fasáda zcela chybí a je tam místo ní nesmyslný park. Musíme náměstí znovu uzavřít soudobou architektonickou formou hmoty původní radnice místo stávajícího parku a obdobou hmoty Krenova domu uzavřít průvan z Pařížské ulice. Husovu pomníku komponovanému pro Karlovo náměstí by pomohla výsadba stromů za jeho zády místo dnešního nízkého křoví jalovců. Monumentalitu pomníku by vhodně redukoval mariánský sloup a Krocínova kašna. Ještě mi vadí, že se dodatečně zbourala ta logická nárožní věž do Pařížské na Schierově domě, která přežila požár v roce 1945.

Štulc:
Bohumil Hypšman to udělal. Byl v tom kompoziční záměr, aby více vynikl Svatý Mikuláš.

Milunić:
Ústředním nadčasovým motivem nové budovy by mohl být velký nový model města, vedle Langweilova a dalších modelů, aby si návštěvník mohl uvědomit širší kontext a topografii celého města, ve vztahu k jeho středu na Staroměstském náměstí, na kterém se octl. Podobný model znám ze Šanghaje. Aby bylo možné model pozorovat z různých pohledů, byla by tam galerie a nižší úroveň kolem modelu. Do modelu by se vkládaly návrhy nových budov ke kontrole.
V dalších patrech by byly trvalé výstavy připravovaných projektů včetně projekčního sálu. Na střeše by byla vyhlídková terasa a ve sklepě šatlava pro Béma, Kněžínka, Musálka, Richtera a rezerva pro další adepty.
Dále bych doporučoval, aby jednotlivé soutěžní návrhy byly formou folií na kostře vytyčené na místě ve skutečném měřítku, jak to dělají Švýcaři.

Gintel:
Jsem přesvědčen, že doba, přestože to tak nevypadá, je těhotná tím, aby se tam něco stalo, aby se vůbec v Praze stalo něco zajímavého. Nastoupil nový primátor, je tam krátkou dobu a bude se chtít nějakým způsobem projevit. Když se podíváte do médií, tak tolik, co se dnes píše o architektuře, se nikdy předtím nepsalo. Vydávají se speciální přílohy: Lidové noviny, Hospodářské noviny, architektuře se věnují různé časopisy, televize i rádia. Myslím si, že lidé mají pocit sounáležitosti s městem a Staroměstské náměstí navíc každý zná, takže by se určitě zapojili, kdyby se kampaň udělala chytře, nenásilně. Pak si myslím, že Praha nemá žádný ,,panteon“ lidí, kteří se o město zasloužili. Domnívám se, že by bylo hezké si je na Staroměstském náměstí připomenout, možná v té staronové budově. Historie Prahy volá po tom, aby něco takového tady vzniklo a aby to nebylo jenom muzeum.

Kašička:
Těší mě, že naše představa tady získala určitou morální podporu, dovedu si docela dobře představit generální kompozici zcelení náměstí s pohledy z Celetné ulice, Železné ulice, z Dlouhé třídy na parléřovskou část i se strmou střechou, jejíž otisk je znám z fotografií a dal by se zcela lehce odměřit. Myslím si, že tím by se mělo začít, radnicí, a teprve posléze dokomponovávat objekty směrem k Pařížské ulici. V každém případě by se měla revokovat piazetta proti čelu Sv. Mikuláše, kde by si to zasloužilo i sochu Dientzenhofera. Jsem také pro to, aby se ukrojila atika nad domem U Zvonu, ta nikdy nebyla na grafických pohledech. Samozřejmě jsem velice pro mariánský sloup i Krocínovu kašnu.

Bečková:
K atmosféře náměstí. Mám strach z toho všeho vědomí patosu tragických událostí, které se tam udály, abychom kvůli tomu nezbavili náměstí života, abychom se ho nesnažili udělat jako takové „důstojné“. Stále mám pocit, že vůbec nevadí, když to bude půl dne zasmušilé, romantické, tajemné náměstí, kde nejsou stánky, ale odpoledne ať to žije, ať jsou tam kejklíři a ať je tam ruch velkoměsta i turistický ruch, to k tomu patří. Nemusí to přirozeně být na kýčovité úrovni jako dnes. Farmářské trhy, to není moje představa pro Staroměstské náměstí. Ať funguje Havelák. Co se týče radnice, líbí se mi návrh pánů Kašičky a Pavlíka, ale přesto si tam umím představit i jiné řešení. Řešení, které se vcítí do harmonie toho prostředí. To znamená, že by mi nevadila další soutěž.

Dajbych:
Mariánský sloup - architektura bude asi letos hotová. Co se týče dalšího, tak se mi nejvíce líbí gotický návrh, co tady byl prezentován Útvarem rozvoje města.

Kukla:
Genius loci Staroměstského náměstí je již dlouho těžce nemocný. Spoustu věcí nelze napravit, mnohé věci napravit lze, přinejmenším věřím, že lze napravit průšvihy, které se tam děly z hmotového hlediska. Po pravdě řečeno, když jsem se seznamoval s výsledky soutěží na dostavbu, snad s výjimkou oné fantaskní, strašně zajímavé Gočárovy studie s obrovskou pyramidou, se mi skoro všechno zdá lepší než současný stav. Protože přijde-li tam hmota, ať je jakákoli, pořád to bude lepší než hloupý parčíček a tupý průnik do pravítkem narýsované tzv. Pařížské třídy. Staroměstské náměstí se potřebuje podle mého názoru uzavřít a zcelit. Co se týče mariánského sloupu, ten má archetypální místo, možná tam před mnoha tisíci lety byla křižovatka stezek zvířat, to místo je velmi exponované. Kdybychom začali osazením mariánského sloupu, tak to může být ten prvotní a výborný impuls, který konečně nakopne situaci pozitivním směrem. Dobrá věc ohledně toho je, že daňového poplatníka to nebude stát jedinou korunu,  to dílo je v podstatě hotové. Není problém se špičkovou prací našeho sochaře Petra Váni, který se tomu věnuje léta a předvádí neskutečné výkony. Škodí podle mého názoru kombinace neinformovanosti a nedostatku politické vůle.





Pokračování:

1. O Staroměstském náměstí v Praze 


2. O dostavbě Staroměstské radnice


3. O soutěži na dostavbu radnice 





 


 

30.06.11 14:30
Návštěvnost: 9538 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
Radnice Had 23.03.12 19:44
Radnice Radovan 23.03.12 19:46
Chobotnici? Vích 23.03.12 22:36
k 98. výročí svržení mariánského sloupu Tomáš Vích 03.11.16 09:43
Náměstí Patrik Líbal 05.11.16 23:14
Náměstí Patrik Líbal 05.11.16 23:22
Většinové hledisko Tomáš Vích 06.11.16 08:25
Většina má své přirozeně chaotické stádní chování, Tomáš Vích 06.11.16 10:15
Otázkou je, robert 06.11.16 21:23
Iniciativa Tomáš Vích 06.11.16 22:33
Ano, robert 07.11.16 10:32
Ano, Tomáš Vích 07.11.16 11:23
Nezávisou porotu robert 07.11.16 14:28
Mimořádný návrh Tomáš Vích 08.11.16 11:33
Radnici robert 08.11.16 12:41
abstraktně? EldoRádo 08.11.16 12:44
re abstraktně? Radnici Tomáš Vích 08.11.16 13:12
Funkční náplň je zde vedlejší věc. Tomáš Vích 08.11.16 13:16
...indiánský tábor... Zdeněk Skála 08.11.16 14:20
cha chá...... EldoRádo 09.11.16 12:53
No děkuju, Tomáš Vích 09.11.16 13:39
darmošlapově... Zdeněk Skála 13.11.16 15:10
v téhle režii Tomáš Vích 13.11.16 16:08
Soutěžící robert 14.11.16 10:36
archeologie je paměť Tomáš Vích 16.11.16 00:27
Klidně se to může jmenovat radnice, robert 16.11.16 08:39
Axiom Tomáš Vích 16.11.16 10:47
Souhlasím robert 16.11.16 11:53
trpěný žvanil trpící čtenář 18.11.16 07:59
trpící čtenář Tomáš Vích 18.11.16 10:46
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Srpen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.