Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb
NOVY fullbanner
HLEDEJ v sekci     
Eiffel picture
Gustave Alexandre Eiffel
* 15.12.1832 - Dijon, Francie
† 28.12.1923 - Paříž, Francie

web:


Biografie
Po studiích na dijonském lyceu se Alexandre Gustave Eiffel připravuje ke vstupu na prestižní pařížskou polytechniku - není však přijat a proto studuje École Centrale des Arts et Manufactures se zaměřením na chemii, po jejímž absolvování počítá s návratem do Dijonu a zaměstnáním ve strýcově továrně na ocet. Než však stačí dostudovat, rodina se se strýcem nepohodne a on v roce 1855 zaměňuje chemii za stavební inženýrství a zůstává v Paříži u Společnosti Západní dráhy. Železniční stavitelství patří ve druhé polovině 19. století k nejdynamičtějším průmyslovým oborům, mladý konstruktér má tedy dostatek příležitostí předvést svůj talent. Jedním z jeho prvních úkolů je stavba příhradového mostu přes řeku Garonne u Bordeaux, kde si v praxi ověřuje tehdy novou metodu zakládání pilířů pomocí stlačeného vzduchu (kesonů). V provádění železničních mostů pokračuje do roku 1862, kdy se osamostatňuje jako inženýr - konzultant. Při návštěvě Egypta si prohlédl právě otevřený Suezský průplav. V roce 1867 zřizuje mostárnu v Levallois-Perret, severozápadním průmyslovém předměstí Paříže, a pouští se do stále odvážnějších projektů.

Na rozdíl od mnoha tehdejších konstruktérů, pracujících metodou pokusů a omylů, se pokouší přesně určit modul pružnosti svářkového železa a vylučuje tak pokud možno odhad z výpočtů účinku tlaku a napětí dané konstrukce. Dbá na dostatečné zavětrování konstrukcí - čím dál vyšší a delší železniční mosty se často hroutily vlivem špatného odhadu dynamického zatížení vlakovou soupravou a silným větrem (jen ve Spojených státech se do konce 19. století zřítilo přes 200 ocelových mostů). Eiffelova firma je schopna postavit všechny druhy konstrukcí z příhradovin, od továrních, nádražních a výstavních hal po kostely a plynojemy, a staví je takřka po celém světě. Nejdůležitějšími zakázkami však zůstávají viadukty - nejdříve přes řeku Sioule u Rouzat na trati do Orléans (180 m dlouhý přímý na dvou příhradových mohutných pilířích), dále známý most Maria Pia přes řeku Douro v Portu (oblouk o rozpětí 160 m) a impozantní Garabit v jižní Francii (parabolický oblouk o rozpětí 165 m ve výšce 120 m nad údolím). Eiffel navrhuje pohyblivou kopuli s kapalinovým ložiskem pro hvězdárnu v Nice, kterou lze navzdory váze 100 000 kg otáčet pouhou rukou. Když sochař F. A. Bartholdi vypracoval návrh na dar Americe na paměť účasti Francie na osvobozeneckých bojích států Severu, 46 m vysokou sochu symbolizující "Svobodu, svítící světu", Eiffel navrhuje ocelovou nosnou konstrukci pro měděný plášť sochy. Lehkostí a vzdušností obdaří konstrukci budovy nádraží v Budapešti. Neobvyklým příkladem vertikální veřejné dopravy je železná neogotická věž výtahu Santa Justa v Lisabonu, která je sice produktem Eiffelovy firmy , vznikla však až po jeho odchodu do důchodu v roce 1898.

Světové výstavě v Paříži roce 1889 měla dominovat 300 m vysoká věž. V roce 1866 je ministerstvem obchodu a průmyslu vypsána soutěž, ačkoli už od roku 1884 existuje v Eiffelově kanceláři návrh, vypracovaný Mauricem Koechlinem, Emilem Nouguierem a architektem Stephenem Sauvestrem. Podmínky soutěže jsou koncipovány tak, aby jim právě tento návrh vyhověl. Přesto proti stavbě věže Charles Garnier (tvůrce pařížské Opery) sepisuje petici a nepřátelští jsou i novináři a vláda, která dává k dispozici pouze čtvrtinu nákladu. Eiffel tedy investuje do stavby vlastní peníze (podle smlouvy mu pak dvacet let patřila a roku 1909 přešla do majetku města). Věž podle něj neměla být pouhou kuriozitou, rozhlednou a vlajkovým stožárem měla sloužit meteorologickým pozorováním a aerodynamickým pokusům. Konstrukce věže je velmi odvážná už jen pro nedostatek zkušeností s podobnými stavbami. Je smontována v letech 1886-89 podle více než 3000 plánů a 1700 detailních výkresů a svou výškou 300 m stává se (až do roku 1929, kdy byl postaven mrakodrap Chrysler Building) nejvyšší stavbou světa. (Jednou z jejich četných napodobenin je turistická rozhledna na Petříně, konstruovaná v letech 1890-91 inženýry Františkem Prášilem a Josefem Součkem a postavená Českomoravskou strojírnou z iniciativy Klubu českých turistů. Do dnešní doby se bohužel nezachovala v původní podobě. Eiffelova pracovna v nejvyšším podlaží byla přeměněna na televizní vysílač. Restaurace a koncertní sál v prvním patře byly přestavěny, spousta původních ornamentálních detailů zmizela, pouze detaily v mohutných základových obloucích jsou původní. V letech 1981-83 bylo spirálové schodiště nahrazeno konvenčním dvouramenným a byly odstraněny původní výtahy od firmy Otis. Původní osvětlení se měnilo několikrát: v roce 1925 si André Citroen najal prostor věže k reklamě na svá auta u příležitosti Mezinárodní výstavy dekorativního umění; v roce 1937 - v době další světové výstavy - se pořádaly z prostoru věže každý večer ohňostroje, a dnes světelný kalendář odpočítává dny do konce tisíciletí.

Ještě v době výstavby věže se Eiffel stává spolupracovníkem Ferdinanda Lessepse na stavbě panamského průplavu. Eiffel, ve snaze korunovat své inženýrské dílo stavbou deseti zdymadel průplavu, přehlíží evidentní finanční i klimatické obtíže. Société Civile Internationale du Canal Interocéanique zkrachovala v roce 1888 - tisíce obchodů je úpadkem zničeno, statisíce lidí přišlo o své úspory , desítky politiků jsou usvědčeny z korupce. Lesseps je odsouzen k pěti letům vězení a Eiffel ke dvěma. Nejvyšší soud je ale roku 1894 osvobodil. Veřejné mínění je však neospravedlnilo nikdy , protože "utopili v bahně Panamy stamilióny franků a pověst Francie" - stavbu průplavu Francie prodala v roce 1904 Spojeným státům a dokončili ji roku 1914 američtí inženýři. Tím Eiffel jako stavitel končí, odchází do penze a věnuje se meteorologickým, a zejména aerodynamickým výzkumům. V roce 1912 zakládá na předměstí Paříže v Auteuil laboratoř, kde testuje letadla zvučných jmen: Wright, Voisin, Blériot. Sepisuje množství prací na téma stability letadel, tvaru vrtulí, teorie nosných ploch na základě starších zkušeností s protivětrným vyztužení mostů. Eiffel byl po dlouhá léta presidentem Společnosti francouzských civilních inženýrů, členem výboru Aeroklubu, nositelem Langleyovy zlaté medaile Smithonian Institutu a řady nejvyšších vyznamenání ze všech koutů světa. Umírá v jednadevadesáti letech.
Vlaďka Valchářová, NTM


Realizace a projekty

Další stavby
1889 - zdymadla na stavbě panamského průplavu
1885 - mosty a nádraží na trati z Lisabonu do Cintry, otáčecí kopule planetária v Nice
1884 - most vu Cholon (Vietnam), viadukt Garabit (Francie), nosná konstrukce muzea Galliéra v Paříži
1883 - mosty přes řeku Tardes u Charentonu a Sainte-Claire-ďOloron a plynojem v Rennes
1882 - most přes řeku Dordogne u Bergeraku, mosty na trati Asturias (Španělsko), most u Saigonu (Vietnam), krytá tržnice v Bordeaux (Francie)
1881 - most přes Dunaj u Szegedu, ředitelství banky Crédit Lyonnais v Paříži, nádraží v San Sebastiánu a Santanderu (Španělsko), přehrada na Seině u Port-Mort, vnitřní konstrukce Sochy svobody
1880 - mosty na trati Befra Alta (Portugalsko), most přes řeku Tagus (Španělsko), mosty u Binh Dien, Tan An a Ben Luc (Vietnam), most u Sidi-Moussa (Alžírsko), most přes řeku Dordogne u Saint-André de Cubzac
1879 - mosty na trati z Ploesti do Predealu (Rumunsko), most u Oued Djemma (Alžírsko), nosné konstrukce rozšíření obchodního domu Bon Marché a propojení obchodních domů Magasins du Louvre v Paříži
1878 - mosty pro Chemín de Fer du Midi a mosty na trati Cáceres (Španělsko), plynojem v Clichy (Francie)
1877 - most u Viana (Portugalsko), nádraží v Budapešti, monumentální vstup a pavilon města Paříže na pařížské výstavě v r. 1878
1876 - mosty na železniční trati Vendée, na trati z Gerony (Španělsko) a železniční most Maria Pia v Portu
1875 - kostely v Tacna (Peru) a v Manile (Filipíny), kasino v Sables ďOlonne
1874 - zdymadlo pro přehradu na řece Moskva
1873 - plynojem v LaPaz
1872 - mosty na železniční trati z Jassy do Ungheni (Rumunsko), haly a budovu celní správy v přístavu Arica (Chile), mosty u La Oroya (Peru)
1870 - mosty pro železnice z Latour do Millau a z Brive do Tulle, "houpací" most u Dieppe
1867 - mosty na železniční trati z Poitiers do Limoges, až viadukty u Neuvial a přes řeku Sioule na trati do Orléans, kostel Notre-Dame-des-Champs a židovský chrám v Paříži, plynojem u Versailles
1866 - pavilony výtvarného umění a archeologie na výstavě v Paříži 1867
1865 - nádraží v Toulouse a Agenu
Související články
Návštěvnost: 24287 čtenářů
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Září 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.