ADÁMEK, Jan
AMBLEROVÁ, Kamila
ARMIć-SPONZA, Josip
AULÍK, Jan
BAJGER, Oldřich
BALÍK, Zdenek
BARÁČKOVÁ, Daniela
BARTOŠ, Petr
BARTOŠOVÁ, Soňa
BENŠ, Adolf
BIELIK, Igor
BÍLEK, Tomáš
BINAR, Otakar
BINDR, Tomáš
BLUM, Heinrich
BOČAN, Jan
BRANCUZKÝ, Zdeněk
BRANDA, Vít
BRAUNER, Petr
BRIX, Tomáš
BROĎÁNIOVÁ, Alžběta
BUBENÍČEK, Karel
BUČEK, Jiří
BURGEROVÁ, Lenka
BURIAN, Petr
BURIN, Jasan
CABAN, Šimon
CAJTHAMLOVÁ, Markéta
CHISHOLM, David Richard
CHMELAŘ, David
CHOCHOL, Josef
CHOVANEC, Libor
CÍSLER, Ondřej
CUBR, František
ČEKAL, František
ČERMÁK, Bohumír
D'AGOSTINO, Leigh
DENK, Zdeněk
DEYL, Marek
DOLEŽAL, Martin
DOMBKOVÁ, Ivana
DRAGOUN, Radek
DRAHOZAL, Jan
DŘEVIKOVSKÝ, Jiří
DRYÁK, Alois
DUB, Evžen
DUFEK, Miroslav
DUNDÁČEK, Josef
DVOŘÁK, Petr
EHL, Lukáš
EISLER, John
EISLER, Otto
ENGEL, Antonín
ERBAN, Libor
FANTA, Josef
FEUERSTEIN, Bedřich
FILANDR, Václav
FILSAK, Karel
FIRBAS, David
FISCHER, Vladimír
FIŠER, Jakub
FIŠEROVÁ, Simona
FOLTÝN, Hugo
FRAGNER, Jaroslav
FROLÍKOVÁ PALÁNOVÁ, Klára
FUCHS, Bohuslav
FULTNER, Vladimír
GAHURA, František Lydie
GILLAR, Jan
GOČÁR, Josef
GOLEŠ, Petr
GRIZ, Pavel
GRUNT, Jaroslav
GRYM, Ludvík
HABR, Marek
HACAR, Bedřich
HÁJEK, Petr
HAKL, Milan
HAMPL, Vera
HAVLÍČEK, Josef
HAVLÍČEK, Tomáš
HAVLÍKOVÁ, Eliška
HAVRDA, Jiří
HEYTHUM, Antonín
HILGERT, Ludvík
HILSKÝ, Václav
HIPPER, Vladimír
HLADÍK, Jan
HLADÍKOVÁ, Vendula
HLADKÝ, Boris
HLAVÁČEK, Dalibor
HNILIČKA, Pavel
HOFÍREK, Jan
HONZÍK, Karel
HORÁK, Pavel
HORÁK, Petr
HORECKÁ NALEVANKOVÁ, Maja
HORKÝ, Jan
HOŠEK, Arnošt
HOVOŘÁK, Petr
HRADEČNÝ, Tomáš
HRÁSKÝ, Jan Vladimír
HRDA, Libor
HŘEBÍČEK, Jan
HRUBÝ, Josef
HRŮŠA, Petr
HRUŠKA, Emanuel
HRŮŠOVÁ, Marketa
HUBÁČEK, Karel
HUDÁK, Peter
JADRNÍČEK, Jan
JANÁČ, Michal
JANÁK, Pavel
JANDA, František
JANÍČKOVÁ, Radka
JANOŠOVÁ, Pavlína
JANŮ, Karel
JEHLÍK, Jan
JÍRA, Luboš
JIROVEC, Milan
JURKOVIČ, Dušan Samo
KALIVODA, František
KALOUS, Josef
KALUŠ, Ondřej
KAPLAN, Luboš
KAPRÁLOVÁ, Gabriela
KARFÍK, Vladimír
KAVÁNOVÁ, Lucie
KEJŘ, Zdeněk
KEPKA, Karel Hugo
KISZKA, Josef
KLANC, Tomáš
KLOBUŠIAK, Roman
KLODA, Martin
KLOKNER, František
KNESL, Jiří
KOCIÁN, Václav
KöHLER, Alwin
KOLÁŘ, Jan
KOPECKÁ, Zdena
KOPECKÝ, David
KORBIČKA, Miroslav
KOTEK, Jaroslav
KOTĚRA, Jan
KOTÍK, Martin
KOTLAS, Michal
KOUCKÝ, Roman
KOULA, Jan
KOUPAL, Vlastimil
KOUŘIL, Miroslav
KOUŘILOVÁ, Lenka
KRÁL, Přemysl
KRÁLÍČEK, Emil
KRÁLÍK, Emil
KRANZ, Josef
KRÁTKÝ, Pavel
KRATOCHVÍL, Jan
KRAUS, David
KREJCAR, Jaromír
KREJZA, Arnošt
KŘEMENOVÁ, Lenka
KRIŠTŮFEK, Václav
KŘÍŽ, Bohumil
KŘÍŽ, Josef
KROHA, Jiří
KRUPAUER, Martin
KRUŠINA, Vít
KUBA, Florian
KUBALÍK, Aleš
KUBÍK, David
KUČEROVÁ, Tereza
KüHN, Max
KUMPOŠT, Jindřich
KUNC, Michal
KUPKA, Pavel
KVĚT, Radko
KYNČL, Jakub
KYSELA, Ludvík
KYSELKA ST., Mojmír
LÁBUS, Ladislav
LACINA, Jan
LACINOVÁ, Petra
LACINOVÁ, Zuzana
LAUERMANN, Lev
LAZAROV, Pavel
LEFNER, Jan
LETZEL, Jan
LHOTA, Karel
LIBRA, František Albert
LIČKA, Radim
LÍNEK, Jan
LINHART, Evžen
LÍNOVÁ, Helena
LISKA, Oldřich
MACHOŇ, Ladislav
MACHONIN, Vladimír
MACHONINOVÁ, Věra
MAGNUSEK, Pavel
MAKOVSKÝ, Daniel
MAKOVSKÝ, Zdeněk
MALÁ, Šárka
MALÝ, Štěpán
MARŠÍKOVÁ, Hana
MASÁK, Miroslav
MASCHIO, Luděk del
MÁSLO, Vít
MAŠTÁLKA, David
MAŠTÁLKOVÁ, Marta
MATĚJÍČEK, Michal
MATULA, Juraj
MAZURA, Petr
MENDREK, Czeslaw
MIKULÁŠEK, David
MILUNIć, Vlado
MÍŠEK, František
MOCKER, Josef
MOHYLOVÁ, Lucie
MOSLER, Štěpán
MRVA, Kamil
NÁHLOVSKÝ, Martin
NASADIL, Pavel
NAVRÁTIL, Antonín
NĚMCOVÁ, Zdena
NĚMEC, Martin
NĚMEČEK, Jan
NITRA, Pavel
NOVÁK, Jakub Filip
NOVÁKOVÁ, Zdenka Marie
NOVOTNÝ, Otakar
NÝVLT, David
OBAL, Luděk
OBRŠÁL, Lukáš
OBRTEL, Vít
OPLATEK, Otakar
PACEK, Vladimír
PALÁNOVÁ, Dagmar
PANENKA, Bruno
PAPP, Aleš
PAPPOVÁ, Magdalena
PÁRAL, Matěj
PAVÉZKA, Jan
PECKA, Lukáš
PEJPEK, Tomáš
PINKAS, Petr
PLÁNIČKA, Pavel
PLESNÍK, Zdeněk
PLUCNAROVÁ, Lenka
PODZEMNÝ, Richard Ferdinand
POKORNÝ, Zdeněk
POLÁŠEK, Josef
POLÍVKA, Osvald
POŘÍSKA, Oskar
POSPÍŠIL, Daniel
POTYSZ, Barbara
PRAGER, Karel
PŘIKRYL, Emil
PROCHÁZKOVÁ, Marie
PÚCHY, Rudolf
PUTNA, Aleš
PUTNA, Miroslav
RABAN, Josef
RAJNIŠ, Martin
RAK, Milan
RAKOVÁ, Iveta
REDČENKOV, Boris
RESSOVÁ, Jitka
RICHTER, Lukáš
ROITH, František
ROSA, Michal
ROŠKOT, Kamil
ROSOVÁ, Martina
RöSSLER, Jaroslav
RöSSLER, Martin
ROTHMAYER, Otto
ROUBÍK, Martin
ROZEHNAL, Bedřich
RUDIŠ, Viktor
RUJBR, Adam
RYDLO, Libor
RÝZNER, Luděk
ŘEHOŘ, Marek
ŘEZÁK, Jiří
ŘEZÁKOVÁ, Martina
ŘÍHA, Rostislav
ŘIHÁK, Zdeněk
ŠACHEROVÁ, Andrea
ŠAFER, Jaroslav
ŠÉPKA, Jan
ŠESTÁK, Jan
ŠIK, Miroslav
ŠÍLA, Jan
ŠIMEČKOVÁ, Alice
ŠIMEK, Jaroslav
ŠÍREK, Milan
ŠKRABAL, Jindřich
ŠLAPETA, Lubomír
ŠRÁMEK, Jan
ŠRÁMKOVÁ, Alena
ŠTEFLOVÁ, Daniela
ŠTĚPÁNEK, Josef
ŠTĚPKOVÁ, Hana
ŠTĚRBÁKOVÁ, Jana
ŠTÍPEK, Jan
ŠTULC, Kryštof
ŠTURSA, Jiří
SANTINI-AICHEL, Jan Blažej
SAPÁK, Jan
SAVARY, Geraldine
SÁVOVÁ, Veronika
SCHINDLER, Jan
SCHMIDT, Claudia
SCHMIDT, Norbert
SCHNEIDER, Miloš
SCHULZ, Josef
SCHWARZER, Eduard
SEDLÁKOVÁ, Zdeňka
SEIFERT, Karel
SEKO, Ludvík
SEKULA, Jakub
SIDEJ, Richard
SKALICKÝ, Alexandr
SLÁDEČEK, Radek
SLUNSKÁ, Jaroslava
SODOMKA, Marek
SODOMKOVÁ, Šárka
SOKOL, Jan
SOUMAR, Bohuslav
SPILKA, Martin
SPURNÝ, Miroslav
SRNA, Jan
STARÝ, Marek
STAVINOHOVÁ, Jana
STEMPEL, Ján
STRAKA, Tomáš
STŘÍTECKÝ, Jiří
SUCHOMEL, Jiří
SUSEDÍKOVÁ, Marcela
SUSKE, Petr
SUTNAR, Ladislav
SÝKOROVÁ, Zuzana
SYŘIŠTĚ, Jaroslav
SYROVÁTKO, Jaromír
TECL, Lukáš
TEIGE, Karel
TENZER, Antonín
TESAŘ, Jan
TESAŘ, Jan
TOMÁŠ, M. A.
TOMÁŠEK, Prokop
TOMKOVÁ, Martina
TREFIL, Zdeněk
TREJTNAROVÁ, Martina
TRUSINOVÁ, Gabriela
TUREK, Jakub
TYCAR, Martin
TYL, Oldřich
ULČ, Václav
URBAN, Lukáš
VÁCLAVÍK, Radim
VÁGNER, Petr
VALA, Jakub
VALENTA, Jaroslav
VALOVÁ, Radka
VELEK, Jan
VELEK, Jan
VELITŠ, Milan
VELKOVÁ, Soňa
VESELÁ, Markéta
VINCENC, Jiří
VÍŠEK, Jan
VÍŠKOVÁ, Helena
VÍT, Milan
VLACHYNSKÝ, Ladislav
VOKŘÁL, Jiří
VOLF, Michal
VOMASTEK, Martin
VRABCOVÁ, Alžběta
VYDROVÁ, Zdeňka
WAIGANT, Bohumil
WALTER, Jaromír
WIEHL, Antonín
WIESNER, Ernst
WITTASSEK, David
ZABLOUDIL, Ondřej
ZAHRADNÍČEK, Václav
ZAJÍČEK, David
ZASCHE, Josef
ZAVŘEL, Zdeněk
ZÁZVORKA, Jan
ZELINKA, Ing. Jan
ZELINKA, Jan
ZEMANOVÁ, Marcela
ZEMEN, Luboš
ZEMENOVÁ, Eva
ZENKL, Vít
ZIMA, Jaroslav
ZIMANDL, Lukáš
ZÍTEK, Josef
ZNAMENANÁ, Helena
ZOUNEK, František
ŽÁČEK, Eduard
ŽÁK, Ladislav
ŽENTELOVÁ, Alena
ŽERT, Petr
|
Ernst Wiesner
* 21.01.1890
-
Malacky, Slovensko
† 15.07.1971
-
Liverpool, Velká Británie
Biografie
Též Wiesner Arnošt. Narozen 21. 1. 1890 v Malackách na Slovensku. 1908-13 studium na Vysoké škole technické a na Akademii výtvarných umění (u B. Ohmanna) ve Vídni. Po 1. světové válce působí jako samostatný architekt v Brně až do roku 1939, kdy emigruje do Velké Británie a zúčastňuje se zahraničního odboje proti fašismu. Po válce zůstává v Anglii, v l. 1948-50 docentem na škole architektury univerzity v Oxfordu, v l. 1950-60 docentem na univerzitě v Liverpoolu. Roku 1969 jmenován čestným doktorem Univerzity J. E. Purkyně (dnes opět Masarykova univerzita) v Brně. Umírá 15. 7. 1971 v Liverpoolu. A.Wiesner byl velmi aktivní brněnský architekt v období mezi 1. a 2. světovou válkou. Jeho tvorba byla ovlivněna A.Loosem, jeho puristické stavby nepostrádaly klasicizující vyváženost a monumentalitu a patřily ve své době k nejlepším v Brně. Po 2. světové válce pracoval ve Velké Británii, kde se věnoval především pedagogické činnosti na univerzitách v Oxfordu a Liverpoolu.
Ing. arch. Kamil Dvořák, DrSc.
> Výstava na brněnském Špilberku
Realizace a projekty
Další stavby
Činžovní dům Freundschaft, 1930-31 Vila G. Haase, 1928-30
Vila W. Neumarka, 1928-29
Kavárna Esplanade, 1925-27
Česká banka Union později Čs. rozhlas, 1923-26 Gutmannův dům, 1919-22
Arnošt Wiesner
napsal Dr. Max Eisler
 Otiskujeme v dnešním čísle několik snímků staveb, jež nepocházejí ani ze slunné Floridy, ani ze zářivého italského jihu. Jsou to architektury u nás, stavební díla Arnošta Wiesnera. O jeho osobnosti píše zde známý vídeňský umělecký kritik univ. prof. dr. Max Eisler. V úvodu jen poznamenávám, že reprodukované vily jsou zlomkem stavebního díla Wiesnerova. Jeho bankovní stavby a krematorium charakterisují ho daleko více. Ale zdá se nám. že právě jeho vily ukazují estetiku nového stavebního umění. Ukazují, že kouzlo jižních staveb nespočívá v slunci, obloze, vodě a palmách, ale hlavně v stavbě samé. Ukazují, že teprve pravé umělecké dílo vyzvedne své okolí, do něhož je postaveno. Není vám jistě neznám umělec, jehož práci plně ukazují obrázky sešitu ležícího před vámi. Neboť vystavěl, za dobu své činnosti, množství budov městských, jeho stavby stojí všechny na území československé republiky a jsou tak nápadné a výrazné, že nikdo, kdo se nějak zajímá o architekturu zemí sudetských, nemůže jíti bez povšimnutí kolem budov architekta Wiesnera. Případ od případu se o něm píše a také čte. Proto chceme dnes, abychom neopakovali, co se již psalo, vynechati podrobnosti a prozkoumati a pokud to bude možné, stanoviti podle podstatných vlastností povšechný smysl a charakter těchto architektonických děl. o Kdo jen letmo prohlédne obrázky Wiesnerových staveb, vidí již u jeho vil osobitý přísný styl. Není pouze v pravidelné, klasicky pojaté formě. Je mnohem více v jejich organisaci. Tato organisovanost vylučuje předem každou libovůli i neukázněnost; není ani romantická ani ztrnulá, tedy ani národní. Jsou to, slovem, vily velkoměst. A v tom, zdá se mi, je kořen Wiesnerovy osobnosti. Je každým coulem velkoměstský. Snad v žádném rodáku Wiesnerově netkví tak hluboko smysl pro moderní město, jako v něm. A určitě žádný nedodržel tak zcela směr své povahy a svého životního názoru. I na pokraji města, ba i ve volné přírodě, nezapomíná a nezapře osobitý vztah svého ducha k městu, A slouží tímto svým vlastním způsobem nejlépe těm, z nichž by nikdy nebyli venkovani, a kteří v městech zůstat musejí. Neboť dům není ozdoba, ale roucho. Kdyby sloužil k strojení, letělo by s ním všechno po šikmé ploše módy anebo dokonce maškarády. o  Samozřejmě vyniká tento nerv Wiesnerova umění stavitelského nejzřetelněji u staveb městských. Jsou to, vedle přestavby a nástavby Do-rethova dvoru - velikého nájemného domu pro sklady, úřady a byty - hlavně banky, tedy představitelky městského hospodářství, o Již to, že v jeho pracích převládají, ukazuje, jak jsou pro něho typické. Samozřejmě, že vznikly také z jiných, vnějších popudů. Když byla zřízena republika, osamostatnilo se také národní hospodářství. Musely tedy býti zřízeny ústřední budovy v hlavních městech státu. Na našeho umělce připadl značný díl. Ale úkol byl dán pravému temperamentu. Neboť Wiesner byl právě pro něj stvořen. Čím těžší je úkol, čím rozsáhlejší a složitější je ústrojí, které má býti uvedeno do přesného a přísného pořádku, tím je Wiesner více ve svém živlu. Je rozený organisátor. - A takové bude každé jeho dílo, jak je už jasně vidíme u bankovních budov. o Pro Wiesnera není začátkem návrh. Formální návrh pokládá tak trochu za pochlubení se. A proto nemůže jím začínat, musí být už výsledek něčeho. Začátek je tedy zralé uvážení. Hledá nejpřímější vztah mezi místem a stavbou, určuje tedy nejdříve základní místnosti. Potom se zabývá tím, jak by nejlépe tyto účelné místnosti spojil. Když určí jejich vzájemné vztahy, stará se, aby i technické výhody byly na nejvyšší moderní standard uvedeny: Vzduch, voda, topení a osvětlení. Toto všechno ještě není hotové dílo, jen nejlepší a nejdokonalejší organismus. Ale v rukou Wiesnerových mění se každá stavba v celek silného a čistého charakteru: přímá, ryzí a otevřená, plná jasu a života. Každé jeho dílo je zvládnuto silou cílevědomého ducha. Každé je prostoupeno jeho jasnou energií. Nečerpá jen ze smyslu pro skutečnost, čerpá ze světového názoru. Je to názor obyvatele velkoměst, který je vyjádřen dobrým organisatorem. o Všemi těmito významnými vlastnostmi připomíná Wiesner Ottu Wágnera, velikého zakladatele moderního stavitelství. To, jak rozumně se chápe věcí, jak zjednodušuje složité, jak zamotané rozvinuje a rovná, jak bez sentimentálnosti přímo jde svou cestou, mění logickou stavbu v architekturu, to všechno ukazuje jasně příbuznost s oním mistrem. Tento brněnský umělec by ještě více vynikl, kdyby mu byla dána příležitost k stavbě měst. Neboť pak teprve by měl jeho smysl pro velkoměsto a jeho organisátorský dar dosti široké pole, aby se mohl plně rozvinouti a uplatniti. o Ale již tím, co vykonal, Wiesner učí a vede. Jasnou silou svého ducha je hybnou pákou nového vývoje stavitelství ve své vlasti, svěží pramen poznání a silná jistota uprostřed mnohostranného volného dění. Neboť jeho umění není vrtoch, ale cesta.
Měsíc 1932, č. 10, s. 11n.
Literatura
Související články
Návštěvnost: 25605 čtenářů
|
Aktuálně
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Burza práce
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
|
