ADÁMEK, Jan
AMBLEROVÁ, Kamila
ARMIć-SPONZA, Josip
AULÍK, Jan
BAJGER, Oldřich
BALÍK, Zdenek
BARÁČKOVÁ, Daniela
BARTOŠ, Petr
BARTOŠOVÁ, Soňa
BENŠ, Adolf
BIELIK, Igor
BÍLEK, Tomáš
BINAR, Otakar
BINDR, Tomáš
BLUM, Heinrich
BOČAN, Jan
BRANCUZKÝ, Zdeněk
BRANDA, Vít
BRAUNER, Petr
BRIX, Tomáš
BROĎÁNIOVÁ, Alžběta
BUBENÍČEK, Karel
BUČEK, Jiří
BURGEROVÁ, Lenka
BURIAN, Petr
BURIN, Jasan
CABAN, Šimon
CAJTHAMLOVÁ, Markéta
CHISHOLM, David Richard
CHMELAŘ, David
CHOCHOL, Josef
CHOVANEC, Libor
CÍSLER, Ondřej
CUBR, František
ČEKAL, František
ČERMÁK, Bohumír
D'AGOSTINO, Leigh
DENK, Zdeněk
DEYL, Marek
DOLEŽAL, Martin
DOMBKOVÁ, Ivana
DRAGOUN, Radek
DRAHOZAL, Jan
DŘEVIKOVSKÝ, Jiří
DRYÁK, Alois
DUB, Evžen
DUFEK, Miroslav
DUNDÁČEK, Josef
DVOŘÁK, Petr
EHL, Lukáš
EISLER, John
EISLER, Otto
ENGEL, Antonín
ERBAN, Libor
FANTA, Josef
FEUERSTEIN, Bedřich
FILANDR, Václav
FILSAK, Karel
FIRBAS, David
FISCHER, Vladimír
FIŠER, Jakub
FIŠEROVÁ, Simona
FOLTÝN, Hugo
FRAGNER, Jaroslav
FROLÍKOVÁ PALÁNOVÁ, Klára
FUCHS, Bohuslav
FULTNER, Vladimír
GAHURA, František Lydie
GILLAR, Jan
GOČÁR, Josef
GOLEŠ, Petr
GRIZ, Pavel
GRUNT, Jaroslav
GRYM, Ludvík
HABR, Marek
HACAR, Bedřich
HÁJEK, Petr
HAKL, Milan
HAMPL, Vera
HAVLÍČEK, Josef
HAVLÍČEK, Tomáš
HAVLÍKOVÁ, Eliška
HAVRDA, Jiří
HEYTHUM, Antonín
HILGERT, Ludvík
HILSKÝ, Václav
HIPPER, Vladimír
HLADÍK, Jan
HLADÍKOVÁ, Vendula
HLADKÝ, Boris
HLAVÁČEK, Dalibor
HOFÍREK, Jan
HONZÍK, Karel
HORÁK, Pavel
HORÁK, Petr
HORECKÁ NALEVANKOVÁ, Maja
HORKÝ, Jan
HOŠEK, Arnošt
HOVOŘÁK, Petr
HRADEČNÝ, Tomáš
HRÁSKÝ, Jan Vladimír
HRDA, Libor
HŘEBÍČEK, Jan
HRUBÝ, Josef
HRŮŠA, Petr
HRUŠKA, Emanuel
HRŮŠOVÁ, Marketa
HUBÁČEK, Karel
HUDÁK, Peter
JADRNÍČEK, Jan
JANÁČ, Michal
JANÁK, Pavel
JANDA, František
JANĎOUREK, Jiří
JANÍČKOVÁ, Radka
JANOŠOVÁ, Pavlína
JANŮ, Karel
JEHLÍK, Jan
JÍRA, Luboš
JIROVEC, Milan
JURKOVIČ, Dušan Samo
KALIVODA, František
KALOUS, Josef
KALUŠ, Ondřej
KAPLAN, Luboš
KAPRÁLOVÁ, Gabriela
KARFÍK, Vladimír
KAVÁNOVÁ, Lucie
KEJŘ, Zdeněk
KEPKA, Karel Hugo
KISZKA, Josef
KLANC, Tomáš
KLIEN, Cornelia
KLOBUŠIAK, Roman
KLOKNER, František
KNESL, Jiří
KOCIÁN, Václav
KöHLER, Alwin
KOLÁŘ, Jan
KOPECKÁ, Zdena
KOPECKÝ, David
KORBIČKA, Miroslav
KOTEK, Jaroslav
KOTĚRA, Jan
KOTÍK, Martin
KOTLAS, Michal
KOUCKÝ, Roman
KOULA, Jan
KOUPAL, Vlastimil
KOUŘIL, Miroslav
KOUŘILOVÁ, Lenka
KRÁL, Přemysl
KRÁLÍČEK, Emil
KRÁLÍK, Emil
KRANZ, Josef
KRÁTKÝ, Pavel
KRATOCHVÍL, Jan
KRAUS, David
KREJCAR, Jaromír
KREJZA, Arnošt
KŘEMENOVÁ, Lenka
KRIŠTŮFEK, Václav
KŘÍŽ, Bohumil
KŘÍŽ, Josef
KROHA, Jiří
KRUPAUER, Martin
KRUŠINA, Vít
KUBA, Florian
KUBALÍK, Aleš
KUČEROVÁ, Tereza
KüHN, Max
KUMPOŠT, Jindřich
KUNC, Michal
KUPKA, Pavel
KVĚT, Radko
KYNČL, Jakub
KYSELA, Ludvík
KYSELKA ST., Mojmír
LÁBUS, Ladislav
LACINA, Jan
LACINOVÁ, Petra
LACINOVÁ, Zuzana
LAUERMANN, Lev
LAZAROV, Pavel
LEFNER, Jan
LETZEL, Jan
LHOTA, Karel
LIBRA, František Albert
LIČKA, Radim
LÍNEK, Jan
LINHART, Evžen
LÍNOVÁ, Helena
LISKA, Oldřich
MACHOŇ, Ladislav
MACHONIN, Vladimír
MACHONINOVÁ, Věra
MAGNUSEK, Pavel
MAKOVSKÝ, Daniel
MAKOVSKÝ, Zdeněk
MALÁ, Šárka
MALÝ, Štěpán
MARŠÍKOVÁ, Hana
MASÁK, Miroslav
MASCHIO, Luděk del
MÁSLO, Vít
MAŠTÁLKA, David
MAŠTÁLKOVÁ, Marta
MATĚJÍČEK, Michal
MATULA, Juraj
MAZURA, Petr
MEDLÍKOVÁ, Jana
MIKULÁŠEK, David
MILUNIć, Vlado
MÍŠEK, František
MOCKER, Josef
MOHYLOVÁ, Lucie
MOSLER, Štěpán
MRVA, Kamil
NÁHLOVSKÝ, Martin
NASADIL, Pavel
NAVRÁTIL, Antonín
NĚMCOVÁ, Zdena
NĚMEC, Martin
NĚMEČEK, Jan
NITRA, Pavel
NOVÁK, Jakub Filip
NOVÁKOVÁ, Zdenka Marie
NOVOTNÝ, Otakar
NÝVLT, David
OBAL, Luděk
OBRŠÁL, Lukáš
OBRTEL, Vít
OPLATEK, Otakar
PACEK, Vladimír
PALÁNOVÁ, Dagmar
PANENKA, Bruno
PAPP, Aleš
PAPPOVÁ, Magdalena
PÁRAL, Matěj
PAVÉZKA, Jan
PECKA, Lukáš
PEJPEK, Tomáš
PINKAS, Petr
PLÁNIČKA, Pavel
PLESNÍK, Zdeněk
PLUCNAROVÁ, Lenka
PODZEMNÝ, Richard Ferdinand
POKORNÝ, Zdeněk
POLÁŠEK, Josef
POLÍVKA, Osvald
POŘÍSKA, Oskar
POSPÍŠIL, Daniel
POTYSZ, Barbara
PRAGER, Karel
PŘIKRYL, Emil
PROCHÁZKOVÁ, Marie
PÚCHY, Rudolf
PUTNA, Aleš
PUTNA, Miroslav
RABAN, Josef
RAK, Milan
RAKOVÁ, Iveta
REDČENKOV, Boris
RESSOVÁ, Jitka
RICHTER, Lukáš
ROITH, František
ROSA, Michal
ROŠKOT, Kamil
ROSOVÁ, Martina
RöSSLER, Jaroslav
RöSSLER, Martin
ROTHMAYER, Otto
ROUBÍK, Martin
ROZEHNAL, Bedřich
RUDIŠ, Viktor
RUJBR, Adam
RYDLO, Libor
RÝZNER, Luděk
ŘEZÁK, Jiří
ŘEZÁKOVÁ, Martina
ŘÍHA, Rostislav
ŘIHÁK, Zdeněk
ŠAFER, Jaroslav
ŠÉPKA, Jan
ŠESTÁK, Jan
ŠIK, Miroslav
ŠÍLA, Jan
ŠIMEČKOVÁ, Alice
ŠIMEK, Jaroslav
ŠÍREK, Milan
ŠKRABAL, Jindřich
ŠLAPETA, Lubomír
ŠRÁMEK, Jan
ŠRÁMKOVÁ, Alena
ŠTĚPÁNEK, Josef
ŠTĚPKOVÁ, Hana
ŠTĚRBÁKOVÁ, Jana
ŠTÍPEK, Jan
ŠTULC, Kryštof
ŠTURSA, Jiří
SAITL, Dominik
SANTINI-AICHEL, Jan Blažej
SAPÁK, Jan
SAVARY, Geraldine
SÁVOVÁ, Veronika
SCHINDLER, Jan
SCHMIDT, Claudia
SCHMIDT, Norbert
SCHNEIDER, Miloš
SCHULZ, Josef
SCHWARZER, Eduard
SEDLÁKOVÁ, Zdeňka
SEIFERT, Karel
SEKO, Ludvík
SEKULA, Jakub
SIDEJ, Richard
SKALICKÝ, Alexandr
SLÁDEČEK, Radek
SLUNSKÁ, Jaroslava
SODOMKA, Marek
SODOMKOVÁ, Šárka
SOKOL, Jan
SOUMAR, Bohuslav
SPILKA, Martin
SPURNÝ, Miroslav
SRNA, Jan
STARÝ, Marek
STAVINOHOVÁ, Jana
STEMPEL, Ján
STOSS, Martin
STRAKA, Tomáš
STŘÍTECKÝ, Jiří
SUCHOMEL, Jiří
SUSEDÍKOVÁ, Marcela
SUSKE, Petr
SUTNAR, Ladislav
SÝKOROVÁ, Zuzana
SYŘIŠTĚ, Jaroslav
SYROVÁTKO, Jaromír
TECL, Lukáš
TEIGE, Karel
TENZER, Antonín
TESAŘ, Jan
TESAŘ, Jan
TOMÁŠ, M. A.
TOMÁŠEK, Prokop
TOMKOVÁ, Martina
TREFIL, Zdeněk
TREJTNAROVÁ, Martina
TRUSINOVÁ, Gabriela
TUREK, Jakub
TYCAR, Martin
TYL, Oldřich
ULČ, Václav
URBAN, Lukáš
VÁCLAVÍK, Radim
VÁGNER, Petr
VALA, Jakub
VALENTA, Jaroslav
VALOVÁ, Radka
VELEK, Jan
VELEK, Jan
VELITŠ, Milan
VELKOVÁ, Soňa
VESELÁ, Markéta
VINCENC, Jiří
VÍŠEK, Jan
VÍŠKOVÁ, Helena
VÍT, Milan
VLACHYNSKÝ, Ladislav
VOKŘÁL, Jiří
VOLF, Michal
VOMASTEK, Martin
VRABCOVÁ, Alžběta
VYDROVÁ, Zdeňka
WAIGANT, Bohumil
WALTER, Jaromír
WIEHL, Antonín
WIESNER, Ernst
WITTASSEK, David
ZABLOUDIL, Ondřej
ZAHRADNÍČEK, Václav
ZAJÍČEK, David
ZASCHE, Josef
ZAVŘEL, Zdeněk
ZÁZVORKA, Jan
ZDEBSKÁ, Markéta
ZELINKA, Ing. Jan
ZELINKA, Jan
ZEMANOVÁ, Marcela
ZEMEN, Luboš
ZEMENOVÁ, Eva
ZENKL, Vít
ZIMA, Jaroslav
ZIMANDL, Lukáš
ZÍTEK, Josef
ZNAMENANÁ, Helena
ZOUNEK, František
ŽÁČEK, Eduard
ŽÁK, Ladislav
ŽENTELOVÁ, Alena
ŽERT, Petr
|
Bohumil Waigant
* 26.01.1885
-
Praha, Česká republika
† 17.08.1930
-
Hradec Králové, Česká republika
Biografie
Pozoruhodná osobnost české architektury, jejíž architektonická mluva v prvních třech desetiletích 20. století variuje mezi pozdní geometrickou secesí, modernou s klasicizujícími prvky a raným purismem. Bohumil Waigant se narodil 26. 1. 1885 na pražském Starém Městě, kde prožil i své dětství. Byl o pět let mladší než jeho bratr Antonín (1880–1918), později úspěšný sochař, s nímž ho pojila těsná spolupráce. Hrál podstatnou roli v oboru sochařské výzdoby průčelí a vestibulů, zvláště u pražských novostaveb, kde uplatňoval reliéfní, ornamentálně geometrický dekor.  | | Školní návrh výstavního pavilonu, 1909 |
Bohumil Waigant si svoji touhu po fyzické modelaci hmoty nejdříve splnil studiem sochařství u Josefa Pekárka a Karla Nováka v Praze, aby následně přešel k sochaři Stanislavu Suchardovi na Umělecko- průmyslovou školu, kde navštěvoval i malířský ateliér Karla Vítězslava Maška. Své umělecké vzdělání nakonec završil dvěma lety (1907–1909) strávenými na Umprum v Kotěrově „speciálce“ dekorativní architektury. A právě tady se rozhodlo o jeho budoucí profesní dráze. Díky podpoře státního stipendia navštěvoval v Itálii rok jako hospitant technickou školu. Jako mladík, který měl za sebou několik školních prací a pár realizovaných návrhů, se stal velmi brzy jedním z nejvýznamnějších Kotěrových žáků. Mistrova průprava byla pro něho rozhodující nejen v aspektech uměleckých, ale i profesních. Brzy totiž dostal příležitost pracovat jako Kotěrův spolupracovník v projekční kanceláři při výstavbě muzea v Hradci Králové, kde mu byl svěřen dohled nad realizací stavby. Waigant v Hradci působil od října 1910, kdy si tu zároveň s praxí v Městském muzeu tříbil přes 15 měsíců umělecký cvik ve stavitelské firmě Roberta Schmidta, než se opět vydal za svým učitelem Kotěrou zpět do rodné Prahy. Ve východočeské metropoli zanechal Waigant nejpočetnější soubor svých staveb (konkrétně šest stavebních realizací, několik stavebních projektů, interiérových úprav či vybavení). Pouhé tři roky mu stačily na to, aby pro hradecké stavebníky vyprojektoval soubor vesměs nadprůměrných realizací.  | | Julišův obchodní a obytný dům, Gočárova tř. 479, Hradec Králové, 1910 |
Waigantovu hradeckou sérii odstartovala velkorysá nabídka obchodníka Josefa Juliše na projekt obchodního domu čp. 479 na dnešní Gočárově třídě, v němž se architekt suverénně vyrovnal soudobé evropské úrovni. Na tento debut navázal dalšími realizacemi, ve kterých se přiklonil k monumentalizujícím a tradičnějším architektonickým projevům. Co umělce vedlo k náhlému stylovému obratu od moderních až progresivních návrhů náležejícím ke špičkovým projevům geometrické moderny z let 1908–1911, ovlivněných Kotěrovou tvorbou (školní práce, dva obytné domy v Praze-Vinohradech, Julišův činžovní dům v Hradci Králové) ke klasicizujícím návrhům, nám zatím zůstává utajeno. Waigantův umělecký vývoj je poměrně nejasný a rozporuplný. Jeho architektura není kompozičně ucelená, přesto při všech proměnách jeho stylového rejstříku, počínaje geometrickou secesí, přes klasicizující projevy a raným purismem konče, pro něj představoval základ kotěrovský racionalismus, který je z jeho nečetného vzorku realizací stále patrný. Komplikovanější výzkum nabízí problematika Waigantových pražských projektů. Je pravděpodobné, že se architekt sám, nebo i ve spolupráci se svým bratrem, podílel na vzhledu většího množství pražských uličních fasád, ale vzhledem k chybějícím podpisům na zadávacích plánech je naděje na zjištění jména skutečného projektanta dost malá. Vodítkem k určení autorství nám mohou být opakující se motivy na Waigantových návrzích. Časté je používání spirálového ornamentu, silného rámování oken, kombinace režného a omítnutého zdiva, užívání konkávně a konvexně zprohýbaných částí průčelí, kazetování v podhledech říms, kanelování meziokenních ploch a v neposlední řadě figurální či reliéfní plastická výzdoba, kterou pro Waigantovy stavby projektoval jeho bratr Antonín. Waigant se těšil mimořádné pověsti i jako architekt interiérů. Jeho talent v nábytkové tvorbě dokládají elegantní vnitřní zařízení a navrhovaný nábytek bez dekoru v geometricky koncipované podobě. Velký důraz kladl na uměleckořemeslné doplňky zastoupené schodišťovým zábradlím, svítidly, štukovou výzdobou, stylizovanou pokojovou výmalbou apod.  | | Obytný dům, tř. ČSA 556, Hradec Králové, 1913 |
Po hradeckém pobytu v letech 1910–1911 pracoval architekt několik měsíců v ateliéru u prof. Kotěry v Praze, kde si v roce 1911 zřídil samostatnou projekční kancelář. Její provoz definitivně ukončil Waigantův nástup do aktivní vojenské služby v roce 1914. Po návratu z války už profesní samostatnost znovu nezískal. Jako mnozí jiní moderní umělci, patřil i B. Waigant k členské základně Spolku výtvarných umělců Mánes. Dramatická změna ve Waigantově životě nastala počátkem května 1919, kdy životní pouť dovedla pražského rodáka až na východ republiky, do Prešova. Na místní Státní průmyslové škole zastával pozici učitele uměleckořemeslných předmětů celých devět let, během nichž byl Ministerstvem školství a národní osvěty jmenován profesorem. I přes vzdálenost, která Waiganta dělila od stavebního dění v jeho domácím prostředí, vypisování architektonických soutěží a informačního šumu v síti známých pracovních kontaktů, se Waigant snažil zůstat aktivním a tvůrčím umělcem. To dokládá účast nejen v několika českých architektonických soutěžích, ale i studijní cesty do Francie a Německa. Během pobytu na východě republiky se oženil s českou profesorkou kreslení na gymnáziu v Prešově a později se jim v Košicích narodil jediný syn. Velmi zajímavé, leč „nejzáhadnější“ epizody Waigantova profesního života představují projekty či realizace zakázek pro Podkarpatskou Rus po roce 1919. Životní dráha Bohumila Waiganta se uzavřela 17. srpna 1930 náhlým úmrtím v domě v Divišově ulici v Hradci Králové. Bohumil Waigant byl nesmírně zajímavou individualitou a spolu s Josefem Gočárem patřil k nejosobitějším Kotěrovým žákům. Svým uměleckým podílem a uplatňováním trendů, které přinášela jeho doba, přispěl k tomu, že se v Hradci Králové uplatnil svébytný a progresivní architektonický program mimořádné úrovně a stal se vedle Prahy centrem české architektonické moderny.
Salma Soppe
Vybrané projekty a realizace
Obytný dům, Kladská 1462, Praha – Vinohrady, 1907-1908 (ve spolupráci s E. Králíčkem) Pavilon odborného školství a nábytkový soubor jídelny pro Jubilejní výstavu, Praha 1908 Školní návrhy vily a výstavního pavilonu, 1909 Obytný dům, Chopinova 1564, Praha – Vinohrady, 1909 Obytný dům, Chopinova 1556, Praha – Vinohrady, 1909 Obytný a obchodní dům, Gočárova tř. 479, Hradec Králové, 1910 Návrh obytného domu, Gočárova tř. 480, Hradec Králové, 1910 Obytný a obchodní dům, Švehlova 512, Hradec Králové, 1911 Návrh obchodního domu Barth, 1911 Návrh činžovního domu pro průmyslníka z Prahy-Karlína, 1911 Výzdoba divadelního sálu městské radnice, Hořice v P., 1912 Obytný dům, tř. ČSA 543, Hradec Králové, 1913 Obytný dům, tř. ČSA 556, Hradec Králové, 1914 Návrh měšťanské školy v Lanžhotě, III. místo, 1922 Nábytkový jídelní 16-dílný komplet, 1924-27, Prešov, Slovensko Interiérová vybavení Banky pro obchod a průmysl, Hradec Králové, 1927, nedochováno Obytný dům, Divišova 757, Hradec Králové, 1928 Školní interiér a hřbitovní náhrobky pro Výstavu soudobé kultury, Brno, 1928 Návrh na městskou spořitelnu, Hradec Králové, 1928 Vnitřní úpravy Národního klubu, tř. ČSA 543, Hradec Králové, 1928, nedochováno Rodinná vila, Čechova 759, Hradec Králové, 1929
 | | Plán výzdoby divadelního sálu městské radnice, Hořice v Podkrkonoší, 1912 |
 | | Cardův dům, Švehlova 512, Hradec Králové, 1911 |
 | | Obytný dům, Divišova 757, Hradec Králové, 1928 |
 | | Tesařova vila, Čechova 759, Hradec Králové, 1929 |
Návštěvnost: 6713 čtenářů
|
Aktuálně
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Burza práce
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
|
