Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Poříska picture
Oskar Poříska
* 12.09.1897 - Brno, Česká republika
† 31.05.1982 - Brno, Česká republika

Biografie
1918-24 - studium na České vysoké škole technické v Brně a na ČVUT v Praze
1924-38 - Stavební úřad města Brna (technický úředník, samostatný projektant v oddělení pozemních staveb-architektury, vrchní technický komisař)
1937-48 - samostatný projektant v Brně
1949-52 - Stavoprojekt Brno
1953-69 - vedoucí urbanistického pracoviště ve Výzkumném ústavu vývoje architektury v Brně

Realizace a projekty

Další stavby
Návrh regulace náměstí ve Svitávce, 1968
Kulturní dům v Kunštátě, 1956
Návrh úpravy náměstí v Boskovicích. 1952
Domov jugoslávské mládeže v Brně-Pisárkách, 1947
Návrh řadového domu s internátem sester sv. Karla Boromejského na Obilním trhu v Brně, 1946
Návrh turistické chaty na Harusáku nad Novým Městem na Moravě, 1943
Regulační a zastavovací plán lázní Luhačovic, 1942
Soutěžní návrh kulturního a společenského domu v Ostravě-Vítkovicích, 1.cena, 1941
Soutěžní návrh na stavby lázeňského centra v Luhačovicích, 1.cena, 1940
Návrh kolonády a hotelu v Luhačovicích, 1940
Soutěžní návrh na společenský dům fy ASO v Olomouci, 1.cena, 1939
Soutěžní návrh na policejní ředitelství s věznicí a blokem bytů v Olomouci, 1.cena, 1939
Budova finančních úřadů v Uherském Ostrohu, 1939
Skupina bytových domů na Štefánikově ulicí v Brně, 1938
Obytný dům ředitele v Sociálních ústavech města Brna na Jihlavské ulici v Brně-Bohunicích, 1938
Okresní dětský domov v Rosicích, 1938
Poštovní úřad s byty v Blansku, 1938
Městská spořitelna v Uherském Brodě, 1938
Soutěžní návrh na biskupské gymnázium s konviktem na Barvičově ulici v Brně, 1.cena, 1937
Soutěžní návrh na Krajský soud s věznicí na Kounicově ulici v Brně, 1.cena, 1937
Obchodní a bytový dům Convalaria fy Mikulášek na České ulici v Brně, 1937
Německá obecná škola na Husovické ulici v Brně, 1937
Správní budova Městské plynárny a elektrárny na Radlase v Brně, 1937
Pavilon ozdravovny v Tišnově-Předkláštěří, 1936
Malobytové domy na Renneské ulici v Brně, 1935
Rodinný dům p.Janáčka s vnitřním zařízením v Uherském Brodě, 1933
Kancelářský dům fy Janáček v Uherském Brodě, 1933
Sociální ústav města Brna s nemocnicí a byty na Jihlavské ulici v Brně-Bohunicích, 1933
Přestavba Občanské záložny s kinem v Moravském Krumlově, 1932
Obytný pavilon pro dívky Ústavu pro tělesně postiženou mládež na Kociánce v Brně-Králově Poli, 1931
Návrh Jubilejní Masarykovy ozdravovany v Kunštátě, 1930
Vila pí Hájskové v Kunštátě, 1930
Policejní komisařství s věznicí a byty na Malátově ulici v Brně-Králově Poli, 1930
Čekárna pouličních drah Koliště na Moravském náměstí v Brně, 1929
Sokolovna s kinem v Moravském Krumlově, 1929
Vila ing.Mikeše včetně vnitřního zařízení na Tomešově ulici v Brně, 1928
Vila starosty K. Tomeše včetně vnitřního zařízení na Tomešově ulici v Brně, 1928
Měšť. škola na ulici Kamenačky v Brně-Julianově, 1928
Pavilon Společenstva pekařů a Výstavě soudobé kultury na výstavišti v Brně (zbořeno), 1928
Městský desinfekční ústav na Masné ulici v Brně, 1928
Kolonie 24 rodinných domů pro Družstvo zaměstnanců města Brna na ulicích Vodova a Matulkova v Brně-Králově Poli, 1927
Obecná škola se školnkou na Hroznově ulici v Brně-Pisárkách, 1927
Mateřská škola s jeslemi na Horově ulici v Brně-Žabovřeskách, 1927
Ústřední městské garáže na Vojtově ulici v Brně, 1927
Čekárna pouličních drah na Obilním trhu, 1926
Městské zahradnictví na Hněvkovského ulici v Brně-Komárově, 1926
Čekárna pouliční dráhy Kiosk na Moravském náměstí v Brně, 1925
Čekárna pouličních drah na náměstí Svobody v Brně (do 1965), 1925
Vila p. K. včetně vnitřního zařízení v Brně-Obřanech, 1925

Ke 100. výročí narození
Oskar Poříska se narodil 12. září 1897 v Brně v úřednické rodině, v níž matka byla národní a sociální praocvnicí, jež zanechala v synovi živý vztah k sociálním problémům, který se odrazil v jeho díle. Po studiu na 1. české státní reálce v Brně maturoval zde v roce 1915. Po válce pak studoval na České vysoké škole technické v Brně odkud přešel na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Praze, kterou ukončil v roce 1925. V témže roce se také účastnil své první architektonické soutěže na čsl. velvyslanectví v Bělehradě. Po krátké praxi na odd. pozemních staveb Zemské politické správy v Praze ještě během studií, se vrátil do Brna a pracoval jako městský architekt ve Stavební úřadě města Brna v letech 1925-37. Zde se dostal do společnosti svých generačních vrstevníků Bohuslava Fuchse, Jaroslava Grunta a dalších a spolu s nimi začal utvářet nový funkcionalistický charakter městských veřejných i provozních staveb, zde se zúčastnil řady architektonických soutěží, jež vesměs úspěšně zakončil. Již jeho první drobné městské stavby se velmi výrazně přihlásily k architektonické avantgardě, zdůrazňující účelnost, jednoduchost, nové materiály a vyznávající novou estetiku bezoozdobného konstruktivismu. Účelně krásné bylo městské zahradnictví v Brně – Komárově, s prvním užitím válce v nové architektuře Brna. Nové provozy řešily drobné stavby Městského dezinfekčního ústavu na Masné ulici a Městské garáže s dílnami na Vojtově ulici, obě v Brně, a zejména skupina čekáren městských pouličních drah, které vytvořily osobitý typ, dosahující zejména na Obilním trhu výrazného výtvarného účinku svojí konstrukční křivkou.
Druhou oblastí, jež úzce souvisela s prací v městském úřadě, byla stavba škol. Mladý stát musel rychle dohánět záměrné opomíjení českého školství za Rakouska, které zejména v Brně, tehdy ovládaném německou radnicí, bylo alarmující. A je příznačné, že školy, které se tehdy budovaly, skutečně reprezentovaly funkcionalistickou avantgardu. Vedle Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška je navrhoval právě i Oskar Poříska: mateřská škola v Žabovřeskách, 1. etapa obecné školy v Pisárkách, měšťanská škola na Kamenačkách a zejména Tyršova škola s veřejnou knihovnou na Kuldově, obě v Židenicích, se staly spolu s Fuchovými a Poláškovými svou bílou horizontální architekturou i svědectvím uvědomělého pokrokového cílení nové městské české správy, zejména za starostenství Karla Tomeše a jeho náměstský Jana Máši.
Tento cílevědomý postoj vyvrcholil – ve spolupráci se zemskými orgány – ve výstavbě Zemského výstaviště pro Výstavu soudobé kultury v Československu. Poříska na ní instaloval jen pavilon Společenstva pekařů, jednoduchou, výtvarně účinnou stavbu pekárny jako expozice, k výstavě však navrhoval městskou výstavní ubytovací kancelář přímo před hlavním nádražím (dnes Čedok). Neobvyklá stavba s charakteristickými motivy oblého průčelí, prosklení dobovými luxfery a s halou s ochozem uvnitř, výhodně využila sklonitý terén bývalého hradebního okruhu pro zřízení jedné z prvních obytných teras pro restauraci na střechách navazujícího obchodního traktu.
Do této éry raného funkcionalismu je nutno přičlenit i velmi výraznou kapitolu projektu bydlení. Hned jedna z prvních Pořískových vil, z roku 1926 pro básníka F.V. Kříže v Pisárkách, zaujala svou čistou architekturou a byla publikována v prestižní pokrokové revui Stavba. K ní se řadily i další vily z téže doby, zejména vila starosty Tomeše propojená se zahradou, a další na dnešní Tomešově ulici, vila v Kunštátě i jeho vlastní dům na Dobrovského ulici, dnes přestavěný. Specifickou kapitolou té doby byly řadové rodinné domy v družstevních “koloniích“, jakou navrhl i Poříska se 24 domy za Vodově ulici. Úspornost dispozice a střídmý výraz přispěly tehdy k formování zásad novodobého bydlení pro široké vrstvy obyvatel.
Výstava soudobé kultury byla manifestací nové funkcionalistické architektury, která prosadila její široké uplatnění ve společmosti. Její tvrba však postupně ke konci 30. let zmírnila strohost svého výrazu, jímž se proklamativně stavěla do opozice minulosti. Chtěl bych tu upozornit aspoň na dva motivy změny výrazu: nástup křivky do půdorysu stavby dosud přísně pravoúhlé, a nástuo barvy do průčelí, vyjádřený často keramickým nebo opaxitovým obkladem místo dosud převažující bílé. Střídmost dosavadních tvarů raného období 20. let tak nabývá na výřečnosti, jazyk se obohacuje, ale jeho prvky stále zůstávají účelné, vypovídající o funkci konstrukce  provozu stavby.
V Pořískově díle jsou 30. léta poznamenána především návrhem rozsáhlého souboru Sociálních ústavů města Brna s nemocnicí a byty v Bohunicích, dnes součástí fakultní nemocnice. Tento soubor budov pro 300 chovanců byl navržen jako rostoucí organismus, umožňující růst postupně pro 1200-1500 osob. Tato možnost však v realizaci nebyla už využita. Novým motivem architektury tu byly kryté kolonády v nástupním traktu a jako hlavní motiv jednotlivých budov v jejich balkonové části.
Ve 2.polovině 30. let Poříska navrhoval i řadu správních budov, na nichž si dále ověřoval nosnost funkcionalistické estetiky a nacházel nové prvky, jimiž ji obohacoval. Byly to zejména vesměs realizované návrhy, vycházející z řady architektonických soutěží: úřední budova městské plynárny a elektrárny na Radlase v Brně s odstupňovanou hmotou vstupního průčelí, barevně vyjádřeného, okresní úřad v Kroměříži s prohnutým symetrickým průčelím, s kamenným obkladem a s kolmým navázáním bytového křídla, městská spořitelna v Uherském Brodě a finanční úřady, dnes generální ředitelství ŽPSV v Uherském Ostrohu, obě přinášející barevný motiv červeného keramického obkladu průčelí, a jiné. U většiny těchto veřejných objektů také současně řešil urbanistickou situaci jejich území.
Významnou kapitolou 30. let byly Pořískovy obytné domy. Na sociální výstavbu, která v Brně zanechala významné rané realizace zejména na Vranovské a v Táboře, navázaly jeho malobytové domy na Renneské, které v roce 1935 přinesly do městského interiéru obloukové průčelí. Další návrhy nenáročných malobytových pavlačových domů pro chudé U mydlárny v Dolních Heršpicích a ve Slatině nebyly realizovány. Náročnější bydlení obsahovaly městské bytové domy pro Falkensteinerovu nadaci, realizované na Moravském náměstí. Jejich široce dimenzované železobetonové nosníky nesou pět podlaží domu nad průjezdnou pasáží, otevírající novou ulici Mášovu. Dům nese na průčelí soustavu prosklených balkonů a má horní ustupující patra s obytnými terasami, otevřenými do parku náměstí.
V roce 1937 Oskar Poříska opustil stavební úřad a soustředil se na práci ve vlastním ateliéru. V témže roce pak vznikla jedna z nejcharakterističtějších moderních staveb brněnského centra, obchodní a bytový dům Convalaria na nároží České a Veselé ulice. Tento dům soustředil v sobě znaky funkcionalismu konce 30. let v dokonalé vyvážené formě. Plášť z keramického obkladu je na hranách zaoblen ve zdivu i ve skle. Pasáž napříč domem umožňuje provozně výhodnou dispozici s vnitřním schodištěm, prosklené 1. patro s kavárnou vyjadřovalo halový prostor, nejvyšší patro ustupuje a terasou zvýhodňuje přiléhající byty. Příkladné byly i další tři pětipatrové obytné domy na Štefánikově třídě, opět s keramickým obkladem a s předsazenými prosklenými arkýři bytů. Následovaly obytné domy v Uherském Brodě opět uplatňující oblé nároží, podobně do oblouku je zakřiven i půdorys bytového domu s poštou v Blansku.
V roce 1937 Oskar Poříska zvítězil ve dvou soutěžích na veřejné budovy, které se pak v následujících pohnutých letech staly těžištěm práce jeho jeho ateliéru. První bylo biskupské gymnázium s konviktem na Barvičově ulici, které se stalo novou dominantou Brna v jeho panoramatu od západu: odstupňované skupině hmot dominovala věž se zajímavou strukturou betonových rámů, jež nikdy nebyla završena. Stavbu zastavila válka a byla omezeně dokončena až na konci 40. let. Ve své věži a v jednoduché monumentalitě vstupu je gymnásium zřetelným pokračováním funkcionalistických tendencí.
Druhý vítězný projekt na Krajský a okresní trestní soud, který měl nahradit nevyhovující historickou budovu na Cejlu, byl situován na Kounicovu ulici. Na základě soutěže nový projekt byl zpracován Pořískou společně s Eduardem Žáčkem. Hlavní budova byla na základě společného projektu realizována až po válce na konci 40. let a sloužila již jako budova Vojenské technické akademie. Její architektura zůstala sice střídmá ve výrazu, ale ve svém celku akceptovala klasický typ monumentální stavby.
Již ve válečném roce 1940 získal Oskar Poříska 1. cenu v soutěži na lázeňské centrum Luhačovic. Poříska navrhl jednotnou urbanistickou skladbu, která respektovala Jurkovičovy stavby a dále domýšlela prostorové možnosti údolí. Hlavním přínosem bylo sjednocení východní strany údolí výstavbou kolonády s dvěma pavilony pramenů a původně hotelu, pak léčebného ústavu. Tyto objekty po řadě variant, zpracovaných ve 40. letech, byly dokončeny na začátku 50. let. Luhačovice dostaly Pořískovou kolonádou nové měřítko a ucelení prostoru hlavního náměstí s velkou fontánou. Jednoduché a přitom velkorysé sloupořadí, propracovaný detail obchodní pasáže, prostředí pramenů a zejména zahradních atrií, vnesly do lázní opět výrazný výtvarný čin, který navázal a Roithův ústřední Lázeňský dům a respektoval přitom Jurkovičův Janův dům jako solitérní klenot.
Ostatní válečná léta, kdy ustala stavební činnost, věnoval Poříska jednak návrhům okresních dětských domovů, jichž po Rosicích už z roku 1938 zpracoval osm a další čtyři jako adaptace, ale zejména se vrátil k urbanistické práci, která jej zaujala již na studiích. Zpracoval tak regulační a zastavovací plány řady jihomoravských obcí a měst a zejména Luhačovic, které se staly jeho životním dílem.
Ihned po válce se činnost rozběhla na plné obrátky: realizace Krajského soudu, lázní Luhačovic, adaptace dětských domovů a výstavba Domova jugoslávské mládeže v Pisárkách, který zřetelně navázal na předválečnou tvorbu. Objevil se i nový úkol návrhu kláštera s hospicem a kostelem sester Boromejek na svahu Špilberku na místě jejich domu a kaple, zničených válkou. Dvě varianty ukazují soubor názorů v nové poválečné situaci: první varianta navazuje na střídmý, mírně klasicizující výraz předválečný, druhá varianta ukazuje výrazně výtvarné řešení kaple s důraznou účastí výtvarného umění. Obě varianty jednoznačně respektovaly urbanistickou polohu ponecháním průhledu na zeleň Špilberku.
Únor 1948 ukončil činnost Pořískova ateliéru. Poříska vstoupil do státního ústavu Stavoprojekt, do jeho skupiny územního plánování. Zde se účastnil formování metod územního plánování a jeho hlavním dílem té doby bylo zpracování rajonového územního plánu adamovsko-blanenské aglomerace, zabývající se 45 obcemi na jejím území. Urbanistická praxe a teoretický zájem o její problémy vedly k tomu, že v roce 1952 byl Oskar Poříska povolán na nově vzniklý Ústav architektury a územního plánování, resp. Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA), na jeho urbanistické pracoviště v Brně. Zde se zabýval teorií územního plánování po stránce metodické i legislativní, zpracoval návrh čs. státní normy a redigoval Pravidla plánování a stavby sídlišť. Ve VÚVA stál i u zrodu časopisu Urbanismus a územní plánování, jehož redakční radu vedl až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Zemřel 31. 5. 1982 v Brně ve svých 85 letech.
Oskar Poříska se zařadil mezi architektonickou avantgardu a byl jedním z výrazných zakládajících členů brněnské funkcionalistické éry. V roce 1926 se stal členem pokrokového Klubu architektů, v letech 1928-37 se účastnil výstav architektury, počínaje I.členskou výstavou brněnské odbočky Klubu architektů, výstav, které reprezentovaly čsl. architekturu v zahraničí, získal zlatou medaili za architekturu v roce 1993 v Miláně, 1935 v Bruselu a 1937 v Paříži. O významu jeho urbanistické činnosti svědčí, že v roce 1931 byl zvolen členem Ústavu pro stavbu měst výběrové Masarykovy akademie práce i to, že byl před válkou čsl. delegátem mezinárodních kongresů bydlení a stavby měst. Později byl předsedou urbanistické sekce Svazu architektů a v roce 1973 byl za uznání své architektonické a vědecko-výzkumné činnosti jmenován jeho čestným členem.
Dušan Riedl, katalog k výstavě Oskara Pořísky pořádané v roce 1997 v brněnské síni OA

Literatura
 

Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Duben 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.