Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Roškot picture
Kamil Roškot
* 29.04.1886 - Vlašim, Česká republika
† 12.07.1945 - Paříž, Francie

Biografie
1886 - narodil se 29. dubna ve Vlašimi
1896-04 - studium na gymnáziu v Praze na Křemencové ulici
1904-10 - studium stavitelství na Německé vysoké škole technické v Praze, zároveň externě studium architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze
1904 - studijní cesta do Německa, studijní cesta do Belgie a Holandska
1911-13 - studium filozofie á dějin umění na Univerzitě Karlově v Praze a studium kresby u prof. Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze
1913 - studijní cesta do Itálie, Tunisu a Alžírska, vystavuje kresby z cest v Klubu akvarelistů ve Vídni
1914-18 - válečná služba v rakousko-uherské armádě na srbské a ruské frontě
1917-18 - opětné, válečnými povinnostmi ztížené studium stavitelství na Německé vysoké škole technické v Praze
1919-22 - studium architektury u prof. Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze
1921 - zakládajícím členem Sdružení stavební tvorby (od r. 1923 Sdružení architektů)
1922 - studijní cesta do Itálie
1924 - studijní cesta do Holandska a Anglie členem S. V. U. Mánes
1926 - studijní cesta do Itálie a Tunisu
zlatá medaile veletrhů v Miláně za stavbu československého pavilónu
studijní cesta do Švýcarska a Itálie
1928 - zakládajícím členem a předsedou Asociace akademických architektů
1939 - sňatek s akad. malířkou Helenou Broftovou-Pithovou
1945 - 12. července umírá v Paříži
1946 - posmrtná výstava celoživotního díla v Uměleckoprůmyslovém muzeu Obchodní a živnostenské komory v Praze
1947 - státní cena in memoriam za celoživotní architektonické dílo

Realizace a projekty

Hlavní díla
čs. pavilony na výstavách v Miláně (1928), Chicagu (1933), New Yorku (1939, s A. Heythumem) a pavilon města Prahy v Brně (1928)
rodinné domy v Praze-Vinohradech, Bubenči, Zbraslavi, v Jílovém, ve Vlašimi
bytový dům, Evropská tř. 515, Praha-Dejvice, 1924
dům, Jungmannovo nám. 750, býv. Pragoexport s hodinovou věží, 1929-31 (spol. F. Lehmann)
zdymadlo, Vrané nad Vltavou, 1931
spoluautor letiště v Ruzyni, 1932-36 (hlavní autor A. Benš, spolup. K. Roškot, V. Kerhart)
úprava hrobky českých králů, vč. sarkofágů pohřbených panovníků, v kryptě chrámu sv. Víta v Praze, 1934-35 (sochař L. Kofránek)
Divadlo, Ústí nad Orlicí, 1934-35 - jedno z našich nejlepších moderních divadel
spoluautor budovy ministerstva vnitra, býv. ministerstva veřejných prací, Letenská pláň, Praha, 1935-39 (s J. Zázvorkou a J. Kalousem)
rodinný dům, Vlašská ul. čp. 345 u Petřínských sadů, Praha, 1940
účast v asi 60 soutěžích našich i zahraničních (návrhy nebyly realizovány), např.: Státní galerie na Kampě v Praze, Památník odboje, Úrazová dělnická pojišťovna v Praze, parlament na pravém předmostí Hlávkova mostu v Praze, regulace města San Domingo, divadlo Imperial v Teheránu, pojišťovna čs. legií Na poříčí v Praze, aj.
projekt velkého kostela pro Zlín, 1945 - nerealizován

Literatura
Černý, F. M. - Šlapeta, V.: Kamil Roškot 1886-1945. Katalog, NTM 1978
Hůrka, J. - Hlaváček, P.: Kamil Roškot. In: Zlatý řez č. 1/1992

Kdo byl Arch. Kamil Roškot
Dílo architekta Kamila Roškota je v české moderní architektuře ojediněným fenoménem. Vyrostlo - od počátku až do konce - ve vzácné názorové jednotě a v hlubokém osamoceném soustředění, které bylo podmíněno nejen výraznou osobností tvůrce, ale i jeho zvláštním generačním zařazením. Byl mladší než kubisté, ale podstatně starší než naše funkcionalistická generace. S prvními ho spojovala předválečná zkušenost, s druhými se sešel po válce v Kotěrově škole, a ti ho - nejen jako umělce, ale především jako autoritu mravní* - postavili do čela své generace. Praktické vědomosti získal sice již studiem na obou pražských technikách, avšak ani umělecký ruch v prostředí doznívající secese Mánesa a radikálního nástupu Skupiny ho nemohl ponechat Ihostejným. Jeho umělecký a lidský charakter se tříbil také kratším obdobím studia fiiozofie a dějin umění na Univerzitě Karlově a kresby u Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění. Bylo to v okamžicích, kdy meditoval nad smyslem života a váhal, kterou cestou se má dále ubírat. Tušení brzkého rozhodnutí přinesl studijní pobyt v Itálii, Alžírsku a Tunisu v létě roku 1913. Výsledky své cesty předvedl s úspěchem na počátku následujícího roku na výstavě ve vídeňském Klubu akvarelistů. Tyto kresby prozradily neklamně jeho směřování k architektuře: námět je podán s maximální úsporností výrazu a stává se pouhým prostředkem k řešení ryze architektonických problémů kompozice hmoty a prostoru, hry světla a stínu a monumentálního působení formy; tedy problémů, které zůstávají zásadními i později v celém jeho díle architektonickém. Když si pak za války, kterou strávil v první linii, upravil své pozorovací opevnění ryze architektonicky v čistých elementárních kubických objemech - ne nepodobných paralelně vznikajícím tendencím holandského De Stijlu - bylo jeho životní poslání určeno definitivně.
Soutěžní návrh na Úrazovou pojišťovnu dělnickou, Praha Bubeneč 1924Po válce ve věku fyzické a duševní zralosti, přišel na akademii k Janu Kotěrovi. Bohaté životní zkušenosti a krásná spolupráce s milovaným učitelem, spřízněným mu velkorysostí a grandseugnierským vystupováním, urychlila jeho cestu k vlastnímu názoru o k osobité koncepci. Směřoval k lapidární, čisté formě, k architektuře absolutních tvarů a k podtržení jejich monumentálního účinku prostřednictvím jasné tektoniky a řádu. Byl k tomu konečně i věkem předurčen, aby se stal zprostředkovatelem mezi tím, co dokázala předválečná generace racionální moderny a kubismu, a tím, kam směřovala poválečná mládež, orientovaná ke konstruktivismu a funkcionalismu ve smyslu Nové věcnosti. Roškot zůstal vždy sám sebou: nervózn.í dynamiku analytických forem kubismu nahradil klidem a monumentálním účinem sjednocených objemů, s oblibou zakončených v dominantním pohledu a v dominantní funkci válcovým segmentem. V grafickém podání výkresů a v barevnosti, v kompozici i v detailu, přechovával však něco ze symbolického světa architektury přelomu století a z odkazu dávných kultur, obzvláště Egypta a antiky. Tento vědomý tradicionalismus ho výrazně odlišuje od radikalismu funkcionalistické generace - technokratismus a krajní ekonomismus mu byl na hony vzdálený, stejně jako dobově oblíbená úloha minimálního bytu. Bytostně inklinoval k návrhům staveb kulturní a kultovní povahy, kde mohl nejlépe uplatnit svůj smysl pro velká měřítka, monumentální. účin prostoru a hmoty i kompoziční mistrovství. Tok se bez výkyvů a s charakteristickou osobitostí vyvíjelo jeho dílo: od prvního období, završeného impozantním návrhem na Státní galerii v Praze na Kampě, v němž vytvořil velkorysou horizontální podnož hradčanskému panoramatu a pokračující projekty na pražskou úrazovou pojišťovnu a na Palác Společnosti národů v Ženevě; přes období přelomu let dvacátých a třicátých se soustředěním na zásadní pražské urbanistické problémy v návrzích na parlament na Letné a na Petrské čtvrti a s dlouho se vyvíjející myšlenkou ministerstva veřejných prací, vrcholící mohutným, dramatickým působením hmot, ukončujících prostor nábřeží Petrské čtvrti; až k závěrečnému období tvorby se sklonem k filozofické kontemplaci. Zde šlo především o realizaci královské hrobky v kryptě katedrály sv. Víta, kde dodal drobnému prostoru monumentální a slavnostní působnosti, a o mysticky zasněný návrh hrobky rodiny Loewensteinovy. A nakonec o dvě nejzávažnější realizace, které mu zajistily ve vývoji české moderní architektury provždy vynikající postavení: o divadlo v Ústí nad Orlicí, jímž dokončil myšlenku proniku hmoty kruhové výseče společenské části s pravoúhlým kubusem příslušenství, signalizovanou již v 1. návrhu divadla v Teheránu a posléze ryzí, lapidární architekturu československého státního pavilónu v New Yorku.
Nazval-li významný francouzský výtvarný kritik Michel Ragon Kamila Roškota "českým Le Corbusierem", nebyl daleko od pravdy. Jestliže však byl Le Corbusier mistrem architektonické formy, pak síla Roškotova umění spočívá především v samozřejmosti a přesvědčivosti zvládnutí monumentálních hmot a objemů, s obdivuhodnou hrou světla a stínu, za použití nejjednodušších výrazových prostředků. Je to architektura jdoucí až k samé podstatě, které je cizí jakýkoliv falešný pathos. Svou velikou uměleckou pravdivostí může sloužit jako ryzí příklad architektonického myšlení ještě dnes, s odstupem poloviny století. Byla však doposud známa jen velmi úzkému okruhu znalců a přátel. Smyslem naší výstavy není jen historická satisfakce Kamila Roškota, ale také upozornění na stálou aktuálnost věčných principů velké architektury, k jejichž vývoji svým výjimečným životním dílem nemálo přispěl.
Vladimír Šlapeta
Související články
Návštěvnost: 39679 čtenářů
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Červen 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.