Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Hruška picture
Emanuel Hruška
* 31.01.1906 - Praha, Česká republika
† 16.08.1989 - Praha, Česká republika

Biografie
Emanuel Hruška se narodil 31. ledna 1906 v Praze do česko-německé rodiny (otec Čech, matka Němka). Absolvoval reálné gymnázium na Vinohradech, mezi lety 1924 a 1928 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na ČVUT a navíc ještě tři roky u Josefa Gočára na AVU. Už za studií se stal členem Klubu za starou Prahu, Masarykovy akademie práce (MAP), redakce časopisu Stavba a v roce 1931 vědeckým sekretářem Ústavu pro stavbu měst při MAP. Po celá třicátá léta byl velice aktivní v architektonických a urbanistických soutěžích, při kterých spolupracoval s řadou známých moderních československých architektů. V roce 1934 získal na ČVUT u Antonína Engla doktorát na téma „Výstavba sídel a doprava“ a o 4 roky později byl habilitován tamtéž v oboru urbanismus a plánování měst. V letech 1935 a 1936 zastává funkci generálního sekretáře Mezinárodního bytového kongresu, mezi lety 1935 a 1940 byl zástupcem vedoucího studijního oddělení Elektrických podniků města Prahy a ještě před válkou zastával post vrchního stavebního poradce pražského magistrátu. V té době bylo realizováno několik jeho moderních a oceňovaných staveb: nájemní tzv. „elektrické domy“ nebo funkcionalistická vila manželů Kumermanových.
Od roku 1938 do konce války byl Emanuel Hruška členem plánovací komise při Státní regulační komisi Prahy a zároveň byl zaměstnán jako expert pro urbanismus ředitelství firmy Baťa. V roce 1945 se Emanuel Hruška oženil, stal se vedoucím plánovacího odboru na Zemském studijním a plánovacím ústavu v Brně a zároveň zastával pozici docenta na Katedře urbanismu Stavební fakulty VUT. Od roku 1947 byl referentem pro otázky regionálního plánování na Generálním sekretariátě hospodářské rady a externím vedoucím oddělení územního plánování na Státním úřadě plánovacím v Praze.
K důležitému zlomu došlo v roce 1948, Emanuel Hruška byl totiž povolán do Bratislavy, kde založil a po 14 let vedl Ústav stavby měst na Fakultě architektury a pozemního stavitelství SVŠT. V roce 1948 byl navíc jmenován předsedou urbanistické komise Svazu slovenských architektů, roku 1953 řádným profesorem na Stavební fakultě Slovenské vysoké školy technické, načež byl na dva roky zvolen jejím děkanem. V roce 1955 získal akademickou hodnost doktora věd (DrSc.), v letech 1956-1961 byl externím vedoucím oddělení hospodářské geografie na Ekonomickém ústavu ČSAV, v roce 1958 se stal prvním místopředsedou Ústřední komise státní památkové péče při Ministerstvu kultury ČSR a od roku 1962 byl jejím předsedou.
V poválečném období se Emanuel Hruška věnoval architektonickým a urbanistickým soutěžím méně, spíše se zaměřoval na teoretické a metodologické propracování územního plánování jako vědecké disciplíny, na aktuální problémy hospodářské obnovy Československa, zpracovával studie věnované analýzám konkrétních území a v neposlední řadě se věnoval pedagogické činnosti.
Od 60. let je Emanuel Hruška všeobecně uznáván odbornou veřejností i za hranicemi Československa a stává se jedním z nejvýraznějších reprezentantů československého urbanismu a územního plánování (Emanuel Hruška byl například řádným členem CIAMu, Francouzské akademie architektury, Řecké ekistické společnosti, Rakouské společnosti územního plánování nebo čestným členem Německé akademie stavby měst a Maďarského institutu urbanismu při akademii věd.). Věnoval se především regionálnímu a územnímu plánování Slovenska. Spolupracoval například na územně-technických podkladech pro perspektivní koncepci investiční výstavby – tzv. Projekt republiky (1965) a účastnil se také prvních prací na Projektu urbanizácie Slovenskej socialistickej republiky (1967). Od 50. let do 70. let Hruška promýšlel rozvojovou centrální oblast Slovenska a s týmem spolupracovníků i studentů vytvořil dlouhou řadu studií rozvoje souměstí Bánská Bystrica – Zvolen. V 60. letech zpracovával i další urbanistické studie, projekty rozvoje měst i rehabilitace historických jader, přičemž největší pozornost věnoval Bratislavě. V roce 1967 také spoluzaložil časopis Architektúra a Urbanizmus a stal jeho hlavním redaktorem a předsedou redakční rady.
Od poloviny 70. let se Hruška více věnoval organizačně-správním povinnostem, které vyplývaly z jeho mnohých funkcí. Přesto řešil nadále i aktuální problémy územního plánování a urbanismu (především Prahy a Bratislavy) a seznamoval československou odbornou veřejnost se zahraničními událostmi a trendy. Stále více se také soustředil na problémy památkové péče – konflikty nové a staré architektury. Na sklonku života se vrátil do rodné Prahy, kde zastával v letech 1980 – 1988 post předsedy Klubu Za starou Prahu, a ještě v roce 1984 se vyjadřoval k plánům na zastavění Pankrácké pláně. Emanuel Hruška zemřel 16. srpna 1989 v Praze.
Jan Dostalík



Realizace:
Rodinný dům v Praze, 1933.
Tzv. Elektrické domy v Praze-Holešovicích (1934-1938): Nájemní dům, Veletržní 13 (198/VII), 1934; Nájemní dům, Heřmanova 12 (408/VII), 1936-1937; Nájemní domy, Pplk Sochora 34 (740 a 765/VII), 1937-1938.
Vila manželů Kumermanových, Zavadilova (dříve Pod Bořislavkou) 40, Praha – Dejvice (1722/VI), 1936-1937.
Výstava ČSR v Ženevě, 1936.
Výstava států Malé dohody, 1938.
Rekreační domek u Prahy, realizace před 1939.
Dřevěný kostel sv. Františka z Assisi, U Habrovky, Praha – Krč, návrh interiéru: Jaroslav Čermák, 1941.
Dva internáty a tři obytné domy ve Zruči nad Sázavou (1946-48), dle Hruškova regulačního plánu z roku 1946.

Některé soutěžní projekty a studie:
1931, návrh na všeobecný dopravní program pro Velkou Prahu a její zájmový obvod (s Vilémem Kubou, Janem Sokolem, Janem Paulem, Janem Kožešníkem a Ferdinandem Budinským);
1932-33, soutěžní návrh na regulaci a zastavění Kraví hory v Brně (s Aloisem Kubou, Vilémem Kubou, Janem Sokolem a Václavem Dvořákem);
1936, soutěžní návrh na nemocnici v Praze-Motole (s Janem Sokolem);
1937, Ideální průmyslové město budoucnosti, Zlín (s Richardem Podzemným a Jiřím Voženílkem);
1937, 2. soutěžní návrh na České národní divadlo na Žerotínově nám. v Brně – 2. cena (s Aloisem Kubou a Vilémem Kubou);
1938, návrh náměstí Práce ve Zlíně (s Bohuslavem Fuchsem);
1939, soutěžní návrh na divadlo v Poděbradech – 3. cena (s Maxem Urbanem);
1940, veřejná soutěž na zástavbu okolí budovy Všeobecného penzijního ústavu v Praze- Žižkově (s Josefem Havlíčkem);
Kolem 1941, koncepce rozvoje zoologické zahrady v Praze-Troji (s Antonínem Turkem);
1942-1943, několik variant řešení dostavby sídliště v Sezimově Ústí pro firmu Baťa;
1943, urbanistický návrh továrního města Seneffe (Belgie) pro firmu Baťa;
1934-1948, krajinné, směrné a upravovací plány Mladé Boleslavi (na úkolu spolupracovala řada odborníků, např. Quido Záruba, Antonín Turek nebo Zdeněk Wirth);
1944-1948, regulační plány Zruče nad Sázavou pro firmu Baťa;
1951, návrh na urbanistické řešení města „D“ (Dubnica nad Váhom);
1954, vítězný soutěžní projekt na řešení tehdejší Gottwaldovy třídy v Ostravě (dnes 28. října);
1955, Rajónová studie Žitného ostrova (s Tiborem Valčíkem a M. Beňuškem)
1957, II. cena (nejvyšší) za projekt „U“ na řešení ústřední oblasti města Přerova (s V. Ambrožem a M. Marenčákem);
1957, vítězný a realizovaný projekt pro urbanistickou soutěž nového obytného souboru v Bánské Bystrici (s Milanem Kodoněm);
1958, soutěžní projekt severního města Pardubice (s Tiborem Alexym a Milanem Kodoněm);
1958, vítězný soutěžní projekt na centrum Havířova (s kolektivem autorů), realizováno pod vedením  Bronislava Firly;
1960, projekt příčné zelené osy Bratislavy v centrální oblasti města (s Tiborem Alexym a Milanem Kodoněm);
1960, směrný plán Smokovce;
1961, Územné plánovanie rekreačných oblastí na Slovensku (Hruška, Alexy, Kavan, Kodoň, Marenčák) – několikaletý projekt
1962, studie přestavby osady Ždiar (s Milanem Kodoněm, s Tiborem Alexym a skupinou posluchačů V. ročníku katedry urbanismu SVŠT);
1962, studie města u Dunaje: krajinné město na Žitném ostrově (s Milanem Kodoněm);
1964, studie města u Dunaje pro 70 000 obyvatel: krajinné město na Žitném ostrově (s Filipem Trnkusem);

Výběr z textů:
HRUŠKA, E. Příspěvek k výstavbě moderních měst. Stavba, 1931-32, roč. 10, s. 55-62.
HRUŠKA, E. Charakter města a základní plán upravovací. Stavitel, 1932, roč. 13, s. 73-82.
HRUŠKA, E. Petřínská komunikace a její funkce  v organismu města. Styl, 1932-33, roč. 12 (17), s. 135-138.
HRUŠKA, E. Pozemková otázka v urbanismu. Architekt SIA, 1935, roč. 34, s. 41-46.
HRUŠKA, E. Nové úkoly v soudobém urbanismu. Praha: Česká matice technická, 1936.
HAVLÍČEK, Josef – HRUŠKA, Emanuel: Cestou k novému Žižkovu. Praha: Václav Petr, 1940.
HRUŠKA, E. Naléhavost nadřazeného plánování v krajích stavebně aktivních a náznak pracovní methodiky. Architektura, 1941, roč. 3, s. 161-165.
HRUŠKA, E. Měřítko v krajině – měřítko v sídlišti. Architektura, 1942, roč. 4, s. 153-164.
HRUŠKA, E. Nové sídliště, díl I-III. Architekt SIA, 1942, roč. 41, s. 1-7, 145-149, 265-272.
HRUŠKA, E. Nové sídliště, díl IV. Architekt SIA, 1943, roč. 42, s. 273-284.
HRUŠKA, E. Příroda a osídlení: Biologické základy krajinného plánování. Praha: Ed. Grégr a syn, 1945.
HRUŠKA, E. Krajina a její soudobá urbanizace. Praha: B. Pyšvejc, 1946.
HRUŠKA, E. Plánování. Krása našeho domova, 1946, roč. 37, s. 17-20.
HRUŠKA, E. Urbanistická forma: Osídlení a plán. Praha: nákladem vlastním: Architektura ČSR [distributor], 1945, [v tiráži správně] 1947.
HRUŠKA, E. Úvod do urbaniznu a územného plánovania. Bratislava: Vydavatelstvo slovenskej akademie vied, 1955.
HRUŠKA, E. Vývoj stavby miest. Bratislava: SAV, 1961.
HRUŠKA, E. Problémy súčasného urbanizmu. Bratislava: SAV, 1966..
HRUŠKA, E. Několik otázek k ochraně stavebních památek, zejména kompozičních souborů a urbanistitckých celků. Památková péče, 1967, roč. 27, s. 167-168.
KOLEKTIV: súmestie Banská Bystrica – Zvolen. Zborník štúdií. Výstavba hospodársko-kultúrneho centra Stredoslovenskej oblasti. Zvolen: ONV a MsNV, 1969. 5 sv.
HRUŠKA, E. Stavba miest, jej história, prítomnosť a budúcnosť. 3. preprac. vyd. Bratislava: SAV, 1970. 157 s.  [400] s. čb. obr.
HRUŠKA, E. Formy a metódy modelových riešení urbanistického priestoru B. Bystrica – Zvolen. Projekt, XIII, 1971, 151. s. 472-486.
HRUŠKA, E. Od pamiatkovej starostlivosti k ochrane a tvorbe životného prostredia. Architektúra a urbanizmus, 2/1977, roč. 11, s. 61-86.
HRUŠKA, E. Vývoj teorie památkové péče v údobí existence mezinárodní organizace ICOMOS – tendence - perspektivy. Památky a příroda, 1981, roč. 6, s. 205-215.
HRUŠKA, E. Ochrana a tvorba krajiny (viděná v komplexní vazbě na ochranu i tvorbu kulturních hodnot vůbec). Architektura ČSR, 1982, roč. 41, s. 98-99.
HRUŠKA, E. K tvorbě urbanistického prostredia: Inšpirujúca dokumentácia z historie urbanistických koncepcií európskeho kultúrneho okruhu. Bratislava: Šport, 1985. 129 s.

Zdroje:
-PKD-: Jubileá: Mladý osmdesátník Emanuel Hruška. Architektúta a urbanizmus, 1/1986, roč. 20, s. 58-59.
DOSTALÍK, J. – ULČÁK, Z. Biologický universalismus Emanuela Hrušky. Architektúra a urbanizmus, 2013, roč. 47, č. 1-2, s. 52-71.
DOSTALÍK, J. Ekologicky šetrné tendence v československém urbanismu a územním plánování v letech 1918 až 1968 (disertační práce). Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 81-84, 113, 144-146, 237-241.
DULLA, M. et al. Majstri architektúry. Bratislava: Perfekt 2005. s. 70-71.
HRŮZA, J. Emanuel Hruška. Architekt, 6/2001, roč. 47, s. 72-73.
HYZLER, J.: Kdo byl profesor Emanuel Hruška a doba, ve které žil. Věstník Klubu Za starou Prahu. XXXVI (VII), 2006, 1, s. 52-56.
VODRÁŽKA, P. Emanuel Hruška 1906 – 2006. Projekt: slovenská architektonická revue, 2006, č. 1. Dostupné ZDE.
Návštěvnost: 13442 čtenářů
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Listopad 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.